Info
Originál: https://scp-wiki.wikidot.com/industrial-sabotage
Autor:
Překladatel:
Výtah se klidně zastavil a za příjemného zvuku zvonku se otevřely dveře. Místnost venku byla spíš než kancelář ovládací centrum. Množství bronzových, mechatronických počítačů lemovaly každou stěnu s několika Famózními Fragmentátory, kteří je ovládali. Na konci místnosti, přímo před gotickým arkýřem, stál královsky vypadající stůl, u kterého seděl královsky vypadající muž.
Byl bledý, v pozdním středním věku a měl červené vlasy uhlazené pod karmínový klobouk, který mu ladil k očím. Měl oblečený zdobný, viktoriánský oblek, nestárnoucí jako samotná Továrna. Plný očekávání seděl ve své kožené židli se samolibým a spokojeným úsměvem na tváři.
“Zostuzený Herman,” uchechtl se, když Fuller vkročil do kanceláře.
“Surový Aloysius,” odpověděl co nejstoičtěji dovedl, zatímco se líně rozhlížel po místnosti, jako na kterékoliv jiné obchodní schůzce. “Čekal jsem, že tomu bude velet jeden z Předáků Továrny. To kvůli téhle jejich Disneyfikaci, přišli s nějakým programem pozitivní diskriminace pro lidi?”
“Neuctivý, jako vždy,” usmál se Aloysius. Sáhl po karafě na druhé straně stolu a začal odšroubovávat víko. “Dáš si koncentrovanou miasmu? Darke ji poslal jako dárek jednomu z Předáků, kterého to lehce rozčílilo, jelikož jeho druh považuje dárky za formu socializmu. Naštěstí, to že jsem ho od něj koupil všechno urovnalo.”
“To zní dost jako Percy; nikdy nevíš jestli tě má opravdu rád, nebo si s tebou jenom hraje,” řekl Fuller, zvedl čirou sklenici a začal ji zkoumat. “Je to od tebe milé, ale tohle nezvládnu strávit.”
“Oh, samozřejmě, že ne. To žádný smrtelník. Co jsem si myslel?” Ušklíbl se Aloysius, načež si přičichl a usrkl mlhavou tekutinu. Fullerovy oči sebou při té urážce lehce škubly, ale zachoval si svou vyrovnanost. “Oh, zase jsem na tebe moc tvrdý, že ano? Po všech těch letech jsi pořád naživu. Jak to takový míšenecký šmejd jako ty dokázal?”
“Ale, všechno možné,” řekl Herman a oprášil si rameno. “Zeptal bych se tě na to samé, ale zas taková záhada to není. Když jsi ten Sarkicista a všechno tohle.”
Aloysius praštil sklenicí o stůl, čímž ji rozbil.
“Jak se opovažuješ, jak se opovažuješ vůbec vyslovit tu špinavou mechanickou nadávku? Jsi Černá Krev Fullere!”
“Ne, nejsem. Vždycky jsi mi to velmi jasně říkal.”
Aloysius si povzdechl a pouhým mávnutím ruky smetl roztříštěné sklo na podlahu.
“Bez ohledu na tvůj nečistý rodokmen ti v žilách pořád koluje Adytitská krev. Kdyby tě tak snadno nerozptýlilo malicherné čarodějnictví pohanů a zasvětil bys svůj osud nám, byl by z tebe úctyhodný Řezbář Masa.”
“Udělal bys ze mě Kiraaka. I když jsem Řezbářství Masa nikdy plně neovládl, vždycky jsem rozumněl základům víry Nälkä: jedinec získává moc, dokud se z něj nestane bůh a nesmí nechat smrtelnost, ani představy o ní, aby ho držely zpátky. Hodil jsem svůj rodokmen do štěpkovače, abych se zachránil a ty bys udělal to samé.”
“Zradil bych svoji rodinu, to ano, ale ne abych se bratříčkoval s mechanickými fanatiky. Víš, ten důvod proč se na tebe nezlobím je, žes nás doopravdy nezabil. Jsi slaboch, který našel někoho silnějšího, komu z nějakého důvodu nevadilo udělat za tebe špinavou práci. Měls štěstí."
Aloysius sebou náhle cuknul, jakoby se najednou otevřela stará rána.
“Víš, zabít Černou Krev je těžké. Ti Rozbití šmějdi použili nějaký Řecký oheň, který jsme prostě nemohli uhasit. Myslím, že to bylo to stejné svinstvo kterým zničili Rudou Smrt. Čím víc jsme se léčili, tím víc paliva jsme do něj přidávali a tím víc hořel. Hořel jsem tak dlouho, že jsem si myslel, že jsem možná ve skutečném Pekle. Když ze mě konečně vysáli sílu a z mého těla se stala jen černá šmouha, vyřízli ze mě těmi svými prokletými čepelemi Bílého Červa a nechali oheň dokončit práci.”
“A přesto tady stojíš.”
“A přesto tady stojím. Jak jsem řekl, těžké zabít. Nebo spíš zabít natrvalo.”
“A Ma? Lucretia? Ti tak zůstali ‘natrvalo’?”
“A proč tě to zajímá? Snad by ses necítil provinile za to, cos udělal?”
"Samozřejmě že ne. Jen chci vědět koho si mám přidat na seznam nepřátel.”
“Nebuď směšný. Jsme rodina, a rodina drží spolu,” řekl Aloysius a široce se usmál, čímž odhalil pár zkroucených přísavek, které mu rostly zevnitř úst. “Když jsem se zotavil, tak jsem se tě dokonce pokusil najít, ale to už jsi naši domovskou Rovinu opustil přes Knihovnu a nechtělo se mi tě nahánět přes všechny světy. Takže jsem prostě předpokládal, že jsi mrtvý, dávno pohlcený jednou z hrůz kosmu. Neuvěříš jak nadšený jsem byl, když jsem poprvé uslyšel ta slova ‘Zneklidňující Cirkus Hermana Fullera’. Kdybys byl čistokrevná Černá Krev, byl by takový sprostý podnik ostuda, ale vzhledem k tvým nevýhodám si troufám říct, žes odvedl vcelku slušnou práci.”
“A pracovat jako správce zařízení není pro Černou Krev ostuda? Jsi mezdnář Aloysiusi, pracuješ na směny od devíti do pěti kvůli důchodu a zubařským prohlídkám zdarma. Dělám si legraci, oba víme, že Továrna neposkytuje výhody.”
“Neděj ze sebe hlupáka, i když ti ta role krásně sedí. Dobře víš, že to nedělám kvůli výplatě.”
“Proč teda?”
“Slyšel jsi někdy o anomální chorobě zvané Železná Plíce? Je obzvlášť obvyklá mezi smrtelníky, kteří pracují v Továrně. Železo v jejich krvi se transmutuje na alchymickou rez, jelikož veškerý kov, kterého se Továrna dotkne musí zrezivět. Kromě zřejmé chudokrevnosti se rez kumuluje v orgánech a blokuje jejich činnost, a to především plic. Nakažení pak vykašlávají rez a pokud jí někdo jiný dostatek vdechne, může v jejich krvi začít fungovat jako základní kov pro další transmutaci, čímž se nákaza šíří dál, dokud není v plicích tolik rzi, že nakažený není schopný dýchat vůbec. Je to vskutku zhoubná nákaza. Vzhledem k tomu, že to není běžný patogen, běžné imunitní reakce a léky mají minimální účinek.
“Když mě Továrna najala, abych našel způsob jak zmírnit dopady té choroby a zvýšit tak efektivitu pracovních sil, dost mě to fascinovalo. Bohužel, jako praktikant víry Nälkä, se nemůžu pokoušet o mírnění následků žádné nákazy. Nákaza je posvátná, odřízne od stáda slabé a zajistí, aby zůstali jen ti nejsilnější. Ale Železná Plíce byla mnohem více než to. Šíří samotnou esenci Továrny jako virus, a jediný důvod, proč byl svět ušetřen od její zázračné síly je naprosté odloučení všech pracovníků Továrny od světa.
“Tehdy jsem jim navrhl myšlenku atrakcí, kam by lidé chodili z celých světů a nevědomky se nakazili ze smogem nasáklého vzduchu. Nemoc by se inkubovala měsíce, možná dokonce roky, zatímco by ji s exponenciálně narůstající rychlostí tisíce, možná dokonce miliony Poutníků nevědomky šířilo přes celou realitu, dokud by nezbyla jediná Rovina neposkvrněná rzí, s tím že by na tom Továrna ještě vydělávala. Platí mi skutečně velkoryse, to jistě, ale hlavní důvod proč to dělám je možnost rozsévat výjimečnou chorobu jako je tato na tak ohromné vzdálenosti. Mít takový ikonoklasmický dopad na tolik světů je na úrovni bohů. Mohl bych být po samotném Ionovi nejmocnější Adytit.”
“Bojím se, že v máš v tom tvém ohromném zlém plánu malou chybku Ale; tvůj park smrdí.”
“Pravda, no, Továrna mi nad tím projektem odmítla dát takovou kreativní kontrolu, jakou bych si přál. Trvali na svých poněkud podivných představách o zábavě. I tak to není nic závažného a navíc mám teď možnost to změnit. Hermane, jak by se ti líbilo přidat se ke mě jako Famózní Konzultant?”
"Teď žertuješ.”
“Mluvím naprosto vážně. Už je to sto let, co ten tvůj Cirkus držíš nad vodou. S takovou zkušeností, tě Továrna poslechne. S tvou pomocí bychom tenhle park mohli proměnit na místo, kam se budou neustále hrnout davy lidí a šířit nákazu. Představ si, co bys se zdrojema Továrny k dispozici mohl dokázat.”
Fuller se rozesmál a pohrdavě kroutil hlavou.
“Aloysiusi, Továrna - ani její zdroje - nejsou nikomu k dispozici. Továrna vykořisťuje všechny a všechno s čím přijde do kontaktu. Obtěžoval ses vůbec čtením té smlouvy, kterou tě přiměli podepsat, když ses k tomuhle skromnému podnikání přidal?”
“Proč bych měl? Zákony nemají -”
“Nebavíme se o zákonech, bavíme se tu o Továrně! Když jsi tu smlouvu podepsal, dal jsi jim svoje jméno! Svoje jméno Aloysius! Máš vůbec ponětí co Továrna dokáže, jakmile má tvoje jméno? Jsi jejich otrok, bez ohledu na to kolik ti platí, protože už nemůžeš nikdy odejít. Nikdo se nikdy nedožije konce své smlouvy a jsi zatracený hlupák jestli si myslíš, že tě tvoje Sarkická magie ochrání.”
Aloysius vzdechl a zmáčkl tlačítko na svém stole.
“Dal jsem ti možnost přidat se dobrovolně. Měl jsi ji využít. Bylo by to pro všechny mnohem jednodušší. Továrna chce Famózního Konzultanta a ne pro ně není odpověď.” Postranní dveře kanceláře se otevřely a dovnitř vběhlo půl tuctu Eidolonů bez obličeje a ve vojenské výzbroji. “Vemte ho do zpracovávacího oddělení, nechte ho projít Výkonnou Reorientací. Řekněte zbytku týmu, že tu někde pravděpodobně je Muž s Obráceným Obličejem, dejte si pozor ať se vám nedostane do hlavy. Oh, a slyšel jsem, že s nimi poslední dobou chodívá nějaká holka. Jestli ji najdete, přiveďte ji rovnou ke mě.”
Šest Eidolonů obklíčilo Fullera, jeden z nich držel zrezivělá pouta, zatímco zbytek měl připravené poháněče dobytka. Fuller si mezitím lhostejně vrtěl se svojí holí.
“Najmout celý Eidolonický Kolektiv, to je Továrně podobné.” zamumlal. “Zdají se jako dokonalá pracovní síla; nikdy nemluví, nespí, nejí, ani nechodí na záchod a naprosto postrádají jakékoliv známky osobitosti. Mají však jednu malou nenápadnou vadu: jsou neustále pod obrovským tlakem!”
Fuller švihl svou holí tak rychle, že nikdo nestihl zareagovat a ostrým koncem protrhl slabou zbroj a kůži toho nejbližšího. Stlačený obsah uvnitř něj okamžitě prudce explodoval a ohodil stěny kanceláře páchnoucím, bublajícím, žlutým hnisem.
“Oh bože, je to teplé. Netušil jsem, že to bude teplé. A to je na tom skoro to nejhorší, protože -”
“Seberte ho!” přikázal Aloysius. Zbývající Eidoloni se pokusili Fullera obklíčit, ale uklouzli na vnitřnostech svého mrtvého kolegy.
“Žádná protiskluzová obuv? Nezaujatost Továrny o bezpečnost na pracovišti bude její zkáza!” Zakřičel Fuller a svojí holí probodl další z těch humanoidních nestvůr, která rovněž okamžitě explodovala a pokryla místnost druhou vrstvou žívého, pulzujícího slizu. Třetí se se zapnutým poháněčem rozběhl na Fullera, ale uklouzl, narazil do ostatních a shodil je jako kuželky. Fuller okamžitě využil příležitosti, zvedl poháněč jednoho z mrtvých Eidolonů a vrhl jej na hromadu kroutících se, hnisem pokrytých končetin. Jednotně sebou cukli a jeden po druhém explodovali, dokud na místě nezbyla hluboká kaluž jejich ostatků.
Aloysius seděl klidně za stolem a opovržlivě kroutil hlavou.
“Podívej se na ten nepořádek,” stěžoval si. “A to ani nezmiňuju, že jejich ubohá Nadmysl přišla o šest svých uzlů.”
Fuller setřel žlutě zbarvenou špínu ze svých očí a hodil ji na podlahu.
“Jak tohle vysvětlím svojí pradleně?” přemýšlel nahlas. Několikrát na efekt protočil svoji hůl a pak ji ustálil v defenzivní pozici. “Tak co, nějací další hňupové, kterýma ti mám vymalovat kancelář?”
“Asi nemá smysl je plýtvat, co? Odvedu tě tam sám.”
Aloysius se konečně zvedl od svého stolu a Fuller uviděl, že nemá žádné nohy. Namísto toho ho podpírala sukně ticíce segmentovaných chapadel, které mu visely z trupu. Natáhly se, aby se mohl naklonit přes stůl a jeho spodní čelist se svěsila, aby umožnila plné rozšíření jeho krmících přísavek. Zpoza kabátu se mu rozeskládal pár sedmiprstých, sedmikloubých a sedm stop dlouhých rukou. Jeho zorničky se přetvarovaly do obráceného Y, jeho rohovky zčernaly a sundáním klobouku odhalil okrasné parohy z červených korálů.
“Wow. Tak takhle vypadá přestřel. Upřímně, koho si myslíš, že takovouhle okatou modifikací těla ohromíš?”
“Ach, Hermane. Doufám, že ti Reorientace nevezme tvoji drzost,” řekl Aloysius a natáhl se po něm. Z jeho hrtanu vycházel zcela zřetelný hlas, navzdory jeho znehybněné spodní čelisti. Fuller sáhl do svého kabátu a vytáhl mohutnou, zářivou zbraň, pokrytou bezvýznamnými blikajícími světýlky a rotujícím 'W' na vrchu. “Co to je?”
“Ultra Zábavná Zářivá Zbraň Doktora Wondertainmenta Té Em!” vyhrkl Fuller. “Jeden z pouhých sedmi prototypů, ručně vyrobených samotným Reginaldem Philbertem Lionelem Archibaldem Westinghousem Wondertainmentem třetím! Nikdy nevstoupila do výroby kvůli -”
“Hra skončila bratříčku!” řekl Aloysius a sáhl po zbrani. Vyrazil mu ji z ruky, ale až po tom, co Fuller zmáčkl spoušť. Pulzující paprsek intenzivního bílého světla se Aloysiusovi propálil skrz žaludek. Aloysius sebou v bolesti cukl zpátky, ale zprvu se zdál netknutý. “Ani trochu ses nezměnil, že ne? Pořád se obracíš k pohanské magii, aby sis zachránil kůži. Ale nemůžeš obejít přirozený řád. Dřív nebo později, silní odkrojí slabé a -”
Najednou se zarazil, když si všiml, že se jeho košile nepřestává nasakovat krví.
“Já… nemůžu přestat krvácet. To není možné. Jakto, že nemůžu vyléčit jednoduchou střelnou ránu? Jsem Karcista!”
“Ne, nejsi” řekl Fuller a zvedl zbraň. “Jsi tu už moc dlouho. Jsi stejná součást Továrny jako všichni ostatní tady. Proto jsem s sebou vzal tohle. Víš, důvod proč Továrna nebyla schopná nikdy zničit Wondertainmenta je ten, že v samotném základu jsou navzájem antagonističtí. Přemýšlej nad tím takhle: Továrna je kapitalismus definovaný komunisty, zatímco Wondertainment je kapitalismus definovaný kapitalisty. Továrna je jen smog, špína a práce, Wondertainment je samé sluníčko barvy a zábava. Ani když tady pracoval, tak jste ho nedokázali zastavit. Vzal váš zrezlý kov a postavil nereznoucího robota! Kdybys byl pořád běžná sarkická obluda a tohle jen běžný laser, byl bys teď naprosto v pořádku. Ale jsi jen nástroj Továrny, který se nemůže rovnat Wondertainmentově hračce.”
Aloysius se sesypal na zem a začal vykašlávat krev.
“Ty, ty vážně miluješ zvuk svého vlastního hlasu, že ano?” smál se.
“Ano a ty přerušuješ. Nemuselo to takhle skončit, víš o tom? Kdybys nebyl tak dogmaticky oddaný svému směšnému, starému náboženství, možná by ti došlo, že pohanská magie je dost užitečná, obzvlášť ta Wondertainmentova. Když už nic, je jednodušší než Bílý Červ. Jo, když už tě tu mám, je pravda, žes nezvádl spolknout Akulotha? Protože před pár lety jsem ve Sloth’s Pitu -”
“Prostě mě už zabij!”
Fuller se pousmál a namířil mu zbraň na hlavu.
“Jen když slíbíš, že tentokrát zůstaneš mrtvý bratře.”
Zmáčkl spoušť a bylo po všem.
Otočil se na Famózní Fragmentátory u řídících panelů, kteří s velkým zájmem sledovali všechno, co se dělo. Fuller na ně namířil zbraň.
“Chce tohle někdo z váš udělat ještě zábavnější?”
Všichni okamžitě opustili svoje pozice, utekli do výtahu a zavřeli za sebou dveře.
“Jet výtahem v takovéhle situaci? Továrna se opravdu neobtěžuje se základní bezpečností.”
Herman schoval zbraň, postavil se k ovládání a radostí si promnul ruce.
“Dobře tedy. Čas na pár industriálních nehod.”
