Můj Mlienec, Pes
hodnocení: +6+x

Můj Mlienec, Pes - Část první

Vždy jsem o Kainu Pathovi Crowovi slyšel, ale nikd jsem nerozuměl, kým doopravdy byl. Byl pes, ale stejně tak i muž.

Byli jsme sami, já jeho nový asistent. Měl jsem být jeho pár rukou navíc, nebo tlapek.

"Mohl bys mi to podat?"zeptal se. Přistihl jsem se, jak na něj zírám, zkoumajíc jeho mšylení. Jak mohl mluvit, nebo dělat cokoliv? Hýbal se jako tanečník. "Cože?"

"To je jedno" řekl a vyskočil naa stůl pro svoje kádinky.. Měl tam několik stoliček, aby dosáhl.

"Doktore Crowe? Zeptal jsem se, ale zastavil mě.

"Nechci mluvit o svém postižení." "Je těžké snášet výsměch cele' Andace, to ve své kanceláři trpět nebudu!" Vystrašil me, ale viděl jsem jeho bolest.

Prosím, pane Crowe", řekl jsem, "Znám že vaši bolest. Hcci vám jenom pomoc!"

"Ne!" Vyštěkl na mě a shodil své testovací kádinky na zem.

"Každý den to sjou ty stejné věci! Proč bys věděl o tom, jak se cítím/?!" Protože stál na úrovni mích očí, poprvé jsem se na něj mohl doopravdy podívat. Viděl jsem jeho lidskost…

a cítil jsem, že ho chci.

Jeho výraz se roztekl, a v jeho psím obličeji jsem viděl slzy. "Pane Crowe, mněl jste někdy ženu?" zeptal jsem se

"Ano, měl" řekl "ale nikdy nevěděla co se mi stalo, nebo že jsem se stal psem. Nenáviděla by protože jsem si to udělal."

"Doktore Crowe, já vás nemám nerad" řekl jsem a políbil ho

Trvalo to dlouho a brzy jsmě byli na zemi. Vášnivě jsme se líbali. Pomalu jsem snížil svoji ruku a viděl jsem, jak se mu kklepe ocas. Bylo to tak šaptné, ale tak správné. Milovali jsme se.

Odesláno z iPhone

Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License