Info
Originál: https://scp-wiki.wikidot.com/project-proposal-2014-2112
Autor:
Překladatel:
Název: Sny o selhání
Požadované materiály:
- Smíšený sbor 128 účinkujících, SATB
- Noty (charakter skladby bude popsán níže)
- Sluchátka s potlačením zvuku pro sbor, dirigenta a další účastníky
- 500 ml krevní plazmy od SCP-1237-1-L-pozitivního jedince (preferovaný typ O)
- Mobilní Úderná Jednotka Nadace SCP Éta-11 ("Savage Beasts")
- Mnestika Nadační kvality Třídy-W
Abstrakt: Sny o selhání je představení, jehož cílem je vystavit členy úderné jednotky Nadace SCP efektu mírného ohýbání reality za účelem pozorování jejich reakce na přesvědčení, že jejich životy a úspěchy neznamenaly nic a že jako lidské bytosti selhali. Toho má být dosaženo aplikací tří klíčových složek; sborová skladba určená k vyvolání stavu bezvědomí, nanesení krve ohýbače reality k vyvolání jasného snění a injekce krátkodobých mnestik k zapečetění účinku ve vzpomínkách subjektu.
Sborová skladba je 45minutová kompozice pro smíšený sbor, s vokalizací sestávající především z dvojhlásek vybraných tak, aby zvýraznily konkrétní disonance při přechodu mezi tonálními shluky, řadu cvakavých zvuků a rhotických souhlásek, proložené krátkými úryvky anglických textů z populární hudby vyjadřující námět selhání, bezvýznamnosti a zbytečnosti. Vystavení této zvukové koláži je určeno k ovlivnění částí mozku, které by měly vyvolat stav bezvědomí a REM spánek u všech posluchačů, kteří nemají chrániče sluchu.
Krátce po navození stavu bezvědomí musí být subjektům vpíchnuta směs mnestických chemikálií a krevní plazmy získaná od osoby, která má schopnost měnit realitu prostřednictvím lucidního snění. Tato injekce, spojená s probíhajícím sborovým představením, by měla přimět subjekty, aby prožívaly živé sny o skutečných nebo domnělých osobních selháních. Zatímco efekty měnící realitu vyvolané koktejlem nebudou mít dostatečnou sílu, aby ovlivnily skutečný svět, konečným výsledkem bude, že subjekty by měly věřit, že jejich sny jsou pravdivé vzpomínky z událostí v jejich životě a mnestická složka by měla zajistit, aby vzpomínka na sen nebyla po probuzení ztracena.
Po skončení sborové skladby by měli všichni účinkující opustit místo vystoupení do 15 minut, jelikož v tu dobu by se subjekty měly začít probouzet. Interní zdroje v rámci Nadace mají nařízeno pořizovat kopie veškerých hlášení po akci podaných subjekty a jakékoli deníky nebo videozáznamy/zvukové záznamy, které pořídily o jejich zkušenostech a vzpomínkách, které je třeba považovat za součást skladby a jsou určeny k dispozici k nahlédnutí na výstavě.
Záměr: Propuknutí v Portlandu bylo nejtěsnějším střetem se skutečným a úplným selháním, jaký jsem kdy zažil. Nejsem si jistý, jak dlouho se to vznášelo kolem, než jsem to chytil od té kapely, která se nevysvětlitelně objevila v jazzovém klubu a směla hrát písně od kapely Rush po dobu 45 minut, ale od té doby jsem už nikdy nebyl úplně stejný jako předtím. Moje celoživotní sny o dirigování a skládání pro lidský hlas šly do kytek - jediné, co jsem chtěl, bylo sdílet hudbu kapely Rush s co nejvíce lidmi. Hned druhý den jsme měli zkoušku a já jsem vyhodil noty a začal učit sbor text písně "Bastille Day". Málem jsme to dovedly k dokonalosti, než Nadace dala město do karantény a začala všechny dopovat.
Většina věcí se poté vrátila do normálu. Lidé o kapele Rush nemluvili tak, jako během propuknutí - nebo o propuknutí vůbec, jako by se nikdy nestalo. Nejsem si jistý, zda jsem dostal dávku drog, kterou jsem měl, i když - možná mi nedali dostatečnou dávku, možná mám přirozenou odolnost vůči čemukoli, čím nadopovali všechny ostatní. Pamatuji si skoro všechno - způsob, jakým se hudba prohnala městem a jak se zdály všechny ostatní formy umění jednoduše nepodstatnými. Necítím nutkání dělat covery kapely Rush jako předtím, ale stále mě to otravuje vzadu v mé mysli, jako svědění, které je třeba poškrábat. Nemohu si pomoci, ale žasnu nad tím, jak blízko jsem byl k tomu, aby má kariéra, mé povolání, skončilo, kdybych nechal to nutkání vyhrát.
Mým cílem od té doby bylo prozkoumat podstatu neúspěchu prostřednictvím mé hudby. Od té doby, co jsem se stal součástí této organizace, se stále více dozvídám o téhle „Nadaci“, která zastavila to propuknutí, o nástrojích, které používají, a jednotlivcích, kteří zavedli v tom městě karanténu. A mezi nimi jsem potkal Zoe a můj život se změnil.
Nebudu vás nudit detaily našich interakcí v průběhu let – jako nepřátel, rivalů, zdráhavých spojenců. Řekl bych jí, že ji miluji, kdyby to neohrozilo nás oba. Za ta léta jsem se od ní tolik naučil - a pak, stejně jako mi byly mé sny málem sebrány v Portlandu, když nám ji vzala genetická nehoda, bylo mi štěstí vyrváno z náručí podruhé.
Její přátelé z té jednotky, ti, kteří zasahovali v Portlandu, mi připadali tak sebevědomí, tak jistí sami sebou a tak způsobilí. Jaké by to bylo, kdybych své umělecké úsilí směřoval na jejich selháním jako lidské bytosti? A co kdybych místo toho, abych jim to pouze popisoval, je to mohl přimět zažít - cítit se tak, jak jsem se cítil po události v Portlandu a stejně tak i jak jsem se cítil poté, co zemřela Zoe - a zdokumentovat každý aspekt dění? Nebylo by to ospravedlnění mého boje s touhou vzdát se všeho a založit posranou cover kapelu?
Svou kariéru jsem zasvětil studiu neúspěchu. Možná, že prostřednictvím ilustrování jejich selhání naleznu úspěch.