██.█.████
Dneska jsem byl poprvé ve svém životě na pláži. Což je zvláštní, když je jen hodinu cesty od mého bytu.
Sedl jsem si tam a sledoval surfaře jak sjíždějí vlny. Chtěl bych taky umět surfovat. Bylo to až hypnotické, pozorovat je jak vjíždějí do vlny a než je vodní stěna pohltí, tak vyjedou a všechno se za nimi zbortí. Jaký je to asi pocit? Být obklopený vodou a soustředit se jen na ten malý kroužek, který se neustále hroutí do sebe? Jet a nevnímat okolí, jen voda a adrenalin. Chtěl bych to tady někdy zažít. Nemůže to přece být jako vjet autem do tunelu. Podobné? Asi ani to ne. Není tam ten risk, ta živoucí síla, která tě postupně pohlcuje…a ty pak utečeš jejím čelistem jen tak tak.
Chtěl jsem jít si zaplavat, nebo se alespoň k nim přiblížit a možná i k jejich zážitku. Ale jen jsem byl chodidly pár centimetrů od hranice písku a vody, tak mě polil mrazivý pot. Což bylo zvláštní. Byl horký den a mě stejně přejížděl mráz po zádech. A bušilo srdce. Musel jsem od tamtud rychle odejít. Nevím co se stalo, ale tohle rozhodně nebylo to přiblížení k zážitku surfařů který jsem chtěl.
Cestu domů si moc nepamatuji, jen bušení srdce a nutkavou potřebu být co nejdřív u sebe doma.
Asi na pláž nějaký čas nepůjdu.
██.█.████
Od posledního zápisu jsem si něco málo našel. Měl jsem asi úzkostný záchvat…možná panický? Něco takového.
Psali tam, že to může být i vyvolané nepříjemnými vzpomínkami. Ale já ten den byl na pláži poprvé. Takže nevím.
██.█.████
Poslední měsíc mám problém se spaním. Proto taky tohle píšu ve tři ráno.
Mám každou noc strašně trhaný spánek. Minimálně třikrát za noc se probudím a pak dlouho usínám. Začíná to mít i dopad na mojí práci. Neumím se soustředit a kafe už mi taky nepomáhá. Poslední týden si dávám dvě hodiny šlofíka odpoledne. Snad to pomůže.
██.█.████
Dneska jsem byl za doktorkou po tom, co mi spolupracovnice třikrát zopakovala, že mé kruhy pod očima ROZHODNĚ zakryje její korektor. Nána pitomá.
Každopádně doktorka mi řekla, že probouzení se takhle konstantně v noci není zdravé ani normální. Natož pak naspat tři hodiny denně. Napsala mi nějaké prášky na spaní. Pokud prý do týdne nezaberou, dá mi silnější, ale mělo by to, podle jejích slov, pomoc. Doufám že jo. Nechci poslouchat další měsíc kecy o tom jak i chlapy mohou nosit make up a nemusí se za to stydět. Jako bych to snad nevěděl.
██.█.████
Nezabrali. Tedy né tak úplně. Zabrali, na dvě noci asi. Pak se vyskytli nežádoucí účinky.
Je mi hodně špatně, třeští mi hlava a vše co pozřu, tak hnedka vyzvrátím. Prý se to může stát jednomu z tisíce lidí. To mám ale štěstí…
Doktorka mi je vysadila a dala mi ty silnější, u kterých by se to nemuselo snad opakovat. Stejně se mi je nechce je brát. Musím s nimi něco sníst a doopravdy už mám dost zvracení týden v kuse. Ale taky se chci vyspat. A to s bolestí hlavy jde taky těžce.
Snad půlka chleba bude stačit.
██.█.████
ZKURVENÉ NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY!
Mám vyrážku. Po celém těle! Jak mám asi vědět, zda ty prášky na spaní fungují, když mě svědí CELÉ TĚLO! Po jednom prášku!
Jsem u doktorky teď víc jak doma. Popravdě vypadala, že by ty prášky na spaní taky potřebovala, po tom co jsem se tam ukázal s takovou vyrážkou a žadonil jí o jiné prášky. Napsala.
Od těchhle jsem si ale radši přečetl i příbalový letáček.
Mezi nežádoucími účinky je tam vypsáno: Horečka, pálení žáhy, pocity na zvracení (skvělý, to už fakt znova nechci), žaludeční vředy, KRVÁCENÍ Z TRÁVICÍHO TRAKTU!? (to mohu vykrvácet z prášků!?), navrácení chronických problémů, citová labilita, deprese?, pokles červených krvinek a krev v moči.
…
To snad nemyslí vážně! Neměl jsem si ten příbalový leták číst!
██.█.████
Jako nežádoucí účinek jsem tentokrát vyhrál asi JEN horečku a bolest hlavy.
Nebo alespoň ta doktorka se tvářila spokojeně, že mám „JEN‘“ horečku. Takže stejně nespím pořádně. Nedokáži ani tohle pořádně napsat.
Asi je vysadím i když ta doktorka říkala, že to přejde a zafungují pak jak mají. Je to týden v horečkách proboha!
██.█.████
Spím. Po PĚTI měsících konečně docela dlouho spím.
Za to mám podivné sny. Vidím v nich postavy v bílých pláštích, bílé chodby, ale nevypadá to tam jako nemocnice. Někde tam prolítli i motýli a pak jako by se vypařili.
Pokaždé mám v těch snech strašný svíravý pocit na hrudi. A strach. Hrozný strach. Nevím z čeho. Jen mám strach.
Prý na takové věci zabírá večerní procházka a teplý uklidňující čaj. Tak jsem se prošel a teď upíjím meduňkový čaj.
Cítím se jak nějaký důchodce.
██.█.████
Procházky nepomáhají a meduňku už nemohu ani cítit.
Tři měsíce téhle rutiny a stále mám ty sny. A horší se. Nebo spíše v nich rozeznávám více věcí? Podivnou ceduli, co vypadá výstražně, ale nepřečtu, co na ní je. Postavy v pláštích na mě mluví, ale zatím jsem pochytil jen větu „Už zase?“
Kolegyně v práci mi koupila…KOUPILA! ten stejný korektor co má ona. Funguje fakt dobře, ale nevím zda mi bude co platný, pokud mě vyhodí z práce za mojí nepozornost.
██.█.████
Někdo mě unesl…myslím…nevím. Nebo se mi to zase jen zdálo? Asi ano, jsem teď poslední dobou zmatený. Už ani pomalu nevím jaký je den v týdnu. Do práce jsem tak jednou přišel pozdě, protože jsem si myslel, že mám volno, ale neměl.
Poslední týden mě neustále bolí hlava a nedokážu do sebe narvat ani blbý prášek, aby se mi ulevilo. Vždycky když si ho chci dát do pusy, tak se mi sevře hrudník i žaludek a nedokážu ho prostě do sebe dát.
Té doktorce se vyhýbám obloukem. Jen ať si myslí, že ty poslední prášky zabrali. I kdyby předepsala další, tak bych je nebyl schopný spolknout.
██.█.████
Ha! Našel jsem způsob jak vyzrát nad těmi podivnými sny. Když se večer trochu napiju, tak pak odpadnu a nic se mi nezdá. Takhle pořádně jsem se nevyspal už…možná rok? Už ani nevím, kdy to všechno začalo.
Rána jsou sice trochu nepříjemná, ale to je jen maličkost. Konečně se vyspím.
██.█.████
Myslím si, že mí sousedé něco tuší. Každé ráno, když vycházím z bytu, tak si mě podezřívavě měří. Jedna paní se na mě docela dívala s odporem, když uviděla jak nesu pět prázdných flašek vodky do popelnice. Nebo možná protože jsem chlap s korektorem pod očima. Co já vím.
Začínám si nosit batoh do práce a prázdné flašky vyhazuji do koše, co je po cestě. Kde už na mě nikdo z mého bytu nemůže vidět.
██.█.████
Mé tělo si nejspíš udržuje hladinku. Musím teď pít víc a víc, aby mě to položilo.
Ale i tak mi je to k ničemu, protože ty sny se vrátili a jsou horší a horší! Zdává se mi pořád v podstatě to samé, ale mám v nich až panický strach. Postavy v pláštích jsou nepříjemné, pokřikují mezi sebou a přehazují mezi sebou papíry, jako by je pálili.
A já…já mám panický strach, snažím se jim utéct, ale vždycky mě dotáhnout do té bílé místnosti. Vždycky.
██.█.████
Vyhodili mě z práce, po namátkové kontrole…alkohol v krvi.
Všude jsou prázdné lahve. Je mi to jedno. Proč by mě to mělo zajímat? Nemám práci o kterou bych se teď měl bát.
██.█.████
Můj oblíbený koš je přeplněný. To snad popeláři taky nemají práci? Kam mám asi dávat svoje flašky?
…
Ono je to vlastně jedno.
██.█.████
ᴹʸˢᴸᴵᴹ…ᴹʸˢᴸᴵᴹ, ᶻᴱ ᴶᴱ ˢᵀᴿᴱᴰᴬ. ᴺᴱᴮᴼ ᴾᴬᵀᴱᴷ? ⱽˢᴱ ᴶᴱ ⱽ ᴹᴸᶻᴱ. ᴬᶻ ᴺᴬ ᵀʸ ᴾᴼˢᵀᴬⱽʸ. ᴾᴼˢᵀᴬⱽʸ ⱽ ᴾᴸᴬˢᵀᴵᶜᴴ. ᴹᴬᴹ ᴺᴱᵁˢᵀᴬᴸᴱ ˢᵀᴿᴬᶜᴴ. ᵁᴿᶜᴵᵀᴱ ˢᴵ ᴾᴿᴼ ᴹᴱ ᶻᴬˢ ᴾᴿᴵᴶᴰᴼᵁ. ᴾᴿᴵᴶᴰᴼᵁ…ᴾᴿᴵᴶᴰᴼᵁ!!!! ᴬ ᴾᴬᴷ ᶻᴬˢ ᵀᴬ ᴹᴵˢᵀᴺᴼˢᵀ. ᴺᴱᶜᴴᶜᴵ ᵀᴬᴹ, ᴮᴼᴶᴵᴹ ˢᴱ… ᴶᴬ….ᴶᴬ….ⱽᴵᴰᴵᴹ ⱽᴱᶜᴵ…ᴾᴼᴰᴵⱽᴺᴱ….ᴮᴼᴶᴵᴹ ˢᴱ.
██.█.████
𝗕̶𝗬̶𝗟̶𝗜̶ 𝗧̶𝗔̶𝗗̶𝗬̶!̶ 𝗡̶𝗲̶𝗯̶𝗼̶.̶.̶.̶ 𝗻̶𝗲̶𝗯̶𝘆̶𝗹̶𝗶̶?̶ 𝗡̶𝗲̶𝘃̶𝗶̶𝗺̶.̶ 𝗔̶𝗹̶𝗲̶ 𝗷̶𝗮̶ 𝗯̶𝘆̶𝗹̶ 𝘁̶𝗮̶𝗺̶ 𝗯̶𝘆̶𝗹̶.̶.̶.̶𝘇̶𝗮̶𝘀̶𝗲̶.̶.̶.̶ 𝘃̶ 𝘁̶𝗲̶ 𝗺̶𝗶̶𝘀̶𝘁̶𝗻̶𝗼̶𝘀̶𝘁̶𝗶̶.̶ 𝗕̶𝘆̶𝗹̶ 𝘁̶𝗼̶ 𝘀̶𝗻̶𝗮̶𝗱̶ 𝗷̶𝗲̶𝗻̶ 𝗱̶𝗮̶𝗹̶𝘀̶𝗶̶ 𝘀̶𝗲̶𝗻̶?̶ 𝗡̶𝗲̶𝘃̶𝗶̶𝗺̶.̶ 𝗔̶𝗟̶𝗘̶ 𝗥̶𝗢̶𝗭̶𝗛̶𝗢̶𝗗̶𝗡̶𝗘̶ 𝗧̶𝗔̶𝗠̶ 𝗨̶𝗭̶ 𝗡̶𝗘̶𝗣̶𝗨̶𝗝̶𝗗̶𝗨̶!̶ 𝗡̶𝗲̶𝗽̶𝘂̶𝗷̶𝗱̶𝘂̶.̶.̶.̶𝗻̶𝗲̶𝗽̶𝘂̶𝗷̶𝗱̶𝘂̶.̶.̶.̶𝗷̶𝗮̶ 𝘂̶𝘇̶ 𝘁̶𝗮̶𝗺̶ 𝗻̶𝗲̶𝗰̶𝗵̶𝗰̶𝗶̶.̶
…
𝗔̶𝗹̶𝗸̶𝗼̶𝗵̶𝗼̶𝗹̶ 𝗷̶𝗲̶ 𝗷̶𝗲̶𝗱̶𝗶̶𝗻̶𝘆̶,̶ 𝗰̶𝗼̶ 𝗺̶𝗲̶ 𝘂̶𝗱̶𝗿̶𝘇̶𝘂̶𝗷̶𝗲̶ 𝗼̶𝗱̶ 𝗽̶𝗮̶𝗻̶𝗶̶𝗸̶𝘆̶.̶.̶.̶𝗼̶𝗱̶ 𝘀̶𝗶̶𝗹̶𝗲̶𝗻̶𝘀̶𝘁̶𝘃̶𝗶̶.̶.̶.̶
██.█.████
Ṭ̳̝̋̅ĩ̛̤ m̷o̮̹̖ͯ̇ͬt̸̤̲̳̍̊̋ý̸͍̎̅̅l̴̳͚͌ͦi̦͓͌̀̑ͅ p̸̢̡̼̘̂͗r̃ͫo̵̡̽͋̑̾̑s̪͚͔̓͘tě͎̥̃ z̐m̸̮̱͋̊̈ͅiz̖ͦͭe̫l̷͔̂ͥ̄̀ͤi̺̣̮ͥ͊ͯ̕.͗ͨͧ.̍͒̃͂̔͠.̤́͠Liͯ̈͢ḋ̥̠̅͋͞ͅé̆ n̵͎̱͙̿̕ḙ̴ͥ́ͣ͞m̭̤̮̿̍ͅa͉̩͖j͑̌̌͘í̸̭̗̆͂̄͟ t̫͎ͨř̝̪ͮ̆̾͐̚i̚̚.̅̑̔̅͡.̝̿̅̈.t̶̢̤̬̒̉͠řì̡̫ͯ͡ o̴̩ͅči͢? N̲ͯ̈́̽eb̋͒ͧ͆͛͜o̡ d̋vě̷̓̐?̩̫̜̂ A͍n̗i̢̖̥̓̚.̢̻́ͭ͟.̬͗ͨ̀̚.̳̂̽v̘š̩̬̌̈́́͞e̛͙̘͊́ͮ͟c͉͗͒ͫh͎̿ͬ̋͘n̅o b̳̫̍͟͡y̮̻̅͐ͫͪͅl̖͙͓ͧͣo̰͋͂͊͡ t̜_̹ak̞ bͭ̍í̞ͮḽ̴̆̽̉ę́!̤̥ A_ž n̖͗̉̅å̹͇̀̾ ty̽ ž̪lͫͧ̄u̢té͈̥̎̓ͪͅ p̸͇̬ͧ̀r̨͓̫͝͡u̪ͪ̕h͖̓͐_y̯ͦ̿.̷̧͚ͮ̌͜.̤͍̰̓̈́.NE̝̞̪͐̀̄! J̘͋ͭE͍̪͙͓N̗͑̑̆̉͠ N̫̆ͧ̉͘É̯̲͊̐̌̆ D̷̥A̰͔̪̿͒ͯ͡L̗̘̔-
██.█.████
Jsem na odvykačce. Nebo jak se tady tomu nadává.
Myslím…nepamatuji si to, ale podle lékařské zprávy na mě sousedka zavolala policii a ta pak záchranku. Prý jsem křičel a rušil noční klid. Křičel jsem prý něco o monstrech a snažil se sám předělat zámek na dveřích.
Až mě odtud pustí, tak se budu muset odstěhovat, tedy pokud mě už správce nevyhodil.
Té bábě už se nebudu moct podívat do očí. A snad když se přestěhuji tak mě ty pláště nenajdou. Tady jsem snad v bezpečí před těmi Plášti, ale kdo ví.
Všude si mě najdou. V mých snech si mě vždycky najdou.
██.█.████
Podle všeho jsem tady už měsíc. To jak jsem se sem dostal a první týden obecně si nepamatuji.
A před týdnem jsem začal mít, kvůli abstinenci, horší stavy. Vrátili se noční běsy o Pláštích a panické záchvaty každou noc.
Bojím se spát. Nechci spát. Pokud nespím, tak jako by ty monstra a Pláště neexistovali.
██.█.████
Už je jedno jestli spím nebo ne. Strach je teď všudy přítomný a v dohledu žádný alkohol co by ho utlumil.
Po jednom mém incidentu na chodbě, kdy jsem napadl doktora mi nasadili další prášky. Neřekli mi na co, ale jsem si docela jistý, že jsou to antipsychotika. Nejspíš si myslí, že mám schizofrenii. Ha, já sám nevím zda to není pravda. Vím jen, že nikde nejsem v bezpečí, ani tady. Ty Pláště zase přijdou. A pak zase, a zase, a zase…
Chápu, proč si myslí, že jsem paranoidní. Ale nejsem. Nejsem!
██.█.████
Je to měsíc a prášky nezabrali. Nasadili další. Ale ani ty nepomohou. Nic mi nepomůže. Nic je nezastaví.
V posledních dnech si začínám uvědomovat, že to nebyli jen sny. Je to všechno skutečné. Všechno se to stalo. Ale nikdo mi tady nevěří. U nich jsem jen další alkoholem vyvolaný schizofrenik.
Možná je to tak lepší. Žít v nevědomosti. Kdybych se tak mohl vrátit.
██.█.████
Doktoři jsou se mnou spokojeni. Myslí si, že prášky zabrali. Po dlouhý pěti měsících konečně našli to co na mě funguje a plácají se za to po ramenou. Vyřešený případ.
Nechávám je v tom. Už tady nechci být. Je jedno kde jsem, nikde nejsem v bezpečí. Už nikdy nebudu. S tímhle uvědoměním jsem našel i jakýsi pofidérní vnitřní klid. Vyrovnání. Svět už není takový jaký jsem ho znal. Realita ostatních se pro mě stala snem. A přijal za svou realitu své noční můry. Protože taková je teď realita. Plná monster.
Za týden mě chtějí pustit. Měl bych z toho být nervózní. Mít strach. Ale strach se stal už tak všudypřítomným, že ho ani nepociťuji. Pustí mě ven s dózou prášků a v tabulce si odškrtnou mé jméno.
A já…já…budu existovat v jiné realitě.
██.█.████
Vyklízel jsem dneska svůj byt. Byl jsem doopravdy vyhozen. Ale dali mi měsíc na odstěhování. Asi protože jsem pro ně mentálně nemocný a je jim mě líto.
Našel jsem si už nový byt a pomalu tam přestěhovávám věci. Všechno je už jakž takž převezené, ještě zbývá odvést postel a vyklidit sklep. Ale nemyslím si, že tam něco bude. Stejně se tam pro jistotu kouknu.
██.█.████
Já…neměli právo…já….všechno mi vzali! VŠECHNO! MŮJ ŽIVOT! NEMĚLI PRÁVO!
Stále tomu nemohu uvěřit. Je to jako špatný vtip. Pořád se dívám na ten surf, co jsem našel ve sklepě…jsou na něm mé iniciály…můj…já…
Všechno mi vzali. Všechno! Bolí mě z toho hlava, ale prášek do sebe už NIKDY nedostanu! Proboha…ty…injekce. Všechno to začíná dávat smysl. Ty sny, bolest hlavy, nespavost…jak mohou lidi žít s vědomím, že existují takové… VĚCI?!
Nemám čas…nemám kam utéct. Určitě mě najdou. Přijdou si pro mě a…já už tam nechci. Nechci!
…
██.█.████
P̸ř̸i̸š̸l̸i̸.̸.̸.̸