Info
Originál: http://scp-wiki.net/incident-zero-part-3
Autor:
Překladatel:
Pradědeček Generála Bowa z otcovy strany zemřel v bitvě u Gettysburgu pod velením Generála Armsteada během Pickettova slavného nevydařeného útoku. Byl jedním z hrdých vojáků Konfederace, kteří překročili kamennou zeď u Bloody Angle, postřelil ho zatracený Yankee, vydržel dokud se jeho spolubojovníci nestáhli do bezpečí a z posledních sil se mu podařilo bodnout do srdce jednoho Irčana. Byl to příběh, který se v rodině jeho otce vyprávěl jako příklad kuráže a chrabrosti rodiny Bowů.
Pradědeček Generála Bowa z matčiny strany rovněž zemřel u Gettysburgu. Byl členem 69. Pensylvánské, jeden z hrdých mužů, kteří bránili kamennou zeď u Bloddy Angle. Postřelil hnusného otrokáře do břicha a stál ve středu silné palby Konfederačních vojsk, ale když se nepřítel stáhnul, nevšimnul si, že jeden z těch zatracenejch parchantů ještě nebyl mrtvej. Ten zbabělý Jižan ho bodnul bajonetem do srdce, když přeskakoval plot a oba muži zemřeli spolu.
Nedalo se zjistit, jestli se pradědečkové Generála Roberta Ulyssese Abrahama Jeffersona Bowa opravdu navzájem zabili v bitvě u Gettysburgu, ale jemu to tak vždycky připadalo. Generál Bowe byl muž ve válce se vším, včetně sebe sama. Byl to učený člověk, který si vybral kariéru v armádě, vědec, který studoval nevědecké věci a voják bez války, ve které by mohl bojovat. Vnitřní konflikt byl jeho denním chlebem.
Jedenáctého září byl pro mnoho lidí nejhorším dnem v Americké historii. Nebylo tomu tak pro Generála Bowa. Pro něj byl teroristický útok na americké půdě šancí uskutečnit plány, na nichž pracoval celé roky. Byla to šance na tajné vyjednávání s tajnůstkářskou organizací známou jako Nadace a na její zatažení do (relativního) světla černých operací. Posledních pár let bylo pro Generála Bowa opravdu dobrých. Několik úspěšných operací za mořem mu získalo spoustu financí pro projekty jeho takzvané Bowovy Komise.
A teď za posledních dvanáct hodin, šlo všechno do hajzlu.
"Zaprvé," začal, jak si předseda Rady O5 sedl ke stolu naproti němu. "Musíte mě ujistit, že to co se děje v Yellowstonu není teroristický útok a že se o to postaráte."
Člen Rady přikývnul, "Yellowstone není teroristický útok. Jde spíše o nehodu při testování zbraní. Situace bude vyřešena v následujících 24 hodinách."
"Dobrá," řekl Generál. "Beru vás za slovo." Zapsal si poznámku na papír před sebou. "Budu potřebovat hlášení o situaci."
Člen Rady začal mluvit, "Hora Yellowstone je aktuálně v časovém a existenčním víru. Kromě toho se stále snažíme objevit všechny škody. Kvůli restrukturizaci Třídy-CK nejsou databáze našich Speciálních Zadržovacích Procedur synchronizované. Čínská, Korejská, Japonská a Ruská větev ukazují jiná čísla u jiných objektů. Aktuálně pracujeme na jejich protřídění s použitím Americké databáze a přidáváme přípony k desynchronizovaným záznamům jiných větví, ale je to dlouhý proces, který možná nebude nikdy vyřešen."
"Nesouhlasil jsem s přítomností vaší organizace v jiných státech," připomněl mu Generál Bowe. "Bál jsem se, že se něco takového může stát."
Člen Rady pokračoval, "Bál jste se o bezpečnost našich dalších větví. To není to samé."
"I tak, je názorem této Komise, že cizí jazykové větve Nadace představují v současnou chvíli nepřijatelné bezpečnostní riziko." Generál Bowe otočil stránku ve svém spisu a připsal další poznámku. "Po vyřešení této krize předložíte plán na zrušení ostatních větví a sjednocení jejich anomálií s Americkými zadržovacími oblastmi nejdéle do pěti let."
Člen Rady nebyl spokojený, "Byl nám slíben dohled nad našimi vlastními operacemi. Přemístění našeho inventáře by bylo značně problematické. A to ani nezmiňuji anomálie, které se nedají přemístit vzhledem k velikosti, či jiným faktorům."
"To platilo předtím, než jste vy idioti vyhodili do vzduchu horu Yellowstone," řekl Generál, "a než jste lhali o stavu vaší zbraňové divize."
"Nic takového jsme…"
"Vím o Projektu Olympia," přerušil ho Bowe. "Vaši vědci vyrobili sérii supervojáků a z nějakého důvodu to neohlásili Komisi. Četl jsem o vlastnostech Projektu Olympia. Víte, kolik amerických vojáků zemřelo od začátku války? Víte kolik životů mohlo být zachráněno?"
Člen Rady nic neříkal.
"Nadace si už užila dost zábavy. Je čas se pochlapit a stát se součástí vlády," řekl Bowe. Zavřel svůj spis a postavil se. "Zítra odpoledne se vám ozvu ohledně sloučení Nadačních zdrojů s Oddělením Paranormálních Zbraní."
"Neexistuje žádné Oddělení Paranormálních Zbraní."
"Zítra bude. Prezident a já se o to postaráme."
Generál odešel z kanceláře bez rozloučení, nebo žádosti o zasalutování.
Člen Rady seděl na svém místě ještě chvíli poté, co odešel.
"Tenhle nápad stojí za prd," řekl Adrian.
"Je to ten nejlepší, co jsme měli," poznamenal Bill. "Připravte se."
Adrian se zhluboka nadechl, nastartoval motor a pevně se chytil volantu.
Odpověď na jejich problém byla nakonec velmi jednoduchá. Jít dovnitř hlavním vchodem se nedalo. Na chodbách bylo příliš mnoho nepřátel a bylo to moc daleko na to, aby se prořezávali nepřátelskými entitami všech možných tvarů a velikostí. Na druhou stranu tu byla destabilizace reality… Hlavně ta část, kdy po dobu třiceti sekund zhruba každých třicet minut horu Yellowstone nahrazovala rovná pláň plná gejzírů a horkých pramenů.
Beatrix to spočítala. Vozidlo, které by jelo třicet mil v hodině by mělo mít akorát tak dost času na to, aby projelo skrz žulovou stenu do garáží předtím, než se hora znovu objeví. Jako jet přes několik kyvadel, kdyby kyvadla byly vesmíry a tato metafora nebyla tak nucená.
Adrian si prohlédl ostatní pasažéry ve voze. Billy seděl na místě spolujezdce a na klíně měl SAW. Beat, Effie a Vincent byli vzadu. Effie byla připravená kdykoliv vyskočit a začít střílet z připevněného kulometu ráže .50, kdyby se něco podělalo.
Kdyby se něco podělalo… Vesmír se zbláznil. Přímo před nimi byla zatracená hora, co blikala mimo existenci a zpátky. A on se bál, že by se to mohlo nějak podělat…
"Deset sekund," řekl Bill a Adrian stisknul volant ještě pevněji. "Sedm. Šest. Pět…"
Adrian se rozjel jakmile Bill napočítal k pětce, začal zrychlovat, když Bill napočítal ke trojce, měl strašný pocit, že to špatně spočítali a narazí do žulové zdi a potom hora zmizela a oni jeli po vulkanické planině. Adrian ignoroval ostatní vozy za ním, ignoroval všechno kromě cesty před sebou a Billova hlasu, který počítal dál, "osm, sedm, šest, pět, čtyři, tři…" a potom pláň kolem zmizela a jeli skrz parkovací garáž s blikajícími fluorescentními světly a krví všude kolem… A stěna před nimi se blížila, hodně rychle. Adrian šlápnul na brzdy a kola zakvičela, když se vůz stočil doleva a narazil bokem do betonové zdi s hlasitým prásknutím.
"KONTAKT VPRAVO!" zakřičel Bill. Jeho SAW vypálilo tři krátké dávky. Vincent něco křičel a potom Adrian uslyšel známé klapání Beatrixina samopalu a nakonec se připojilo pomalé, hluboké bouchání ráže .50. Pak nastalo ticho.
Adrian se podíval vpravo od vozidla. Něco velkého, šedivého a humanoidního leželo na zemi, proděravělé kulkami a dýchající z posledních. Tam kde to mělo mít obličej bylo pouhé prázdné, šedivé nic.
Krvavé, vlhké zakašlání přišlo zezadu. Adrian se otočil a okamžitě si přál, aby to byl neudělal. Vince byl natlačený na dveře, klepal se a lapal po dechu. Celá přední část jeho hlavy, od uší dopředu byla… pryč. Effie vytáhla pistoli, přiložila mu ji ke spánku a stiskla spoušť. Ta věc, která bývala Vince, utichla.
Adrian polknul a odvrátil zrak. "H… Hlaste se!" zakřičel do tmy.
"Tady vůz dva!" ozvalo se za ním. "Frederickson! Všichni jsme v pořádku, ale zadní část auta je zaseknutá ve zdi!"
Sakra, zamumlal polohlasně Adrian. Načasování se muselo změnit. Z hluboka se nadechl, než se zeptal na otázku, na kterou nikdo nechtěl znát odpověď. "Vůz tři?"
Dlouhá chvíle ticha. "Vidím jejich nárazník ve zdi za námi," zakřičel Frederickson. "To je všechno." Znovu nastalo ticho. "Jak jste na tom vy?"
Adrian se podíval zpátky k autu. Beatrix si třesoucí se rukou utírala krev z obličeje, zatímco Effie a Bill vytahovali Vincovo tělo ze zadního sedadla. "Jedna ztráta," řekl. "Vince. Bylo to smrtelné."
Opět zavládlo ticho. "Kurva," promluvil Frederickson. "Dobrá, jaký máme plán?"
"Vidíte nás?" zeptal se Adrian.
"Jo, vidím vaše zadní světla-"
"Tak vystupte a vemte co můžete. Dál vyrazíme pěšky."
"Rozumím. Jdeme," potvrdil Frederickson.
Adrian si promnul horní ret. Začal si zoufat. Uplynula jedna minuta od začátku mise a Tým Iris už přišel o pět lidí z původních čtrnácti. I na Pandořinu Skříňku to byla hodně špatná čísla.
Zkontroloval svou karabinu, přehodil si jí přes rameno a vylezl ze dveří auta. Něco zašplouchalo pod jeho nohama, když vystoupil. Posvítil dolů baterkou, aby uviděl, co to bylo.
Byl to obličej. Vincův. Adrian si dovolil moment znechucení, než zavřel oči a začal se svými dýchacími cvičeními. Jeho prsty se zaťaly a uchopily neexistující skalpel.
Existuje spousta různých způsobů, jak popsat postup budovou zamořenou příšerami uprostřed časového zakřivení. Jeden z nich je "noční můra." Další by byl "smrtící past."
Omega-7 tomu říkala "pohyb po nepřátelském území." Jedna chodba za druhou, zdvižené zbraně, dvojnásobné kontrolování každého rohu a křižovatky. Komunikace pouze pomocí gest, ťukání na ramena a stehna. Jenom další řada chodeb a dveří, které je třeba prozkoumat, vyčistit a projít.
Dál nenarazili na žádné další nepřátele, ovšem čas od času slyšeli skuhrání, vytí a křik hluboko z útrob zařízení. Zvláštní zakřivení a blikání ustalo, když se přiblížili ke Scrantonovým Kotvám Reality v srdci základny. Celkově byl jejich pohyb rychlý, profesionální a podle předpisů.
Ta věc, co ležela před Bezpečnostní Stanicí Devět připomínala obézního člověka, ovšem devět stop vysokého se spoustou boláků a nádorů. Hromada hnijících, polorozpadlých těl ležela kolem a většina z nich byla oblečená v uniformách Mobilní Úderné Jednotky.
Jedním z rozkládajících se těl byl postarší muž se zrzavými vlasy a špetkou šedin. Squire zemřel v blízkosti monstra. Jeho mrtvola stále svírala v ruce poskvrněný nůž. Jeho druhá ruka byla hluboko v záhybech špeků na krku stvoření.
"Napadli je krátce poté, co jste vstoupili do oblasti," promluvil nízký hlas neznámým přízvukem. "Naneštěstí byli už všichni mrtví, když jsem dorazil."
Devět přežívajících členů Mobilní Úderné Jednotky Omega-7 se otočilo, aby vidělo postavu vystupující ze stínu. Muž byl vysoký a pohledný a paže měl z kovu.
"Kaine," vydechla Beatrix a sklonila zbraň. Chvíli na to přikázal Adrian ostatním členům Omegy-7, aby udělali to samé.
"Být vámi, nepřibližuji se k tomu moc blízko," řekl semitsky vypadající muž. "I když je to po smrti, ty výpary mohou pořád být smrtící."
"Týme, ustupujeme," přikázal Adrian. "Nasadit masky. Porada v Konferenční místnosti Šest. Fredericksone, máš hlídku."
Naposledy se podíval na Squira a poté odešel do místnosti za týmem. Tělo starého muže se rozpustilo na sliz a zanechalo pouze oslizlou kostru. Dýka v jeho dlani zkorodovala na kus rzi a o chvíli později se rovněž rozpadla na prach.
"Fajn," začal Adrian když se zbytek týmu rozmístil po místnosti. "Projdeme si situaci. Tekutiny?"
"V pohodě," řekla Beatrix. "Beze skvrny. Spousta zásob."
"Munice?"
"My máme plno," oznámil Frederickson.
"Effie a já máme o jeden zásobník míň. Ale přebili jsme si od Vince a máme jeho zásoby. Jsme v poho," vysvětlil Bill.
"Dobře. Žádná zranění, zabité necháme na místě. Co se týče vybavení pro misi…" Adrian si povzdechl a zatřásl hlavou. "V tuhle chvíli už ani nevím, co je naší misí. Tým Ábel je pryč, podle všeho jsou všichni mrtví. Nás devět se o moc dál nedostane. Kdyby tohle byla jakákoliv jiná mise, řekl bych, že nejsme způsobilí jí dokončit a stáhl bych nás."
"Ale tohle není žádná jiná mise," poznamenala Beatrix. "Tohle je ono. Jsme poslední co zbylo."
"Právě," řekl zachmuřeně Adrian. "Takže beru všechno, co vás napadne."
"Zkusil někdo… víte. Zkusil se někdo zeptat toho prastarého sumerského bůhvíkoho?" zeptal se Frederickson.
Všichni tři se podívali po SCP-073. Kain nevstoupil do místnosti a čekal na chodbě před dveřmi. S ledovým klidem hleděl do temné chodby, kovové paže sepnuté před sebou.
Adrian a Beatrix si vyměnili pohledy. "Stojí to za zkoušku," přiznala Beatrix.
"Ano," řekl Kain. "Mám radu ohledně toho, jak vyřešit tuto situaci."
"Super," zareagoval Adrian. "Proč jsi předtím nic neřekl?"
"Nezeptali jste se," odpověděl Kain. "Odpověď je zbytečná, pokud nebyla vyslovena otázka."
"Super," zopakoval Adrian. "No, tak teď se ptáme. Co máme dělat?"
"To záleží na vaší definici slova 'my,'" řekl Kain. "Pokud 'my' znamená tebe, tu ženu a mě… pak nechci odpovídat na otázku. Pokud 'my' znamená celý váš tým… většina z nich nebude k ničemu dobrá. Kromě tebe a tvé milenky je zbytek týmu zbytečný."
"… Nejsem si jistý, že jsem to správně pochopil," řekl Frederickson po chvíli zmatení, "Ale myslím, že Kain právě řekl, že my můžeme jít do prdele a nechat to na tobě a Beat."
"Vypadá to tak," řekl Adrian s povzdechem. "Beat?"
"No…" začala Beatrix. "Kain je jediný, kdo má nějaký nápad, takže je aspoň o krok před námi ostatními. Udělejme co navrhuje." S tím se na vysokého muže chladně zahleděla.
"Super," řekl Adrian. "Pak je rozhodnuto. Beat a já půjdeme s Kainem. Zbytek týmu… Fredericksone, máš velení. Navrhuju, abyste se s týmem stáhli zpátky tam, odkud jsme přišli. Východ by se měl objevit za… asi patnáct minut…"
"Je mi líto, pane, ale všechny tři vozy jsou v prdeli. Není šance, že bychom utíkali tak rychle, abychom se dostali ven, než se hora znovu objeví," řekl Frederickson. "Jediná cesta ven je přes hlavní vchod."
"Tam je ale největší nepřátelská aktivita," připomněl mu Adrian. "Není to velká šance."
"Tak v takovém případě můžeme prostě jít s vámi, ne?" zeptal se Frederickson. "Jestli se pokusíme utéct, je stejně po nás, tak proč bychom neměli jít s vámi na sebevražednou misi."
"Podívej, Fredericksone…"
"Promiň, Adriane," řekl Frederickson. "Ale teď jsem velitel týmu já, pamatuješ? Už to není na tobě. Nás šest…"
Jejich konverzaci přerušilo hluboké zavití z temnoty kolem. Něco velkého se k nim blížilo. "Myslím," řekla Beatrix, "že tím je to jasné."
"Souhlas," řekl Frederickson. "Budeme vás krýt. Snad vám získáme víc času. Jděte."
Adrian sledoval, jak šest zbývajících členů Pandořiny Skříňky rozestavuje obranný perimetr v chodbě, Vypadali tak malí… A tak osamocení. Prázdnou rukou udělal gesto, jako když rozřezává kočičí břicho a otočil se ke Kainovi a Beatrix. "Tak jo. Vyrazíme…"
A někde jinde v budově, obklopená mrtvými a umírajícími, se otevřela kamenná kostka a vysoký muž s rudými tetováními na olivové pleti se opět navrátil do světa živých.