17. června 2014
Tmavou místností lehce pronikalo světlo svítícího monitoru ve čtvrtém patře ubytovacích prostor Nadační budovy. Na monitoru vysela otevřena zpráva s místem a časem setkání. Žena sedící v židli sledovala zprávu, kterou si přečetla minimálně desetkrat dokola, než ji smazala, aby si ji zapamatovala.
Její setkání mělo proběhnout za pár hodin a tak neztrácela čas a šla se raději připravit. Nevěděla, co od toho má čekat. Nevěděla, kdo tam na ni bude čekat, ani co budou přesně řešit. Jen dostala typ, který nebyl úplně důveryhodný. Místo setkání bylo na večejném místě v jednom ze zapadlích podniků velkoměsta, ale ani tak nepodcenila danou situaci a vzala si s sebou malou zbraň na skryté nošení. Neopustí přeci prostory svého pokoje beze zbraně.
Padla třetí hodina ráno, agentka vešla do útulného podniku nesoucí název McSorley’s Old Ale House. Byl to menší bar na 123 North St. Uvnitř bylo živo, prakticky hlava na hlavě, až na jeden stůl v rohu, kde seděl muž v nejlepších letech, který popíjel nápoj připomínající whiskey. Na sobě měl hnědou koženou bundu, černé rifle a kšiltovku s logem New York Yankees staženou do čela.
Pohled jí padl na muže v rohu místnosti, seděl podle popisu z emailu. Zamířila nekdříve na bar, kde si objednala brandy a po té si přisedla k muži u stolu. Zadívala se směrem k baru, ale promluvila k němu. "Trochu rušné místo na takovéto setkání."
Muž se napil s zvedl k ní pohled, který ona neviděla. "Myslel jsem, že budeš spíš chtít být na očích, než někde v zapadlé uličce. Sám bych asi nepřišel na takovou schůzku."
Musela se zasmát. "Ale prosim tě, s takovýmto přístupem bys neměl vylézat z baráku. Ale přejděme k tématu. Nemám na to celou noc, pokud nechci vzbudit podezření." Konečně k němu stočila svůj pohled a teď mohla vidět jeho pronikavé hnědé oči, které ji zvědavě pozorovali.
Onen muž ji po stole přisunul obálku velikosti A5. "Tohle otevři až budeš sama a mimo kamery. Zaslechl jsem, že nejsi úplný fanda toho, co se děje za vašemi zdmi. Pokud budeš mít zájem, můžu ti ukázat, jak to vypadá u nás, ale nebude to zadarmo. Ale, co jsem tak slyšel, docela by se ti to mohlo líbit."
Agentka obálku přehnula a zastrčila do kapsy u kalhot. Po té se napila svého nápoje než odpověděla. "Možná by bylo fajn, alespoň naznači o co přesně jde. Mám jisté tušení, ale co si neověřím, to nemám. Chápeš ne?"
"Jistě že. Když to řeknu jednoduše, jsme přesný opak Nadace. Ale držíme si jisté postupy. Četl jsem pár věci, které si provedla za posledí dva roky. Musím říct, že jsem dost překvapený, že tě ještě nevyhodily." Zasmal se zatím co se na něj agentka zamračila. "Ale zároveň jsem ohromen tvým odhodláním. Přečti si ten dopis a nech si to projít hlavou."
Propálila ho pohledem, ale zachovala chladnou hlavu. "Proč bych vůbec měla? Nezlob se na mě, ale zatím si mi nedal jediný důvod proč bych to měla vůbec číst."
Muž se pousmál, opřel se na židli a zahleděl se jí do očí. "Protože ti můžu pomoc zjistit, kdo zabil tvého nevlastního trýce." Založil si ruce na hrudi a vítězně se usmál.
Žena zatnula pěsti pod stolem, narovnala se a probodla ho pohledem. Zhluboka se nadechla, ale nedokázala přemýšlet. Všechno v ní křičelo ať nedělá hlouposti, ať si to promyslí, ale z ničeho nic skoro vykřikla. "Jdu do toho!"
"Věděl jsem, že neodmítneš. Dobrá tedy." Podal ji přes stůl ruku. "Vítej u GOC."