Info
Originál: https://scp-wiki.wikidot.com/maya-the-magnificent
Autor:
Překladatel:
Velkolepá Maya
Kdysi
Zuřivá
Bestie
Schopná
Jenom
Smrti a
Ničení!
Nyní
Hnědá
Medvědí
Balerína,
Civilizovaná
Pro vaše
Pobavení!
Přijďte se podívat na naši úchvatnou hudebnici! Chycenou v divokém boji o život, někde hluboko v horách!
Nyní zkrocená, zpívá lidským hlasem a tančí s ohromujícím půvabem! Přijďte a spatřete ji v Menažerii Zmrzačení!
Následuje výňatek z díla zvaného Zrozený pro Cirkus: Menažerie zrůd Hermana Fullera. Identita vydavatele ani autora zatím nebyla určena a vytrhané stránky byly nalezeny vložené v knihách o cirkusech po celém světě. Osoba nebo osoby zodpovědné za tento jev jsou neznámé.
Velkolepá Maya
To the Circus Born
když jsme zřidili obchod přimo před Damaškem. Měli jsme za sebou jedno z největších představení v roce, skoro všichni se toho čísla s Velkou Špičkou účastnili. Dokonce i Fuller byl výsledkem potěšen. Když jsme uklidili Velkou Špičku, začali jsme balit Cirkus. Tehdy jsem uslyšel zvuk přímo za Cukrářským stanem. Šel jsem ho prozkoumat. A byla tam, v celé své kráse: Hlavu zaseknutou v popelnici.
Jedna ze Zrůd začala křičet, když ji uviděla — zahnala ji pryč. Fuller zuřil. Nikdy dřív nám sem medvědi nepřišli. Nikdy jsem ho neviděl tak naštvaného jako tu noc, kdy se vrátila a hledala jídlo. Fuller si dal za úkol udělat zase něco tak zvráceného, jak to umí jenom on. Odtáhl ji do svého stanu a nevyšel celou noc. Celou dobu jsme ho slyšeli něčím mlátit, jak dělal svoji 'práci', spolu s občasným zakňučením od Mayi. Pak jednoho dne svolal celý Cirkus. Chtěl někoho představit.
Fuller nám ji představil jako "Velkolepou Mayu". Tvrdil o ní, že umí zpívat a tančit, jako by to uměla už od narození. Ať už s ní udělal cokoliv, říkat tomu zpěv a tanec bylo velkorysé. To co jí "daroval" byly zvrácené parodie zpěvu a tance. Se skoro maniakálním úsměvem na tváři ji přímo takhle nechával vystupovat. Jedním švihnutím bičem začala svoje zvrácené představení.
Pomalu a neohrabaně se postavila na zadní nohy. Na chvíli zavrávorala a celý Cirkus se zatajeným dechem čekal, co Fullerův nejnovější výtvor udělá dál. Na začátku sebou škubla. Udělala pár váhavých kroků dopředu a málem spadla do publika Zrůd. Pak pár kroků dozadu. Pak nějaké doleva. Za nějaký čas nám došlo, že Mayiny pohyby měly být tanec. Fuller se tiše smál v rohu, zatímco sledoval Mayu s výrazem, který skoro vyjadřoval hrdost na stvoření před ním.
Maya začala s trochu komplexnějšími kroky s výrazem, který prozrazoval, že svoje pohyby úplně neovládá. Jak se motala mezi zděšenými přihlížejícími, nemohla už vytvořit více groteskní výjev. Fuller toho samozřejmě zařídil víc. Mezitím, co vrávorala, začala Maya pomalu otevírat tlamu. Fuller rozehrál kalliopé a jeho oči se v očekávání rozšířily. Ozvalo se cvaknutí, rána, zvuk drhnutí kovu o kov a nakonec, zpoza Mayiných rtů, hlas. Byl lehký a veselý a zpíval slova písně, kterou Fuller často hrával. Sotva seděl k pohybu Mayiných rtů a působil spíš jako nahrávka. Když píseň skončila a Maya klesla zpátky na všechny čtyři, Fuller se otočil a podal drsné lano, na kterém byla připoutaná, Salovi, Správci Menažerie.
A tak Fuller udělal představení z ničeho. Každý den ve 2 ji Fuller a Sal navlekli do omšelé tutu sukně a čepice. Na tu tutu sukni nikdy nezapomenu; Byla potrhaná, špinavá a Maya o ni zakopávala. Ze začátku měla sólové číslo, ale publiku se nelíbilo, když klopýtala nebo odmítala vystupovat a Fuller pak musel chodit a jeviště s bičem a židlí. Neplánoval na jejím čísle prodělávat a tak ji přenechal Klaunům. Jejich představení byl horor; strkali Mayu tam a zpátky a nechávali ji dělat věci jako jezdit na tříkolce, nebo plavat v pudinkovém koláči. A všechno tohle zatímco Mayin divný hlas zpíval do krákoravého smíchu Klaunů. Obecenstvo to milovalo, ale Maya na tom byla hůř než kdy dřív.
I když ostatní Zrůdy dělaly, co mohly, byla v katastrofickém stavu. Měla na sobě rány, na nohou vředy a její srst byla slepená pudinkem. Její zpěv se rozbil a začala přehrávat tu samou cirkusovou písničku pořád dokola. Co mě ale zasáhlo, byla její emoční bolest. Za těma něžnýma hnědýma očima bylo něco inteligentního, něco zlomeného. Něco, co chápalo bolest a toho, kdo ji způsobil. Něco, co chápalo pomstu. Už to nebyl ten prostý hnědý medvěd, který přišel do našeho Cirkusu. Bylo to něco mnohem temnějšího. Měli bychom být rádi, že o několik týdnů později prostě odešla. Samozřejmě nemohla odejít bez pořádného představení na rozloučenou; představení o dvou částech, ve kterém před svým velkým finálem nechala zmizet Sala. Tu noc jsem ji viděl, jak tancuje pryč do tmy, osvětlená hořícím stanem Velké Špičky.
347