1.
Stejně jako každou středu se Y/N připravovala do hospody. Dávala si na svém vzhledu skutečně záležet, jelikož měla v plánu upoutat něčí pozornost. Tentokrát si jí totiž určitě všimne. Potkávala ho i ve škole, ale on jako by o její existenci neměl ani ponětí. Byl tak talentovaný a oblíbený, že kolem něj vždycky byly alespoň dva, ba ne dva, tři tucty přátel či obdivovatelů a fanynek jeho tvorby.
Na Muchovce nebylo snadné se prosadit, když každý byl tak jedinečný a nadaný, ale tohohle člověka musel znát snad každý. Y/N věděla, že pravděpodobnost, že s ním někdy zapřede rozhovor je minimální, avšak člověk vždy může doufat.
Každá celebrita si přeci musela nějakým způsobem přátele a známosti ve svém životě najít. A Střezimír nemůže být výjimkou. I když výjimečné na tomto pohledném chlapci bylo vlastně zcela všechno. Jeho vždy perfektně upravené černé vlasy s blond melíry, černé linky pod očima, které jen prohlubovaly pronikavost jeho už tak utápějícího pohledu, jeho oblečení vyzařující jeho svobodnou duši a rozervané srdce umělce. Na něm se prostě nedala najít ani jediná chybička.
Y/N si proto brala vždy do hospody to nejlepší, co ve svém šatníku objevila. I když se jednalo jen o takový podnik jako Žižkovská díra. Už stačilo jen upravit si vlasy, zvolila dva copánky protkané stuhami, a make-up, kde si vystačila se třpytkami na oči a leskem na rty. A mohla vyrážet.
Tak tady máte první kapitolku mého nového příběhu, snad se bude líbit! Budu moc ráda za jakékoliv reakce, love you xoxo 💖
Vaše Katie <3
2.
Když Y/N dorazila do hospody, hned si ho všimla. Jeho aura prozařovala celou místnost jako ta nejjasnější hvězda. Celou ji okamžitě obklopila, zaplavil ji pocit nejistoty a štěstí a motýlci v jejím břiše zatřepaly svými jemnými křidélky.
Usedla však na druhou stranu podniku, ke vzdálenému rohovému stolu a barman jí přinesl její oblíbený drink se dvěma barevnými brčky, ovocem a deštníčkem, přesně tak, jak to měla nejradši. Začala usrkávat, tedy spíš velkými loky pít, své pití a zabloudila do vlastních myšlenek a snů. Při třetí skleničce začala Y/N nutně potřebovat na záchod. Jediný problém byl v tom, že by musela projít přímo kolem Střezimírovi skupiny.
Po čtvrté skleničce však již neměla jinou možnost, zvedla se tedy a pomalu šla k oné místnosti. Snažila se proplést mezi skupinou lidí, ale oni ne a ne jí uhnout z cesty. V tom za ní zaslechla hluboký zpěvný hlas: "Ale no tak, pánové, nechte slečnu projít." Otočila se a byl to on, kdo promluvil, Střezimír. Jedním okem na ni mrkl. Její puls vystřelil do nebes, dokázala jen sklopit hlavu a rychle projít na toaletu, kde málem omdlela.
Tváře měla sytě rudé a tvořily se jí mžitky před očima. Její žaludek udělal několik kotrmelců a chvíli se bála, že v sobě neudrží večeři. Alkohol v krvi Y/N zrovna nepomáhal. Vykonala tedy potřebu, kvůli které přišla a opláchla se u umyvadla. Poté se vydala zpátky ke svému stolu.
Tak jooo, máte tu další kapitolku, tentokrát už máme dokonce první kontakt! 😍 Snad se líbí! Co se asi bude dít dále? 👀
Vaše Katie <3
3.
U svého stolu již měla nachystanou další skleničku a v ní lahodný drink, který skoro na jeden zátah vypila, potřebovala totiž pořádnou vzpruhu. Na nohy ji to však nezvedlo, ani ty další tři. Tou dobou už se jí začalo dělat poměrně špatně, rozhodla se tedy zaplatit a odejít.
Neskutečně se jí pletly nohy a motala se jí hlava, ale to jí nevadilo. Vyšla na čerstvý vzduch, udělala pět kroků a upadla. Svalila se na zem jako těžký pytel brambor. A pak se rozesmála, z plných plic. Smála se, dokud za sebou neslyšela kroky.
"No ty ses tedy zřídila holka," ozval se ten okouzlující hlas, "trefíš domů? Máš to daleko?" Už chtěla odpovědět, že ne, že to zvládne, ale udělalo se jí špatně a radši si lehla na studenou zem. "Jo, takže domu dneska nedojdeš Y/N. Tak tě vezmeme ke mně."
"Ty znáš moje jméno?" bylo jediné, co ze sebe zvládla jakž takž srozumitelně dostat. Odpověď ale už nezaznamenala, vnímala jen to, že ji zvedl do náruče a někam ji nesl.
Tak tady máte další kapitolku lásky moje! 🔥✨ Co na ni říkáte? 😜 Co se asi bude dít dál? Neváhejte tipovat v komentářích!
Vaše Katie <33
Omluva
Mockrát se Vám všem omlouvám za svou neaktivitu, zlatíčka moje.😢 Opravdu se moc snažím napsat další část, ale v mém životě se toho děje tolik, vy mě snad chápete, srdíčka.😭 Každopádně už mám rozmyšlené, jak chci, aby se tento příběh rozvíjel dál, tak snad to zvládnu napsat nějak…😅 Děkuju za trpělivost a za všechnu podporu! Každá reakce mě hrozně moc těší.😍🥰
Mám Vás všechny moc moc ráda!💗💜💛💙💚
Vaše Katie <333
XOXO
4.
Probudila se a otevřela oči. To byla chyba. Světlo ji bodlo do očí jako ostré jehly. Zvedl se jí žaludek a jen díky nesmírnému sousředění a sebeovládání se nepozvracela. Vzhledem ke zpomalenému přemýšlení jí až teď došlo, že to málo co viděla, opravdu nezná. Pomyslela si, kam se to asi dostala. Tentokrát mnohem opatrněji otevřela oči a porozhlédla se. Ležela v něčí posteli. Pomalu, i šnek by byl rychlejší, se posadila.
"No dobré ráno, tak co, jak ses vyspala?" promluvil na ni někdo. Za normálních okolností by to považovala za ten nejsladší zvuk na světě, ale momentálně jí ten zvuk tak ubližoval, že se nedokázala ani červenat. "Udělal jsem ti snídani a kafe." To už jí znělo mnohem mileji. Tiše poděkovala a sledovala Střezimíra, jak si sedá na postel vedle ní.
"Takže, chceš mi říct, proč ses včera tak zřídila? Odkopl tě snad někdo, nebo?" větu ani nedokončoval, ale ona neměla v plánu odpovídat. Nakonec se jí zeptal na školu, takže strávili dopoledne povídáním si o všem možném. Dokonce zůstala i na oběd. Když odcházela, cítila se lehká jako pírko.
Pardon za kratší kapitolku a taky se omlouvám, že teď asi nějakou dobu kvůli velkému nátlaku ze školy a všeho prostě nezvládnu pravidělně vydávat, tak snad to brzy dopíši, ale nic neslibuji. Díky za neustálou podporu, za všechny komentáře i srdíčka, love you all, xoxo 💙💜💚💗💛💕💓💋💝
Vaše Katie <33