Marie by se na to s prominutím nejraději vyjebala a nechala to tam do zítřka, až bude tu chodbu stejně zase vytírat, jako každý den. Ale pravda byla, že čerstvá krev se čistila mnohem jednodušeji, než ta zaschlá a přilepená, takže když jí přišel příkaz na úklid zázemí zaměstnanců kolem medvědího výběhu, sundala unavené nohy ze stolu, v rychlosti „na ex“ vypila kafe, které si zrovna udělala, a o patnáct minut později už byla v pracovním oděvu a opírala se oběma rukama o velký nerezový dřez. Voda se se silným hučením napouštěla do zeleného kýble, na hladině pěnil čistící prostředek. Marie sledovala svou levou paži a uvažovala nad tím, jak tučně vypadá. Plandavá a rozplizlá hmota obalující jakékoliv pevné části jejího těla tak, že pod ní nebyly vůbec znát. Kdyby s ní zatřepala tak se chová jako rosol. Navíc se jí na ni dělalo nějaké zarudlé akné.
Marie zastavila vodu a bez obtíží kýbl vytáhla z dřezu a postavila ho na její vozíček s úklidovými prostředky.
„Já se na to fakt můžu vysrat tady“ zahuhlala si Marie pod nosem, když dorazila na místo masakru a zklamaně zjistila, že krvavé skvrny už dávno zaschly. Navíc očividně při odklizení těl byla krev rozmazána všude do okolí, a celá chodba byla posetá stopami těžkých bot a malých medvědích tlapek. „No, ještě na strop by mi to mohli nacákat, ti idioti!“ V žaludku jí zabublala frustrace a vztek. Jasně, že ji zavolali, až když bylo všechno ostatní vyřízené a krev dávno zaschlá, proč by je taky mělo zajímat, jak blbě se to bude teď drhnout, nebo že si chtěla dát chvilku odpočinku před večerním úklidem v jídelně, tyhle administrátory a doktory nezajímalo vůbec nic. Pořádnou práci do ruky nevezmou, jen si sedí v kanclu nebo v laboratoři a zaznamenávají si na papír to, že někdo jiný dělá špinavou práci. Aspoň jednou by je chtěl vidět s hadrou v ruce.
Marie vzala do ruky čistící prostředek a pořádnou dávku nastříkala na menší skvrny, šlápoty od bot a cestičky kudy táhli těla. Železitý zápach překryl chemický odér spojený s nádechem umělé vůně citronu. Pokud šlo o hlavní kaluž, respektive hlavní *zaschlý povlak* tam to bylo náročnější. Marie vzala svou velkou škrabku na grill a postupně s ní oddělávala obrovské, sražené, lepivé kusy z podlahy. Pohybovala se u toho v dřepu, jako když mají malé děti „dělat kachničku“, a netrvalo dlouho a cítila v obou svých kolenech silné pnutí, a ještě navíc ji začaly bolet bedra. Bohužel nemohla zvolit pohodlnější pozici, protože jakýkoliv kontakt s podlahou by jí umazal oblečení od krve.
Než dostala z podlahy většinu rudého hnusu tak to trvalo víc než půl hodiny a její suchý kbelík se naplnil slizovitými cucky. Marie se s těžkostí postavila, musela se u toho loktem zapřít o jedno ze stehen. Pokusila se ulevit svému tělu lehkým protažením, než vzala zpátky do ruky čistící prostředek. Vykašlala se na sprejování, rovnou odšroubovala hlavici a obsah lahve vylila po podlaze. Pak vytáhla mop z kýble, chodbou se rozezněla crčící voda ztékající z vlasců mopu, a pak zvuk plesknutí, jak s ním Marie hodila do ždímadla. Opřít se pořádně o tyč, jak zbavovala mop přebytečné vody, ulevilo jejím bedrům. Marie nedbale plácnula mop na podlahu a dala se do drhnutí. Rychlé pohyby mopem skutečně rozkývaly její obrovské, rosolovité paže. Marie se to znechuceně snažila ignorovat. Do tváře jí padaly vlasy, tak zastavila svou snahu a loktem se neohrabaně pokusila si je odstranit. Ztěžka vydechla a pokračovala v práci.
Byla už skoro u konce, když zpoza rohu vyšel nějaký doktor v bílém plášti. „Aha, paní uklízečka.“ Marie se na něj podívala nenadšeným pohledem. „Mrzí nás, ta práce navíc, bohužel došlo k úniku všech tří instancí SCP-073-CS a náš bezpečnostní tým utrpěl značné ztráty.“ „To jsou ty medvíďata s pastí místo huby?“ zeptala se Marie. „Tak ještě mě můžete poslat povytírat za nima mech v lese, kde jím ukápne z huby krev!“ zamručela na něj a zavrtěla hlavou. Bylo jí samozřejmě jasné, že ta krev je klíčem k jejich opětovnému nalezení, podle ní a jejích zbytků ve výkalech uniklé anomálie znovu najdou, nikdo se stop zbavovat nebude. Ale byla ve špatné náladě a potřebovala si rýpnout.
Doktor ji na to nic neřekl. Protočil oči a po špičkách prošel po okraji vytřené podlahy. Marie se zašklebila. Jakoby ji tím to vytřené místo zaprasil míň nebo co. Zítra to tu bude muset leštit znovu. Ale nemělo smysl to doktorovi říkat. Stejně ji tady nikdo neposlouchal.