Osobní Záznam Gordona Richardse
hodnocení: 0+x

015explore.jpg

Gordon Richards a Lev Shattaerman uvnitř kanalizace pod Kowloonským opevněným městem

Osobní Záznam: Gordon Richards, člen Mobilní Úderné Jednotky Zéta-9 "Mole Rats"

Datum: 3. června ████

Vyslali nás do “Kowloonského opevněného města”, abychom zajistili objekt a zdokumentovali všechno, co ovlivnil. Nikdy jsem neviděl tak hrozné místo. Špína je tu všude, mají celé stěny a struktury z odpadků. Když si otevřete byť jen na sekundu oblek, zaplaví vás zápach kouře, vaření, potu, oleje a výkalů. Henry spadl do kanalizační jámy, když se probourával stěnou z odpadků. Byl v pořádku, jenom oblek byl špinavý, ale on se pozvracel a musel být odstraněn. Nevím jestli se z toho jen tak dostane.

Všichni se nám vyhýbají jako čert kříži, nebo nám nadává a hází po nás odpadky. Je to kmen a hodně teritoriální. Lidskost toho je až zastrašující, jsem rád že je mě od nich odděluje můj oblek. Objekt se údajně nachází někde ve středu toho všeho, ale dostat se tam nebude lehké.


Datum: 4. června ████

Místní strážci zákona vedené našimi Agnety provedly včera večer několik útoků. Vyčistily několik oblastí kam potřebujeme, ale je tady tolik lidí, že je těžké všimnout si rozdílů. Včerejší průzkum nám pomohl nalézt několik “domů” ovlivněných tou věcí. Nevypadají nijak zvláštně, stejná bídná obydlí, jako všechna okolní, ale tahle jsou zevnitř příliš velká. Je to zvláštní pocit, když tam stojíte s rukou na zdi a víte, že podle všech známých zákonů byste měli stát několik metrů za budovou ve vzduchu. Henrymu se dnes udělalo lépe, ale je hodně podrážděný. Lev si ho včera vzal stranou a promluvil si s ním, doufám že to pomohlo. Začínám si o něj dělat starosti. Dnes jsem ho přistihl, jak si povídá sám pro sebe přes rádio. Řekl jsem mu, ať toho nechá, ale nenahlásil jsem to. Možná jsem měl. Myslím že až tohle skončí, požádám aby ho přeřadili k jiné jednotce.

Dnes v noci podnikneme další průzkum, rozdělíme se a zkusíme zjistit kde tu věc mají. Lev a já jsme utřeli a projdeme se kanalizací. Popravdě nevím, jestli to může být ještě horší, než na povrchu; aspoň nebudu muset dál koukat ne prázdné výrazy těch lidí.


Datum: 6. června ████

Henry je mrtvý. Nevrátili jsme se až do dnešního rána; byli jsme několik hodin odstřiženi kvůli interferenci. Vypadá to, že ovlivněné oblasti si hodně pohrávají s rádiovými vlnami. Kanál byl noční můra, ale neobjevili jsme žádné známky ovlivnění objektem. Když jsme se vrátili, Paul nám sdělil novinky. Henry a Paul zkoumali poblíž středu města, když byli napadeni. Skupina lidí je obklopila a odtáhla Henryho. Paul byl zraněný, jeho oblek poničený a potřeboval lékařskou péči. Henry chvíli křičel přes rádio, poté přestal. Paul a několik dalších členů Mole Rats se vydalo Henryho zachránit, ale po několika minutách začal Henry znovu vysílat.

Jeho přijímač byl rozbitý, ale mohl vysílat. Jeden z agentů to nahrál a přehrál to mě a Levovi, jestli nám to nebude dávat smysl. Nedávalo. Jenom mumlal a znělo to, jakoby byl zraněný. Pořád mluvil o nekonečném srdci města, skleněném pekle a dalších hovadinách. Paul a záchranný tým se ho snažili najít a potom se jeho rádio znovu vypnulo.

Henry vyběhl bez helmy z jedné z těch malých uliček a ječel jako šílenec. Proběhl přímo kolem Paula a po cestě srazil jednoho z agentů. Vrazil do zdi a proboural se skrz. Spadl z šestipatrové výšky na nějaký kus kovu. Trvalo hodinu, než ho z toho vymotali. Od teď na to jdeme bez rukaviček. Agent Parks, Lev a já shromažďujeme městské starší a hodláme zjistit, o co tu jde.


Datum: 7. června ████

Výslech šel podle plánu. Agent Parks se ptal na otázky, my jsme obstarávali to, čemu říkáme “negativní následky nespolupráce”. Ten první kluk, nějakej hajzl z Triády, nechtěl mluvit. O dvě zlomené nohy později byl mnohem otevřenější. Povídal, že té věci říkají “Stavitel” a že nikdo neví, kdy se ve městě poprvé objevil. Nikdy s tím neměl nic do činění, jenom hlídal před místností, když to pracovalo. Říkal že to je vše co ví a že si budeme muset promluvit s jedním ze starších jménem Long-Wen. Omluvil se za Henryho smrt, že prý tak věci prostě chodí. Na třikrát jsem mu zlomil čelist.

Long-Wen byl asi ten nejstarší chlap, jakého jsem kdy viděl a měl vůli z oceli. Zvládl všechno, co jsme na něj zkusili a ani nehlesl. Parks mu řekl, že další na řadě jsou jeho žena a vnoučata. To mu rozvázalo jazyk. Řekl nám, že to mají v jedné z nejstarších částí města, v nějakém starém chrámu. Rostlo to a vytvářelo divy, ale jenom ten kdo je hoden se na to smí podívat a nebýt tím unesen. Řekl, že Henrymu ukázali divy, aby nás přesvědčil že Stavitele nemusíme odnášet, ale že prý nebyl hoden a zlomilo ho to.

Přiměli jsme ho ukázat nám, kde tu věc mají. Long-Wen říkal, že to bude jedno, že je příliš hluboko. Přemístili to, když se agenti poprvé objevili; říkal že to nikdy nenajdeme. Zítra jdeme dovnitř a nevylezem dokud to nenajdeme.


Datum: 10. června ████

Už je to chvíle. Tohle místo je úžasné. Napřed to byl jenom chrám, který byl zevnitř větší. Super, ale nic nového. Potom jsme šli hlouběji. Celé místnosti, oltáře, všechno vytvořené a naaranžované tou věcí. Jakoby někdo postavil dvanáct celých chrámu uvnitř té malé budovy. Agent Parks rozložil v hlavní místnosti návratový bod s ostatními agenty, aby nás nikdo nechtěl překvapit. Vybavili jsme se a vyrazili do práce. Začalo to být divné po šesté hodině. Hodně chodeb a málo místností. Potom, osmdesát tři místností propojených jezdícími dveřmi, každá s malým Budhou ve středu podlahy a ničím jiným. Lev si jich pár vzal na otestování. Věděli jsme, že to začíná být divné, když jsme došli do perfektní repliky první místnosti s oltářem, která byla celá vyrobená z jednoho kusu dřeva.

Bylo to nádherné a naprosto dokonalé, nenašli jsme jedinou stopu po tesařském nástroji. Paul objevil několik dokumentů, které jsme naskenovali zpět Parksovi. Říkal že se týkají objektu; podle všeho tomu teď říkají SCP-184. Parks říkal, že to popisuje, jak stěhovali 184 hlouběji pokaždé, když vytvořilo novou místnost. Mysleli si, že je to nějaký dar od Boha, či tak. Zvětšovali místnosti, když lidé přispěli na chrám, nebo spíš gangu, který ho ovládal.

Nikdy jsem na takovém místě nebyl. Začíná být těžké se otáčet. Chodby jsou stále divnější, mají divné úhly a posledních několik místností bylo maličkých. Podle toho, jak Lev počítá, bychom měli být zhruba pětadvacet stop pod městem.


Datum: 12.(?) června ████

Už mám tohohle místa plné zuby. Dnes jsme došli ke křižovatce, museli jsme rozdělit tým. Já dostal “horní” chodbu. Nejsem si jistý, jak dlouho už stoupám. Chodby už nejsou normální; točí se sem a tam, jako zmrzlé zemětřesení. Všechno je tu z kamene. Podařilo se mi nacpat do místnosti a popadnout dech. Když jsem se rozhlédl, došlo mi že je celá vyrobená z nefritu. Měla správnou barvu a texturu, ale byl to nefrit. Postel, židle, stůl, knihy, všechno. Seděl jsem dvě hodiny na té posteli a nemyslel. Vstal jsem a rozbil jsem nefritovou lampu, která nejspíše stála víc, než můj život. Pak jsem odtamtud odešel.

Necítím se dobře. Cítím se tu úplně odpojený, jako nějaký astronaut. Není to jako jiná místa, kde jsem byl. Nikdy jsem se necítil tak osamělý. Jsem v pořádku, to vím. To jen Henryho smrt, to zkažené město nad námi a to že jsem úplně sám a moc přemýšlím. Členové týmu jsou testováni pro mentální stabilitu a já prošel na výbornou. Jenom mám nervy. Sedím na židli vyrobené z tisíců malých dračích sošek, píšu na stole ze supertlustého papíru, ale jsem v pořádku.


Datum: Červen (?)

Jsem tu moc dlouho. Dochází jídlo. Dochází voda. Ještě nejsem venku, ale pracuju na tom. Slyším věci. Mám pocit, že slyším hlasy. Už lezu celé dny. Dnes jsem viděl světlo. Na konci chodby, jasné žluté světlo. Vylezl jsem do chodby a běžel. Proboural jsem se dveřmi a byla to místnost. Bylo v ní milion svíček, všechny zapálené, ale byla to jenom další místnost. Sundal jsem si helmu, rozmlátil jsem s ní ty svíčky. Rozbil jsem si čočky, chránič krku, rádio. Bylo mi to jedno. Sedl jsem si a brečel celé hodiny. Do šachty jsem dnes upustil krumpáč, neslyšel jsem ho dopadnout. Skoro jsem za ním skočil dolů, ale neudělal jsem to. Musím tu věc najít. Potom jí rozmlátím na kousky. Zašlápnu. Rozmačkám.


Datum: Červen (?)

Jídlo došlo. Oblek nedokáže vyrobit další vodu. Viděl jsem chodbu s tisícem dveří. Proběhl jsem skrz ní, několik jsem jich rozbil, potom jsem lezl dál. Ztratil jsem boty. Podlaha vypadala jako koberec. Byl to velmi ostrý kámen. Rozřezal boty na kousky. Chodidla taky. Krev je všude. Doufám že se mu to líbí. Tu věc zničím. Cítím, jak mi křupe v dlani. Nesnáším tohle místo. Pořád slyším Henryho. Říkám mu, že je mrtvý. Neposlouchá mě.


Datum: (?)

Vrchol šachty. Chodba do nekonečna. Světla všude. Zničím srdce.


Datum: (?)

Peklo je Nebe
Nebe je Peklo
Život je Úžasný


Poznámky: Gordon Richards se během zajišťovací mise ztratil, předpokládalo se, že byl zabit v akci. SCP-184 bylo zajištěno týmem Zéta-9. Deník byl získán ze suti po zničení chrámu ovlivněného SCP-184.

Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License