UPOZORNĚNÍ: NÁSLEDUJÍCÍ ROZHOVOR JE PŘÍSTUPNÝ POUZE PERSONÁLU ÚROVNĚ 4 A VYŠŠÍ. S POKRAČOVÁNÍM VE ČTENÍ TOHOTO DOKUMENTU SOUHLASÍTE S TÍM, ŽE VAŠE ÚROVEŇ PROVĚŘENÍ ODPOVÍDÁ POŽADAVKU.
POKUD VAŠE ÚROVEŇ PROVĚŘENÍ NEBUDE ODPOVÍDAT POŽADAVKŮM, VYSTAVUJETE SE DISCIPLINÁRNÍMU TRESTU NEBO APLIKACI AMNESTIK.
BYLI JSTE VAROVÁNI.
Rozhovor mezi Dr. Chorošem a Dr. Tichým ze dne 22. 8. 2008 ve věci incidentů spánkových paralýz s halucinacemi zobrazujícími právě Dr. Choroše:
[ZAČÁTEK ZÁZNAMU]
Dr. Tichý: Doktore Choroši, doufám, že vám bylo sděleno, proč s vámi dělám tento rozhovor.
Dr. Choroš: Ano.
Dr. Tichý: A také doufám, že víte, že se o tomhle rozhovoru nesmíte zmiňovat před personálem Úrovně nižší jak 4.
Dr. Choroš: Ano.
Dr. Tichý: A když to někomu takovému řeknete, čekají ho amnestika a vás možná taky. Nebo nějaký disciplinární trest, nebo dokonce zadržení jako anomálie. Však to znáte.
Dr. Choroš: Jo, chápu. Abych řekl pravdu, vždycky jsem si chtěl vyzkoušet, jaké to je být SCP.
Dr. Tichý: Nejste sám, doktore Choroši. odmlka Ale teď k věci; kdy se u vás začala projevovat anomálie, kterou jsme vypozorovali včera od… podívá se do papírů …přibližně tří hodin do čtyř ráno u Dr. Pilla?
Dr. Choroš: Bylo mi asi patnáct, možná jsem byl mladší, teďka si nejsem jistý.
Dr. Tichý: Co se přesně stalo?
Dr. Choroš: Zažil jsem spánkovou paralýzu.
Dr. Tichý: Byla to vaše první spánková paralýza?
Dr. Choroš: Ne. Zažil jsem ji předtím párkrát, ale byla to moje poslední.
Dr. Tichý: Dokážete mi popsat zážitek z této spánkové paralýzy?
Dr. Choroš: Jistě… zhluboka se nadechne…takže probudil jsem se a nemohl se hýbat, jak to obvykle u spánkových paralýz bývá, viděl jsem dokonce halucinace, i když po tom zážitku už vím, že to má k halucinacím docela daleko.
Dr. Tichý: Pokračujte.
Dr. Choroš: No, ležel jsem na zádech a nade mnou se skláněla taková postava. Neměla žádné obličejové rysy, jen velké černé díry místo očí. Ta postava něco mumlala. Nic jsem nerozuměl. Jak se tak na mne dívala, tak z jednoho z těch očních otvorů mi kapla do úst nějaká voda, nebo něco, podle něj to byla jeho slza.
Dr. Tichý: Podle koho?
Dr. Choroš: No, toho ducha, co mne navštívil ve spánkové paralýze.
Dr. Tichý: Vy jste měl možnost s ním mluvit?
Dr. Choroš: Ano, k tomu se za chvíli dostanem.
Dr. Tichý: V pořádku, nenechte se rušit.
Dr. Choroš: Jakmile mi dopadla ta slza do úst, měl jsem je pootevřené, tak jsem se najednou dokázal hýbat. Trochu jsem zakašlal a posadil se. Stále jsem toho tvora viděl. On si to asi uvědomil, a tak sebou trhl a odstoupil. Pak bylo ticho. Bylo to dost neobvyklé.
Dr. Tichý: V téhle práci to není, přece jen, tak neobvyklé, ale rozumím. Co se dělo dál?
Dr. Choroš: Trochu jsem se rozhlížel kolem sebe. A… promne si obličej …viděl jsem sám sebe, nebo spíš moje tělo ležet na posteli. Napadlo mne, že jsem zemřel, ale všiml jsem si, že moje tělo dýchá. Jako bych spal a zdála se mi realita.
Dr. Tichý: Co se dělo potom?
Dr. Choroš: Nenapadlo mne nic lepšího, než na něj zkusit promluvit. Položil jsem mu takovou tu základní otázku, kdo je. Řekl mi, že to neví, nebo… ví, ale to je trochu komplikovanější, jak jsem při dalším mluvení s ním zjistil. Ostatní mu prý říkají Yakubus.
Dr. Tichý: Co myslíte tím "ostatní"?
Dr. Choroš: Ostatní bytosti spánkových paralýz. Je jich více, než bylo zaznamenáno napříč kulturami celého světa. Možná je jich víc než všech SCP objektů.
Dr. Tichý: Říkal vám ještě něco?
Dr. Choroš: Spoustu věcí. Když jsem se ho ptal, proč je tady, řekl mi, že takhle navštěvuje za noc stovky lidí, aby neonemocněl.
Dr. Tichý: Neonemocněl čím?
Dr. Choroš: Šílenstvím, v tom nejhorším případě. Mohl dostat i vztek a nebo smutek, který vlastně měl, což byl také důvod, proč brečel a proč mu ukápla slza. Emoce se u nich projevují silněji než u živých lidí. Emoce je mohou zničit tak moc, že se začnou chovat jako zvířata, nebo spíše nemocná zvířata. Mohou pak napadat lidi. A to nejen ve spánku. Proti onemocnění jim pomáhá lidská společnost.
Dr. Tichý: Setkal jste se i s jinými?
Dr. Choroš: Ne, ale slyšel jsem o nich vyprávět od svých známých, kamarádů a od rodiny, jako o zlých snech, nebo prostě halucinacích. Yakubus mi potvrdil jejich existenci a navíc mi popsal, aspoň trochu, jejich přibližný původ, tedy i jeho vlastní původ. Bývali to lidé.
Dr. Tichý: Dobře, co ještě víte?
Dr. Choroš: Mohl bych uvést třeba Chronose. Takový dost vysoký muž v klobouku se širokou střechou a v kabátu. Nejdou na něm prý moc vidět obličejové rysy, vyznačuje se však jednou věcí. Nosí kapesní hodinky. Jeho oblast působnosti sousedí právě s tou Yakubusovou. Dále bych mohl uvést Stařku. Žena v bílém svátečním oblečení s tmavým obličejem plným jizev a vrásek. Pokud se ji naskytne příležitost, útočí na lidi. Docela mne překvapuje, že na ni Nadace ještě nenatrefila.
Dr. Tichý: Jaké mají tyto bytosti mezi sebou vztahy, pokud nějaké vůbec mají?
Dr. Choroš: Jsou jako lidé, ale spíše to směřuje teda podle Yakubuse do negativních úrovní. Moc se nestýkají. Třeba Yakubus sám se vyhýbá Stařce, protože stejně jako ona může útočit na živé lidi, útočí i na něj. A s Chronosem mají takovou dohodu, že se nebudou, pokud to není zvlášť důležité, setkávat.
Dr. Tichý: Jak vypadal ten Yakubus?
Dr. Choroš: Nebyl moc vysoký. Měl asi 170 centimetrů na výšku. Na obličeji měl dokonale přiléhající masku. Měl přes sebe přehozený modrý potrhaný plášť, který mu zakrýval ruce. Ale byly mu vidět jeho bosé nohy.
Dr. Tichý: Z jakého materiálu byla ta maska?
Dr. Choroš: Vůbec nevím. Mohl to být porcelán, hlína, dřevo, plast…
Dr. Tichý: Říkal jste, doktore Choroši, že to bývali lidé. Co se jim stalo?
Dr. Choroš: Jsou mrtví. Bavil jsem se s ním o tom a došli jsme k závěru, že se vám tohle může stát, pokud se dostanete do kontaktu s látkami z jejich světa, takže třeba s těma slzama. On říkal, že umřel při nějakém obřadu, proto má taky tu masku, kterou si z nějakého důvodu nemůže sundat.
Dr. Tichý: Zjistil jste, kdy zemřel?
Dr. Choroš: Říkal mi rok, ale já už si jej nepamatuju, stejně tak si nepamatuju ani po kolika letech probíhá velká výměna.
Dr. Tichý: Co je velká výměna?
Dr. Choroš: Jednou za několik desítek let si ti ze spánkových paralýz vymění místa se sousedem, takže třeba za dvacet let se Yakubus vymění s Chronosem a na Yakubusovo místo přijde někdo jiný. Je to takové jejich pravidlo, ale Yakubus sám nezjistil, a to může být mrtvý už dýl jak několik set let, kdo to pravidlo navrhl. Ale prý to pomáhá proti nemocem, nějakým způsobem.
Dr. Tichý: Mohl byste mi ještě popsat, jaké jste zažíval pocity nebo jakých abnormalit jste si všiml, když jste byl ve stavu halucinace spánkové paralýzy?
Dr. Choroš: No, mohl jsem procházet stěnami, když jsem chtěl. Byl to takový divný pocit. Kombinace mezi svěděním a lechtáním. A čím dál jsem byl od svého těla, tím slabší jsem si připadal.
Dr. Tichý: Takže vaše tělo vám kladlo meze v pohybu. Jak to mají ty ostatní stvoření?
Dr. Choroš: Yakubus mi říkal, že čím déle je mrtvý, tím se rozšiřuje jeho potencionální pole působnosti.
Dr. Tichý: Rozumím. Jak proběhlo vaše probuzení?
Dr. Choroš: Začal se mi ztmavovat obraz a cítil jsem, jak mne to vtahuje do spícího těla a pak jsem byl prostě vzhůru. Ten týpek byl pryč. Neviděl jsem jej.
Dr. Tichý: Jak dlouho trvala vaše příhoda?
Dr. Choroš: Asi půl hodiny.
Dr. Tichý: Navštívil jste někoho v té době ve spánku?
Dr. Choroš: Ne, až následující noc sousedku, podle vyprávění. Začalo se to opakovat i u členů mé rodiny, ale nemluvili jsme o tom. Rodiče mne ale začali podporovat v tom, abych jezdíval stanovat. Sám. Mimo civilizaci, takže mne nikdo ve spánku vidět nemohl. Nebo jsem po dobu školní docházky spával na kolejích.
Dr. Tichý: Pamatujete si něco z těch návštěv?
Dr. Choroš: Vůbec nic. Pamatuju si pouze tu první. Všechno ostatní znám ze stížnosti. Třeba jdete po ulici a zastaví vás náhodná osoba s tím, že vás zná, že se jí o vás zdálo. A vy tu osobu neznáte, nebo si na ni aspoň nepamatujete.
Dr. Tichý: Dobře. To je vše. Děkuji, za váš čas.
Dr. Choroš: To byla maličkost. Jsem rád, že jsem o tom mohl někomu říct.
Dr. Tichý: Zítra si udělejte čas, půjdete na testy.
Dr. Choroš: To jsem si myslel.
[KONEC ZÁZNAMU]