Čísla lžou
hodnocení: +4+x
blank.png

Čísla nelžou

"Nevím, co mám dělat." Čísla nesedí.

Vzduch v místnosti byl teplý, lepkavý, zatuchlý. Elanor si olízla suché rty. Čísla nesedí.

Marion Wheelerová, vedoucí nadační Antimemetické Divize v Oblasti-41, velmi pomalu přikyvovala. Zírala na ni. Nebyl to znepokojený pohled ani lítostný pohled. Ozubená kolečka v Elanořině hlavě se zasekla a nedokázala zpracovat výraz, který Wheelerová měla na tváři. Ne, že by podstatně pomohlo, kdyby její mozek pracoval na plný plyn — Wheelerová byla neobyčejně disciplinovaná, stoická a konstantně soustředěná… trochu ji to znervózňovalo.

Elanor vydechla. Proč měla ten pocit, jako by hodně dlouho zadržovala dech? Plíce ji pálily. Cítila, jak jí z tváře odkapává pot. Zdvihla ruku, aby si ho zadní stranou dlaně otřela, ale její tvář byla suchá.Čísla nesedí. Čísla nesedí.

V místnosti hrálo rádio. Pod hlasitým šumem bylo sotva slyšet něco, co znělo jako Lose Yourself. Někde venku troubilo auto. Čísla nesedí.

Wheelerová konečně promluvila. "Chápu, že váš přesun byl obtížný, ale obě víme, že jste tu velice zapotřebí." Čísla nesedí.

Elanořino soustředění jako by se stisknutím vypínače znovu zapnulo. Cítila, jak se jí ulevilo. "Často mívám tyhle… episody." Dívala se sobě do klína, snažíc se vyhnout nerozluštitelnému pohledu své nadřízené. "Všechno se zpomalí, je mi zima, je mi horko, uvědomím si pak, že uplynuly celé hodiny, nebo že naopak neuplynulo ani pár vteřin. A kromě toho mě ještě štve něco úplně jiného…" Nepokračovala. Čísla nesedí.

Wheelerová přikývla, vytáhla malý poznámkový blok a něco do něj načmárala. "To, co v našem oddělení prožíváte, je trochu neobvyklé, slečno Jacobová. Ale od toho tu jste. Čekali jsme nějaké neočekávané vedlejší účinky. Pohybujete se v neznámých vodách. Tedy, alespoň pro nás." Wheelerová se zmohla na drobný nahořklý úsměv. "A to ne jen kvůli tomu, že jste první agent převelený z Účetnictví."

Elanor se také musela usmát. "Takže, tyhle stavy, které mívám, souvisí to s těmi léky? S mnestiky?"

"No, to záleží. Podívejte… Pracujete tu šest týdnů." Wheelerová se trochu zaklonila na židli. "Užíváte si svoji práci?"

"Vlastně ano, užívám. Miluji práci s finančními záznamy. Miluji finanční databáze." Věnovala své nadřízené vědoucí pohled. "Víte, čísla nelžou, na rozdíl od lidí."

Wheelerová přikývla a zapsala si něco dalšího. "No, dobrá zpráva je, že episody disociace jsou normální, když si poprvé zvykáte na mnestika Třídy W. Časem sice úplně nezmizí, ale postupně si začnete uvědomovat, že jsou to symptomy prožívání věcí, které jste doslova nezažila nikdy dřív. A zvyknete si."

Elanor zaplavila vlna úlevy a okamžitě se ohledně celé situace cítila lépe. Bylo to všechno jen v její hlavě, tak jako antimemetické věci obvykle bývají.

"Ale." Wheelerové ze rtů zmizela jakákoliv známka úsměvu. Čísla nesedí.

Vlna se okamžitě proměnila v led. Mladá účetní ztuhla. Čísla nesedí.

"Na vaší orientaci vám bylo vysvětleno, že u sebe musíte vždycky nosit pero a poznámkový blok. Nosíte ho?"

Elanor přikývla. Čísla nesedí.

"Proč ho vlastně musíte nosit?" Čísla nesedí.

"Kdybych si myslela, že jsem byla vystavena antimemetickému činidlu, můžu si tak rychle zapsat své myšlenky a pozorování než nastane výpadek nebo zkreslení paměti."

Wheelerová přikývla a opět si zapsala něco do svého vlastního bloku. "Slečno Jacobová, tohle je důležité. Kdy jste ten blok naposledy viděla? Už jste do něj něco psala?"

Elanor zavrtěla hlavou. "Nemyslím si. Myslím, že ho mám na s—"

"Jestli je to tak," řekla Wheelerová a zapsala si poznámku, "vaše episody ztraceného času a disociace možná nemají tak jednoduchý důvod, jako jsou mnestika." Pohybovala se teď velmi rozvážně. Položila pero na stůl a nespustila při tom oči z mladé agentky za stolem. "Myslím, že byste měla vědět, že během naší konverzace jste se několikrát zastavila uprostřed věty, abyste si něco zapsala do bloku. Mám takový pocit, že o tom možná nevíte."

Elanor nevěřícně potlačila smích. "Jak je to možné? Když ho mám na—" Zastavila se. Měla ho v ruce. Překvapením otevřela pusu a ihned ji znovu zavřela. Čísla nesedí.

Wheelerová se zvedla od stolu s vážným a spořádaným výrazem. "Elanor, poslouchejte mě. Potřebuji, abyste ten blok položila a pomalu ho otevřela. Ale nedívejte se na něj, dokud vám neřeknu, že je to bezpečné, dobře?"

"Ohhhhh. Tak dobře." Elanor se třásla když pokládala knížku na stůl. V hlavě se jí honily myšlenky. "Strašně se omlouvám, já—" Čísla nesedí.

"Není třeba se omlouvat," odpověděla Wheelerová. "To, že si zapisujete do bloku znamená, že máte silné instinkty. Vedete si dobře." Zhluboka se nadechla nosem. "Teď".

Elanor rozevřela stránky a otočila oči ke stropu. Zírala na něj, zaujatá omítkou. Připadalo jí to jako věčnost, ale mohly to být jen vteřiny. Slyšela, jak Wheelerová čmárá. "Dobře," řekla Wheelerová zlehka, "teď se zkuste podívat".

Pomalu, velice pomalu, odtáhla pohled od stropu směrem k bloku, který si až do teď myslela, že je prázdný.

Ale nebyl.

Každá stránka byla popsaná. Zíral na ni její vlastní rukopis, čistý, perfekcionistický a okamžitě rozpoznatelný. Každý řádek opakoval ta stejná dvě slova: "Čísla nesedí.".

"Víte, co to znamená?" Zeptala se Wheelerová, téměř šeptala.

Elanor zavrtěla hlavou. Obracela stránky znovu a znovu. Ta stejná fráze. Znovu a znovu.

Wheelerová si odložila svůj vlastní blok a naznačila směrem ke dveřím. "Tak to pojďme zjistit."


Elanor nepřítomně bubnovala prsty o stůl. Bylo fajn být zase ve své kanceláři, ale s Wheelerovou jako s dozorem to bylo extrémně nepříjemné.

"Tak dobře," řekla Wheelerová sedící na druhé straně Elanořina stolu, "Začneme s kontrolními otázkami. Jak se jmenujete?"

"Elanor Jonesová." Čísla nesedí.

"Jaká je v Nadaci vaše pozice, personální třída a bezpečnostní prověrka?"

"Specialista účetnictví, Antimemetická Divize. Zaměstnanec třídy C, bezpečnostní prověrka úrovně 2 se speciálním přístupem k finančním dokumentům souvisejícím s…" Zastavila se. Blok byl už zase otevřený a pero měla v ruce. Čísla nesedí.

Wheelerová se usmívala. "Tentokrát jste se udržela. Teď se soustřeďte. Na něco jste narazila. Co jste se chystala říct?"

Elanor roztřeseně nasadila víčko zpátky na pero. Pomalu a soustředěně promluvila. "Mám. Speciální přístup. K dokumentům—finančním dokumentům. Které souvisí. S výdaji oddělení. A."

Víčko leželo na stole. Nasadila ho zpátky. Čísla nesedí.

"Přesně tak," řekla povzbudivě Wheelerová. "Přijdeme na to, co to spouští. Výdaje oddělení a co?"

Víčko leželo na stole. Nasadila ho zpátky. Čísla nesedí.

"Výdaje oddělení a co, Elanor?"

"Um." Víčko leželo na stole. Nasadila ho zpátky. "Výdaje. Oddělení. A." Víčko leželo na stole. Víčko leželo na stole. Leželo na stole. Čísla nesedí.

Wheelerová se nakláněla dopředu, dlaně na stole. "Dýchejte. Soustřeďte se."

"A." Víčko leželo na stole. Elanor se třásly prsty. A pak hodila perem napříč místností. "Výplatní pásky!" ČÍSLA. NESEDÍ.

Kus plastu ještě chvilku klepal o podlahu a pak místnost naplnilo ticho. Elanor ztěžka dýchala. Srdce jí hlasitě bušilo.

"OK," řekla Wheelerová a přikyvovala. "Mluvte."

Elanor se nějakým způsobem povedlo chytit tu metaforickou věc, která se plazila na pozadí její mysli a zoufale se snažila schovat se znovu za oponu. Teď už ji držela. Proč se ale pořád celá třásla? "Požádala jste o můj přesun sem, abych zjistila, jestli se nějací zaměstnanci, oddělení nebo případně povstalci nepokoušejí provádět finanční podvody a zakrývat si stopy antimemy." Její dech zrychloval. "Nadace alokuje určitou částku na výplatní pásky podle platu nadačních agentů. Takže jsem, podle vašich instrukcí, prověřovala rozpočty jednotlivých oddělení. Ale něco tam je, v těch číslech. Něco, co donutí moje oči to prostě přeskočit. Máme… Máme…" Snažila se tu myšlenku v hlavě formulovat. Ta informace, která se před chvílí pokoušela utéct, se v jejím čelním laloku formovala jako kus plastické hmoty.

"Už to skoro máte," řekla Wheelerová a pokusila se ji chytit za ruku. Elanor to ignorovala. Nechtěla být neslušná, ta myšlenka se jí však stále snažila uniknout. Ale teď už ji držela. Postupně ji tvarovala, přesouvala mezi vnímáním a procesem a svou trénovanou analytickou myslí, až se najednou poddala, jako když řeka prorazí přehradu.

Narovnala se. "Oddělení vydají v průměru o 70% méně na platech, než by měla." Na Elanor z levé strany stolu koukal stoh tabulek 11x17. Jak to, že si jich předtím nevšimla? Sebrala ho. "Ale není to tak, že by se lidem snižovaly platy. Je to něco jiného. Jsou…" Pokusila se najít ta správná slova. "Ti lidé jsou… je s nimi něco špatně. S jejich jmény. Nejsou… Nejsou to jména, ale…"

Wheelerová jí koukala přes rameno do tabulek. "Pane bože. To je mipsum."

Elanor pokrčila rameny. "Nerozumím."

Její šéfová přejela prstem po jednom z řádků v tabulce. "Je to kognitivní obraný mechanismus, který vám zabraňuje si uvědomit, že někde chybí data. V grafickém designu se náhražce textu říká 'lipsum'. Té antimemetické verzi říkáme 'mipsum'. Memetický zástupný symbol. Znaky, které jsou tak moc podobné skutečnému textu, že vaše schopnost vnímat je prostě ignoruje. Až na to," dodala s letmým obdivným pohledem, "že ta vaše ne." Prolistovala pár dalších stran. "Wow, více než polovina jmen. Možná tak 3 ze 4. Co je tohle za oddělení?"

"Tohle je zpracování odpadu. Podíváme se, mám tu ještě…" Vytáhla několik dalších stohů tabulek. "Požární služby, Ops-A, Ops-B a… oh." Na další stálo "Antimemetická Divize."

Wheelerová si ho vzala a začala listovat. "Nerozumím tomu. Antimemetika má osm tisíc zaměstnanců. Není přeci možné, aby dvě třetiny z nich byli—" Zastavila se, bledá ve tváři a její pohled spočinul na protější stěně.

Elanor čekala a pak jí lehce poklepala na rameno. "Madam?"

Wheelerová vypadala lehce rozrušeně. Upustila tabulku na podlahu a vyběhla z kanceláře. Venku ostatní zaměstnanci těžce pracovali ve svých vlastních kancelářích a boxech. Šustili papíry, přepisovali poznámky, zapisovali ztracené komunikace už po desáté nebo po dvacáté.

Elanor jí stála po boku. "Co se děje?"

"Podívejte se," řekla Wheelerová.

Elanor se rozhlédla kolem. "Nemyslím si… že chápu o čem—"

"Počítejte," řekla jí Wheelerová sotva slyšitelným hlasem. "Spočítejte, kolik lidí vidíte tady ze dveří."

Elanor si je v duchu spočítala. "Um. dvacet dva." Čísla nesedí.

Wheelerová zavrtěla hlavou. "Znovu. Počítejte znovu."

Udělala to. "Dvacet dva."

"Znovu. Soustřeďte se. Počítejte si v hlavě."

Elanor zatnula zuby. Jeden. Dva. Tři. Čtyři. Pět. Šest. Sedm. O— Ne. Osm ne. Jen sedm. V té místnosti ve skutečnosti bylo jen sedm lidí. Zprudka se nadechla. "Pane bože."

Wheelerová se mračila. Elanor skoro až viděla, jak se za jejími brýlemi točila ozubená kolečka. Chvíli to trvalo, než se její šéfová vrátila do reality. "Ok. Myslím, že vím co dál."

Elanor měla najednou pocit, že je připravená na cokoliv. "Dobře, s kým si půjdeme promluvit?"

"S nikým." Gestem pokynula, aby ji následovala. "Myslím, že už jsme to udělali."


Počítačová obrazovka byla otočená zády, ale cokoliv na ní bylo způsobilo Wheelerové okamžitou úlevu. Vypadala teď o něco starší, unavená, na hranici svých sil.

"Pane bože," řekla Wheelerová a odtrhla se od monitoru. "Krabice F. Krabice F." Vstala, došla ke skříňce s vytáhla z ní malou zelenou krabičku velikosti hrnku. Vrátila se s ní ke stolu, posadila se a položila krabici mezi ně. "Poslouchejte, Elanor. Informace, které vám teď řeknu, jsou přísně tajné a možná vám z nich nebude dobře, ale pokud vás to trochu utěší, přístupové protokoly nasvědčují tomu, že už jsme to spolu jednou probírali."

Elanor nic neřekla a přikývla.

"Tohle," řekla a otočila monitor, "Je SCP-2000. Nebojte, zjevně už pro ten soubor máte prověrku. Zajímalo by mě, jak se to asi stalo."

Elanor si vzala do ruky myš a postupně si pročítala obsah souboru, jednu sekci za druhou. Její výraz nejdříve dával najevo zvědavost, pak se změnil v hrůzu a během několika minut zase zpátky. Když se dostala na konec stránky, její tvář ve slábnoucím odpoledním světle zbledla. Mladá agentka se položila do křesla a dlouho tiše seděla, přemýšlejíc o tom, co si právě přečetla. Wheelerová mezi tím došla do společenské místnosti a přinesla dva šálky čaje. Jeden z nich položila před svou kolegyni, která se stále nepohnula.

Elanor najednou vytřeštila oči a myší listovala v souboru nahoru. "Počkat—"

Kvůli své primární misi obsahuje SCP-2000 500,000 Bright/Zartionových Replikátorů Hominidů. Při plné kapacitě je SCP-2000 schopno vyprodukovat 100,000 životaschopných neanomálních lidí za den (se zahřívací dobou pěti dnů).

Ukázala na obrazovku a podívala se na Wheelerovou, aniž by řekla slovo. Wheelerová přikývla a napila se čaje. Elanor se vrátila zpět dolů na konec popisu.

Odhaduje se, že světovou populaci, průmyslovou a zemědělskou produkci a kulturu bude možno obnovit na úroveň roku 2000 n.l. do 25 až 50 let po zahájení procedury.

Elanor znovu ukázala, stále neschopná promluvit. Vzala si do ruky blok a tužku.

Wheelerová ji zastavila. "Není potřeba, chápu to. Nevychází to. Populace světa v roce 2000 byla 6.2 miliard lidí. Se stovkou tisíc lidí za den, i kdyby to bylo 50 let… pokud započítáme porodnost a úmrtnost, je to pořád moc málo. Příliš málo." Znovu se napila čaje. "Zhruba o dvě třetiny. 70% ztráta populace."

Elanor stále nenašla hlas, ale alespoň se pokusila. "Kde jsou?" zašeptala.

Wheelerová poklepala na frázi na obrazovce koncem svého pera.

Vedle konstrukčních schopností má BZHR rovněž schopnost implantovat vzpomínky administrací halucinogenů Třídy-G a vývojové hypnoterapie.

"Halucinogeny Třídy-G. Znám je," vysvětlila. "Nejsou ve standardní příručce k amnestikům a mnestikům. Nejsou určené k vymazání vzpomínek, jsou určené k nahrazení vzpomínek. Vyrábí se z anomálního materiálu, který je činí tak permanentními, jak je to jen možné. Vzpomínky se propojí s vaším mozkem a už vás neopustí." Tiše zasyčela mezi zuby. "O tomhle mi měli říct."

"Takže co to znamená?" Zašeptala Elanor. Znovu se třásla.

Nepodívala se jí do očí. "Znamená to, že když naposledy provedli Proceduru Lazarus, vyrobili jen dvě miliardy lidí ze šesti. Všichni ostatní jsou jen implantovaní v našem vědomí." Zhluboka se nadechla. "Na ulicích. V restauracích. Ve vlaku. Ve vaší kanceláři. Dva ze tří prostě nejsou skuteční… jsou jen v našich hlavách, aby naše planeta nepůsobila tak prázdně."

"Ale proč?"

Wheelerová na to neměla odpověď.

V místnosti nastala dlouhá chvíle ticha. "A tohle?" ukázala na zelenou krabičku označenou "Krabice F", přestože už tušila odpověď.

Wheelerová sundala víko. Uvnitř byly dva lékařské inhalátory, každý s jasně zeleným štítkem. Na jednom stálo WHEELEROVÁ, M a na druhém JONESOVÁ, E.

"Třída G," zamumlala Wheelerová. Léky dost silné na to, aby zapomněly. Léky, které dokáží přemoci Mnestika. Léky dost silné na to, aby permanentně přepsaly myšlenky na živou bytost. Tedy, ne tak úplně permanentně, připomněla si. Elanor je přemohla. Elanor a ta čísla.

Elanor si vzala ten se svým jménem. "Už jsem to dříve dělala, že?"

Wheelerová si vzala ten zbývající. "Myslím, že my obě."

Účetní se opět na chvíli zastavila. "A… musím?"

Jejich pohledy se střetly. V očích Elanor výraz lítosti, beznaděje a hlubokého smyslu pro povinnost, společně s potlačeným instinktem — vrozeným strachem z toho nevědět. "Nebudu vás k tomu nutit," řekla jí. Z jejího hlasu byl slyšet klid. "Nedokážu zabránit někomu nade mnou, aby vám je později dal proti vaší vůli. To se možná stalo posledně. To už nemůžeme vědět. Ale…" Konečně pohlédla jinam, ven z okna kanceláře na zapadající slunce a obrovský kamenný monument v lese za Oblastí-4. "Stejně tak vás nebudu soudit za to, že si vyberete žít v jiné, méně znepokojující, pravdě."

Elanor si hrála s inhalátorem. "Není to pravda. Čísla nelžou."

Když se obě rozhodly, čaj na stole už dávno vychladnul.

Čísla nesedí.

Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License