Pepa Čůromrd postaví létající stroj
hodnocení: +3+x
blank.png
desert.jpg

Pepa Čůromrd si zapálil tři cigarety a povídaval se na oblohu, přemýšlel co tam nahoře skutečně je.

Přišlo mu logické, že tam nahoře je něco co nevidí. Obloha byla ta největší věc o které věděl. Byl si jistý, že je ještě větší než země a ta byla už tak dost velká. Věděl, že tam nahoře jsou nějaké věci, sem tam je dokonce viděl. Některé tam i zůstaly, což bylo divné, protože se tam on nedokázal udržet. Zkoušel tam věci vyhodit a zkoušel jestli tam zůstanou, ale nikdy to nefungovalo.

Napsal si seznam věcí u kterých si byl jistý, že se tam nahoře udrží, potřeboval si urovnat své myšlenky. Napsal si své poznámky špínou na stěnu pozůstatků Motorestu Supa Viktora. Pepík už párkrát viděl psací potřeby, ale po jeho smrti na ně zapomněl, navíc mu špína stačila. Poznámky si napsal ve velkých písmenech, aby se mu lépe četly.

1 - PTÁCI

MALÍ. NĚKDY SLETÍ DOLŮ. JEDÍ. POUŽÍVAJÍ PTAČÍ RUCE, ABY SE UDRŽELI NAHOŘE???? ZEPTEJ SE JICH

Pepek už pár ptáků viděl, také viděl, že mohou jít do výšin více méně kdy se jim zachce. Věděl, že žijou, skoro jako on. Také věděl, že když sestoupili tak to dělali, protože nejspíš museli. Přišlo mu logické, že cokoliv co se tam nahoře může udržet by nikdy nešlo dolů pokud by nemuselo. Také mu přišlo logické, že pokud jsou naživu a dělají věci stejně jako on tak nejjednoduší bude se jich jednoduše zeptat jak se tam nahoře udrží tak jednoduše nebo jestli mu pomohou se to naučit.

Pepča se rád učil, ostatně proto se stal starostou.

2 - MRAKY

ASI VELKÝ. FAKT VYSOKO. NECHODÍ DOLŮ. NĚKDY JDOU PRYČ. MĚNÍ TVAR. TROCHU STRAŠIDELNÝ? ASI MAGIE.

V tento moment začal Pepíno vstupovat do poměrně nebezpečného prostředí. Pepa měl z mraků strach, protože porušovaly jeho přírodní zákony. Všechno co znal, až na pár vyjímek samozřejmě, se vždycky vrátilo zpět na zem potom co to vyletělo. To mraky nedělaly. Všechno co znal neměnilo tvar dokud se tomu něco nestalo. Mrakům to bylo jedno. Také se objevovaly a najednou mizely zcela náhodně, odmítaly se podřídit dobrým mravům a řádu. Pepek jim nevěřil. Podezříval je z toho, že je stvořili čárifuci nebo, že dokonce sami čárifuci jsou.

3 - SLUNCE

KURVA KURVA KURVA DO PÍČI AU KURVA

Pepa strávil celý den pozorováním slunce od rána do večera, aby si byl jistý tím co celý den dělalo; bolely ho. Dost ho to naštvalo, protože slunci nic neudělal tak neviděl důvod proč by mu mělo ublížit, ale poté se ho začal bát, protože pokud mu mohlo ublížit aniž by se ho dotklo, co ještě mohlo způsobit. Pak strávil pár minut tím, že se díval přímo do hadice s vodou a přemýšlel s čím se vlastně dostal do potyčky a jestli by neměl přestat. Slunce bylo ještě více záhadné a nebezpečnější než mraky, došlo mu, že slunce je nejšpíš šéf mraků. Proto bylo tak silné a jasné, tak jako Šéf.

4 – TY ŠIPKY NA OBLOZE

JAKO PTÁCI, ALE FAKT VYSOKO A MÁVAJ. HLASITÝ. NEVIM JAK VELKÝ. NECHODÍ DOLŮ. KAM MÍŘEJ???

Nejspíš to byla ta nejvíce podivná věc co v životě viděl. Ty šipky by se najednou objevily, velmi často dělaly příšerný kravál připomínající bouřku a pohybovaly se směrem kterým míří. Zcela očividně chtěly upoutat jeho pozornost, ale nedařilo se mu zjistit co tím chtějí říct. Navíc někdy mířily jinam, to Pepíka mátlo. Pepkovi došlo, že mu asi chybí kousky zprávy, rozhodl se, že ty chybějící kousky najde, aby konečně pochopil co mu šipky chtějí říct.

Pepa si sednul na hromadu hořících pneumatik, rád cítil jak mu žár leze po zádech, a z povzdálí sledoval svůj seznam, který si vyrobil na stěně budovy a s cigaretou u pusy přemýšlel. Bylo tolik věcí, které nechápal. Chtěl je časem všechny pochopit, aby nebyl hlupák a udělal Šéfovi radost, ale zrovna ty šipky ho zaujaly nejvíc. Byl si jistý tím, že pochopení toho co je tam nahoře by mu, i Šéfovi, udělalo radost.

Stále, ale nevěděl jak se tam dostat.

“Pepo! Pepíku, pomoc!”

K Pepíkovi přišli dva mrtví muži a jedna mrtvá žena. Jeden z těch mužů měl čtyři ruce a kuchařskou zástěru. To byl Kuchař, uměl tu nejlepší Olejňačku a Šrotburger v celém okolí. Ten druhej měřil 243,84 cm a měl dostatek svalové hmoty, že by roztrhnul auto vejpůl. To i dělal poměrně často, protože ho o to lidi žádali když se jim nechtělo hledal šroubovák. Jmenoval se Úžasňák, protože byl úžasný.

Ta žena na sobě měla žluté šaty, ve kterých podle Pepíka vypadala roztomile, a nosila u sebe deštník ke kterému byl přidělaný malý plamenomet, který měl spálit déšť než by se jí vůbec dotkl. Pepíkovi to přišlo jako chytrý vynález. Její přírodní inteligence v kombinaci s jejíma mléčnýma očima a neexistujícímy rty z ní dělalo ideál krásy. Jmenovala se Květinka, protože byla krásná. Pepek se do ní zamiloval, ale styděl se jí to říct.

Kuchař stál ve předu a nesl s sebou malou krabičku s obrázky a textem.

“Pepíno, našli jsme tuhle věc, ale nevíme co to je. Víš, počkej, koukej.”

Kuchař zahrkal s krabičkou, její vnitřek chrastil.

“Pepo co to kurva je! Já to nechci otevírat, co když to má v sobě brouky, jsou nechutný. Má to na sobě slova tak by ses na ně mohl podívat a říct nám co tam je?”

Pepa souhlasil, protože nechtěl před Květinkou vypadat jako hlupák. “Tak se na to podíváme.”

Kuchař mu jí podal a Pepa se na ní podíval.

Stálo tam: “LEGO”, napsáno bílým písmem na červeno žlutém pozadí a “Boeing 787 Dreamliner”, nechápal to. Ale na spodku a na dalších částech krabice našel slova “stavebnice” a “hračka”, kterým už rozumněl.

Ten obrázek na předku vypadal přesně jako ta šipka na obloze. I tam byla na obloze. Letěla.

Úžasňák se ptal Pepíka velmi nahlas, “Co to je Pepíku?! Brouci nebo to je něco jako jídlo? Počkat, nejsou brouci taky jídlo?”

Květinka se zasmála. “Hlupáčku, brouci nejsou jídlo.”

Květinčin smích vyhodil Pepíka z tranzu.

“Je to hračka. Je na několik kousků a když je dáte dohromady vznikne… tohle.”

Květinka zvedna pěst do vzdyuchu. “Super! To bude zábava!”

Úžasňák si prokřupal klouby, každé jeho prokřupnutí zněla jako výstřely a řekl “Jo! A potom co to postavíme tak to můžeme rozbít! Rozbíjení je vždycky to nejbzábavnější.

Kuchař přimhouřil oči. “Počkat. To je z malých kousků? To znamená, že… potom co to rozbijeme, tak to můžeme znovu sestavit.

Květinka zaklepala Kuchařem za jeho tričko. “Ty vole, Kuchaři! Můžeme to dělat kolikrát chceme! Je to jako auta! Já budu stavět, Úžasňák může bourat a Kuchař může šéfovat!”

Trio odcházelo a debatovalo o jejich odpoledni, které stráví stavěním a ničením věcí.

Pepča byl zmatenej.

Ta šipka na obloze, byla mu povědomá. A ta krabice v sobě měla součástky ze kterých jí může nějak sestavit. Pokud to byla pravda a lidé skutečně dělali hračky z těch šipek tak by to znamelo, že ty šipky na obloze jsou stroje.

A stroje jdou vyrobit.



Mysli, Pepo. Ty víš co dělat. Popadni nástroje.

Ukoj svému lidu křídla ze železa a vzlétněte.

Já vim, že to dokážeš.




Pepa vyfouknul oblak kouře ze svého chybějícího nosu a zamračil se.

“Nezklamu tě, Šéfe.”




Pepa Čůromrd postaví létající stroj | Pepa Čůromrd vzlétne »

Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License