Blátivá břečka zmrzlé země se vsákla do Spinellova oblečení, když se svíjel na zemi, lapal po dechu a plival krev. Ze zad sledoval, jak se stín starého muže na zemi vedle něj prodlužuje a tmavne. Ne, tohle vůbec nebylo v plánu.
Dva strážci kontrolního stanoviště si nevšimli tuhnoucí tmy vrhané na zem, když štěkali otázky do vysílačky. Kdyby se podívali vedle Spinellovy ležící postavy na zemi, viděli by, jak černý obrys starcova stínu stále houstne a tuhne, až se zdálo, že rozežírá zem pod sebou. Sníh, kterého se dotýkal, se okamžitě vypařil v hustou páru. Tenké černé čáry, táhnoucí se v ostrých úhlech a visící ve vzduchu, nevysvětlitelně stoupaly ze země, kde stín nyní tvořil zející díru, jejíž hloubku nebylo možné dohlédnout.
Spinella slabě zaúpěl, sípal a snažil se dostat na ruce a kolena pryč od tvořící se tmy. Jurij se po něm otočil, když koutkem oka zahlédl pohyb, a pak se zarazil, když uviděl, co vystupuje ze starcova stínu.
Vytvořil se obrys dveří, průsvitný a černý, který se jako zmrzlý kouř vznášel ve vzduchu nad stínovou prázdnotou, kterou vrhal stařec. Chichotání zchátralé, na invalidní vozík upoutané slupky bylo nyní maniakální a vysoko posazené, obscénní tykání. Uvnitř dveří se na zem vrhala stejná nekonečná čerň. Zhruba obdélníkový rám dveří se stále více vymezoval, jeho úhly se zostřovaly. Když se Jurij otočil, aby upozornil svého druha, byli náhle velkou silou vrženi do nadpozemského portálu tři muži, kteří do něj narazili a všichni se sesypali na zem.
Na vteřinu se nikdo z hromady na zemi nepohnul. Hubený strážný nevěřícně přejížděl očima od svého druha k mužům, kteří se náhle zhmotnili. Jako první se vzpamatoval Juhasz na vrcholu hromady. Rychle našel páku, natlačil se dopředu, spustil rameno do břicha hubeného strážného a srazil ho k zemi.
Následovala šílená šarvátka, Juhasz teď kopal a máchal pěstmi na všechny strany, jak se snažil vyprostit ze skrumáže. Trefil Stillwella přímo do hrudi, čímž mu vyrazil dech a nechal ho lapat po dechu, zatímco statný ruský voják našel rovnováhu. Coogan se k němu postavil čelem.
Za Jurijem se Juhaszovi podařilo přimáčknout hubeného strážného k zemi, což mu umožnilo volnou rukou sáhnout do vnitřní kapsy kabátu. Vytáhl silný služební nůž s tlustou čepelí. Strážný využil zlomku vteřiny příležitosti; jedna jeho ruka bleskově vystřelila k Juhaszovu krku a druhá se horečně natahovala po noži. Oba muži se přetočili na bok a zápasili o čepel.
Ve zmatku vyrazili Juhaszovi zbraň z rukou, asi metr od něj. Krátce se na ni podíval bokem, čímž Coogana navnadil, aby se na něj vrhl. Jurij mu podrazil nohy, když vyrazil vpřed, dostal ho na zem a rychle přitáhl koleno ke Cooganovu krku. Než stačil ležícímu operativci rozdrtit hrtan, Yuri uviděl, jak Stillwell sahá po pušce na zemi. Téměř okamžitě byl opět na nohou, jeho svalnaté končetiny zakrývaly rychlost a přesnost jeho pohybů, pohyboval se, jako by byl z pružin, a ne ze svalů. Obrovská pěst zamířila přímo do Stillwellova obličeje. Stillwell popadl zbraň a pažbou AK-47 obratně šťouchl do Rusovy paže uprostřed úderu, odrazil úder a nechal vojáka, aby drtivou silou kostí vyrazil vpřed. Stillwell této hybnosti vyšel vstříc a vší silou vrazil kolenem do mužova středu. Ucítil, jak mu při úderu prasklo žebro. Jeho nepřítel se prohnul a na okamžik znehybněl, Stillwell se ohlédl přes rameno.
Uviděl Juhasze a hubeného strážného, jak oba bojovníky pokrývá krev, když se potýkají na zemi, sníh kolem nich je teď změtí hnědé, červené a bílé. Juhaszovi se podařilo dostat se zpátky nahoru, oběma rukama držel rukojeť nože a tiskl ho k hrudi prvního strážného. Voják těžce dýchal, téměř hyperventiloval, jak se ze všech sil snažil nůž odstrčit, ruce měl obtočené kolem útočníka a zoufale se snažil čepelí pohnout. Ta se blížila nad jeho srdce. Juhasz se třásl námahou, celou vahou se opíral o hlavici nože.
Adrenalin zrychlil jeho myšlenkové pochody a Stillwell jednal a znovu se otočil dopředu. Popadl Yuriho klopy, zkřížil mu je přes krk, sevřel je v pěst a stáhl límec do smyčky. Strážný vypoulil oči, když mu odřízl vzduch, a tvář se mu zkřivila bolestí, nenávistí a strachem. Sáhl po Stillwellových zápěstích a prudce s nimi škubl ve snaze vyprostit se ze škrcení. Stillwell cítil, jak mu v pažích začínají povolovat šlachy a vazy, jak ho mohutný Rus mačkal a tahal, bolest zpomalovala čas až do úplného zastavení. Patnáct vteřin a pak mohl Juhaszovi pomoci. Vydržet patnáct vteřin.
Rusova tvář ztrácela barvu, jak se mu přerušoval přívod krve. V panice byly jeho pohyby stále méně koordinované a Stillwellovi se nyní podařilo muže přinutit, aby si klekl. Dostal několik ran do žeber, jak se jeho protivník zmítal, letmé údery byly stále dost silné na to, aby ho donutily ucuknout a uvolnit sevření. Nakonec Yuri zřejmě z posledních sil zamířil úder přímo na Stillwellovo pravé zápěstí. Rusova pěst ho zachytila v kritickém úhlu a Stillwell ucítil prasknutí v zápěstí, jak se zlomilo. Jeho sevření Jurijovy levé klopy bylo pryč a voják byl nyní volný.
Zdálo se, že Jurij nepotřebuje čas, aby se vzpamatoval. Připravil se vrhnout na postiženého Stillwella, když se v rychlém sledu ozvaly tři svištivé prasknutí. Bok Yuriho hlavy se zhroutil, jak se kousky lebky, vlasů a mozku silou vymrštily z nyní zející díry, kde měl před okamžikem pravé ucho. Padl obličejem dopředu do sněhu, z hlavy mu stoupala pára z krve.
Stillwellovi trvalo několik vteřin, než se ohlédl z místa, kde padly výstřely. Spinella se zvedl na nohy a dostal se ke strážcově pušce. Coogan se začínal vzpamatovávat. Juhasz se zvedl. Stillwell si sevřel zlomené zápěstí a přesunul se k druhému boji.
Juhasz zapracoval špičkou čepele do hrudi hubeného strážného. Zpod něj se ozývalo chraplavé chrčení a výkřiky, jak voják bojoval proti čepeli se zvířecí zuřivostí, z rány mu teď začínala vytékat krev. Spinella si na oba bojovníky namířil pušku.
"Stůj!" Stillwell vykřikl. "Zasáhneš je oba!" řekl.
Spinella ho ignoroval, seřídil železná mířidla a pečlivě zamířil. Ruce se mu mírně třásly.
Zdálo se, že Juhaszovi výkřiky bodají do uší. S křečovitým úsilím udeřil nožem dolů, prorazil Rusovo smrtelné sevření čepele a zabořil mu ji do hrudi. Hubený strážný se zakuckal, pak zalapal po dechu a ruce mu náhle klesly. Juhasz zpevnil sevření rukojeti a s trhaným chroptěním námahy zkroutil nůž oběma rukama, čímž vyslal z mužovy hrudi tepennou spršku, zvuk trhajícího se masa a trhající se šlachy slyšeli muži tři metry daleko. Zem byla nasáklá krví, scéna připomínala konec lovu nějakého zvířete. Hubený strážný se zachvěl a pak se zastavil. Spinella sklonil pušku.
Čtyři pracovníci Nadace se na sebe podívali. Nikdo nepromluvil. Stillwell si prohlížel masakr. Portál už byl pryč, nemožná propast vedle starce zmizela a nahradil ji chřadnoucí stín, který si žádala příroda. Juhasz se postavil na nohy, oblek měl nasáklý krví, knír ulepený a kapal mu z něj. Jeho výraz byl prázdný. Coogan vypadal, že se mu udělá špatně. Stařec se z vozíku pochechtával, nedotčen scénou, která se kolem něj odehrála.
"Proč jsi toho kreténa prostě nezastřelil, když jsi ho měl omráčeného?" zeptal se. Spinella křikl na Stillwella.
"Žádná střelba. Takové byly rozkazy." Stillwell se podíval na svou ruku. Úhel jeho zápěstí byl špatný. Určitě zlomené.
"Seru na rozkazy! Vypadá to v tuhle chvíli jako mise?"
"Musíme jít." Juhasz ho přerušil, když zvedl pušku hubeného strážného a vyhlédl ven za kontrolní stanoviště. "Hned."
Stillwell přikývl. Ruka mu začínala pulzovat.
"Kam? Jsme na otevřeném prostranství, každou chvíli vyšlou hlídky!" řekl Coogan.
Juhasz si přehodil pušku přes rameno. Podíval se na okolní budovy a zúžil oči.
"Tady za bránou je Sukiennice. Znám místo, kde by se dalo na chvíli schovat před vojenskou policií. Pojď." Juhasz se dal do běhu, přeskočil rameno brány kontrolního stanoviště a zamířil k nízké světlé budově v dálce, obklopené klenutým chodníkem.
Stillwell se otočil ke Cooganovi. "Vezmi ten skip."
Spinella si odkašlal. "To snad nemyslíš vážně. Nech toho sráče být."
"Sovětům nic nenecháváme," odpověděl Stillwell. Kývl na Coogana. Coogan kývnutí opětoval, zvedl starce ze židle a opatrně si ho posadil na jedno ze svých ramen. Tiché pochechtávání pokračovalo bez ustání.
Tři muži se vydali za Juhaszem. Za nimi ležela dvě těla obklopená cákanci rudého sněhu, nad scénou hlídalo prázdné kolečkové křeslo.
Když agenti Nadace zmizeli v dálce, začaly kvílet sirény.
« | Část Třetí | Matrjoška | Část Pátá | »
