Záznam Rozhovoru 026-08
hodnocení: +1+x
blank.png

Dr. █████: "Prosím, posaďte se"

Agent Walker: "Děkuji."

Dr. █████: "Začněme tedy. Chápu, že žádáte o přeložení z terénu. Chtěl byste si o tom promluvit?"

Agent Walker: "Ne, raději ne."

Dr. █████: "Je to na vás. Avšak, já nemohu schválit přeložení bez udání důvodu."

Agent Walker: "Podívejte, já…" Agent se pozastavil. "Četl jste mou složku. Víte, že jsem pracoval na šestadvacítce, že?"

Dr. █████: "Ano, četl jsem záznamy."

Agent Walker: "Byl jsem u toho, když jsme vynesli prvního spáče. Většinou byli už dospělí, když zmizeli, ale tam se z nich zas stali děti. Viděl jsem toho šestnáctiletého kluka, jak se prostě scvrknul. Taková strašná smrt. Tu noc jsem měl noční můry."

Dr. █████: "Máte nahlašovat veškeré zvláštní sny po kontaktu s potenciálně mysl upravujícím fenoménem."

Agent Walker: "Ještě nebyl označen za mozkomrda. Mysleli jsme si, že to je jenom nějaká divná prostorová věc. Jenom jsme to pozorovali, než se ukázali Picnikers. A byl to šok, chápete? Nečekali jsme něco takového. Ale dostal jsem se z toho rychle. Viděl jsem horší. Jeden chlápek se mi rozpustil v rukách."

Dr. █████: "Chápu. Co se dělo poté?"

Agent Walker: "Nic moc. Párkrát jsem šel dovnitř, ale nic extra divného jsem neviděl. Ale… Podívejte, já vím, že jsem to měl nahlásit. Ale jeden z mích lidí zmizel po tom, co se ho dotkl nějakej divnej scip a já nechtěl, aby se mi stalo to stejný."

Dr. █████: "Byl jste ovlivněn SCP?"

Agent Walker: "Já… Jo. Bylo to další týden. Dával jsem si šlofíka vzadu v dodávce a zdál se mi sen."

Dr. █████: "Mohl byste ho popsat?"

Agent Walker: "Byl jako každý jiný. Říkal jste, že jste četl záznamy?"

Dr. █████: "Dělejte, jako bych je nečetl. Kvůli záznamu, Agente Walkere."

Agent Walker: "Dobrá. Byl jsem ve třídě. Vypadala jako jedna z těch v SCP-026, ale byla nová, nerozpadala se. Znal jsem jméno učitele. Znal jsem ty, co seděli okolo mě, i přes to, že jsem většinu z nich nikdy předtím neviděl. Začal zvonit zvonek, ale nikdo se ani nehnul. Přihlásil jsem se, ale učitel si mě nevšímal. Když jsem se konečně odhodlal prostě odejít, zjistil jsem, že dveře nejdou otevřít. Pak jsem si všiml, že s mojí rukou je něco špatně. Byla barevná. Všechno ostatní bylo černobílé. Ale cítil jsem se jako bych byl já ten… zvláštní? Ten, který tam nepatří? A pak jsem se vzbudil. Dodávka odjížděla. Nikdo si ani nevšiml, že jsem spal."

Dr. █████: "A ani vás nenapadlo, že byste to mohl nahlásit?"

Agent Walker: "Jak jsem říkal, byl jsem vyděšený. A navíc se to stalo ještě předtím, než našli Malka. Říkal jsem si, že to je prostě další noční můra. Nic zvláštního. A potom, co Malek nahlásil svůj sen, nic s ním nedělali, tak jsem si říkal, že to není nic závažného."

Dr. █████: "Byl podroben pozorování. A to stejné se mělo udělat s vámi, jak pro vaše vlastní bezpečí, tak pro bezpečí ostatních."

Agent Walker: "Vy kancelářský krysy si myslíte, že je to jednoduchý, co? Sedíte celý dny za stolem v kanclu a nemáte nejmenší tušení jaký to je. Tady venku nejsou věci tak jednoduchý. Zvlášť když běháte po stoce a honíte mluvící kočky, nebo když doufáte, že zrovna vy budete ten šťastlivec, kterej se dneska nevrátí domů!"

Agent Walker byl viditelně rozrušený. Trvalo několik minut, než se uklidnil dost na to, aby byl schopný pokračovat v rozhovoru.

Agent Walker: "Každopádně to se stalo předtím, než jsme našli spojení mezi těmi sny a spáči. Předtím, než našli ty Déčka spící v prvním patře. Pořád jsem si myslel, že budu v pohodě. Přeci jenom jsem nebyl uvnitř šestadvacítky, když jsem spal. Nebyl jsem si jistý, dokud nezačali ty sny."

Dr. █████: "Začali se snad vracet?"

Agent Walker: "Bohužel. Znovu to začalo tak před šesti měsíci. Je to pořád ten stejný sen. Ale pokaždé mi trvá o něco déle, než si všimnu, že to není opravdové. A vždy, když se podívám na moje ruce, vždy jsou o něco víc šedé."

Konec rozhovoru 026-31

Poznámka: Agentu Walkerovi byla podána Amnestika Třídy A a vrátil se do terénu.

Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License