Produkty
hodnocení: 0+x

Paní Harrisonová seděla tiše v malém apartmánu ve středu města. Stůl před ní a židle, na které seděla, byly jediným nábytkem v místnosti. Přímo naproti ní stály čtyři objekty zakryté černými plášti. Harrisonová si odfoukla pramen vlasů z očí, opřela se o ruku a vzdychla. Zanedlouho se podívala na hodinky, což, stejně jako její oblek, naznačovalo, že není zvyklá tak dlouhou dobu čekat. Její host se zdržel už o patnáct minut.

Dveře za ní se poté otevřely a do apartmánu tiše vstoupil dobře oblečený muž. Byl plešatý, bledý a na jeho křivém nose seděly brýle. Zavřel za sebou dveře.

"Velice se omlouvám za spoždění, paní Harrisonová," řekl a přešel na druhou stranu stolu. "i za toto neuctivé ubytování. Bohužel, vzhledem k povaze podnikání mého zaměstnavatele, musí tyto setkání probíhat mimo dohled zvědavých očí."

Muž ji nabídl ruku. Harrisonová na chvíli zaváhala, ale na konec ji přijala. Jeho ruka byla studená a vlhká, takže tohoto rozhodnutí okamžitě litovala.

"Jsem pan Saker," řekl s malým úsměvem. "Můžeme začít vaši konzultaci?"

"Jsem zmatená," odpověděla Harrisonová, "Myslela jsem, že se dnes potkám s panem Andersonem."

"Obávám se, že to bohužel není možné, paní Harrisonová." zavrtěl Saker hlavou. "Někteří z našich konkurentů nejsou zrovna známí tím, že hrají poctivě, proto se pan Anderson osobně dostavuje jen v těch nejnutnějších případech. Obávám se, že dnes jsem to jen já."

"Pokud to tak musí být, tak dobře…" povzdechla Harrisonová. Poté se podívala směrem k přikrytým objektům a naklonila hlavu.

"Každopádně," začal Saker, když si všimnul jejího zájmu, "Skutečnost, že jste nás dokázala kontaktovat a domluvit si toto setkání poukazuje na to, že jste dostatečně důvěryhodná a máte peníze potřebné na nákup jednoho z našich droidů. Můžu vědět, co přesně hledáte, paní Harrisonová?"

"Proč mi nekuážete všechno a já vám poté řeknu, co mě zaujalo."

"Dobře tedy," řekl Saker s pokrčením ramen. Sáhl do kapsy a na stůl položil něco, co vypadalo jako tři malé gumové míčky, každý s malou tečkou uprostřed. Kuličky se rychle otočily tak, že tečky směřovaly k Harrisonové.

"Tyhle malé věci jsou naši průzkumní droni série Amur. Jsou to v podstatě roboti na sledování." Saker potom lusknul prsty, což přimělo kuličky, aby směřovaly k němu. "Série Amur, Demo!"

Každý z míčků se potom začal koulet po stole, občas zastavil, postavil se na čtyři malé nožičky, chvíli po stole chodil a potom se znovu vrátil ke koulení.

"Každá z těchto kuliček dokáže nahrávat až 48 hodin videa nebo audia. Dokáží měnit barvu tak, aby splynuli s prostředím a dokáží šplhat po rovných površích. Každý má v sobě malou stříkačku naplněnou medikací, nebo něčím trochu více smrtelným, pokud budete chtít. Jsou dostupní jednotlivě, nebo v balíčku po třech. Každý je naprogramovaný tak, aby poslouchal příkazy řečené pouze vámi, jak je standardem u všech našich modelů."

Harrisonová koukala, jak se jeden přivalil na její ruku a chíli po ní chodil. Opatrně malého droida položila zpět na stůl a usmála se.

"Ohromující, ale není to to, co hledám," řekla. Saker přikývnul a položil droidy vedle sebe na stůl. Poté si přiblížil ke dvoum objektům zahaleným plátnem, stoupnul si mezi ně a plátno jemně strhnul.

Objekt po jeho levé straně nebyl větší než 60 centimetrů a připomínal velkou černou vázu s poklicí. Vynořily se z něj čtyři nohy a vstal, což ho učinilo o metr vyšší. Kolem jeho středu se v kruhu zformovala tenká červená linie a vyzařovala slabé světlo. Postranní panely se otevřely a odhalily čtyři hlavně zbraní.

Objekt na jeho pravé straně připomínal malou stíhačku a nebyl větší jak dvě třetiny metru přibližně s 30 centimetrovým rozpětím křídel. V prostředku každého křídla byl rotor který Harrisonové připomněl helikoptéru. Rotory se pomalu začaly točit a droid vzlétnul. Ze spodní strany droida se vysunula kamera a zaměřila se na Harrisonovou, mezitím co byl droid stále ve vzduchu.

"Možná vás tedy více zajímá vezpečnost," řekl Saker a ukázal na dva nové droidy. "Ten na mé levé straně je Obranná Jednotka série Aplomado. Může být vybaven řadou zbraní, obsahuje termovizi a má tlustý neprůstřelný štít. Ten na mé pravé straně je Letecký Dron série Merlin. Také má termovizi, může být vybaven širokou paletou zbraní a také dokáže nahrávat až 96 hodin videa. Navíc je při letu téměř neslyšný a je neviditelný všem formám nahrávání. Oba droidi spolu dokáží komunikovat společně s dalšími drony, což z nich činí kompletní bezpečnostní systém. Jako vždy jsou programovatelní tak, aby poslouchali pouze vaše příkazy."

"Ti jsou… no, trochu extrémní než to co mám na mysli. Nemyslím že jsem někdy potřebovala taovouto palebnou sílu…" zasmála se Harrisonová. Saker se také zasmál a zakýval. Dva droidi se vrátili do spánku a Saker se pořesunul do prava, k dalšímu objektu zahalenému pláštěm.

"Občas zapomínám, že ne všichni klienti vyžadují takovouto míru bezpečnosti a soukromí," řekl a při tom odtáhl plášť. "Možná tedy něco více domáckého, ano?"

Pod pláštěm byla malá černá kostka, trochu připomínající koženou stoličku. Jako u Aplomada se z jeho spodní části vynořily čtyři nohy, postavilo se a nabralo tak výšku skoro metr. Na jeho přední části se objevily modré štěrbiny, formující oči. Z jeho zad se vynořily čtyři tenké kovové ruce, z nichž každá má na sobě mechanické klepeto. Jedna z rukou se natáhla k paní Harrisonové, nabízející stisk ruky. Harrisonová se nadšeně zasmála a ruku přijala.

"Tohle je náš Domácí Pomocník Série Kestrel," zasmál se Saker. "Každý přichází standardně se čtyřma rukama, ale můžou být přidány další za příplatek. Standardní ruce se dokážou natáhnout až na dva metry a každá z nich má v sobě kameru, aby robot viděl, co dělá. Pro různé úkony jsou dostupné specializované ruce. Droid je programovatelný tak, aby uměl řadu domácích úkonů."

"To je rozhodně ten správný směr," usmála se Harrisonová, "ale nemáte něco trochu více… osobního?" Saker zvedl obočí.

"Humanoida?" zeptal se.

"To by bylo nejlepší," odpověděla. Saker se triumfálně usmál a přikročil k posledímu plátnu.

"Máte štěstí, paní Harrisonová, neboť jsem si nechal to nejlepší na konec. Představuji vám náš nejpopulárnější model, Humanoidního Androida série Peregrin!" Saker nadšeně odtrhnul poslední plátno a odhalil něco, co vypadalo jako figurína sedící na židli, ale obalená v kůži z tvrdého, černého materiálu. Objevily se dva bílé plastové disky, které sloužily jako oči. Prázdně na paní Harrisonovou zíraly, mezitím co droid zvedl svoji levou ruku a zamával. Bylo na ní viditelné červeně vyšité číslo 045.

"Dobrý večer, paní Harrisonová," řekl droid počítačovým hlasem.

"Každé PSHUD je vybavené naším specializovaným aramidem a samo-opravovacími schopnostmi. Kompletní plynulost ve třech jazycích je standard, ale více může být doprogramováno za malý příplatek. Navíc každé PSHUD přichází z velmi vyspělou umělou inteligencí a jednou z našich sedmi předprogramovaných osobností. Tyto osobnosti se vyvíjí a adaptují dle vašeho používání droida a jako takové mají unikátní možnost formovat vztahy takové, které u našich jiných droidů nelze."

Saker se zastavil a položil svoji ruku na rameno droida. Harrisonová přešla místnost k droidovi, klekla si a jemně ho vzala za ruku. Podívala se na Sakera a naznačila, aby pokračoval.

"Navíc máme několik modulů, které mohou být volitelně do robota doprogramovány, od domácích prací až po boj. Tohle je náš nejlefexibilnější model. Pokud chcete, můžete svému PSHUD dát svolení udělovat rozkazy dalším vašim robotům, na váš příkaz. Může sloužit jako velitelská jednotka pro vaše Merliny, Aplomada a Amury, nebo jako předák pro vaše Kestrely." Saker poškrábal zadní stranu droidovy hlavy. "Tento je opravdu můj nejoblíbenější."

Harrisonová zakývala. Postavila se zpět na nohy a podívala se na všechny ostatní droidy, potom zpět na PSHUD.

"Myslím, že jste právě získal nového zákazníka, pane Saker," řekla. "Chtěla bych však vědět, zda si ho sebou budu moct vzít dnes, nebu budu na jeho dodání čekat někdy později. Jsou tyto jednotky připraveny?"

"Obávám se, že ne," zamračil se Saker. "Tohle jsou pouze naše demo modely. Žádná výzbroj, žádné moduly, žádná osobnost, jenom to nejzákladnější programování. Díváte se na schránku, do které budeme vaše požadavky přidávat."

"Výborně," ušklíbla se Harrisonová. "Tohle dělá moji práci o moho snazší." Hned co to dořekla, vytáhla z kapsy bundy zbraň. Namířila ji na Sakera s prstem na spoušti. "Čisto, pošlete sem tým!" promluvila do skrytého mikrofonu.

Saker se na zbraň nezaujatě podíval.

"Paní Harrisonová, vy jste mi lhala," vzdychl a potřásl hlavou.

"Kdybych teď byla vy, spíš bych se snažila o to dát si ruce za hlavu a lehnout si na zem," odsekla Harrisonová. Saker odmítl.

"Tak pro koho pracujete? Ne pro Globální Okultní Koalici, jinak by tahle budova už nestála. Ti zloději z Prométheových Laboratoří by se nepokusili o nic takhle přímého a MC&D už by sjednávali hromadnou koupi. Hádám tedy, že jste z Nadace…"

"Lehni si!" Přerušila ho Harrisonová. Saker vzdychl a poslechnul.

"Říkali jsme si, kdy Nadace něco takového zkusí. Gratuluji vám, že se vám povedlo sjednat toto setkání bez spštění jakýhkoliv vnitřních alarmů. Popravdě, vzhledem k tomu, jak dlouho už krájíte 31 si Anderson myslel, že to bude mnohem dřív."

"Ticho" zařvala Harrisonová. Saker znovu zavrtěl hlavou.

"Za tohle se omlouvám. Všechny jednotky, aktivujte protokol Nadace."

Místnost se najednou naplnila hrozlivým skučením, což Harrisonovou donutilo zakrýt si v bolesti uši. Když se podívala kolem, aby našla zdroj, zhrozila se když viděla, že se všichni droidi rozpadají. Jednotky Amur se na stole rozpustily do malých hromádek. Aplomada se překlopily, praskly a jejich vnější plášť se rozpadl do tisíce malých kousků, což odhalilo jejich už zrezlý vnitřek. Merlin se převrátil a dopadl už jako hromádka prachu. Kůže Peregrina se zcvrkla a plastový obal pod ní probublal látkou. Každý pokračoval ve vydávání toho nesnesitelného pištění, dokud nebyla místnost opět tichá, až na smích Sakera.

Harrisonová se na něj otočila a zalapala po dechu. Jeho kůže tála a kapala do bílé kaluže, která se postupně stávala růžovou, když se do ní přidala krev. Pod kůží zůstala pouze bílá kostra, která připomínala PSHUD bez jeho látkové kůže. Netrvalo dlouho a ona se roztála. Smích přestal a místnost se ponořila do ticha.

Harrisonová se koukala po různých černých kalužích kolem ní. Každou vteřinou sem vtrhne zbytek týmu, ale už zbytečně. Anderson opět dokázal, že je pánem situace.


Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License