Info
Originál: http://scp-wiki.net/in-his-own-image-part-3
Autor:
Překladatel:
1. listopadu, 1998:
Agent Lament si skoro ani nepovšiml, že byli Dušičky, když odtrhával další stránku kalendáře. Dal ji stranou a zasmál se nad dalším vtipem. "Vědci byli vždy vášniví milenci," začal číst. "Newton to dělal silou, Joule energeticky, Ohm s odporem a Pascal byl vždy pod tlakem." Zasmál se.
"Všichni významně přispěli svým oborům," Poznamenal Gears suše.
Lament přikývl. Za poslední rok neslyšel ve té kanceláři ani jediné zasmání. Nikdy neviděl úsměv. Lidi si mysleli, že Gears byl robot, nebo kyborg, nebo nějaký počítač vložený do člověka. Lament si radši myslel, že je jenom odměřený a nepotřebuje moc vylézat ze skořápky.
Byla to ale hodně tvrdá skořápka…
Lament si narovnal krk a podíval se do mailové schránky. Nic moc tam nebylo. Několik zpráv ohledně bezpečnosti na které se okem podíval… Nic důležitého. Povzdychl si, skartoval ty, které přečetl, poté vypsal ty ostatní. Položil se do svého sedadla. Zavřel na chvíli oči, zamyslel se.
"Agente?"
Lament otevřel oči a podíval se přes stůl na plešatého doktora. To bylo překvapivé. Normálně šlo o psaní složky, posouzení, návrhů a schémat. Konverzace nebylo něco, co by ti dva provozovali. "Ano, Doktore Gearsi?" zeptal se.
"Jaký byl váš poslední úkol?"
Lament byl trochu vykolejen touto otázkou. Zachránil se. "To byste měl vědět, pane. Dostal jste mou osobní složku."
"Dostal. Prosím, pokračujte."
Lament přikývl. "Byl jsem v Oblasti-29, pane." řekl. "Poblíž San Matteo," dodal. "Pracoval jsem na.. no… několika… různých projektech…" dokončil a hleděl na velkou, tlustou složku v rohu svého stolu. Odvrátil oči a složil si v hlavě větu.
"Jako třeba?" zeptal se Gears.
"To je tajné, pane." řekl, doufal, že to takhle fungovalo. Nechtělo se mu povídat o 919. O jeho vlastním obličeji, co na něj křičel. "Nesmím o nich mluvit."
Gears přikývl. "To ani o těch na nichž pracujete se mnou," řekl bezvýrazně. "Ale ta telekilová klec je opravdu geniální."
A to bylo ono. V žaludku se mu udělalo prázdno. Lament se zadíval na Gearse, poté opět dolů. "Ano, pane. Promiňte, pane. Ale… Nikdy jsem s nikým nesdílel nic nad Úrovní dva, pane." řekl rychle. "Nikdy bych nic takového…"
"I tak, agente."
Lament si povzdychl, cítil se… odstřihnutý? Nebyl si jistý. Byl to ten bezejmenný pocit, když zklamete otce, nebo matku. "Ano, pane."
A potom s Gearsem nepromluvil ani slovo po několik hodin, dokud se Lament nezvedl od stolu a nešel na oběd. "Mám vám něco přinést, pane?" zeptal se.
"To nebude nutné."
Lament si povzdychl, přikývl a odešel z kanceláře. Až teď si uvědomil jak… řádně musel toho muže zklamat, i když ten to není schopen ukázat. Zajímalo jej, zda není někde v jeho budoucnosti přeložení… Uvítal by to? Pozice asistenta výzkumníka, kterou zastával, bylo něco, co nikdy nechtěl, ani něco, na co by měl kvalifikaci. Cítil se mimo svůj živel, a teď to bylo ještě horší.
Krátce na to se potkal se Sandlemyerem, jako obvykle. Seděli spolu se skupinou dalších asistentů; Lament byl jediný u stolu, kdo neměl laboratorní plášť. Sandy přijal své povýšení na asistenta výzkumníka jakmile dostal svůj diplom z Jižní Chayanne Pointské Univerzity, on a ostatní si začali povídat o svých aktuálních projektech. Lament si byl jistý, že jediný důvod proč je mu 'dovoleno' sedět s nimi, bylo že pracuje s Gearsem. Onen bezvýrazný doktor je fascinoval. Pracovali v obvodech, dávali si detaily, mlžili u toho, co nesměli říct. A potom, přišel na řadu on. Povzdychl si a zavrtěl hlavou.
"Aktuálně nemám dovoleno mluvit o svých projektech," řekl hořce. Sebral z talíře hranolku a snědl ji, snažil se chovat nonšalantně a nefungovalo to.
Sandy se zasmál, ale muž vedle něj, výzkumník jménem Chubert, položil svou vidličku a podíval se s vážným výrazem na Lamenta. "Víte, Lamente… Měl byste se brzy nechat přeřadit…" navrhl.
Lament byl překvapen. "Proč?"
Další muž u stolu souhlasil. "Ano. Chci říct, že přeci nechcete skončit, jako další Iceberg," řekl vážně. "A zákazem prozrazování to posledně začalo taky."
"Cože?" Zeptal se Lament. Iceberg… Djoric nějakého Iceberga zmiňoval…
"Doktor Iceberg," Chubertovi oči byli zapíchnuté do Lamenta. "Gearsův starý asistent. Byl s ním tak… Sakra… skoro deset let? Určitě aspoň osm," poznamenal. "Když přišel, byl to expert na výbušniny. Gears si ho vypůjčil na nějaký projekt a potom se mu zalíbil, nebo tak a nechal si ho jako asistenta."
Lament pozvedl obočí. "A?" zeptal se.
"Pracoval s ním každý den celé roky," odpověděl Chubert. "Roky. Máte ponětí co s vámi udělá taková doba s někým jako je on?" Chubert svou řeč na chvíli zastavil. "Jak dlouho jste s ním teď, Lamente?" zeptal se.
"Lehce přes rok," odpověděl.
"Dobrá. Při příštím hodnocení zažádejte o přeložení."
"Budou chtít vědět proč."
"Tak jim řekněte, že si nechcete vystřelit mozek jako ten před vámi."
Komu: O5-██
1. srpna, 1997
Poté, co se nedostavil do služby, jsem prozkoumal ubikaci Dr. Iceberga. Zde jsem jej našel zesnulého u stolu. Příčinou smrti byla kulka do mozku střelená skrz horní čelist. Přítomná poznámka byla zabavena a utajena, podle zadržovacích procedur pro SCP-███. Jeho tělo bylo spáleno následující ráno a jeho neosobní vlastnictví bylo přerozděleno podle Nadačních procedur.
-Gears
Byly to dvě stránky.
Lament odložil složku na stůl. Deset let pracoval Iceberg s Gearsem a teď…
Podíval se na složku. Byly to dvě stránky. Jedna obsahovala seznam jeho kvalifikací a ta druhá, kopie Gearsovi zprávy na žlutém, kopírovacím papíru. To bylo ono. Deset let s Gearsem.
Zaklonil se do své židle, znovu zavřel oči a přemýšlel. Přemýšlel. Proč se na to nepodíval dřív? Nebyl kvalifikovaný. Měl sotva kvalifikaci na agentskou práci, kterou dostal.
Otevřel svojí zásuvku a založil složku, nechtěl na ni myslet. Nechtěl myslet na nic. Jaká tajemství vymazal Iceberg tou kulkou? Lament se mělce nadechl, potom vytáhl papíry, které si to odpoledne vzal u Lidských Zdrojů a podíval se na ně.
Začal rychle vyplňovat požadavek o přeložení, poté jej složil a vložil do mezikancelářské obálky. Vhodil ji do své schránky a odešel do svého pokoje, ruce se mu klepaly.