Info
Originál: http://scp-wiki.net/novel-cultivars
Autor:
Překladatel:
“Vypěstoval jsem novou odrudu celeru, co chutná jako sýr.”
Overgang Dood a Melanoma-na-zadnici-existence ("Zadnice" pro přátele) sledovali talíř, který jim Joey Tamlin nabízel. Následně se na sebe tázavě podívali (Overgang samozřejmě přes své sluneční brýle), poté zpátky na Joeyho rozesmátý obličej a ještě jednou k talíři. Až se Overgang konečně zeptal na otázku, která je oba zajímala.
“Proč?”
“Asi jsi mě neslyšel, řekl jsem, že jsem –“
“Vypěstoval odrudu celeru, co chutná jako sýr, ano. Proč?”
“No, dělal jsem si sandwich a víte jak jsem na tom se sandwichema, trojitej, s nakrájeným sýrem, kolečkama šunky, bezlepkovej chleba kvůli alergiím… Chápete?”
“Jasně.”
“Jasně, no tak jsem takhle jednou šel do kuchyně a zjistil jsem, že máme jenom strouhanej čedar, protože Molly - pamatujete si, že teď žiju s Molly, že jo? - Molly vstala uprostřed noci a prostě snědla celou cihlu sýra, i když to byl můj sýr a ona věděla, jak jsem na tom já se sandwichema, takže jsem byl docela nasranej, že jo…”
“Nasýřenej…”
Overgang se Zadnicí si ťukli, zatímco Joey se pokusil vtip přejít.
“Jasně, nasýřenej, to je fuk. Každopádně tam tak sedím a můj chleba už je v toastovači, protože víte že ho rád vždycky trochu opeču, aby křupal, že jo a kouknu do ledničky a zjistím, že máme jenom strouhanej čedar. Tak si řeknu, fajn, je to fuk, chleba už je v toastovači, tak jsem vzal ten čedar a sáhnul jsem po šunce a víte jak to kupuju, jako celou nohu, že jo, protože je to tak hrozně levný, že?”
“Uhm.”
“Jo. No, takže jsem vzal nůž a začal jsem odřezávat šunku, přestože normálně krájím jako první sýr, ale jak už jsem řekl, sýr už byl nastrouhanej. Tak jsem začal krájet šunku, když mi došlo, že krájená šunka dává smysl jenom s krájeným sýrem a strouhaný sýr POTŘEBUJE strouhanou šunku a jinak to bude blivajz! Takže jsem se koukl na toastovač a zjistil jsem, že mám tak půl minuty, než se dopeče a vy víte, že já potřebuju všechno na toast nandat, jakmile se dopeče,aby se sýr roztekl a tak, jinak je to k zahození. Takže jsem musel přemýšlet rychle a vytáhnul jsem struhadlo s myšlenkou, že prostě nastrouhám tu šunku, no ne?”
“No?”
“Špatně. Víte, šunka z nohy je šíleně vláknitá, takže když to děláte bez nějakýho přístroje, tak se to akorát zachytí a je to k ničemu. Když to neděláte správně, je to jako používat struhadlo na kůru stromu, nebo něco podobnýho. Kusy padají kolem, ale rozhodně to nejsou piliny, jestli mě chápete? No takže můj toast vyskočil, hodil jsem na to ty odřezky z šunky a sýra a udělal jsem si sandwich a nebylo to nijak super dobrý, ale strašný to taky nebylo.”
Následovala chvíle ticha, kterou přerušila Zadnice.
“A… sýrovej celer?”
“Á! Jasně, každopádně jsem jedl svůj sandwich a řekl jsem si, že šunka z nohy se nedá nastrouhat, protože je vláknitá, ale můj sýr už byl nastrouhanej, tak jsem si řekl 'co kdyby byl sýr vláknitej'? a chvíli jsem nad tím uvažoval a pak jsem si řekl, proč ne. Takže tady to je. Sýrovej celer. Sýrler.”
Joey, s úsměvem od ucha k uchu, znovu nabídnul talíř. Overgang ale pokračoval s otázkami.
“Proč celer a ne třeba, co já vím, sýrový mrkve, nebo tak?”
“No, Molly měla na zahrádce nějakej celer, tak jsem si prostě trochu půjčil.”
“A ví Molly, žes rozesral genetickej kód jejího celeru?”
“No… možná jsem jí to ještě neřekl.”
Zadnice zatřásla nesouhlasně hlavou.
“Tak bys možná měl, Joey. Každopádně, Sýrovej celer, dej to sem.”
Overgang opatrně sáhnul na talíř a sebral malý kousek nabízeného pokrmu. Vypadalo to jako celer. Přelomil jej napůl a ozvalo se charakteristické zapraskání. Znělo to jako celer. Poté obě půlky olíznul a na jazyku pocítil bohatou chuť čedaru. Obě dvě si strčil na jazyk, vychutnával si jejich matoucí chuť a poté začal kousat. Křup, křup, křup. Bylo to vláknité a křupavé, ale byl to SÝR.
“Joey, tohle je divný, kámo.”
Zadnice namítla.
“Já nevím, já bych si na to zvykla.”
“Asi by to šlo jíst.”
“Dalo by se to dát na pizzu místo sýra.”
“Kámo to by bylo… divný. Ale co by přilepilo všechno k pizze, když ne sýr?”
“Omáčka přece..”
“No jasně. Lasagne?”
“Křupavý lasagne! Křupavý cheeseburgery!”
“Křupavej cheesecake!”
“Fuj.”
“Já bych si dala.”
“Já taky.”
Oba dva se otočili k Joeymu a oba promluvili naráz.
“Je to cool.”
“Takže, cítíte se nějak, nevolně, nebo tak? Nebo sjetě?”
“Ne, proč bychom…”
Overgang vyplivnul svůj kus sýrového celeru.
“Tys nás použil jako posraný POKUSNÝ KRÁLÍKY?”
Joey se rozesmál.
“Dělám si prdel, je to v pohodě. Ale víte, přemejšlel jsem a co zkusit i jiný jídlo, nebo tak? Říkáme si umělci, ale upřímně jsem dost mizernej kuchař. Zvládnu udělat jenom sandwiche se sýrem a šunkou.”
Zadnice namítla.
“Hej, já pracovala rok v pizzérce.”
“Výroba se nepočítá.”
“Naser si.”
“Každopádně to jsem tím nemyslel. Vždycky jsem dělal jenom vizuální umění, že? Malby, sochy, nebo tu věc z třiadevadesátýho”
“Kámo zbožňoval jsem tu věc z třiadevadesátýho!”
“No, všichni milovali tu věc z třiadevadesátýho, protože ta věc tě přiměla jí milovat.”
“Jo. Pravda.”
“Zpátky k věci. Co chci říct je, že jsem se příliš dlouho pokoušel stimulovat oči a nenapadá mě nikdo, kdo by dělal divný jídlo.”
“Myslím, že to dělával Eddins.”
“Kdo?”
“Eddins? Ten chlápek s kudrnatejma vlasama? Notak, každej zdá Eddinse.”
“Jo, Kudrnáč, jasně. Nikdy jsem s ním nemluvil, ale občas ho vídám.”
“Jo, Eddins si hrál s jídlem. Ale moc toho s ním nedělal, myslím, aspoň co si pamatuju. Přestal s tím po těch zasranejch rajčatech.”
“No a to je právě ono, že jo, jídlo je jako performance art. Uděláte to, dáte to někomu a oni to sní. Je to docela intimní, ne? A stejný jídlo se nedá udělat dvakrát stejně, takže je to opravdu jedinečný, páč jídlo se nedá zkopírovat stejně, jako třeba hra, nebo tak něco.”
Overgang, jeden z mála profesionálních anartních programátorů, se zamračil.
“Hej, Joey, to je… no, jo. To je vlastně pravda.”
“Nic proti, kámo.”
“Hele, máš pravdu.”
“Každopádně si myslím, že na příští výstavu udělám něco s jídlem. Trochu se protáhnu, rozšířím si obzory, nebo tak. Budu chodit kolem s talířem jídla a budu ho rozdávat.”
“To zní zajímavě. Ale víš že je to v pátek, že jo?”
“Počkat, to je už tenhle pátek?”
“Jop.”
“Co je dneska?”
“Úterý.”
“Sakra. No, co máte vymyšlenýho vy?”
“Já mám svůj mód na Half-Life, ten co do toho zatáhne tvojí rodinu.”
“Jo, pravda. Co ty Zadnice?”
“Hm, já zatím nic nemám. Pořád pracuju na tý věci s Hirem P.”
“Cool. Řekni, ty a Hiro. Došlo k něčemu… ty víš?”
“Co?”
“Joey se tě snaží zdvořile zeptat, jestli jsi mu už vymrdala mozek z hlavy.”
“O čem to sakra mluvíte? Hiro je gay.”
Overgang a Joey se na sebe podívali a poté zpátky k Zadnici.
“Fakt?”
“Jo. Je to snad problém?”
“Ne, ne, jen… neřekl bych to do něj.”
“No, ale je. Vlastně plánujeme něco s ním a jeho přítelem na příští týden v přístavu. Může to být sranda, nechcete se taky připojit?”
“Ne, já už něco mám.”
“Uvidím.”
“Jak myslíte.”
Zadnice se postavila, vytáhla ze zadní kapsy svých džín tři jointy a všechny tři zapálila.
“Víš přeci že nekouříme.”
“Vím.”
Zadnice si strčila všechny tři jointy do pusy a odešla z místnosti.
« Ohebnost | Hub | Pochybná Setkaní »
