Info
Originál: https://scp-wiki.wikidot.com/industrial-accidents
Autor:
Překladatel:
Veronika v hrůze zírala na gremlina pouhých pár centimetrů před ní, připraveného jí okamžitě ukousnout obličej při sebemenším rozčilení.
“Já, já nevím, kde Fuller je,” zalhala. “Poslal nás sem samotné, může být kdekoliv v Multivesmíru.”
Než ji gremlin stihl nařknout ze lži, probral se PA systém Famózního Fragmentu k životu.
“Haló? Haló? Funguje to?” zeptal se hlas, který Veronika a Manny až znepokojivě dobře znali. “Zdravím drazí zákazníci Famózního Fragmentu Fabriky. Jsem zde z vůle Jednotky Neobvyklých Případů, Federálního Úřadu pro Vyšetřování - oddělení zdraví a bezpečnosti. Jak asi nikoho z vás nepřekvapí, tento zábavní park neprošel bezpečnostní inspekcí. Obzvlášť zneklidňující je vysoká koncentrace alchymické rzi ve vzduchu, známého rizikového faktoru onemocnění Železná Plíce. Doporučuji vám co nejurgentnější konzultaci s alchymistou kvůli léčbě.
“Obávám se, že je tento park příliš zdraví ohrožující, než aby zůstal otevřený, takže musím trvat na tom, abyste se všichni v klidu a uspořádaně evakuovali, zatímco já tuhle nesystematickou hromadu šrotu vyhodím do povětří.”
Vzduchem se rozezněla kakofonie skřípajících koleček, vybuchujících boilerů a zděšených výkřiků, která otřásala Famózním Fragmentem jako malé zemětřesení. Mechatronické ruce Výrobní Linky přestaly se svým divných tanečkem a za doprovodu jisker a odlétajících kusů kovu spolu začaly bojovat.
Gremlini upustili od svých dvou obětí a utekli do stínů, s rukama nad hlavou v zoufalé snaze chránit se před létajícím šrotem. Veronica a Manny seskočili z vozíku a zatímco ji Manny vlastním tělem chránil před selhávajícími mechatroniky, utíkali k východu.
Scéna, která je přivítala venku, však nebyla o nic bezpečnější. Horská dráha nevydržela nápor vozíků, které teď z rozbité koleje létaly na zem. Sysifofské kolo se utrhlo a valilo se skrz park, zatímco rozhánělo panikařící zákazníky a ničilo všechno v cestě. Nejznepokojivější byl tovární komín, který teď místo smogu chrlil oheň a hlubokým hukotem oznamoval nevyhnutelnou katastrofu.
“Zachovejte všichni prosím klid!” křičel Hasselflax v zoufalé snaze zvrátit chaos, který vypukl. “Všechno je to jen součástí zábavy!”
“Manny, brány,” řekla Veronika a ukázala směrem ke vchodu. Brány byly zavřené a několik Eidolonických členů ochranky zahánělo dav zpátky. “Nepouští nikoho ven.”
“Asi se bojí špatné reklamy. Není jich tam tolik, my dva se přes ně dostaneme. Jdeme.”
Než stihli udělat tři kroky vběhl před ně Hasselflax, aby je zastavil.
“Počkat, počkat, počkat, kam vy dva jdete? Sotva jste přišli. Nechcete vyzkoušet víc atrakcí? Zkusit trochu ovesné kaše? Ó, a dal jsem vám už balónky?”
“Z cesty!” přikázal Manny.
“Ne, musíte zůstat. Tohle je jenom drobná technická závada,” trval na svém Hasselflax. Přímo za ním obludně tlusté prase prorazilo zeď sekce Farmy Fabriky. Jeho masivní tělo podporoval pár pahýlovitých nohou, které by byly roztomilé, kdyby celá scéna nevypadala tak agonicky bolestivě. Zatímco balancovalo na zraněných a krvácejících kopytech, rozběhlo se dopředu a chytlo prchajícího gremlina do tlamy s dostatečnou silou, že ho jedním zkusem rozmáčklo. “Vidíte, dobytek je teď volný. Nasloucháme vaší kritice, jsme empatičtí.”
Hasselflax vytáhl svoji vysílačku a dal si ji k puse.
“Co tam sakra Aloysius dělá?” zeptal se. “Haló, je tam někdo?”
Manny se pokusil přes Hasselflaxe protlačit, ale Famózní Fragmentátor ho s překvapivou silou odstrčil zpátky a vytáhl poháněč dobytka.
“Říkám, že nejdete nikam!” zakřičel. “Nevíte, co nám Předák udělá, když tohle selže! Musíte zůstat! Musíte se bavit!”
Manny ho praštil do obličeje a srazil jeho masku.
To, co za ní uviděli je oba zmrazilo.
Namísto obličeje byla vpředu Hasselflaxovy povislé, šedé hlavy vyříznutá díra. Díra je však slabé slovo, jelikož chyběl celý vnitřek lebky. Namísto toho zde byla prázdnota neznámých, ale rozhodně nemožných rozměrů. Bylo vidět, jak k okrajům prázdnoty vlétá vzduch a vsakuje se dovnitř, jako by se studenou kůží stvoření chladil a kondenzoval a pak byl kvůli své zvýšené hustotě vtahován do prázdné dutiny níže.
Bez jeho masky byl v jeho dutinách slyšet ozývající se vítr a pustá temnota prázdnoty uvnitř byla tak hluboká, že vynikala i ve smogem nasáklém parku. Přestože se vnitřek zdál prázdný, zraky Mannyho a Veroniky se od něj nemohly odtrhnout, jako by zírali na něco ohavného.
A pak, někde hluboko, se něco podívalo zpátky na ně.
V domnění, že jsou paralyzovaní, se Hasselflax pokusil je zabít. Než se jich stihl dotknout, Manny se probral a zmáčkl obě Hasselflaxovy ruce do pevného úchopu.
“Veroniko, běž k branám! Já vás dohoním!” zakřičel Manny. Veronika, příliš vyděšená na to se hádat, udělala, jak řekl. Když byla v bezpečné vzdálenosti, Manny se naklonil směrem k Hasselflaxovi a usmál se. “Teď je čas podívat se, co je za mým obličejem.”
Veronika se neotáčela, ani za zvuku Hasselflaxova nervydrásajícího řevu. Přímo před ní, Eidolonická ochranka úspěšně zabarikádovala hlavní bránu a držela dav zpátky. Nebylo možné, aby se k nim přes ten dav dostala, takže musela jinudy.
Vytáhla svůj balíček karet a všechny číselné seslala do šest krát šest mřížky na zem. Mřížka se zahalila do jednotné modré aury, která jí umožnila s ní levitovat, i když se na ni postavila. Vyletěla zhruba tři a půl metru nad zem, čímž okamžitě získala pozornost stráží. Zatímco hledali svoje zbraně, aby je vyměnili za poháněče, poslala jejich směrem pár žolíků. Karty letěly vzduchem ohromnou rychlostí a jednoho Eidolona po druhém dekapitovaly, což pokrývalo dav stlačenými žlutými vnitřnostmi.
Jeden z Fragmentátorů hodil po Veronice plechovku ovesné kaše dostatečnou silou na to, aby ji shodil z její levitující plošiny. Zatímco ležela na sazemi pokryté zemi a bolestí se držela za hlavu, viděla, jak se na ni zeshora usmívá několik zrezivělých obličejů.
“Zatraceně, myslíš, že tyhle věci rostou na stromech?” nadával jeden z nich a ukazoval na mrtvé Eidolony. “Zamkněte ji, ať nezpůsobí další potíže, vypořádáme se s ní, až se věci uklidní.”
Dva z Fragmentátorů ji chytli za ruce, než stihla znovu vyvolat svoje karty. Kopala a bránila se, zatímco ji zvedali, jenom, aby ji zase pustili, když je zasáhly výstřely bílého světla a zbyly z nich jenom čoudící hromádky z kabátu a masky. Užasle se podívala nahoru a uviděla tam stát Fullera se svojí Ultra Zábavnou Zářivou Zbraní Doktora WondertainmentaTM.
“Fullere. Vy, vy jste mě – vy jste celý od nějaké žluté sračky,” řekla.
“A vypadá to, že nejsem jediný,” řekl a s úsměvem ukázal na ostatky Eidolonů, které Veronika zabila. “Dobrá práce.”
Ze zadu ho chytil a otočil pár silných rukou, aby s ním jejich majitel mluvit tváří v obrácenou tvář.
“Cos sakra udělal?” dožadoval se Muž s Obráceným Obličejem.
“No, z technického hlediska si nejsem úplně jistý. Víceméně jsem si jenom hrál s tlačítkama, dokud všechny varovné kontrolky nezčervenaly,” odpověděl.
Manny na něj zavrčel, ale přestal, když viděl, jak se dav pořád snaží dostat přes zamčené brány.
“Veroniko, přesekni kartama ty řetězy,” řekl. Příkývla, zahalila jednu ze svých karet do ostré červené aury a v přípravě ji hodit se napřáhla dozadu.
“Ani hnout!” přikázal hedvábný, avšak chrčivý hlas rozléhající se celým parkem. Veronika, s kartou stále v ruce, ztuhla, stejně tak Fuller, Manny a všichni ostatní zákazníci. “Pohleďte.”
Na příkaz hlasu se všichni otočili, aby uviděli stvoření, kterému patřil. Před nimi, obklopený mračnem hustého smogu, stál Předák Továrny.
Kvůli jeho neobvyklé podobě a neprůhlednému okolí bylo těžké odhadnout, jak velký vlastně byl. Jeho trup byl humanoidní, ačkoliv měl shrbená záda a pokřivenou páteř. Namísto nohou měl dlouhý hadovitý ocas, kterým se plazil po zemi a namísto rukou dvě dlouhá chapadla. Hlavu měl posazenou na dlouhém zkrouceném krku a jeho malé oči byly zapadlé ve dvou hlubokých, temných prohlubních. Nejvíce zneklidňující bylo, že byl pokrytý spoustou malých, temných, skoro humanoidních parazitů, jimž v temnotě zářily jejich rozzuřené rezavě červené oči.
Herman zvedl svoji zbraň, aby na stvoření, nebo roj stvoření, vystřelil, ale nebyl schopný zmáčknout spoušť, když mu jedno z chapadel dalo znamení, aby přestal.
“Omlouváme se za přerušení,” zasyčel Předák hlasem, který se zdál, že nevycházel z žádných z jeho synchronně se pohybujících úst. “Jakožto kompenzace vám budou poskytnuty pracovní příležitosti. Ohlašte se v administrativním centru kvůli rozhovorům, ohodnocení, přeorientování a pracovnímu vybavení.”
Všichni nehybně stáli, vyděšení z možných následků poslušnosti i neposlušnosti. Předák na ně zařval, aby je popohnal do práce, ale jeho řev přehlušil výbuch komínu za ním. Na celý park začala jako láva ze sopky padat roztavená struska, ze které kus zasáhl Předáka a srazil ho na zem.
To stačilo na přerušení jeho kontroly nad davem. Veronika se otočila, hodila svoji kartu a přesekla řetězy, které držely brány zamčené. Dav se přes brány okamžitě prodral a co nejrychleji se hrnul pryč z Famózního Fragmentu.
“Nezapomeňte nás navštívit znovu,” řekla s brekem a neodstranitelným úsměvem obsluha v budce.
Zraněný Předák se plazil za unikající hordou a s pomocí svého zbývajícího chapadla se protlačil skrz bránu. Nebyla to však chybějící třetina jeho těla, o kterou přišel v dešti žhnoucího kovu, která ho zastavila, ale čerstvý vzduch, který ležel za hranicemi jeho panství. Ve svém oslabeném stavu nemohl riskovat se mu vystavovat, a tak se s trpkým zavrčením neochotně stáhl zpátky do dusivého tepla, temnoty a smogu, kterým byl Famózní Fragment Fabriky.
Herman Fuller se ve Stanu Principála opíral ve svém křesle s nohama na stole a spokojeně kouřil cigaretu. Naproti němu seděl se založenýma rukama Muž s Obráceným Obličejem, který s vývojem událostí rozhodně tak spokojený nebyl.
“Jsem zpátky,” oznámila Veronika když vstoupila do stanu. V jedné ruce držela výtisk Týdenního Poutníka a ve druhé balení šesti Causta Col Doktora WondertainmentaTM. “Jste si jistý, že je tohle všechno, co potřebujeme, abychom z našich těl dostali tu zatracenou rez?”
"Naprosto,” řekl Fuller, otevřel lahev a v jemu necharakteristickém projevu džentlmenského chování ji podal Veronice. “Používá to i Reggie, aby se udržel zdravý. Tahle věc by sloupla i normální rez z hřebíků a když se podíváš pozorně, uvidís v každé bublince kapku Divosvětla. Víc než dost na to zbavit se trochy Tovární Rzi.”
Veronika se pořádně napila, rozložila noviny a četla titulek.
“ ‘Fantastické Fiasko Famózního Fragmentu Fabriky’,” četla. “ ‘Během pouhých několika hodin provozu, utrpěly atrakce Famózního Fragmentu řadu katastrofických selhání, což vedlo k okamžité evakuaci. Zařízení je nyní zcela opuštěné a z většiny pohřbené pod ohromným množstvím železné strusky, která pravděpodobně pochází ze slévárny, která explodovala. Samotná Továrna vydala prohlášení, ve kterém konstatuje, že zábavní park byl nelicencovaný podvod, který měl vydělávat na jejich dobrém jméně a že Továrna by se nikdy nesnížila na úroveň něceho tak neziskového, jako je zábava. Výpovědi svědků naznačují, že by za zničením Famózního Fragmentu mohl stát agent UIU, avšak tyto teorie nejsou prozatím potvrzeny’.
“Bla, bla, bla, žádná zmínka o nás.”
“Perfektní,” usmíval se Fuller.
“Perfektní? Ty vážně věříš tomu, že Továrna neví, kdo jim odpálil zábavní park?” rozčiloval se Manny. “Kolik lidí tam vědělo, kdo jsi?”
“Takže; ta recepční v administrativní budově, pár Fragmentátorů v kontrolní místnosti, Aloysius a Nadmysl Eidolonů, které jsem zabil,” odpověděl Herman. “Aloysius je mrtvý, Eidolonické kolektivy jsou notoricky známé pro svoji špatnou komunikaci a zbytek je buď mrtvý, nebo utekl. Nemyslím si, že Továrna ví, že jsem to byl já, určitě to neví jistě a i kdyby ano, bude jim to jedno.”
“Bude jim to jedno?”
“Slyšel jsi Veroniku, v první řadě popírají, že by park byl vůbec jejich. Už nejsou v odvětví anomální zábavy, takže my už nejsme konkurence, takže nemají důvod nám cokoliv dělat. Pomsta není jejich styl. Není v ní žádný zisk.”
“A co poslání zprávy komukoliv jinému, kdo by chtěl zničit jejich majetek. V tom taky není zisk?”
“K tomu by museli nejdřív veřejně připustit, že jsem park zničil já, což zjevně vyhodnotili jako špatný krok. Zavrhli celé tohle odvětví a jsou připraveni jít dál. Oceňuju jejich práci s médii.”
“Ani si je nechcete přidat na seznam nepřátel?” zeptala se Veronika.
“Ani mě nenapdane. S Továrnou jsme za dobře,” odpověděl.
Manny pohrdavě zakroutil hlavou, ale očividně neměl žádný argument, který by Herman poslouchal.
“Musím ale uznat, že ti zbývá víc odvahy, než jsem si myslel,” řekl.
“Na to nezapomínej,” řekl Fuller se zdviženým prstem. “Když už jsme u zapomínání, připomeňte mi, abych poděkoval Wondertainmentovi za jeho Ultra Zábavnou Zářivou Zbraň té em až ho příště uvidíme. Ta věc mi tam opravdu zachránila zadek.”
“Ale ne,” zamumlala Veronika, která mezitím pokračovala ve čtení novin.
“Co je?” zeptal se Fuller.
“ ‘Podle oficiálního vyjádření Larryho Malého jr. zastupujícího Wondertainmentovu Wonder Věž Wondertainmentova Wonder Světa, inspiroval Famózní Fragment Fabriky Dr. Wondertainmenta k otevření vlastního zábavního parku’,” četla nahlas. “ ‘Projekt, dočasně pojmenovaný jako Wondertainment Land®, se bude pravděpobně nacházet ve Spojených státech a cílí na to, aby se jeho území stalo vrcholovou destinací anomálního turismu a zábavy’.”
Fuller jí noviny vytrhl z rukou a začal je číst sám. S každým přečteným slovem jeho obličej víc a víc rudnul a jeho levé oko sebou škubalo silněji.
…
“Ehm, Fullere?”
“TEN ŠMEJDSKÝ, PODRAZÁCKÝ, ŠPINAVÝ KLAUN SE MI MÍCHÁ DO PODNIKÁNÍ!” zaječel a hodil lahev Wondertainmentovy Causta ColyTM na svoji lampu. Jeho světelný nepřítel ji protočil dokola a hodil zpátky na něj, trefil ho do hlavy a omráčil.
Manny a Veronika nonšalantně zírali na jeho bezvládné tělo a pomalu si usrkávali svoje Coly.
“Proč tady vůbec tu lampu má?” zeptala se Veronika.
“Říkal, že normální lampy až moc často mění, takže udělal takovou, která se umí bránit,” odpověděl Manny.
“Podle mě je ponižující tak často prohrávat proti lampě, ale to je můj názor.”