Info
Originál: http://scp-wiki.net/keters-with-hats
Autor: Crash1337 does not match any existing user name
Překladatel:
Pája: Kááájo! Proč je ta socha u nás v domě? Vypadá vtipně.
Kája: Co myslíš?
Pája: Ta socha. Přímo tady. Je doslova uprostřed našeho obýváku.
Kája: Jo, ta! Myslel jsem, že je to hora.
Pája: Hory se jen tak běžně nevejdou do domů!
Kája: A jak si tím můžeš být tak jistej?
Pája: Nejsem si tím jistý! Jak jsi to sem vůbec dostal?
Kája: Já jsem to sem nepřitáhl. Pro jednou jsem nevinnej.
Pája: Tak proč se to tedy dívá na tebe??
Kája: Za to můžou moje nohy.
Pája: A to jsi vzal odkud?
Kája: Mé krásné, sexy nohy.
Pája: Odpověz mi, Kájo.
Kája: Vyšla z kouzelného klobouku, když jsem si zkoušel svůj magický trik.
Pája: Kááájo!
Kája: Fajn. Vloupal jsem se do místa, které se nazývá Oblast 19.
Pája: Jak jsi to udělal? Však ani nemáš palce.
Kája: Použil jsem vaječný sandwich a etiketu od matrace.
Pája: A co je k sakru zas tohle?
Kája: Já nevím. Pokoušel jsem se to sníst a ono to bylo z kamene a barvy.
Pája: Proč by ses do háje někam vloupal a snědl bys to, cos našel?
Kája: Protože mi vaječný sandwich nestačil.
Pája: Tohle už nebudu dál poslouchat.
(Pája se otočí před tím, než Kája mrkne.)
Kája: Páni! Ta věc se právě pohla.
Pája: Cože? Otočil jsem se na jednu vteřinu. Cos provedl?
Kája: Potopil jsem výletní loď, tak 4 dny zpátky.
Pája: To jsem nemyslel!
Kája: Tak co jsi tedy myslel?
Pája: Proč se to pohlo?
Kája: Muselo to následovat svůj osud.
Pája: Kááájo!
Kája: Prostě to jen sklouzlo na podlahu.
Pája: Buď ke mně upřímný.
Kája: Já nevím! Asi si to všimlo tvých nohou.
(Pája se otočí, načež uvidí sochu stát přímo před ním.)
Pája: Bože můj.
Kája: Jo, to možná bude má chyba.
Pája: Neříkej?
Kája: Aspoň jsem nevzal domů tu druhou věc, kterou jsem našel.
Pája: A to byla?
Kája: Nějaký bledý chlapík, dlouhé ruce. Koukl jsem se na něj na jednu vteřinu a on se z toho mohl zbláznit.
Pája: Tak strašně moc jsi mě zklamal.
Kája: No, tak to bylo od tebe zlý. Teď jsi přeji, abych toho bledýho týpka fakt sebou vzal.
Pája: Už s tebou nebudu mluvit.
Kája: No, tak tohle je fakt od tebe hnusný. Teď jsi mě taky zklamal.
(Zazvoní zvonek.)
Pája: Kdo to je?
Kája: Pravděpodobně ten bledý týpek.
Pája: Co? Proč?
Kája: Možná je to nejlepší kamarád té sochy.
Pája: Kááájo!
Kája: No, já nevím.
Pája: Dneska jsi prostě jen otravný.
Kája: A tohle jsem ukradl včera.
Pája: Mě už nic nepřekvapí.
Kája: Dobře, jdu k těm dveřím.
Pája: Ano, to bys přesně měl udělat, Kájo.
(Kája vejde do dveří, zatímco je Pájův zrak upřený na sochu.)
Kája: Zase se to pohlo?
Pája: Ještě ne!
(Kája se vrátí.)
Kája: Jop, je to ten blázen.
Pája: Myslím si, že bys měl zavřít ty dveře, Kájo.
Kája: Fajn.
Pája: Takže, co budeme s tou věcí dělat?
Kája: Prodáme to jako umění muzeu.
Pája: Myslel jsem to, že jim to vrátíš.
Kája: V žádném případě, mohli bychom z toho mít tolik mrtvých těl.
(Pauza.)
Pája: Káááááááájo!
Kája: Fajn, vrátím to.
Pája: Ne, já to vrátím.
Kája: To je špatný nápad, Pájo. Mají tam dost zbraní.
Pája: Fajn. No, udělals tam kromě tohohle ještě něco?
Kája: Zabil jsem pár lidí a snědl nějaký papír.
Pája: Oh.
Kája: Jako, křičelo to, když jsem to jedl.
Pája: Ti lidi nebo ten papír?
Kája: Zkus hádat. Byl to ten papír.
Pája: Kááájo! Co jsem ti říkal o jezení věcí, které křičí?
Kája: Ten vaječný sandwich mi prostě nestačil.
Pája: Kááájo!
Kája: Máš pravdu. Řekl jsi mi, ať to nedělám.
Pája: Přesně tak. Teď, když mě omluvíš, se pokusím najít způsob, jak jim tu sochu vrátit.
(Pája začne do sochy strkat, posouvajíc ji z domu.)
Kája: Jop, toho tam zamordují.
Pája: Já tě slyšel, Kájo!
Kája: Promiň.
(Pája odejde z domu, načež začne křičet.)
Pája: Kááááááájo!
Kája: Já ti to říkal, Pájo!
(Konečná znělka.)
