Info
Originál: https://scp-wiki.wikidot.com/old-kansas-sector-part-4
Autor:
Překladatel:
☦Allan je potrestán Babičkou. SCP-517.☦
Poslední Věk: 12, Srpen, 2119 AD
Salina, Kansas, USA
Město Salina spravovalo monstrum a většinou tam sídlily monstra. Tu a tam se objevil i nějaký podivín, ale nakonec zůstali jen blázni. Vůdcem města byla záhadná postava známá jako „Babička“. Nikdo ji ve skutečnosti nikdy neviděl, snad kromě Babiččiných vymahačů, kteří udržovali mír.
Na budovách měla kresby sama sebe, namalované barveným hnědým inkoustem. Vypadala víceméně jako babička.
Vymahači byli ruce. Černé, stinné ruce s lokty nataženými za rohy a do neznáma. Někteří z nich provozovali obchody. Allen přísahal, že v jednu chvíli viděl některé z nich sázet plodiny, dokonce jeden z vymahačů pořádal loutkové představení s ponožkami (které kupodivu ztvárnilo lidi jako prominentní postavy). Nikdy s ním nemluvili, ale zdálo se, že rozumí tomu, co říká. Kdyby jim nabídl, že vymění MP3 přehrávač za čtyři plechovky od sardinek, pochopili by, že jeho nabídka není nepřiměřená a plácli ho jemně do hlavy.
"Sakra! Tahle MP3 má 3 TB a přijímání hovorů!“ Postěžoval si jednou a padající proužek papíru odpověděl, že Babička věděla nejlépe.
Allen sebral odvahu, aby se po příhodě s Chodícími Klacky vrátil na K-18. Nechtěl, ale jak šel zamračeně domů, začalo mu docházet, že nebude mít alkohol nebo špunty do uší potlačující hluk.
Dorazil v poledne na okraj města a otíral si pot z čela, když si prohlížel okolí. Bylo mrtvé, což se dalo očekávat, stejně jako většina lidí.
Viděl, že Smart Mart je úplně opuštěný, kromě Vymahačů pobíhajících kolem. Bylo jich příliš mnoho, než aby je bylo možné spočítat, základy budovy byly ovinuty stínovými lokty až tři stopy vysoko.
"Babičko," vykřikl Allen a sevřel ruce v kruhu kolem úst. „Potřebuju počítač a chlast! Co za to chceš? Mám časopisy a hromadu kuřecích kostí."
Čekal a sledoval proudy vymahačů, které vcházely a vycházely ze stínů, dokud se jeden z nich nezastavil a neotočil se k němu. Přiteklo to jeho směrem ze vzdálenosti čtvrt míle za dvě sekundy a zastavilo se několik centimetrů od Allenovy hlavy. Pohrozilo mu to prstem.
„Notak, proč ne? Nabídka není dost dobrá? Hele! Prodám ti tuhle vestu co mám na sobě!" Řekl a začal rozepínat knoflíky.
Ruka se sevřela v pěst a zatřásla se doleva a doprava.
"Tak co!? Co ode mě chceš, Babi?"
Ruka se zatřásla doleva a doprava. Žádný prodej.
"Proč ne!" Allen prosil s rukama vzhůru. "Mám tady pro tebe dobrý zboží. Není důvod, proč bys mě to neměla prodat."
Najednou se ke supině připojilo pět dalších rukou, všechny seskupené pár stop od Allenova původního mluvčího. Metakarpální aktéři utvořili svíjející se hadí tvary a začali se kolébat směrem k mluvčí ruce. Hlavní prst utvořil ústa podobná drápům a začal mlátit ostatní ruce, dokud neležely v černé stínové louži na zemi. Po vteřině se zvedli zpět na úroveň očí a mračily se na něj tak, jak se ruce mohly mračit.
„Větvičkový lidi? Co je s nima za problém? Jsou na obtíž. Nemají ani vědomí jako my lidé." Odmlčel se a zhluboka se nadechl. "Poslouchej, co musím udělat, abych s tebou moh' zase obchodovat? Nemám na to celej den."
Ruce na okamžik ochably a pak se otočily na severovýchod. Asi po pěti sekundách se objevila další ruka nesoucí malý proužek papíru. Chytili Allena za ruce a přiměli ho, aby ho přečetl.
„Hej, hej, hoši, klid! Můžu se hejbat sám! Teď co se tu píše?"
Dvě ruce se tiše spojily, když četl slova.
"Ne!"
Ruka ve tvaru hlavy pomalu přikývla. Musí se to udělat, pokud má proběhnout výměna.
"Babičko ne!"
Ruce ho popadly za nohy a převrátily na záda. Táhli ho kopajícího a křičícího po parkovišti a on prorazil dveřmi prázdného starého obchodního domu. Naštěstí se to všechno odehrálo během několika okamžiků a krvavé stopy z odřených zad a následné bolesti si všiml, až když dostal několik ran během jeho křiku.
Allen, jeho obličej modrý od modřin a záda, ke kterým se díky ztuhlé krvi lepila košile, vyklopýtal ze Smart Martu. Nebude schopný si den nebo dva sednout.
"Už nikdy!" Allen zakašlal a plivl krev na chodník. "Už nikdy nebudu v tomhle městě podnikat ty hajzle! Slyšíš mě? Kurvo! Slyš mě ty zmr-"
Ruka ho tvrdě udeřila do obličeje. Pocítil v puse pachuť krve, jelikož se kousl do jazyka.
Pokud chtěl v tomhle městě obchodovat, musel být hodný, a to neznamenalo žádné nadávky. Potřeboval také alkohol na svou vyrážku a aby zapomněl, že se tenhle den vůbec stal. Potřeboval něco tvrdýho.
“….zmetci.”
Jak Babička věděla, že mluví sprostě nebo zabíjí více či méně přátelská monstra, mohl jen hádat. Nebo se jen zdálo, že ví. Někdy přemýšlel, co dělala opravdu zlým lidem. Pravděpodobně to mělo hodně společného s tím, proč bylo město vždy tak opuštěné.
"Co chceš abych udělal?" Řekl Allen tiše.
O pět sekund později k němu pomalu připlula ruka s proužkem papíru. Allen ho jemně vzal ze sevření té věci a snažil se necuknout, když se jeho prst otřel o nepříjemně stisknutý stínový prst.
“Dík.”
Zvedl papír a zamžoural na směšně maličké písmo.
"'Pomoz svým sousedům'. Co? To je nejasný. Babičko. Můžeš to upřesnit?" Masíroval si spánek a podíval se na znovu se pohybující mluvčí ruku. Ukazovala směrem k západu slunce.
„To je na druhou stranu od mýho domu! Chceš, abych šel tamtím směrem? Můžu to udělat zítra?" Oči měl rozšířené rozhořčením. "Prosím? Víš, být venku, no, možná to nevíš, ale být venku v noci je sebevražda. Nepřeháním, Babičko. Moh' by mě bodnout ender a pak bych se scvrk' na nic! Moh' by mě rozřezat stínový muž!"
Ruka ochabla, jako by byla vyčerpaná. Doručovací ruka dorazila s dalším papírkem.
~Pomodli se. Babička ví nejlépe.
"Myslíš to vážně! To myslíš z… zatraceně vážně?"
Ruka mu ukázala palec nahoru. Myslela. Promnul si obličej a pomalu se vydal k centru města. Vymahač se vplížil zpět do jeho lebky, zatímco ještě pulzovala. Babička mu seděla za očima, aby se ujistila, že se nebude chovat jako tupec, až zachrání svého budoucího přítele.
| Hub |