Matrjoška: Část První

"Máte děti, Jekatěrino?"

SCP-1041, oblečená do volných šedočerných pruhovaných šatů, vyndala ze skříně další složku, rychle ji prohledala baterkou a zhodnotila její relativní důležitost vzhledem k váze a velikosti. "Experimenty s extrakcí sloučeniny H13-Bílá: Zkušební série VII." Vložila ji do kufříku. Spěšně přešla k další polici.

"Ne, to by byla velká chyba." Nechayevová uměla bezchybně francouzsky, její jazykové nadání bylo jedním z důvodů jejího původního přidělení. Znovu se podívala na hodiny namontované nade dveřmi, rozepnula si a znovu upravila manžetu tlustého vlněného kabátu a čekala, až její společník skončí. V civilním oděvu se necítila dobře.

SCP-1041 se krátce zastavilo. Závažná chyba. Pro ni, nebo pro všechny? Nevyslovený rozdíl byl znepokojivý. Pokračovala v plnění kufříku nejdůležitějšími dostupnými soubory. Celý projekt by se do tak malého kufříku nikdy nevešel, ale dostatek referenčních bodů by Petrovovým lidem umožnil, aby ho časem zrekonstruovali. "Nevím, jestli mám nějaké děti. Tedy, někdy jsem o sobě tvrdila, že jsem matka, ale nikdy se nenašel žádný důkaz. Doufám, že pro své dobro jsem. Pro dobro kohokoli jiného doufám, že nejsem."

"Na tom teď nezáleží."

"Hm. Asi máš pravdu." Někdy bylo snadné zapomenout, jak je tato žena mladá. Kufřík byl téměř plný. Vešel by se jí do ní jen abstrakt článku s podrobnými závěrečnými zjištěními. Starší žena vysunula zprávu z kufříku a rozepnula spony spojující stránky k sobě. "Kde asi budu zítra, říkala jsem si. Už dlouho jsem o tom nemusela přemýšlet." "A co bude zítra?" zeptala se.

"Neměli by tu být ještě osmnáct hodin. Většinu našich lidí jsme přemístili do Novosibirsku. Jakmile zajistím únikovou cestu, půjdeš se mnou odsud pryč."

SCP-1041 se odmlčela, když znovu zvažovala plán. "Máte nějaké zprávy o doktorce Geisslerové?"

Tvář mladší ženy ztvrdla. Kolem úst se jí udělaly vrásky. "Je lepší myslet na to, že je mrtvý." Baterka SCP-1041 při řeči krátce posvítila na ocelové zuby Nečajevové. Navzdory sobě samé pocítila starší žena bodnutí lítosti, když si na výzkumníka Nadace vzpomněla. Doktor Geissler vždycky pravděpodobně skončil násilně, vzhledem k tomu, odkud pocházel a co začal. Ale všichni se na tom dobrovolně podíleli a umožnili sovětským i nadačním vědcům udělat velké pokroky v poznání nového děsivého oboru, který pomáhali vytvořit. Starší žena zaznamenala celkem čtyři dny a osmnáct hodin práce na projektu doktora Geisslera; přesto se cítila hluboce zodpovědná za jeho konečný výsledek. A za Geisslerovou.

Právě teď však měla pravdu, pomyslela si. Mnohem lepší je myslet na to, že doktor je mrtvý. Jiné myšlenky byly v tuto chvíli nesnesitelné. Nefešologie se zrodila na Stránce 7; jejich úkolem teď bylo zajistit, aby zde nezemřela. Nebo hůř.

"Máte, co je potřeba?" zeptala se Nečajevová a kývla na kufřík.

SCP-1041 se odmlčela, strčila do kufříku poslední dokumentaci a zaklapla ho. "Doufám, že ano. Máme nanejvýš patnáct minut, než hlídky znovu zkontrolují můj blok, musíme si pospíšit."

Obě ženy opustily kartotéku a vstoupily do temné chodby. Veškerý personál se soustředil na udržování perimetru a udržování těch anomálií, které představovaly bezprostřední hrozbu, v uzamčení. Dokonce ani GRU-P neměla v současné době tolik personálu, aby mohla do výzkumného křídla umístit stráže. Operativci Nadace na stanovišti 7 draze bojovali, aby udrželi kontrolu, jakkoli byli překvapeni. Noví páni z Místa-7 stále čekali na náhradu z Moskvy za muže, které při operaci ztratili.

Starší žena je vedla do zadní servisní chodby, kde bylo uloženo kotelní zařízení. Za ta léta, která strávila jako povinný host Nadace, nebyla bezpečnost nikdy uvolněná. Nepamatovala si, že by si kdy přála utéct, zvlášť když ji doktor Geissler požádal, aby se podílela na jeho práci. Ale že si strážný při střídání směn stěžoval, jak je v kotelně zatracený průvan, to jí tehdy připadalo jako něco užitečného, na co by si měla vzpomenout. Nečajevovi lidé z KGB, dychtiví vrátit úder svým rivalům v sovětské vládě, dokázali tyto informace dobře využít.

Rychle kličkovali mezi obslužnými chodbami, nad hlavami se jim vinuly parní kanály a dráty, hučení strojů, které poháněly Objekt 7, bylo čím dál hlasitější, jak se odvažovali do nitra zařízení. Když došli k místu, které vypadalo jako slepá ulička za třemi velkými trubkami, SCP-1041 uvidělo vedle místa, kde trubky zřejmě procházely zdí, obyčejné přístupové dveře. Kolem rámu dveří pronikal tenký závan mrazivého vzduchu, malý vítr, který čistě prořízl holé teplo jejího oblečení a navzdory úmornému horku v kotelně ji okamžitě zchladil.

Nechayeva vytáhla z vnitřní kapsy kabátu něco, co vypadalo jako malý šroubovák, a několik tenkých drátků. Přikrčila se na úrovni kliky, zasunula nástroje a jemně pákou zajela dovnitř zámku. Během několika vteřin uslyšela malé kovové zachycení a dveře se otevřely.

SCP-1041 si v duchu opakovaně procházela trasu, kterou prošli, a doufala, že při spěchu zpět do cely před kontrolou nezabloudí. Nikdy si nedělala iluze o Nadaci, ani o tom, jaké jsou jejich možnosti v případě ohrožení. Ale podle toho, co jí bylo řečeno, byla GRU-P něco jiného. Kdyby ji odhalili, musela by si okamžitě vzít pilulku, kterou jí dala Nečajevová, a doufat, že ji dostatečně rychle zabije. I s ohledem na osud, který by ji jistě čekal, kdyby ji chytili živou, přemýšlela, jestli by to dokázala.

Nechayeva se dotkla její paže a podívala se jí do očí. "Nezapomněli jsme na tvé služby." Tvář mladé agentky KGB byla kamenná. "Vrátím se sem pro tebe. Ještě se setkáme."

SCP-1041 stiskla Nečajevové ruku v odpověď a pak jí předala kufřík s dílem let. "Prosím, vězte, že bez ohledu na to, kdo jsem, až se znovu uvidíme, co vám řeknu… jsem vám vděčný za to, co jste udělala."

Nečajevová přikývla. Otevřela vstupní dveře, do kterých teď bušil studený vzduch, hnaný neznámými silami vnější servisní chodbou. Vytáhla zpod kabátu služební pistoli a zahleděla se na matně osvětlenou cestu před sebou.

Kývli na sebe. Ačkoli Nečajevové zůstala na tváři permanentní zachmuřená tvář, SCP-1041 si teď všimla, že oči mladší ženy nejsou tak tvrdé jako její zbytek. Přesto poskytovaly trochu nadhledu. Budoucnost byla méně jistá, než mladá operátorka prezentovala.

"Do toho zavtra," řekla Nečajevová. Nyní se přesunula do chodby a během několika vteřin zmizela v klikaté cestičce, v jedné ruce aktovku, v druhé pistoli. Služební dveře se za ní zavřely.

SCP-1041 se dalo do běhu zpět přes kotelnu. Teď už se jí záležitosti vymkly z rukou.

Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License