Stařec byl opřený v rohu, přebytečné deky Rudé armády byly narychlo svázané, aby poskytly křehkému humanoidovi teplo i stabilitu. Vykukoval zpod klobouku nevidoucíma očima, všudypřítomný úsměv číhal mezi stíny sklepa, v němž se teď všichni choulili. V koutě byl poprvé od příjezdu do Polska ticho. Ze slzných kanálků mu pomalu začaly vytékat husté černé hleny. Dvě tenké nitky lepkavé tmavé tekutiny se táhly vzhůru, skrz jeho chundelaté obočí a nahoru přes čelo. Pomalu.
Juhasz si dál otíral košili hadrem. Krev se mu dostala alespoň z kníru. Spinella si kolem Stillwellova ramene přitáhl opasek, provizorní závěs mu držel obvázané zápěstí. Stillwell se ušklíbl, tupá bolest se dostavila, jak vyprchal adrenalin. Ostražitě si prohlížel ocelové dveře.
"Mám pocit, že jsme zase tam, kde jsme začali." Coogan přecházel po malé místnosti.
"Nesmysl. Teď je Spinella v té těsné, uzavřené místnosti s námi." Juhasz odhodil hadr. Většina krve z něj stejně byla pryč. "Čtyři jsou lepší než tři."
"A mimochodem, toho si opravdu vážím. Takže teď, když jsme se obvázali, jaký je plán?" Doktor vylovil z kabátu pouzdro na cigarety.
"Nějakou dobu nikam nepůjdeme, to je jisté," řekl Stillwell. "Na druhou stranu, tohle je úkryt GRU-P. Víte, co je to za úkryt? Nebo aspoň bezpečná místnost. Každou chvíli se tu může objevit nějaký agent. Takže ukrývat se na místě taky není dobrý nápad."
Spinella vydechl proud modrého kouře. "Tady jsme alespoň v bezpečí před Rudou armádou, ne? Aspoň to mi řekni."
"Ach, ano. GRU-P teď operuje nezávisle na centrálním velení Rudé armády. To je ostrá rivalita, tohle. Říká se, že Žukov se pokusil nechat Žerděva zatknout, už v sedmatřicátém." Juhasz teď při řeči otevíral skříně. "Jak přiměli Stalina, aby si rozmyslel to povolit, no. O tom nikdo nemluvil."
"Proč ho pořád posloucháme? Podle toho, co víme, nás tu může držet, dokud si pro nás nepřijede GRU-P." "Cože?" zeptal se. Coogan zrychlil krok a jeho frustrace narůstala.
Juhaszova pozornost zůstávala upřena na skříňku se zásobami, v níž se přehraboval. "Tak do toho, jděte ven. Nechám ti i tu pušku."
"Jestli se objeví, je v háji stejně jako my, Coogane." Stillwell položil Cooganovi zdravou ruku na rameno. "Jsme v tom teď společně, ať se nám to líbí, nebo ne."
"Mně se to sakra nelíbí." Spinella típl cigaretu.
"Na tom nezáleží," řekl Stillwell. "Vyčítej si to, až se vrátíme."
"Až se vrátíme. Docela optimistické, když se ptáš…"
Spinellu přerušil zvuk průzoru v železných dveřích, které se náhle otevřely. Pár bleděmodrých očí rychle prohlédl místnost a pak se štěrbina zase zavřela.
"Do prdele!" Stillwell rychle vyštěkl rozkazy. "Coogane, Juhaszi, chyťte toho, kdo to byl!"
Oba muži se rozběhli ke dveřím. Než se k nim dostali, vetřelec je klidně oslovil.
"Jsem ozbrojen. Zastřelím každého, kdo otevře ty dveře. Stejně jako ty zastřelíš mě, když je otevřu." Hlas patřil ženě, její angličtina byla bezchybná. "Musíme si promluvit."
Juhasz a Coogan se podívali na Stillwella; zvedl k nim ruku. Opatrně přistoupil blíž ke dveřím, mezi oba muže. "Tak si promluvme. Kdo jste?"
Stillwellovi se zdálo, že slyší, jak se neviditelná žena sama přiblížila ke dveřím. "Jsem někdo, kdo ví, kde je tahle místnost. Jsem někdo, kdo ví, že nejste agenti GRU-P. Jsem někdo, kdo ví, kde se nacházíte. A vy víte, že já taky nejsem GRU-P, protože jste pořád naživu."
Stillwell si odpověď promyslel. Coogan se na něj podíval, co bude následovat. Zdálo se, že Juhasz pátrá v paměti. Ať už to byl kdokoli, měl pravdu. Kdyby je GRU-P odhalila, poslední, co by viděli, by bylo vyhození dveří do povětří.
"Předpokládejme, že víme, co je GRU-P." Stillwell se přiblížil ještě blíž ke dveřím a prohlížel si kliku. "Kdo říká, že jsi lepší? Možná nás chceš jen vylákat ven."
"To je možné," odpověděla žena. "Ale já jsem přišla z místa sedm." Chvíli nechala větu viset. "A bez mé pomoci se tam nikdy nedostanete."
Z druhé strany dveří se ozvaly další zvuky šoupání. Pokračovala. "Odkládám zbraň. Když teď otevřete průzor, uvidíte mě s oběma rukama nad hlavou, prázdnou. Každou chvíli, kdy jsem tady venku, nám všem hrozí, že budeme odhaleni. Pusťte mě dovnitř a můžeme si promluvit dál."
Stillwell zvážněl. Podíval se na Coogana; ten zavrtěl hlavou. Podíval se na Juhasze; ten se jen ohlédl. Stillwell sáhl po štěrbině pro vidění.
"Ne," zašeptal Coogan.
Nedal se odradit. Stillwell posunul štěrbinu pro vidění. Uviděl ženu v zimním kabátě, blondýnku s vlasy staženými dozadu. Jeho věku, možná mladší, její tvář byla nevyzpytatelná, modré oči se neochvějně setkávaly s jeho. Ruce měla před sebou, dlaněmi ven, jak slíbila.
Upírali na sebe pohledy, každý si měřil toho druhého. Mohla být jakákoli, vést je do pasti, bůhví z jakého důvodu nebo v čí prospěch. Ještě jednou se zamyslel nad tím, jak se dostanou na místo sedm. Ještě jednou si prohlédl její tvář.
"Teď otevřu tyhle dveře. Nikdo nebude dělat žádné prudké pohyby. Půjdeš dovnitř, pomalu. Ať už je tam venku kdokoli, jestli je to nějaký trik, postaráme se, abyste šli s námi." Všichni se na něj usmáli.
Cooganovi se rozšířily oči. Znovu zuřivě zavrtěl hlavou.
"Já to chápu. Otevřete dveře, až budete připraven." Žena měla ruce stále na očích. Když mluvila, Stillwell si všiml, že její zuby jsou celé z oceli.
Zatímco Stillwell mluvil, Coogan zvedl pušku. Stillwell mu nyní pokynul pohledem a Coogan namířil zbraň na dveře. Sáhl po klice a ucítil, jak těžké železné šrouby v rámu dveří povolily, když jimi otočil. Teď už nebylo cesty zpět. Pomalu otevřel dveře, nenamazané panty hlasitě zaskřípaly.
Ve dveřích stála žena. Vedle ní ležel na zemi kufřík. Chodba za ní byla prázdná. Stillwell na ni mávl zdravou rukou a pokynul jí, aby šla dovnitř. Pomalu zvedla kufřík a poslechla, její kroky byly odměřené, když se přesunula do rohu místnosti vedle dveří. Stillwell je rychle zavřel a pak řekl Cooganovi, aby spustil pušku. Po několika vteřinách neochotného kvitování jí vyhověl.
"Teď si můžeme opravdu promluvit. Kdo jste?" Stillwell stál přímo proti ní, asi dva kroky od ní.
Juhasz se přesunul vedle Stillwella. "Soudě podle fyzických znaků a toho, co ví, to musí být seržantka Jekatěrina Něčajevová z KGB. Přidělena k jedenáctému ředitelství, to je to, které se zabývá naším druhem záležitostí, seržante?"
"Ředitelství K." Nechayeva si Juhasze prohlédla. "A vypadá to, že zvěsti o zběhnutí v Žerdevových řadách jsou nakonec pravdivé. Divím se, že vás Nadace nepopravila, když jste se vrátil."
Juhasz se usmál. "Nejspíš to udělají, až mě nebudou potřebovat. Lepší osud než ten, který nás všechny čeká, pokud bude GRU-P chtít."
"Počkej, když je to KGB, co jí brání, aby prostě neřekla GRU-P, že jsme tady?" Cooganova puška se při řeči trochu zvedla.
"V sovětské vládě teď probíhá válka," odpověděl Juhasz. "KGB je to jediné, co stojí v cestě Stalinovi, aby uspěl tam, kde Truman selhal. Něco, co určitě nechcete, aby se Koba dozvěděl, seržante."
Nečajevové se na okamžik zablýsklo v očích, přes její vyrovnanou tvář se přehnala vlnka, která téměř okamžitě přešla. "Soudruh Stalin viděl výsledky našeho výzkumu. Politbyro si časem vzpomene, proč v minulosti potřebovalo Nadaci, až potlačíme šílenství GRU-P."
Stillwell se vmísil do hovoru. "Náš výzkum? Takže místo 7 bylo prozrazeno."
"Váš ředitel výzkumu, doktor Geissler, měl s námi dohodu. Poskytli jsme Nadaci zdroje a sdíleli s ní data. Žena, kterou znáte jako SCP-1041, nám pomáhala, když mohla. O výsledcích byste se měl přesvědčit sám."
Nečajevová zvedla kufřík. Nabídla ho Stillwellovi.
"Otevřete ho vy." Spinella si kufřík ostražitě prohlédl.
"Samozřejmě," řekla Nechayeva. Zatlačila na západky kufříku a pomalu ho otevřela před zraky celé místnosti. Uvnitř byly různé dokumenty. Stillwell přijal nyní otevřený kufřík a rychle se v něm prohraboval informacemi. U několika z nich se zastavil a pročítal tu laboratorní zprávu, tu schéma. Zavřel aktovku.
"Slyšel jsem o takovém výzkumu. O věcech, které by se s tím daly dělat." Stillwell podal kufřík Spinellovi.
"Tohle jsme mohli popadnout za tu krátkou dobu, co jsme měli," řekla Nečajevová. "Měla jsem extrahovat SCP-1041. Ale objevila se vaše skupina."
"To jsme udělali." Stillwell pokrčil rameny. "Kam jste ji chtěli odvézt?" zeptal se.
"Na nějaké bezpečné místo," odpověděla Nečajevová.
Stillwell se odmlčel. "Jestli je to, co je v těch poznámkách, pravda…"
"Můžeme věřit, že ten výzkum je legitimní," vložil se do toho Juhasz. "Kdyby na tom nic nebylo, GRU-P by to místo už dávno úplně zlikvidovala."
Stillwell souhlasně přikývl. "Musíme tomu přijít na kloub. Musíme si promluvit s 1041."
"To znamená dostat ji z místa 7 živou," řekla Nečajevová. "Předpokládám, že to je změna plánů."
"Přesně tak." Stillwell bez váhání přisvědčil. "Nějaké nápady?"
Rozhovor přerušil Spinella, který náhle zaklel a něco si setřásl z nohavice. Kout, v němž starý muž tiše ležel, nepovšimnut v tom zmatku, byl nyní zahalen šířící se kaluží řídkého černého bahna, které stékalo po stěnách a po stropě v přímém rozporu s gravitací. Právě se dostala za stíny a její černý lesk zasahoval do skromného osvětlení místnosti.
Spinella sebou od šířící se černé břečky trhl, v místě kontaktu s tekutinou měl na nohavici kalhot propálenou díru. Za starcem teď slyšeli, jak se drolí sádrokarton a sténají podpěrné trámy.
"Co to sakra dělá?" Coogan namířil na starce pušku. Stařec se na pušku zadíval mrtvýma očima, riktusový úsměv mu na tváři prosvítal černou tekutinou, která ho začínala pokrývat.
"To, co tyhle exempláře dělají vždycky, když mají dost času." Nečajevová klidně, ale pevně položila Cooganovi ruku na rameno a odstrčila ho stranou. Sáhla do kabátu a vytáhla pistoli.
Stillwellův první instinkt byl vyrazit jí zbraň z ruky. Něco hlubšího než instinkt mu však zadrželo zdravou ruku. Sledoval, jak zvedá zbraň.
Nečajevová střelila starce do levého oka. Hlášení pistole bylo ve stísněném prostoru místnosti ohlušující; Stillwell měl pocit, jako by mu těsně vedle ucha dopadlo kladivo. Hustý chuchvalec černého kalu se rozprskl o stěnu přímo za starcovou hlavou. Mírně se předklonil, odpočívaje od nárazu kulky do lebky. Výstřel zanechal v místě, kde kdysi míval oko, širokou, zející, tmavou díru, orámovanou neměnným šklebem. Tok tekutiny po stropě a stěnách jako by se zastavil. Zvuky stěn, které se dál poddávaly, se neozývaly.
Spinella promluvil jako první. "Konečně někdo dělá něco zatraceně rozumného." Zastrčil si cigaretu za ucho.
Stillwell se podíval na Nechayevu. "Nevíte, jak nás dostat do objektu 7?"
Přikývla a schovala pistoli zpátky do kabátu.
"Cestu tam můžeme naplánovat. Pojďme odsud pryč."
Tým posbíral ukradenou pušku a několik skromných zásob jídla a munice, které zůstaly v bezpečné místnosti. Když se vypotáceli ven, Stillwell se naposledy podíval do rohu. Černá látka už dál nezasahovala. Starého muže však už neviděl. Nebyl čas uvažovat o důsledcích. Zavřel za sebou dveře.
« | Část Šestá | Matrjoška | Část Osmá | »