O5-8 otevřel dveře na vyhlídkovou terasu, jasně osvětlenou ranním sluncem. Pozorovatelé v 86. patře měli jasný výhled na Manhattan, který byl ještě zasypaný sněhem z bouře, jež tudy prošla předchozího dne. Podél betonové stěny se shlukoval zdravý dav mužů v obchodních oblecích a žen v kožichu, kteří shlíželi dolů na mrakodrapy a pózovali pro fotografie. O5-8 si prohlédl zeď a zúžil oči proti slunci, když si všiml bělovlasého muže v dlouhém černém kabátě, který stál u jihovýchodního rohu stranou od davu a díval se do nebe. Vybíral si cestu davem, proplétal se mezi turisty a obchodníky.
Zaujal místo vedle muže a snažil se zjistit, na co se to dívá. Ať už to bylo cokoli, bylo to příliš blízko slunci, jehož záře ho hrozila oslepit. O5-8 se spokojil s výhledem na East River, na drobné bárky pod ní, které se neustále pohybovaly nahoru a dolů po modré čáře vinoucí se mezi nekonečným prostorem městských bloků.
"Jsem rád, že jsi uposlechl mou poznámku." Stařec se při řeči stále díval vzhůru a jeho hluboký hlas byl zabarvený moskevským přízvukem.
"Vybrali jste si pro setkání dobré místo, na nepřátelském území." O5-8 si vybral z pouzdra cigaretu. "Vždycky jsem si tuhle skupinu představoval spíš jako výbor, víte. Třináct mužů se společným cílem." Zapálil si cigaretu a dál studoval plazící se mraveniště o osmdesát pater níž.
"Naivita mládí." O5-13 se zamyšleně poškrábal na hlavě.
"Jak chceme přežít, když proti mně pracuje Dvojka a bůhví kdo ještě?"
"Dvojka proti tobě nepracuje. Je mu prostě jedno, co si myslíš." O5-13 si povzdechl. "Na něco takového čeká už dlouho."
Zdálo se, že se na druhém konci východní stěny pozorovací paluby shromažďuje dav. O5-8 se teď otočil čelem k palubě a opřel se zády o beton. "Vyslání mise na sovětské území bez mého vědomí, aktivace prostředků, příkaz k vyřazení anomálie? Co jiného to je než výzva?"
"Ach, je to výzva," odpověděl O5-13, "ale ne pro vás. Stejně jako ty vidí Dvojka svět jako uspořádaný do řady jasných, identifikovatelných frakcí. A stejně jako ty se v tom mýlí."
O5-8 vypustil ze rtů proud kouře. "Podle mě se svět otřásá ve dvou velmi jasných frakcích."
Starší dozorce se zasmál. "Možná máš pravdu. A dost možná se to děje právě v této Radě."
"To je od tebe zvláštní postřeh. Jistě si uvědomuješ, že se o tvé loajalitě šíří zvěsti."
"Jsem subdirektor pro východní Eurasii. Jen blázen by si myslel, že nemám žádné vazby."
Dav na druhém konci zdi zašuměl. O5-8 krátce pohlédl na rostoucí rozruch. V cestě stálo příliš mnoho těl, než aby se dalo něco rozeznat.
Mladší dozorce se zamračil. "Začínám si myslet, že byla chyba sejít se s vámi tady."
O5-13 se podíval na O5-8. "Tohle smýšlení ti dobře poslouží. Možná přijde den, kdy to bude pravda, ale ujišťuji tě, že dnes to nebude."
O5-8 pokrčil rameny. "Takže co doporučujete? Jak mám tu misi odvolat? Personál už je v Polsku."
"Odvolat ji? Ne, ne. Právě teď sedíte v dobré pozici. Když se do toho vmísíš, promrháš zdroje na zastavení iniciativy Nadace a postoupíš místo 7 Sovětskému svazu. Znevažuješ se před zbytkem Rady." "Cože?" zeptal jsem se.
"A já si podávám ruku. Stejně jako ty."
Na rtech O5-13 se objevil náznak úsměvu. "Nejlepší rada přichází s dávkou vlastního zájmu."
"Takže nemůžu jednat proti misi, kterou jsem neschválil a která se mi nelíbí. Jak je to dobrá pozice?"
Stařec obrátil tvář zpět k nebi. "Dvojka je hazard. Ignoruje faktory, které by ho obvykle přiměly váhat, protože vidí příležitost. Ta ho zaslepuje a mise pravděpodobně selže." "To je pravda.
Do periferního vidění O5-8 píchl záblesk světla. Podíval se na něj, světlo se zalesklo na zlatých náramkových hodinkách. Teď nad šarvátkou na druhém konci stěny spatřil jedinou osobu; stříbrovlasého muže v šedém obleku, který stál na vrcholu stěny a díval se do vzduchu. Hluk se spojil v různé prosby, aby neskákal. Zdálo se, že muž je neslyší. Daleko dole se začaly ozývat sirény.
Když se O5-8 chystal vykročit, ucítil, jak ho O5-13 jemně drží na místě, ruku v rukavici na jeho paži.
"Toho si nevšímej. Už je to dlouho," řekl stařec a nenuceně nad scénou mávl rukou. "Použij své kontakty, abys měl přehled o misi. Buď připraven posbírat všechny kousky, které po tomhle zůstanou. A v pravou chvíli zatáhni za osidlo, které si Dvojka připravil."
Třicet metrů od nich, na druhém konci zdi, se z davu ozvalo zalapání po dechu. O5-8 se znovu ohlédl. Muž už nebyl na vrcholu zdi.
O5-13 si vyhrnul límec proti chladu. Ruka na paži O5-8 ho nyní poplácala po zádech.
"Je čas jít."
Oba dozorci se vrátili k výtahu a nepozorovaně prošli proti proudu přihlížejících, kteří se spěchali podívat, co jim uniklo, několik z nich v policejních uniformách, mezi shromážděnými návštěvníky už jiskřil tupý řev vzrušeného povídání a slov, jak se od stěny do světa filtrovaly chlípné detaily, ať už skutečné, nebo vymyšlené.
Když se dveře výtahu zavřely za oběma muži, kabina pro sebe, O5-8 se postavil tváří v tvář svému kolegovi.
"Kdo to vlastně byl?"
O5-13 si sundal rukavice, štíhlé prsty sešněrované k sobě, zapraskaly mu klouby.
"Figurka, které zbývá už jen jeden možný tah. Zbytek si přečteš večer v novinách."
Šipka nad dveřmi výtahu se vytrvale posouvala doleva. Sedmdesáté patro. Šedesáté patro.
"Určitě se dočkám." O5-8 si nasadil klobouk. "Vážím si těch informací, Třináctko. I když mám podezření, že to ty bys mi měl v pravý čas poděkovat."
"Když to zahraješ správně, budeme mít radost oba."
Zbytek cesty dolů jeli oba muži mlčky.
Dveře se otevřely. Řada policistů uzavřela přístup na vyhlídkovou terasu a oba dozorci prošli cestou k hlavnímu vchodu většinou prázdnou halou. Než se vydali zpět do světa, potřásli si rukama.
"Udachi," řekl starý muž. "Člověk věří, že jsi pro tuhle práci ten pravý. Přikláním se k tomu."
"Auf wiedersehen," odpověděl mladší muž. Ještě chvíli podržel stisk ruky. "Až přijde čas, Třináctko, budeš na mě muset zatlačit sám."
O5-13 ucítil, jak se pevný stisk mladšího muže jen o něco málo sevřel. Široce se usmál. "Já vím, Osmičko. Já vím."
Dozorci se vytlačili na Pátou avenue a rozešli se každý svým směrem. Dole na ulici muž, který čerstvě dorazil z městské koronerovy kanceláře, odčítal čas, když se podíval na hodinky, asistentka si čmárala poznámky vedle zmačkané hmoty, narychlo přikryté prostěradlem. Červené skvrny začínaly rozkvétat.
« | Hub | Matrjoška | Část První | »