NA PŘÍKAZ ŘEDITELE OBLASTI-91
JSTE ZVÁNI
NA NAŠI PRVNÍ
KAŽDOROČNÍ HALLOWEENSKOU OSLAVU!
- Kde? - V jídelně Oblasti-91
- Kdy? - 31. října 2013, 20:00
- Kdo? - Všichni zaměstnanci Oblasti-91
- Co na sebe? - Halloweenské kostýmy, pokud možno ne příliš realistické, kvůli bezpečnosti
- Co vzít s sebou? - Sváteční náladu, něco k zakousnutí a své přátelé
- Co NEBRAT? - Neautorizované anomální objekty, zbraně (s výjimkou členů Oblastní bezpečnosti), svou práci
S pozdravem, váš nový ředitel, který se těší, až vás potká,
Dr. Christopher Erwick
"Dobrá, dobrá, uklidněte se všichni. Všichni jistě dobře víte, proč jsme se tu sešli…" Hlouček zaplňující celý prostor před pódiem náhle utichl, protože všichni do jednoho očekávali dlouhé vysvětlení toho, proč tu všichni měli stát v Halloweenských kostýmech. Muž, oblečený v dlouhém fialovém kabátu a cylindru s natisknutým W, stál na pódiu před davem a v jedné ruce svíral mikrofon, zatímco v druhé dekorovanou hůl.
"Zaprvé, jsem si jistý, že mě tu všichni znáte alespoň jménem, ale stejně bych se rád představil. Jmenuji se Dr. Christopher Erwick a jsem váš nový ředitel. Tedy, vlastně jsem vaším ředitelem už zhruba pět měsíců, ale technicky vzato jsem nikdy neměl příležitost onu okolnost oslavit." Někteří lidé v místnosti se zasmáli. Všichni, kdo ho znali, dobře věděli, že Dr. Erwick byl od svého povýšení viděn pouze zřídka a to většinou ve spěchu někam. Někteří z jeho kolegů ho od té doby neviděli vůbec. A on to chtěl změnit.
"Vidím, že jste všichni dostali moje pozvání, dokonce tu vidím i pár lidí z našich sesterských oblastí. Rád vás tu všechny vidím. Znovu bych se rád omluvil všemu bezpečnostnímu personálu, ale jistě všichni chápeme, že se z očividných důvodů nemohou zúčastnit. Na druhou stranu, oceňuji vaší volbu kostýmů! Jak můžete vidět, já osobně jsem přišel jako Dr. Wondertainment. Ano, ano, říkejte si o mém kostýmu co chcete, ale po cestě sem mě zastavil náš šéf bezpečnosti, protože jsem vypadal podezřele, takže to má ten správný efekt." Erwick zamával svojí kápí a zasmál se k davu svých zaměstnanců.
"Jo a než zapomenu, určitě tu zůstaňte aspoň do půlnoci. Budeme tu mít soutěž o nejlepší kostým!" Stačil mu jeden pohled na dav lidí převlečených za nejrůznější monstra a postavy a věděl, že to bude dobrá soutěž. Mnoho zaměstnanců v Oblasti-91 pocházelo z anartistických skupin a většina z nich byla velmi kreativní.
"A teď, bez dalšího zdržování, bych vás rád přivítal na první každoroční Halloweenské oslavě Oblasti-91!" Dav zatleskal. Pravděpodobně proto, že řeč skončila, ale možná že se mezi nimi našli i tací, kterým se proslov jejich nového ředitele opravdu líbil. Možná, že byli prostě rádi, že mají konečně i důvod slavit. To je u Nadace velmi neobvyklé.
Všichni se dobře bavili, hudba hrála a lidé si povídali. Jakožto nový ředitel, se Erwick rozhodl, že Oblast-91 udělá přátelštější a méně studenou. Neměl v úmyslu pořádat párty každý týden, ale jednou za rok, na Halloween, když všichni po celém světě začnou věřit v monstra, se Dr. Erwick rozhodl, že na ně zkusí zapomenout. I kdyby to mělo být jen na jednu jedinou noc.
"Dobrý večer, Chrisi." Otočil se a setkal se s vlažným pohledem Dr. Vávry, člena Oblastní Etické Komise a osoby, které si Erwick velmi vážil. Protože měl ovšem ve zvyku bavit se o práci, nebyl zrovna tím, koho by Erwick rád viděl. Dr. Vávra byl oblečený jako upír s falešnými tesáky, takže jeho úsměv teď téměř doslova sál Erwickovi krev.
"Ach ano, přeji hezký večer. Moc hezký kostým." Pochválil mu kostým a doufal, že se vyhne další konverzaci. Kdyby to byl kterýkoliv jiný den, situace by byla obrácená a Erwick by se snažil promluvit si s Vávrou o jejich návrzích pro Etickou Komisi. Dnes si však Erwick chtěl od práce odpočinout.
"Víš, Chrisi, zrovna jsem si prohlížel dokumenty ohledně SCP-3623, které jsi mi posílal a musím říct, že Protokol Artwork-V je obrovské zlepšení od předchozí verze, ale-"
Náhle mu v kapse zazvonil telefon a on si v duchu oddychl, že byl od konverzace zachráněn.
"Děkuji, ehm, moc rád bych pokračoval v konverzaci, ale obávám se, že mám ještě nějaké povinnosti. Jsem oblastní ředitel a tak…"
"Samozřejmě, jsem si jistý, že je to důležité." Vávra se zasmál a ukázal tak své falešné tesáky v plné parádě, a poté se, k Erwickově potěšení, vydal za další skupinkou výzkumníků.
Dr. Erwick přečetl slova na obrazovce svého telefonu. Byla to zpráva.
Už ta oslava začala?
Spadnul mu kámen ze srdce, když mu došlo, že to není nic vážného a poté odepsal. Oslava možná nakonec dopadne tak, jak si jí představoval. Nic se zatím nepokazilo.
Bez tebe ne. Jsi připravená se k nám přidat?
Zatímco čekal na odpověď, všimnul si, že k němu přichází skupinka výzkumníků. Byl to podivný pohled na skupinku Nadačních výzkumníků v kostýmech. Zvláštním způsobem tak vypadali ještě lidštěji. Dokonce i Mladší Výzkumník Wilkins v kostýmu robota vypadal, že si oslavu užívá.
"Hej, Chrisi, rád bych ti někoho představil." Promluvil k němu morový doktor, jehož hlas až podezřele připomínal Dr. Ikea. Byl doprovázený někým v kostýmu Boba Rosse a Ikeovou asistentkou v kostýmu víly.
"Dobrý večer. Uriáši, tebe jsem už nějakou dobu neviděl." Erwick se pozdravil se svými kolegy. "Nevěděl jsem, že zaměstnáváme i samotného Boba Rosse."
Mladý muž oblečený jako známý malíř se nervózně podíval na Erwicka. "Rád vás poznávám, pane, chci říct řediteli. Jsem Shallow, nový asistent Dr. Ikea." Erwick mu potřásl rukou a usmál se na nováčka.
"Také vás rád poznávám. A my jsme se již setkali, Rosemary, že ano?" Pokynul k oběma Ikeovým asistentům. "Vítejte v Oblasti-91."
Znovu mu zabzučel telefon. "Omlouvám se, ale tohle musím vzít. Vy tři se bavte!" S tím dramaticky mávnul kápí svého kostým hračkáře a zmizel v davu.
Přijď mě vyzvednout.
Dr. Erwick chvíli na to opustil jídelnu a dostal razítko s dýní, aby se mohl vrátit. Ta razítka byla k ničemu, samozřejmě, že se mohl vrátit. Nikdo nic neplatil, aby mohl dovnitř. Ale jemu se ten nápad líbil.
Po cestě se stavil na krátkou návštěvu za šéfem bezpečnosti, jenom pro jistotu. "Dobrý večer, Agente Majere, máme nějaké potíže?"
"Ne, pane," odpověděl Majer, aniž by vzhlédl od monitoru. "Máme celou oblast pod kontrolou a všechno šlape jako hodinky. Váš večírek je v bezpečí."
"Výborná práce, agente." Otočil se k odchodu, ale ve dveřích se zastavil. "Víte, že se k nám můžete připojit, že? Jsem si jistý, že vaši muži to zvládnou, pokud se cokoliv stane."
"Díky, pane, ale raději se ujistím osobně, že všechno je pod kontrolou, kromě toho, nemám zrovna v lásce Halloween." Erwick přikývnul na srozuměnou a odešel.
Konečně se mohl vydat k humanoidnímu zadržovacímu křídlu, jak měl od začátku v plánu. Ukázal svojí propustku strážným a ti ho pustili dovnitř. Prošel dlouhou chodbou až konečně stanul před jejími dveřmi s cedulkou SCP-3623-13 a připsaným nápisem kancelář Výzkumnice M. Sailerové. Jednoho dne bude tahle cela prázdná a Mady dostane skutečnou kancelář. Osobně se postará o to, aby Protokol Artwork prošel.
Zaklepal a odemknul dveře klíčem, který vždy nosil u sebe.
"Chrisi?"
"Jsem tady, abych tě vzal ven. Pod mým osobním dohledem, samozřejmě." Pokusil se nasadit svůj šarm, jak to jen nejlépe dovedl, ve svém křiklavě fialovém obleku.
"Ach, sám oblastní ředitel mě zve na rande? Jak bych mohla odmítnout?" Vypadala úchvatně, i když strávila celý den prací a i když byla oblečená jako zdravotní sestřička.
"Počkat. Zaprvé, musíš se držet u mě, nechci se s nikým hádat, takže se neodděluj." Podívala se po něm tím nejotrávenějším pohledem, jakým mohla, ale nic nenamítla. "Za druhé, žádné vtípky. Víš dobře, že si nemůžeme dovolit-"
"Chrisi!"
"Ano?" Promluvil zmateně nad jejím náhlým výbuchem. Madeleine nebyla z těch, co rychle ztrácí nervy.
"Jsem anomální, ne hloupá."
"Vlastně, technicky vzato jsem anomální i já." SCP-3623, rovněž známé mezi anomálními komunitami, jako Múza, byla anomálie Třídy Safe a Výzkumnice Sailerová tudíž nebyla o nic větší hrozbou, než Dr. Erwick. Nebo on se to alespoň snažil dokázat.
"V takovém případě buď rád, že jsi z nás dvou dostal tu lepší možnost… Tak pojďme už, celý den se na to těším!"
"Támhle jde a… to je… Mady?" Dr. Ike nevěřil tomu, co vidí. Mady, jak jí v Oblasti znali, byla venku ze své "kanceláře".
"Dobrý večer i vám, doktore." Řekla Mady s úsměvem na tváři k Ikeovi.
"Chrisi, mohl bys mi to, prosím, vysvětlit? Neměla by být zavřená?" Když to řekl nahlas, došlo Ikeovi, že to mohlo znít nepřátelsky a tak se pokusil svou chybu napravit. "Nic proti, ale nebudete z toho oba mít průšvih?"
"Ani v nejmenším. Etická Komise mi pomohla zatahat za pár nitek a můj návrh prošel, byť ještě musím dopilovat několik much. Mady se teď smí volně pohybovat po Oblasti, ovšem pod mým přímým dohledem."
"No, tak to gratuluji! Chcete udělat fotku na památku? Dr. Ike pokynul své asistentce Rosemary, která vytáhla malý fotoaparát od někud ze svého kostýmu, který měl na vílu v sukni překvapivě hodně kapes.
"Jasně." Erwick přikývnul a s Mady oba zapózovali.
Ike ještě dodal: "Řekněte, v Oblasti-91 se nic neděje!"
"Drazí agenti, doktoři, výzkumníci a tak dále, máme tu naše tři finalisty!"
Jídelnou zazněl potlesk. Dr. Vávra na pódiu měl zrovna rozhodnout vítěze soutěže kostýmů. Vedle něj stála Rosemary s vílími křídly, která odrážela světlo ze zářičů. Po jeho pravici stál výzkumník v kostýmu strašáka se skutečnou vyřezávanou dýní na hlavě. A potom tu byl Dr. Christopher Erwick, který jako kdyby z oka vypadl postavě z filmu Karlík a továrna na čokoládu.
Někde v davu se objevil záblesk, jak Dr. Ike s vypůjčeným foťákem vyfotil všechny tři na pódiu, aby mohl snímek vystavit na hlavní stránce databáze Oblasti-91. Mady se mu dívala přes rameno s úmyslem říct mu, že chce také jednu kopii.
"Jste připraveni?" Vávra znovu vstoupil na pódium po krátké přestávce a v ruce držel malý papírek, který si v tichosti pročítal. Napětí bylo téměř nesnesitelné, ale nebylo to nic ve srovnání se zvukem alarmu, takže si nikdo nestěžoval.
"Dobrá. Takže… Vítězem naší Halloweenské soutěže kostýmů se stává… Rosemary!" Její reakce byla tak dokonalá, že jí Dr. Ike ve stejném okamžiku zvěčnil svým fotoaparátem.
Soutěž skončila a vítězka dostala svou odměnu. Jeden den volna. Zbytek večera probíhal v klidu, dokud se Výzkumník Wilkins nerozhodl ukázat všem zúčastněným své taneční pohyby. Všichni si užívali oslavu bez starostí o konci světa, nebo o monstra pod postelí.
Sečteno podtrženo, byl to dobrý Nadační večírek.
"Tak co, užila sis to?" Bylo kolem druhé hodiny v noci, když se oblastní ředitel konečně rozhodl eskortovat SCP-3623-13 zpět do její zadržovací cely/kanceláře.
"Ano, bylo to skvělé rande." Usmála se a odemkla dveře.
"Vím, že se toho moc nedělo, ale-"
"O to přeci šlo, ne? Zapomenout na chvíli na to všechno, co se děje?" Měla pravdu a on jí za to miloval.
Něžně jí políbil a ona mu polibek oplatila. "Řediteli, neměl byste takhle líbat SCP. Jsem prakticky monstrum a navíc nás někdo může vidět." Zasmála se a vešla do své kanceláře. On jí následoval.
"To je mi jedno. Je Halloween, není nic špatného na tom, být monstrum." Řekl a zamknul za nimi dveře.