Prostě se to rozbilo
hodnocení: +2+x

“Tohle není strukturně možné.”

“No, ano. Proto jsme zavolali vás. Víte, co s tím je?”

“Nemám ponětí.”

Agent Green si zapálil cigaretu a začal gestikulovat směrem k uměleckému dílu.

“Mohl byste tady přestat kouřit?”

“Je jasné, že to není euclidovské. Měli byste si dělat starosti o rozpad.”

“Co, myslíte si, že je to radioaktivní?”

“Ne, myslím to doslovně, vypadá to, že se to každou chvílí rozpadne. To by mohl být problém. Je tu něco cenného?”

“Pane, tohle je umělecká galerie”

“Takže ne, výborně. Nejspíš to budeme muset vyhodit do vzduchu. Určitě s tím nebudeme moct hnout, mohlo by to narušit prostor kolem. To by byl teprve problém.”

“Vyhodit do vzduchu? Ani náhodou. Je to příliš nebezpečné. Mohlo by to srovnat se zemí celou budovu.”

Agent Green se zadíval na přísně vyhlížejícího kurátora.

“Víte, doufám, že tu máte objekt, který odporuje fyzice, že? To je deset let za mřížemi v tomhle státě, při minimálním trestu.”

Kurátorův obličej se lehce hnul.

“To je hloupost.”

“Je to jeden z těch hloupých zákonů, které nikdo nebere vážně. Věci jako ježdění na kole v bazénu, nebo krmení králíků z ruky. Je to dlouhý seznam blbostí, co zakrývají to, co se doopravdy děje. Takže mě buď můžete nechat tu věc zničit, nebo půjdete na dlouhou dobu do vězení.”

Agent Green vyfouknul směrem ke skleněné soše obláček kouře. Kouř se protočil kolem křivky sochy a začal stoupat vzhůru kolem štíhlého pilíře. Zrychloval a zpomaloval, objevoval se a znovu mizel, jak procházel zakřiveným prostorem.

"Jop, je to hodně komplexní. Tohle nepůjde odstranit jinak, než výbuchem. Nejspíše to ohýbá prostor kolem, ale jakmile to zničíme, budete mít po problému.”

Na podstavci díla byla malá bronzová plaketa s nápisem:
Já Vím, Že To Všechno Zkurvíte, Vy Zmrdi, Proč Se Prostě Nemůžete Naučit, Že Některý Věci Se Klidně Můžou Nechat Tak, Jak Jsou, Někteří Z Nás Se Prostě Snaží Něco Vytvořit A Neúčastnit Se Té Vaší Soutěže V Měření Čůráků, My Nechceme Být Králem Pískoviště, Ale Srát Na to. Hádám, Že Aspoň Můžu Říct, Že Když Vás Nutím Tohle Zničit, Děláte Aspoň Performance Art, Dobrá Práce. Ochránili Jste Spoustu Civilistů Tím, Že Jste Tohle Zničili, Já Mezitím Budu Pracovat Na Deseti Dalších Hovadinách V Dalších Galeriích A Vy Se Je Zase Pokusíte Všechny Zničit, Vy Zkurvený Kreténi, Ne Vážně, Naserte Si,
od Ruize Duchampa

“Tenhle Duchamp. Slyšel jste o něm někdy?”

“Jenom jednou, když sem přišel.”

“Nechal vám tu číslo, nebo tak něco?”

“Obávám se, že ne. Přišel na ulici a začal pracovat, zatímco ho lidé sledovali. Bylo to docela matoucí, spoustu lidí z toho bolela hlava, včetně mě.”

“Vy jste ho viděli, jak to vytváří?”

Agent Green zahodil cigaretu na zem a zašlápnul jí botou. Konečně měl přímého svědka.

“Ano, ale než se zeptáte, nemáme žádné nahrávky. Všechny bezpečnostní kamery se přepnuly na černý text na bílém pozadí, kde stálo 'Žádné nakukování'. Nemám ponětí, jak to udělal.”

Agent Green se zadíval na překrásnou skleněnou sochu a ztěžka si oddychnul. Až příliš ztěžka. Zakřivený prostor vzal jeho výdech, umocnil jej a přesměroval přesně v tom správném směru tak, aby se socha naklonila. Jako ve zpomaleném záběru, s nemožnými ohyby a křivkami, dílo začalo padat a když konečně dopadlo k zemi -

Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License