Můj Mlienec Pes 2: V Oblasti-91 se nikdy nic neděje
hodnocení: +7+x
blank.png

Můj Mlienec Pes 2: V Oblasti-91 se nikdy nic neděje

Byla to zvláštní noc 6. 9., když za SCP-023-CS a Kainem Pathosem Crowem zapadly dveře skladiště.

Oba ztěžka oddechovali. Děvče se ohnalo rusými vlasy, když usedalo na pytel plný housek. Pes barvy platiny chvíli zíral skrz klíčovou dírku a ztěžka oddechoval, než se otočil a přistoupil k dívce.

"Vaše druhá polovina, jak se dzá, velmi touží po tom, abychom zemřlei."

Dívka neodpověděla, jen skryla tváře v dlaních. "Ě to pryč?"

Pes se zamračil, až jeho psí pysky ustaraně zamlaskaly. "Proteď ano. Ale je to jen otázka času."

Když viděl dvíčino rozpoložení, dodal smířlivě "Ale jsem si jistý, že to přečkáme."

"Lžete!" Vykřikla "Jste sprostý psí lhář! Nikdy mi to nedá pokoj. Proč mi to nedá pokoj. Proč mki to nedá pokoj?" …

Crow se přiblížil k dívce a otíral se čumákem o její složené ruce. "Vím" promlouval klidně "musí být hrozné být tak mladý a přesto si nechávat brát život znovu a znovu." "Ael možná" dodal moudře "možná je třeba jít dál"

Po chvíli ticha hlesla 023-CS "Máte pravdu, víte, s tím životem."

Crow teď visel na každém jejím slově.

"Věděla jste" špitla, "že jsem nikdy nebyla blízko s mužem?"

Byli k sobě tak blízko, snad na půl délky labradořího očasu, když se z vedlejší chodby ozvalo zlolajné vytí.

023 padla psu do náručí. Štkala celé minuty, než zvuk odezněl. KDyž es tak stalo, setkaly se oči, které příliš mnohokrát pohlédkly vtvář smrti, do dobrosrddečných očí psích.

Potom věci už šly rychle.

Milovali se na hromadě housek, jako zvíře a člověk ve svůj poslední den.

…on nahlédl do ní, i ona nahlédne do něj.

-nahlas přečteno Pixelorezem dne 3. 6. 2021 k věčné slávě České větve; Uty byl při tom

Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License