V nedávné době jsem během jedné ze svých pravidelných cest na anglickou Foundation narazil na
A Poem for Nobody. Pro ty, kdo o ní neslyšeli: jedná se o velmi povedenou krátkou báseň plnou podobenství a o zeď mlátících paradoxů o jedné z nejznámějších nadačních POI - Nikom.
Jelikož jsem báseň poprvé četl už před lety, byl jsem obeznámen s jejím obsahem, přesto se jednalo o velmi milé překvapení.
Přišlo mi líto, že by Česká Větev byla o toto mistrovské dílo ochuzena, pročež jsem se rozhodl provést překlad (aniž bych si uvědomil, že byl již vypracován jiným uživatelem).
Tím jsem zároveň navázal na problematiku, jejímuž výkladu jsem měl v úmyslu se věnovat již dříve – překlad poezie. Poezie je krásná, řadí se však v translatologii zpravidla spolu se žánry hudby mezi ty kousky, jimž je lépe se obloukem vyhnout. A ačkoliv se tato odtažitost z části zakládá na opodstatněných obavách, věřte, že se není čeho bát, pokud svou mysl otevřete několika všeobecným pravdám o tom, jak to celé funguje.
Proto jsem se rozhodl svůj překlad A Poem for Nobody zpětně analyzovat, popsat cestu z bodu A do bodu B a všeobecně se tak zaobírat otázkou, jak vlastně překládat poezii.
Je třeba zdůraznit, že toto není ucelená příručka pro to, jak překládat poezii, ale spíše jakýsi průvodce tím, jak samotný překládací proces může vypadat a čeho je dobré se držet.
Přesto se tu a tam pokusím zanechat něco pokročilé teorie a spojit ji prakticky s tím, co během překladu budu využívat – u překládání přece více než u jiných oborů platí, že jde teorie s praxí ruku v ruce.
Vzhůru do toho.
Prvotní krůčky
Na začátku každého překladu stojí pochopení výchozího textu, na začátku každého překladu poezie stojí dokonalé pochopení básně. Co je to dokonalé pochopení básně? Odpověď existuje ve dvou rovinách.
V té první se jedná o pochopení slovní stránky básně, v tom se překlad poezie nijak neliší od překladu prózy. Jde o to, abyste dokonale pochopili, o čem se v básni píše, což není vždy jednoduché. Proč? Jelikož pro básně jsou typické inverze (vybočení z obvyklé větné skladby), neobvyklé přívlastky, využívání slov v jejich málo obvyklém významu, ale i zdvojování slov a další akrobatická přechýlení jazyka.
Abychom se v tom neztratili, začneme poněkud netypicky: uděláme si doslovný překlad. Pro ty z vás, kdo to nevědí, je doslovný překlad poezie ekvivalentem toho, když, kružítka nemaje, obkreslujete do písemné práce z geometrie dvacetikorunu; je to nevkusné, má to vroubky po celém obvodu a v žádném případě to nepasuje do původního zadání. Ale o tom si povíme později, teď nám stačí vědět, že doslovný překlad je dobrým pomocníkem pro důkladné seznámení se s původním textem a pomůže nám lépe pochopit souvislosti, jež by nám jednotlivě unikly.
Doslovný překlad A Poem for Nobody by mohl vypadat například nějak takto:
Nebyl to jeho nápoj na večírku,
Kde byla ukryta sedativa,
Byl to koktejl na koktejlovém kapesníku,
Po jehož požití se zavřela víčka.
Čím je další nadšenec v bězvědomí
V kultuře vzrušení a slasti?
Společenství jarního úklidu
Bylo zde, aby vše uklidilo.
„Nikdo si nevšimne tohoto opomenutí,
Nikdo se o to nebude zajímat.“
Nikdy nebyla řečena pravdivější slova:
Nikdo už byl tam.Nikdo zaútočil bez varování,
A něčí tělo padá na zem,
Agenti se snažili bránit svou cenu,
V tomto kole však vítězí Nikdo.
Vzbudil se, na stolku slova hlásají:
„Příště na sebe dávej lepší pozor.“
V jednom momentu stál na chodbě Nikdo,
V tom další tam nikdo nebyl.
Každý potřebuje občas pomoci,
A na volání Nikdo neodpovídá,
Každý musí být někdy Nikým,
Nebo jím nebude nikdo.
To nebylo tak těžké. Nyní máme před sebou pochopitelný český text jako na dlani. Vlastně už nic nebrání, abychom jej vydali – NE! Ačkoliv nyní již známe slovní význam textu, není naše práce ani zdaleka u konce. Toto cvičení nám mělo pomoci se dovtípit, co znamenají slova, která výchozí text obsahuje. Ta zajímavější nás čeká nyní.
Symbolický význam textu, zúžení, rozšíření a přenesení významu, nedostatky doslovného překladu
Jak bylo řečeno, v první řadě (či rovině) jsme překládali slovní význam básně. Nyní nás čeká druhá rovina – rovina symbolických významů. Abych to vysvětlil srozumitelněji, když teď známe denotativní význam, čeká nás význam konotativní - *rozlícený dav rozrazí dveře a prohodí Xana oknem*.
Budiž, snad bude lépe začít od začátku. Jak víme, slova jsou v jazyce nositeli významu. To znamená, že konkrétní slova popisují zcela konkrétní věci. V běžném projevu tak není těžké pochopit, co se nám někdo snaží říci. Problém spočívá v tom, že poezie se této komunikační funkci snaží vzepřít stůj co stůj. Libuje si v podobenstvích, prznění významu slov a často dokonce jejich dávání do úplně nových souvislostí. Přičtěte k tomu fakt, že při překladu narazíme ještě na regionálně specifická slovní spojení. Jednomu by z toho mohla prasknout hlava.
Naštěstí není třeba zoufat, jelikož jsme si celou práci značně zjednodušili tím, že jsme provedli doslovný překlad. Pojďme se k němu vrátit. Jistě jste si při četbě všimli takto zvýrazněných slov. Co toto označení znamená? Jednoduše, jsou to obraty, které lze považovat za ustálená slovní spojení. Co to znamená? Vezměme si první podtržené slovo – v originálu cocktail. Co je to koktejl? Míchaný drink. Přeloženo. Dál. Nebo ne? Posuďme slovo v kontextu verše.
„It was the cocktail on a cocktail napkin“
Míchaný drink na kapesníku? No tak počkat. To nejspíš neznamená přesně tu první věc, co nás napadne. Jak to vyřešit? Složité řešení – zpětná analýza a idiomatický slovník. Jednoduché řešení – Google. Zde byste se dočetli, že cocktail nabývá v anglickém jazyce několika významů. Jedním z nich je „směs“. Směs. Směs na koktejlovém kapesníku. To dává smysl, že?
„Ale Xane, ty debílku, koktejl se v tomhle významu používá i v češtině!“
Správná poznámka. Tento významový obrat slova koktejl prosákl i do češtiny, a tak i my můžeme, chceme-li, chápat slovo koktejl tak, jak zamýšlel autor. Vzpomínáte, jak jsem zmiňoval, že slova jsou nositeli symbolického významu? Co symbolizují v tomto kontextu „cocktail“, „koktejl“ a „směs“? Jakousi látku, která má nějaké účinky. Tato tři slova znamenají v tomto kontextu zcela totéž, protože symbolizují jednu a tu samou věc. Nechte si to projít hlavou. K symbolům se na konci vrátíme (a možná daleko dřív).
„Out in the cold“
Když jsme dopili koktejl, můžeme pokračovat podobně u ostatních podtržených slov. „Out in the cold“ znamená být v bezvědomí v důsledku nadměrné míry oslavnosti (jakože pití a vše s tím spojené). Nikoliv však „venku v zimě“. To by byla chyba, kvůli níž by nedávala smysl ani následující strofa. Na to pozor, není dobré posuzovat při překladu slova jednotlivě.
„The Spring Cleaning Partnership“
Aha, chyták! Kapitální písmena, „the“, to přece musí něco znamenat. Hledal jsem na Foundation, ve slovníku, a stále nic. Nakonec jsem byl nucen dojít k názoru, že se jedná buď o velmi specifickou referenci, nebo o novotvar, který autor přidal v kontextu vlastního myšlenkového procesu.
Otázka zní: Znamená to něco? Odpověď: je to jedno. Je-li reference takto specifická (pokud to skutečně je reference), je nepravděpodobné, že by jí kdokoliv porozuměl, proto by ztratila význam při sebelepším překladu.
Co uděláme? Nejprve doslovný překlad.
Společenství jarního úklidu
Dává vám něco z toho smysl? Jarní úklid. To je fajn. To si vezmeme.
„Ale Xane-“ Slyším vás. Ptáte se, proč jsem zavraždil něco, co možná, možná něco znamenalo? Zajímá vás, proč jsem to nepřeložil doslova a nenechal to být? Důvody jsou rovnou dva.
Zaprvé významový. Když v básni narazíte na „společenství jarního úklidu“, nebudete v žádném případě vědět, co to znamená. Možná zkusíte brouzdat po internetu a budete tak úspěšní jako já. Nebo si spíš řeknete: „Který vůl to psal?“ To je problém. Pokud text nedává smysl, znamená to, že jsme překlad provedli špatně. Naším úkolem je čtenáři interpretovat myšlenky autora.
Druhý důvod je estetický. Poezie je krásná literatura a jako taková podléhá poněkud jiným standardům než třeba návod na opravu pračky. Ten se, jak jste se při listování návodem mohli přesvědčit, překládá vždy doslovně do několika desítek jazyků. My však nejsme překladač. Naším úkolem je čtenáři interpretovat myšlenky autora.
Všimli jste si, že jsem dvakrát řekl tutéž větu? To znamená, že oba důvody vedou k jednomu řešení – změnit to. Z významového hlediska se jedná o nesmysl, z estetického hlediska o něco, co strukturu básně narušuje. Tohle je učebnicový příklad toho, proč se básně nemohou ani nesmějí překládat doslovně.
Jaké je řešení? Nejdřív trochu teorie. Existuje věc zvaná rozšíření významu. Co to znamená? To je, když vezmete nějaký symbol v básni a rozšíříte jeho význam na nadřazený pojem. Teď si povíme, co to znamená. V básních se často mluví o zurčících potocích, plynoucích řekách a rozbouřených mořích. Všechny tři bez kontextu symbolizují jedinou věc: vodu. Spoustu vody.
Řekněme, že bychom v básni narazili na zurčící potok. Problém je, že by nám nezapadal do kontextu básně. Jak to vyřešit? Ve zkratce, nahradíme potok tak, že zvolíme nadřazený pojem voda. Místo potoku tak budeme psát třeba o točící se vodě.
Anebo třeba o gejzíru. No tak počkat. Jak je možné, že se z potoku stal gejzír? Pamatujete, jak jsem říkal, že jsou slova nositeli symbolů? Potok i gejzír symbolizují krom jiných věcí vodu. To je pojem, na který jsme rozšířili potok. Může se ale stát, že nadřazený pojem je příliš obecný. V tom případě uplatníme tzv. zúžení významu. Nadřazený pojem zúžíme na pojem konkrétní. Vím, je toho hodně, proto si ukážeme, jak se to dělá a k čemu nám to je.
„The Spring Cleaning Partnership“
Jsme zpět na začátku. Již víme, že potřebujeme rozšířit význam.
„Jarní úklid“
To bychom měli. Otázkou je, bude to fungovat? Abychom to zjistili, podíváme se na další verš. Zde se mluví o tom, že by Společenství mělo něco uklidit. Co s tím, když jsme se jich zbavili? Potřebujeme, aby někdo uklízel. Co takhle zúžit význam a vymyslet nějaké nejmenované uklízeče? Dávalo by to potom smysl?
Ti, kdo obvykle uklízejí na jaře,
I nyní budou zde, aby navrátili pořádek.
Heuréka! Teď už to dává smysl. Na začátku sloky někdo usnul, na jejím konci někdo uklidil. Význam byl zachován, báseň je srozumitelná, přestože slova byla změněna. Zopakuji klíčovou myšlenku. Doslovný překlad není vhodným nástrojem pro překlad poezie.
Další slova a slovní spojení překládáme podle podobného klíče. Operace, které jsem popsal výše, lze uplatňovat volně, není jeden správný výklad, záleží na stylu básně a vašem výkladu idejí, které zastupuje. Musíte však mít na paměti, že symbolický význam musí zůstat zachován.
Položení základů pro finální podobu překladu
Teď, když víme, o čem se v básni píše a jaký je význam pojmů, které se v ní vyskytují, můžeme se pustit do samotného překládání. Hurá! Nejdřív však ještě několik poznámek.
Každá báseň je docela jiná, a proto jsou standardy pro jejich překládání různé. Na místo dlouhých kontemplací, jak tento proces zobecnit, ukážu, jak jsem zhruba při vymezení toho, jak má výsledná báseň vypadat, postupoval já:
- Obsah – Je třeba si ujasnit, co je tématem díla. O čem to je? O Nikom. Dělá různé věci. S Nikým to tak už bývá.
- Kompozice – Známe ze střední školy. 6 slok, každá o 4 verších, báseň je rýmovaná, verš je variace verše střídavého (xAyA), počet slabik na verš je nekonzistentní, autor si s tím hlavu nedělal, proto není nutné, abychom jejich počet zachovávali my (o tom si povíme níž), slovo Nikdo se často opakuje na začátku verše, můžeme se pokusit zachovat jeho pozici pro posílení dojmu a duality jeho povahy
- Báseň má prvky aliterace - slova obsahují podobný sled písmen. Jejich opakování se pokusíme zachovat.
- Metrum je volné, na začátku veršů se občas objevuje trochej či daktyl, na konci občas jamb. Není třeba zachovat.
- Nikdo – je třeba mít na paměti symbolickou hodnotu osobnosti Nikoho (klíčová věc).
Takto by vypadaly poznámky, kdybych si je vedl, jednalo se však spíš o bleskový proces vyvození. Pokud jste na pochybách, je lépe si napsat, co je třeba si pamatovat, čemu se vyhnout a tak dále.
Tak, a nyní už můžeme konečně, blaženě překládat. Můj překlad se nachází níže.
Samotný překlad
Nebyl to nápoj na večírku,
Jenž ukrýval by sedativa,
Byla to směs nasáklá v kapesníčku,
Po níž na prsa klesla hlava.
Čím další je bezvládný hýřilec,
V kultuře oddané slasti?
Poctiví uklízeči z jara vždy
Učiní pořádku za dosti.
„Nikdo si toho neráčí všimnout,
Nikoho to nezajímá.“
Málokdy pravdivější byla vyřknuta slova:
Nikdo již dávno nový úkryt má.
Nikdo zaútočil z nenadání,
A bezvládné tělo padlo na zem,
Agenti svou cenu hájili se ctí,
Jejich porážka je však jejich snažení kazem.
Procitnuv, přečetl na stolku slova:
„Příště si dávej lepší pozor!“
Na chodbě nyní nikdo nehlídá,
Kde před chvílí Nikdo držel dozor.
Občas potřebuje pomoci každý,
A Nikdo nezvedá telefon,
Nestane-li se tak pro jednou Nikým každý,
Nebude jím ani On.
A teď hezky krůček po krůčku, jak jsme se k tomu dopracovali…
Nebyl to nápoj na večírku,
Jenž ukrýval by sedativa,
Tady nic zvláštního.
Byla to směs nasáklá v kapesníčku,
Rozhodl jsem se pro české „směs“. A koktejlový kapesníček, tj. módní doplněk, takový ten cár, co se nosívá v náprsní kapse obleku, nahradil českým „kapesníček“.
Po níž na prsa klesla hlava.
Co se stalo s víčky? Vzpomeňte si na rozšíření významu. Klesající víčka symbolizují náhlý spánek. Jelikož však nevyhovují mé kompozici, zúžil jsem tento nadřazený pojem na „hlava klesající na prsa“. Znamená to to samé? Absolutně ano. Jdeme dál.
Čím další je bezvládný hýřilec,
Co znamená hýřit, víme. Jde o to, že chceme zdůraznit, že jeho oslavy byly nejspíš příčinou jeho spánku (proto volíme slovo, které má negativní konotaci). Přívlastek neshodný „out in cold“ jsme převedli na „bezvládný“.
Co se týče větné stavby, všimnete si jistě inverze, tj. přehození slov. Proč jsem místo „je další“ zvolil „další je“? V poznámkách jsem mluvil o trocheji. To je básnická stopa, ve které následují po jedné znělé slabice dvě neznělé. Tohle jsou sice trochejové variace a nemají ani v originálu pevnou strukturu ani řád, všimněte si ale, že takhle se to daleko lépe vyslovuje.
V kultuře oddané slasti?
„Thrill“, tedy vzrušení, šlo pryč, je deficitní, jelikož v češtině vyjadřuje téměř totéž.
Poctiví uklízeči z jara vždy
Učiní pořádku za dosti.
Jak jsme došli k uklízečům jara, už víme. Přiřkli jsme jim poctivost, jelikož, jak vyplývá z originálu, je spolehnutí na to, že skutečně uklidit přijdou. Druhý verš vyjadřuje prakticky totéž co originál, tady je to taková hra se slovy ve snaze o přijatelný rým.
„Nikdo si toho neráčí všimnout,
Nikoho to nezajímá.“
Málokdy pravdivější byla řečená slova:
Nic zvláštního. Dál.
Nikdo již dávno nový úkryt má.
„Tak počkat! Co to je? To je přece něco úplně jiného. Běž vypít bělidlo, Xane!“
Já vím, já vím. Nechte mě to vysvětlit. Dříve než cokoliv, podívejme se, co se říká v originálu.
Nobody was already there.
A ještě původní překlad.
Nikdo už byl tam.
Tenhle překlad je doslovný, tedy správný. Nebo ne? Pojďme se pokusit zjistit, o čem sloka vlastně je. Nikdo si ničeho nevšiml a ani se o to nezajímal. A nikdo byl už dávno… tam?
„Ne, Xane, ty to nechápeš! To není nikdo, jakože Nikdo, nýbrž odosobněné zájmeno. Smaž to a hned!“
Může být. Takže můžu z té kladné věty udělat zápornou a změnit poněkud podobu, nebo dokonce formu, abych dosáhl takového dojmu?
„Uhh…“
Zde se projevuje dvojí povaha Nikoho, která Nadaci dělá tolik let problémy. A Nadace je fakt velká. Co si máme potom počít my? Odpověď je jednodušší, než by se mohlo zdát.
"Nobody's going to find this skip,
Nobody's going to care."
Co tohle doopravdy znamená? „Skip“ je opomenutí. Znamená to, že si nějaké divné věci (tj. patrně spící člověk výše) nikdo nevšimne. Dokud nebude pozdě. A proč už bude pozdě? To je jednoduché, jelikož:
Nobody was already there.
…Jelikož Nikdo, tentokrát živý a personifikovaný, bude už dávno pryč. Teď si ukážeme, jak nám tohle prozření může pomoci. „Nobody was there“ přeložíme jako „nikdo tam nebyl“, a že tedy, analogicky, je skutečný Nikdo už dávno pryč. To znamená, že prozaické místo činu vrah už dávno opustil. To je velmi jednoznačné a mohli bychom to tak nechat. My už ale víme o rozšíření a zúžení významu. Teď si ale ukážeme třetí operaci: přenesení významu. Co to znamená?
Nikdo tam není
To lze chápat dvěma způsoby, přesto jeden je v našem jazyce určující: totiž ten, že ono místo je prázdné. To pro nás není ale ani z poloviny tak zajímavé jako současná pozice personifikovaného Nikoho.
Všimněte si, že verš odpovídá na otázku: „Kdo je tam?“ A dostává se mu odpovědi: „Nikdo, debílku.“
My ale nechceme vědět, kde Nikdo není, nýbrž kde je. Zkusme se zeptat: „Kde je Nikdo?“ V odpověď se nám dostává neurčité, přesto tisíckrát výmluvnější: „Úplně jinde, debílku.“
Nikdo již dávno nový úkryt má.
To je odpověď na tuto novou otázku. Z původního odkazu na původní místo jsme význam přenesli na symbolického, personifikovaného Nikoho.
„To se může?“
Jasně! Jak jsem říkal, slova jsou nositeli symbolů. Zde jsme zkrátka přechýlili symbolický význam, aby se z neurčité výpovědi stalo něco zajímavého, co ale zároveň odpovídá poselství původního verše – že Nikdo je už dávno úplně jinde. S tímhle se v poezii budete setkávat. A hodně. A věřte, že je lepší tyto nástroje mít a chtít je používat, než otrocky přemýšlet, jak překládat „společenství jarních úklidů“.
Brát si dobrovolně tyto nástroje a překládat doslovně za cenu ztraceného významu či umělecké hodnoty není „ta správná cesta“. Je to cesta do pekel. Dál.
Nikdo zaútočil z nenadání,
A bezvládné tělo padlo na zem,
Agenti svou cenu hájili se ctí,
Nic příliš zajímavého. Po úvahách jsem ponechal cenu cenou. Ačkoliv lze vykouzlit jiný význam, její přítomnost v původní podobě báseň nijak nenarušuje. Tak ať tam je.
Jejich porážka je však jejich snažení kazem.
Tady se snažím prezentovat rozšíření a zúžení významu. Nejprve porovnání s originálem.
But Nobody won this round.
A ještě doslovný překlad.
V tomto kole však vítězí Nikdo.
Co to znamená? Že Nikdo vyhrál (tady se očividně jedná o personifikovaného Nikoho). Co to ale znamená doopravdy? Znamená například, vedou-li souboj dvě skupiny, vítězství jedné porážku druhé, anebo když skupina A vyhraje, znamená to, že skupina B prohrála? Naprosto!
Znovu jsme provedli rozšíření významu a na místo „vítězství Nikoho“ jsme napsali „porážka agentů“.
S použitím jiných slov jsme tak vyjádřili tentýž symbolický význam: že Nikdo vyhrál a agenti prohráli.
Proč jsme to udělali? Pro demonstraci tohoto efektu. A taky proto, že jinak se tam nedá dostat pořádný rým. Schválně, zkuste to. Kreativní problémy se někdy řeší i takhle, důležité je dojít k uspokojivému řešení.
Procitnuv, přečetl na stolku slova:
„Příště si dávej lepší pozor!“
Haha, přechodník, chytré slovo dělá brrrrrr.
Na chodbě nyní nikdo nehlídá,
Kde před chvílí Nikdo držel dozor.
Všimněte si, že Nikdo, který byl v originálu v prvním řádku, utekl do druhého a vyměnil za sebe zájmenného nikoho. Proč? Tato inverze nabízí hezký kontrast toho, že Nikdo někde byl a potom už ne. Kdybychom nikoho nechali v předposledním verši, nebyl by kontrast tak zajímavý a ani čtenářsky atraktivní; věta je navíc prakticky totožná, k žádnému znásilnění nedošlo. Vážně, sledujte:
One minute, Nobody stood in the hall,
The next, nobody was there.
v kontrastu s mým:
Na chodbě nyní nikdo nehlídá,
Kde před chvílí Nikdo držel dozor.
Někdy se dají věci dokonce i vylepšit, a pokud je překlad dobrý, zaslouží si takovou péči.
Občas potřebuje pomoci každý,
A Nikdo nezvedá telefon,
Nic zvláštního. S výjimkou toho telefonu. „Answer a call“ má dva významy. Tento jsem zvolil v souladu se soudobým původem básně. A navíc tam vyjde moc fajn rým. Počkejte si.
Nestane-li se tak pro jednou Nikým každý,
Nebude jím ani On.
Co tohle celé vlastně znamená? Porovnejme s originálem.
Everybody has to be Nobody once,
Or nobody will be at all.
Takže každý musí být Nikdo, nebo nikdo nebude… nebo Nikdo nebude? Je to úžasně fascinující myšlenka a já si dal za cíl ji zachovat. Po přemýšlení jsem došel k tomuto závěru: Nikdo je entita existující mimo konkrétní osoby. Může a musí se jím stát každý. To znamená, že každý může být Nikým. Jenže pokud nikým nebude nikdo, žádná osoba, potom Nikdo zanikne.
Nebude jím ani On.
Pokud se nikdo nebude ochoten stát nikým, nebude jím ani sám Nikdo? A kým „jím“? Přece nikým. A kdo? Nikdo? Nikdo? Přesně On.
Je to lahodný paradox, a já věřím, že se mi povedlo jej zachovat, ačkoliv drobnou inverzí.
Teď zbývá porovnat celý překlad s originálem a s tím seznamem, co jsem si napsal výše. Pokud překlad odpovídá, máme hotovo a je čas na pár finálních úprav, korekci a post. Naše dílo je u konce.
Závěr:
Na konec zopakuji, že je celý tento dokument spíše komentovaným průchodem jednoho konkrétního překladu, důsledkem čeho se věnuje víceméně jen problematice, která během něj byla uplatněna. Nedotýká se tak celé řady aspektů překládání poezie (jako například metrum, výběr slov, analytický překlad a další). Přesto jsou veškerá doporučení univerzálně platná a lze je uplatnit na všech úrovních překladu.
Za nejdůležitější myšlenku nicméně považuji toto - poezie se nemá a nesmí překládat doslovně, jelikož se ztratí buď slovní a/nebo symbolický význam textu. Vím, že to působí tak, že je to TO správné, čisté řešení, ale není to tak. Nedělejte to. Je to pod vaši uměleckou úroveň. A překlad je umění, o tom nepochybujte. Překládáme-li umělecká díla, jako jsou básně, je třeba zachovat dojem, jímž působily, když je z pece vytáhl básník. To chce talent. Proto přenášejte význam, abyste přenesli pozornost na to, co je skutečně důležité. Rozšiřujte, co je třeba rozšířit, aby koncept byl pochopitelný, a zužujte, co by bylo příliš vágní. A hlavně nepřestaňte básnit!
Máme přeci cit, a kdyby šlo jen o to to surově přeložit, zvládla by to kalkulačka. My jsme však výš.
Konec komentáře.