Info
Originál: https://scp-wiki.wikidot.com/hod2-rybd
Autor:
Překladatel:
Vietnam, 1969
Ve volném čase Jai rád počítal slaměné klobouky, které se pohupovaly na vrcholcích rýžových políček. Každý klobouk patřil farmáři, který pilně pracoval a nevšímal si procházející čety mariňáků. Teď jich zahlédl asi dvacet, když vystoupili ze stromořadí a začali se blížit k vesnici před sebou.
Místa jako tato byla na hony vzdálená naprostým válečným zónám, které zažil v některých částech země; za prvé, země nebyla srovnána se zemí bombardováním B-52 a nebyla spálená napalmem na uhel. Zdálo se, že zdejší lidé si většinou žijí své životy, jako by všechno bylo normální, a na chvíli se zdálo, že žádná válka ani neprobíhá.
Opravdu mě to nutí přemýšlet… pomyslel si Jai a očima přejížděl po vesničanech a svěží zelené krajině. Proč jsme tady?
Přestože měl svou věrnou M16 zavěšenou přes rameno v nízké pohotovostní poloze, Jaiovy oči a hlava byly neustále na pozoru. Tady venku se však cítil poněkud bezpečně. Džungle byla stísněná, temná a plná potenciálních léček ze strany Vietkongu, které mohly přijít doslova z jakéhokoli úhlu. Alespoň teď, když byli na otevřeném prostranství - s mnohem lepší viditelností - mohli nasadit plnou palebnou sílu proti každé hrozbě, které čelili.
Kromě toho by se nepřítel neodvážil použít vlastní civilisty jako maskovací štít proti Američanům… nebo ano? Jai se při té představě jen zachvěl.
Když procházel kolem další skupiny vesničanů, náhle se zastavil a vnitřně cítil, jak se mu do zátylku vpíjí pár očí. Jai se ohlédl přes rameno a upřel oči na starobyle vyhlížející ženu, která stála vzpřímeně v rýžovém poli a zdálo se, že si nevšímá, že do ní její malá vnučka něco šťouchá.
Nepříjemně dlouho se na stařenku díval, i když kolem něj prošli někteří další z jeho oddílu. Kupodivu se zdálo, že této naprosté abnormalitě nevěnují pozornost, ale Jai bez ohledu na to mlčel. Zamrkal, nebyl si jistý, co má v tu chvíli říct nebo udělat, ale pak se mu najednou v mysli vybavila bolestně dlouhá přednáška, kterou musel spolu s ostatními absolvovat v Saigonu.
Lekce vietnamštiny.
"Xin chao," usmál se a zvedl ruku, aby jí zamával. To by mohlo zabrat.
Stará žena zúžila oči a rychle mu něco zablábolila v jazyce, kterému nerozuměl. Než Jai stačil zpracovat, jestli mu někdo nadává, nebo ho chválí, ucítil na rameni ruku. Velký svalnatý běloch ho pak pobídl, aby se vrátil do řady, a ještě několikrát ho poplácal po rameni.
Jai se na muže podíval a viděl, že jeho velitel družstva v zeleném vojenském duralu, seržant Gibson, je spíš překvapený než zmatený nebo naštvaný na Jaie, že vybočil z řady. Jai si jen povzdechl, zrychlil krok a se seržantem v závěsu se přesunul na místo, kde stál ve formaci.
"Promiňte, seržante, jen jsem si myslel, že ta stará paní, co stojí venku, je…"
"Hej, v pohodě, chlapče," začal Gibson, chladný jako vždy, když kráčel vedle Jaie. Pod propocenou kůží se mu vlnily mohutné svaly, kterých dával hodně najevo, vzhledem k tomu, že se rozhodl obléct si olivově šedé tričko a neprůstřelnou vestu místo běžné OD bundy. "Nejsi na tom špatně, kámo. Jen jsem si taky nebyl jistý, proč to ta stará čarodějnice dělá."
Gibson se pak otočil na vietnamského vojáka v jejich formaci, malého muže v uniformě s tygřím pruhem a odpovídající čepici boonie, který kouřil cigaretu. "Hej, Kime, co říkala ta stará paní tam vzadu Jayovi?"
Jihovietnamský voják pokrčil rameny a na okamžik vytáhl cigaretu z úst. "Dialekt je na mě moc drsný, seržante. Něco o tom, že Perryman je jí povědomý."
Mariňák před nimi si odfrkl. "Určitě bych si pamatoval vzhled jediného černošského mariňáka v 1. četě."
"…a někdo, kdo umí střílet líp než tvůj slepý zadek, Freymane." Gibson si zavtipkoval. Jai se na okamžik lehce usmál, rád, že mu jeho seržant stále kryje záda.
"Mimochodem, jsem Jai, seržante," opravil Gibsona.
Než však Gibson stačil odpovědět, někdo vepředu se blýskl levou pěstí vzhůru, což Jai okamžitě poznal jako znamení, že někdo dává rozkaz k zastavení. Přesně to tedy udělal, položil nohu na zem, klesl na koleno a začal si tiše prohlížet okolí.
Vysoký mariňák s hodnostním označením poručíka na přilbě šel směrem k němu, pak v polovině cesty změnil směr a přistoupil k Gibsonovi. Ten mu něco nesrozumitelného zamumlal, když udělal kudlu směrem k vesnici, na okamžik pohlédl na Jaie, pak se otočil zpět k ostatním a pokračoval podél dlouhé řady mariňáků ve formaci.
Gibson se pak postavil a přešel dopředu. "První družstvo, na mě! Kime, sežeň od starších tam nahoře informace o Vietcongu!"
Jai následoval muže a jejich vietnamského tlumočníka a brzy se k nim připojilo dalších asi sedm mariňáků z formace. Kim a seržant pak začali hovořit se starcem s vousy bílými jako mraky, přičemž Gibson kladl otázky, zatímco Kim překládal jeho slova do vietnamštiny a stařešina zpět do angličtiny. Zatímco se tak dělo, zbytek oddílu se rozestavil do jakéhosi půlkruhu kolem nich, čelem k vesnici.
Jai se přikrčil vedle polní cesty a prohlédl si obzor, ani se neobtěžoval otočit, když za sebou uslyšel kroky, protože už věděl, kdo to je. Vedle něj běžel vytáhlý blonďatý běloch přibližně v jeho věku s bandaskou nábojů na krku a červeným šátkem. Padl na kolena vedle Jaie, když si opřel svou M60 o nohu.
"Tak co, Perrymane," zaúpěl Cody. Jeho hlas zněl pomalu a úlisně. "Slyšel jsem, že jsi tam vzadu mluvil s čarodějkou z Vietkongu. Umíš teď vietnamsky, nebo co, chlape?"
"Jen tolik, abych se s tím vyrovnal, Parsonsi," vysvětlil Jai tiše a otočil se ke svému příteli. "V Saigonu nám nedali rychlokurz vietnamštiny jen tak pro nic za nic. Pamatoval jsem si, co jsem uměl. A taky to nejsou Vietkongové."
"Jak to bys to ty věděl?" Cody se ušklíbl. Jai gestem ukázal na farmáře, pilné jako včely, pak na občasné děcko pobíhající kolem nebo schované za palmou, které ukazovalo a chichotalo se na mariňáky poblíž. Ta poklidná scéna byla lepším vysvětlením než jakákoli slova, která by Jai v tu chvíli mohl říct.
"Aha." Jako by se v Codyho hlavě rozsvítila jasná žárovka. Přikývl. "Chápu."
"Vidím to a jen tak pro sebe se divím. Nemám ponětí, proč jsme tady, brácho," zamumlal Jai, natažená levá ruka mu spadla na stehno a vydala klapavý zvuk. Povzdechl si. "Nemám vůbec žádnou zatracenou představu."
"Jako, taky jsem o tom přemýšlel, chlape…" Cody začal. "Jako… přemýšlel jsi někdy o tom, co tady vlastně děláme? Jako třeba jak jsme se sem dostali, abych byl konkrétnější?"
Jai pokrčil rameny. "Boj proti komoušům, politici nám říkají, co máme dělat, asi. Panteři říkají, že bojujeme za ztracený případ pro rasistickou vládu, které na nás nezáleží." Odmlčel se a gestem ukázal na sebe a pak na Codyho. "Nejen my. Vojáci taky. Nezáleží na tom, jestli jsou černí, bílí nebo jiní."
"Jo, přesně tak. Jestli se ptáš mě, chlape? Co si myslím, je…" Cody se odmlčel, když se snažil zdůraznit to, co chtěl říct, dvěma rozevřenýma rukama. Zavřel oči a hluboce se zamyslel. "Možná jsme v týhle vzdálený zemi, že jo, člověče, protože bojujeme s vymyšleným nepřítelem. Jako že jsme si vymysleli tuhle válku a vymysleli jsme si spor mezi Severem a Jihem, člověče."
"Takhle jsem o tom nikdy nepřemýšlel." Jai zamručel a přikývl.
"Jako že… jsme v týhle zemi, o který víme úplný hovno, nevíme nic o jejím etnickým složení, nevíme, co tu dřív dělali Francouzi a Japonci, nevíme nic o politice, a jdeme tam a bojujeme v jejich válce, vole? Protože to řekli politici? Protože válka je lepší alternativa než komunismus?"
Cody se vysmál. Dramaticky se zavrtěl a zúžil oči, jak se snažil racionalizovat vlastní myšlenky. "Chápeš to, člověče? Víš, že tyhle kecy nesedí, ne?" "Ne," řekl.
Jai znovu přikývl. Cody byl se svými vysvětleními určitě trochu rozvláčný, ale aspoň měl trpělivost s ním vydržet.
"Je to hloupost. Ale mám jiný nápad. Vezmi si tohle…" Cody zvedl prst. "Možná jsme tady… v téhle vzdálené zemi, vyhazujeme do vzduchu tunely a nakopáváme zadky, protože nás sem zavál osud. Jiný vysvětlení není, kámo. Možná jsme tu měli být."
Jai zúžil oči, když sledoval dvojici dětí, jak běží z jedné chýše do druhé. Jedna jeho část chtěla připustit, že Cody má možná pravdu, ale větší část si myslela, že je prostě hloupý, když si to myslí.
Hořce se ušklíbl. "Cody, myslím, že jsem měl být prvním mužem v rodině, který vystuduje vysokou školu, ne prvním, který bude v armádě. A ve Vietnamu. To není osud, to je smůla."
"Ohhh, jasně, jasně." Cody přikývl. "Zapomněl jsem, promiň. Ale jo. Jako, co to děláme, kámo?"
"Tak to je bystrá otázka, vojíne Parsonsi!"
Oba mariňáci zpozorněli, když se jim do jejich malé konverzace náhle vmísil někdo jiný. Cody slyšitelně zavrávoral a něco si zamumlal pod nosem. "A sakra. Kontakt, vzadu."
Jai viděl, že se zezadu blíží jejich četa, rotný Buczek, a že se blíží nažhavený. Každý jeho krok byl rozvážný a jeho kroky byly mnohem delší než obvykle, což znamenalo, že zavalitý muž, který si momentálně razil cestu rýžovým polem, je mimořádně naštvaný.
"Co se to tu sakra děje?" Buczek vyštěkl a vykročil k nim. "Je tohle čas na pokec, nebo na 'vytáhněte zasranou ochranku', mariňáci?!"
"Stáhneme ochranku desátníka Kima a Sarn't Gibsona, zatímco si budou povídat s vesničany, štábní Sarn't!" Cody křičel, skoro jako by byli na základce. "El-tee nás o to požádal!"
Jai viděl, jak někteří vesničané vzhlížejí z polí, aby zjistili, co je to za rozruch. Buczek si toho také všiml a otočil se zpátky k oběma vojínům. "Tak mi dovolte, abych se uklidnil a nerušil tyhle fajn lidi při jejich zemědělských pracích."
Četař se odmlčel, ztišil tón, jak protahoval každé další slovo, a prakticky vtiskl nos do tváří dvojice, když se k nim naklonil. "Vy dva nimrodi to musíte kurva zavřít, než nám na prdel sedne hlídka VC, protože vy dva idioti jste nezavřeli hubu. Kdokoliv z těch rejžáků tam venku může být špión nebo číhající VC, a jestli uvidí nějakou naši nečinnost - JAKOUKOLIV nečinnost - zaútočí. Rozumíš?"
"Ano, štábní Sarn't." Cody vyštěkl.
"Dobře." Buczek pak zvýšil hlas. "A teď… kde je, KURVA, Gibson?"
Když Gibson uslyšel své jméno, odlepil se od Kima, rozběhl se zpátky k trojici a postavil se před Buczka. "Tady. Štáb Sarn't?"
Jai zamrkal, když viděl, jak Buczek položil Gibsonovi ruku na rameno. Štábní seržant pak gestem ukázal na zbytek Gibsonova oddílu, který stále zaujímal půlkruhovou formaci kolem Kima a starších.
"Gibson." Jeho tón byl klidnější než obvykle. "Můžeš mi prosím říct, co je špatně na tomhle obrázku?"
Gibson vypadal pekelně zmateně. "Můj oddíl zajišťuje bezpečnost našeho tlumočníka, staf-"
"Můžu vám říct, co je špatně," přerušil ho Buczek. "Co tě to, DO PRDELE, napadlo, nechat si nehlídaný zadek, abych si sem jen tak nakráčel? Myslíš si, že ti druhý oddíl zachrání zadek před případným útokem zezadu? PŘEMÝŠLEJ! Vždyť si ani nekryjí prdel, protože TY si nekryješ prdel sám! Jsi v tomhle srabu déle než tihle zelenáči, Gibsone, měl bys to vědět líp! Naprav si ty svoje SRAČKY!"
Jai se krátce podíval na jejich jednotku jako celek a všiml si ostatních oddílů v podobných formacích, jako byly ty jejich. Teoreticky měli téměř 360stupňový výhled na oblast a každý pozorný mariňák by byl schopen vidět a zasáhnout jakoukoli hrozbu v jejich zorném poli, přičemž by zároveň kryl i ostatní družstva. O čem to Buczek mluvil?
Gibson, který to zřejmě už věděl, zabručel. "Já nedostatky svého družstva napravím, štábní Sarn't." "To je pravda," řekl.
"Výborně!" Buczek se usmál… než se otočil k Jaiovi. "A teď ty… vojíne…"
"Perrymane, štábní seržante!" Jai řekl.
"Vojíne Perrymane… dovolte, abych se vás na něco zeptal." Naklonil se nepříjemně blízko k Jaiově tváři. "Líbím se vám? Jste okouzlen mou krásnou tváří, uchvácen mou dokonalou postavou?"
Jai si nebyl jistý, jestli má propuknout v smích, nebo zmateně nakrčit nos, případně obojí, a tak na muže jen zíral. "Zaměstnanci… Seržant…?"
"Jen se tě na to ptám…" Hlas se mu zadrhl. "…Protože, vojíne Perrymane, vy jste tu jen tak stál, díval se na mě a dělal naprosto KURVA VŠECHNO, CELOU TU //ZATRACENOU DOBU. Jaká je vaše porucha, mariňáku? Když dám vašemu kolegovi mariňákovi úkol, očekávám, že ten úkol bude VYŘEŠEN. Očekávám, že ho splníš. Očekávám, že dojde k okamžité ZMĚNĚ. A očekávám, že uvidím mariňáka, který bude hlídat **DĚRAVOU DÍRU v zadní části vaší formace. Potřebuji, abyste se probudili. VSTÁVEJTE."
Poslední bod zdůraznil tím, že Jaiovi dvakrát tleskl do obličeje. "Capisce?"
Ještě než stačil odpovědět, svět kolem něj ztuhl.
Jaiovy oči se pak začaly soustředit na něco venku v rýžových polích, za Buczkem, a dokonce i za Kimem a zbytkem oddílu.
V rýžových polích stála žena s krátkými černými vlasy, lýtka ponořená ve vodě. Měla na sobě charakteristické "černé pyžamo" Vietkongu, na hrudi khaki výstroj Chicom a kolem krku kostkovaný šátek; poznávací znamení bojovníka Vietkongu. Francouzská SMG zavěšená přes rameno však byla abnormalitou: kdyby ho přišla zabít, už by dávno zahájila palbu.
Jai na ni jen zíral a nakláněl hlavu na stranu, podobně jako zmatený pták. Důkladně si tuhle Vietnamku prohlédl a nebyl si jistý, jestli ji má nejdřív zastřelit, nebo dál zírat. Když o tom tak přemýšlel… vůbec nevypadala jako Vietnamka, natož jako Američanka. Ano, měla opálenou pleť, ale její celkové rysy a proporce, jako byl obličej a oči, se typické Vietnamce vůbec nepodobaly.
Počkat, její oči.
Velkou část jejího obličeje zakrývaly vlasy pomocí zdánlivě neexistujícího vánku kolem ní, i když svět byl zmrzlý. Její oči se však navzdory zácloně stále zdály být upřené na jeho a byl to nepřirozený, neskutečný a svůdný pohled, kterému Jai prostě nemohl uniknout. Nedokázal pochopit, kde ji viděl, ale připadala mu povědomá.
Tak nějak.
Co to sakra bylo? Jai ta slova zamumlal a zjistil, že je nedokáže vyslovit.
Viděl, jak žena zvedá levou ruku k břichu, dlaň má sepjatou, zatímco její pravá ruka ten pohyb zrcadlově kopíruje, i když je obrácená. Prsty na obou jejích rukou se dotkly, pak Jaiovi na okamžik došlo, co se děje.
V uchu mu zazněl Buczkův hlas, když se svět kolem něj rozplynul v černé, hvězdné nebe.
"PROBUĎ SE. VSTÁVEJ."
***
Rhodesie, 1973
Jai se pomalu zvedl z pelechu a posadil se zpříma. Do tváře mu vytrvale dopadal paprsek měsíčního světla, když se přesunul z křoví pod akácii. Po jeho levici ležel prázdný pelech a jejich zaparkovaný Land Rover a po pravici Darren tvrdě spal a občas se převaloval v pelechu.
Obsah snu, který se mu zdál, byl přinejmenším živý, ale Jai už zapomínal podrobnosti, když se tu zdržoval. Spěšně sáhl do své výstroje ALICE, vytáhl malý zápisník a pero, rozsvítil šikmou svítilnu s červenou lampou připevněnou k výstroji a začal odříkávat, co si pamatoval.
"Četa na cestě do vesnice, viděl jsem podivnou starou paní, jak se na mě dívá." Šeptal si pro sebe, zatímco psal. "Gibson mi pomohl zpátky nahoru… Cody žvanil o válce, jako obvykle rozvláčně. Buczek na mě hulákal o nějakém nesmyslu, že neplatí atte-"
Počkat, ne. To není správně.¨
Jai přestal psát. Takhle si to nepamatoval. Ve skutečnosti se to stalo tak, že celý příjezd k vesnici, než se dostali do kontaktu s Vietkongem, byl tichý, a to smrtelně. Skutečný Buczek byl hlučný, ale také nebyl hloupý - kdyby měl někoho seřvat uprostřed bojové hlídky, udělal by to do očí téměř šeptem, na rozdíl od hlasité a hrdé tirády. Buczek z toho snu byl někdo, kdo se mnohem víc podobal seržantovi než zkušenému mariňákovi.
A pak ta žena. Jai na ni vůbec nezapomněl. I její setkání si zapsal do zápisníku. Když už jsme u toho…
Musím si s ní jít promluvit.
Strčil si zápisník a pero do kapsy, vstal a odplížil se od tábořiště.
Našel ji, jak sedí na vrcholku nedalekého balvanu, zády k Jaiovi, jak mlčky sedí a tupě zírá vzhůru na Mléčnou dráhu rozprostřenou po noční obloze. Slabé bílé světlo měsíce nad ní dodávalo černým vlasům záhadné ženy stříbřitý lesk a také vytvářelo bílý odlesk na čerstvě vyčištěné jihoafrické útočné pušce, kterou měla zavěšenou přes rameno. Pomalu tudy procházel vánek a šustil křovím kolem balvanu, na němž seděla.
Nebýt toho, že tu byl Jai, aby ji vyslechl, okomentoval by to jako samozřejmost a řekl by, že jí to sluší. Stál na místě a díval se na ni. "Ahoj."
Mira otočila hlavu přes rameno a její černé oči ho zkoumaly nahoru a dolů. "Hudson má pravdu. Jsi nenápadný, Jayi. Vůbec jsem tě neslyšela." Pak se posunula čelem k němu. "Pěkná baterka. Proč svítí červeně?"
"Je to červené světlo lampy. Červené světlo je pro nepřítele na dálku hůř viditelné, ale i tak s ním můžu dělat, co musím." Gestem ukázal na šikmou svítilnu připevněnou k popruhu. "Mám ji tady, abych mohl použít obě ruce, když budu muset použít mapu."
"Hm." Mira si odfrkla. "Čím dál tím víc toho vím. Hádám, že jsem se od tebe dneska naučila něco nového, Jayi."
"GOC je pořád tady?"
"Ne. Jackrabbit a Roadrunner odešli dřív, než jsme postavili tábor, udělali ale nějaký efektní výtažek pomocí Fultonova zotavovacího systému, jestli jsi to viděl. Viděl jsi někdy takový v akci?"
Jai zavrtěl hlavou.
"Mmm. Je to super. Každopádně, proč jsi vzhůru? Stejně bys tuhle hodinu neměl být na požární hlídce." Viděl, že si něco kontroluje na pušce, přesto s ním neudržuje oční kontakt.
Možná věděla, co má v plánu.
"Jsem vzhůru, protože se mi zdál divný sen," zalhal. Byla to dobrá lež, přirozeně vzhledem k tomu, že byla částečně pravdivá. "Potřeboval jsem se trochu projít."
Mira přikývla. "To dává smysl."
Jai se přiblížil k balvanu a konečně navázal oční kontakt s Mirou, když se na ni podíval. "Jo, dává to smysl, ale ten sen, který jsem měl, smysl nedával. Byl jsem zpátky ve Vietnamu, mluvil jsem se svou bývalou jednotkou. Můj četař Buczek mi vykládal o tom, že jsem tahal ochranku a nedával pozor. Můj kámoš Cody Parsons blábolil o tom, proč je válka na hovno. Byl jsi tam."
Mira zvedla obočí a pak pokrčila rameny. "Nevím, co ti na to říct, Jayi. Sny obvykle souvisejí s minulými událostmi nebo jsou prostě jejich rekonstrukcí a nedávnými událostmi v životě, takže to nejspíš vysvětluje, proč jsem se tam mohla objevit. Sakra, možná se v nich mohl objevit i Darren. To je jen moje zkušenost, ale vypadá to, že máš v té hlavě pořád vzpomínky na dobu, kdy jsi byl v džungli."
Jai se zamračil. "Jde o to, že takhle se ta událost v mé paměti vůbec neodehrála." Zavrtěl hlavou. "Ve skutečnosti to bylo mnohem klidnější, mnohem vážnější. Méně mluvení, více práce." Odmlčel se. "Víc umírání."
Pak natáhl prst k Miře, které si až teď všiml, že si pohrává s bezprstou rukavicí na pravé ruce, jako by vůbec nedávala pozor na to, co říká. "Ale o to mi nejde. Byla jsi tam ty. Prostě jsi tam stála. Proč jsi byla v mém snu?"
Nevěřícně se napůl zasmála a gestem ukázala na sebe. "Když jsem byla v tvém snu, že jo, dělala jsem v něm něco divného? Kromě toho, že jsem tu stála. No tak. Buď upřímná." Usmála se. "Já tě nesoudím."
Tohle nikam nevedlo. Jai spustil ruku na bok, hlasitě se zklamaně ušklíbl a pak zopakoval gesto rukou, které Mira udělala ve snu.
Její oči se rozšířily překvapením. "I-"
Než to stačila doříct, Jaiova pistole ráže 45 už byla z pouzdra venku a on ji k ní bez jakéhokoli zaváhání natáhl. Ztuhla, když se kontrola nad rozhovorem okamžitě přenesla na něj, a nyní v černochových očích zahlédla stejný ohnivý záblesk, jaký měl, když předtím toho dne porazil monstrum.
"Jai…"
"Už se na to nebudu ptát." Jai položil palec na kladívko své pistole. "Proč jsi byla v mém snu?"
Nastalo ticho, které se zdálo jako věčnost, než Mira seskočila z balvanu, postavila se čelem k Jaiovi a položila zbraň na zem. Zvedla ruce, jako by chtěla ukázat, že není ozbrojená, ale Jai viděl, jak její levá ruka bez rukavice zaujala další podivné gesto.
Pěst měla sevřenou, ale pak se jí ukazováček a prostředníček natáhly a palec se spojil s ukazováčkem. Jai zakroutil hlavou na stranu. "Co to děláš?"
Něco zašeptala a luskla prsty na té ruce, pak Jai viděl, jak samovolně vzplála.
Zběsile couval a málem po Miře vystřelil v očekávání, že se ho chystá zapálit. Ruka hořela, jako by ji někdo polil olejem a zapálil, ale kupodivu žena na to neudělala vůbec žádnou poznámku.
Jai se znovu zapotácel. "Co to kurva…"
"Snažím se ti to ukázat," začala Mira klidně. "Slyšel jsi už někdy o termínu 'thaumaturgie', Jayi?" "Ano," odpověděla.
Jai sklonil pistoli, jako by chápal, kam tím míří. Vrátil ji do pouzdra a uvolnil se. "Párkrát jsem ten termín slyšel, jak ho Hudson letmo použil, dal jsem si dohromady základní představu z toho mála, co jsem věděl. Magie."
"Takže si uvědomuješ, co je to thaumaturg, že?" "Ano," řekl.
Přikývl. Když si dal dvě a dvě dohromady, bylo to jasné. "Kouzelník. Čaroděj." Jai pak pohlédl na podivnou, planoucí ruku, kterou Mira držela v ruce. "Čarodějka."
Luskla prsty a v okamžiku plamen zmizel, ruka byla zcela bez popálenin a jiných vad. "To jsem já. Thaumaturg. Přesněji řečeno bojový thaumaturg. Hudson ho potřeboval pro skauty, takže jsem přišla já. Tohle bylo jen základní zaklínadlo plamene."
"Aha. Ale proč tolik tajemství?" Jai si založil ruce. "Proč jsi byla pro Darrena, pro mě, takový tajnůstkář? Vždyť já se moc neptám a moc toho neříkám…" "Cože?" zeptal se.
Gestem ukázal na ni. "Ale já doslova netuším, kdo jsi a odkud jsi přišla. Třeba ta kamufláž "lovce kachen", kterou nosíš. Ta jihoafrická puška. Ta ruka, která doslova vzplála. Objevuješ se v mých snech. Nemám žádné odpovědi, Miro."
Povzdechla si. "Tajnůstkářství je luxus, který si dnes může dovolit jen málokdo."
"Jsem si toho vědom. Dozvěděl jsem se to při rozhovoru s Hudsonem. Jen chci nějaké odpovědi, Miro." Pak se zarazil. "Hádám, že Mira ani není tvoje pravé jméno. Je to pseudonym."
"Jo." Řekla to poněkud bez obalu.
Jai vykulil oči. "Já to věděl."
"Co se týče toho snu…" Miřin hlas se začal vytrácet. "Zaujalo mě, kdo jsi. Omlouvám se. Jsi záhada, Jai, víš to, že? Někdo, kdo je navzdory tomu všemu ještě relativně 'normální'… a přitom někdo, kdo má mezi anomály stále kam růst. Taky se dobře učíš. Vsadil bych se, že jsi z nás všech momentálně nejlépe vybavený na to, aby ses přizpůsobil tomuto novému světu."
Při její poznámce pozvedl obočí. Kolik toho o něm věděla a jak dlouho se mohla skrývat v jeho snech? Byl Darren také thaumaturg? Byl Hudson? Navíc, jak se vlastně jmenovala? Nabízelo se mu příliš mnoho otázek, a přesto měl pocit, že má příliš málo času na to, aby na všechny dostal odpověď.
"Jaii, důvod, proč jsem tak tajnůstkářská ohledně své minulosti, je ten, že nemohu věřit právě té organizaci, za kterou bojuju." Mira se odvrátila, oči opět upřené do hvězdného nebe. "Do jisté míry bys neměl ani ty."
Jai se odmlčel, aby si promyslel její slova, a trochu popošel. "Co tím myslíš?"
"Už sis někdy sedl a zamyslel se nad tím, za jakou věc bojuješ, Jayi?" Otočila se k němu. "Za koho bojuješ a proč? Chceš na tuhle otázku odpovědět tady a teď?"
V odpověď Jai na pár vteřin ztichl, aby se zamyslel. Opravdu mu v tu chvíli chyběla slova - za co bojoval? Byly to peníze? O slávu? Bylo to proto, že to považoval za správnou věc, protože lidé jako jeho matka a jeho četa si nezasloužili umírat od jim zcela neznámých sil? Bylo to proto, že lidstvo potřebovalo ochranu před anomáliemi a nikdo jiný nebyl ochoten za tuto věc bojovat?
Nebo to bylo něco jiného? Možná Jai neměl vůbec na výběr - prostě se rozhodl přidat k Povstalcům, protože Hudson mu dal příležitost v nejhorším bodě jeho života a on ji bez rozmýšlení využil. Možná ho její ideologie boje proti anomáliím pomocí anomálií něčím přitahovala. Možná to bylo vzrušení z přepadávání táborů GZ a zbrojení starobylými, mocnými artefakty. Možná ho něco mnohem většího než on přimělo vzít tu vizitku a zavolat na to číslo onoho osudného dne v Atlantě před třemi lety.
Možná se mýlil a šlo o něco jiného, ale na to musel teprve přijít.
"Bojuju… protože nemám jinou možnost." Jaiovy myšlenky se začaly formovat do slov, zatímco se díval na zem. "Nechci se vrátit domů do země, která se ke mně otočila zády, a chci pomstít svou četu. Nechci, aby si někdo další musel projít tím, čím jsem si ve Vietnamu prošel já. Nikdy. Bojuju, protože mi to Hudson nařídil, a dostávám za to zaplaceno, a bojuju, abych zabránil Velkému Zimbabwe vymazat tuhle zemi a její lidi z mapy…"
Mira zvedla prst, když se opřela o balvan, a zamyšleně ho pozorovala, jak chodí po mýtině. "Jo, to si myslíš - a jsou to dobré postřehy - ale máš vůbec představu, jaká je situace v Rhodesii? Máš představu, jací jsou Hudsonovi zvědové? Co je to Povstání?" Naklonila hlavu na stranu. "Víš vůbec, co to Povstání Chaosu je, Jai?"
Upřímně řečeno… nic z toho nevěděl. Jen zavrtěl hlavou. "Ne."
"Ať už to chceš přijmout, nebo ne," začala, "Rhodesie je rozdělená na černé a bílé. Tohle místo je sakra lepší než Jihoafrická republika a její apartheid, ale pořád to není dokonalé. Zatímco my bojujeme proti komunistickým povstalcům, vláda bílé menšiny se ze všech sil snaží udržet se u moci, a když na to přijde, je zatraceně bezohledná."
"A Velké Zimbabwe je výzvou tomuto statu quo. To, že se objevili, znamená, že spěchají, aby je odstranili, než vyhladí Rhodie, nebo ještě hůř," uzavřel Jai, zatímco Mira zvedla palec nahoru na potvrzení. "Když o tom tak přemýšlím… celé to vypadá divně, že vůbec bojují proti Velké Zimbabwe. Jsou tady už déle… Ale co Povstalci?" "Ne," řekl.
"Nejsem si jistý, jestli to víš, ale my jsme jen zlomek větší, organizovanější a záhadnější skupiny, Jai. Uvědomil sis to někdy?" Zvedla ruku ke hvězdám, jako by chtěla spočítat každou jednotlivou zářící tečku v prázdnotě. "Tam venku je spousta dalších "Hudsonových skautů" pro spoustu dalších zemí. Jsme celá stínová armáda, která jedná na základě instinktu i principu. Náš boj se neodehrává výhradně zde. Je globální. Není to jen proti Nadaci, která tyto anomálie uzavírá a skrývá jejich skutečný potenciál před světem, nebo dokonce proti GOC, která je pekelně odhodlaná je všechny zničit. Je to proti silám, které jsou pro nás nepochopitelné, proti anomáliím samotným."
"Takže jsme globální organizace…" Jai přemýšlel nahlas, ale znovu se zarazil, protože cítil, jak se mu v hlavě převalují informace, které přijímal. Z toho, jak teď popisovala Povstalce, se zdálo, že se více shodují s GOC, nebo možná dokonce do jisté míry s Nadací. Věci nedávaly smysl, ale na druhou stranu, kdy ho vlastně potřebovaly?
"Ale od koho sakra přijímáme rozkazy?" Jai zvedl obočí. "Když ne Hudson, tak kdo?"
Znovu si povzdechla a protřela si spánky. "Jai, ty o tom přemýšlíš, jako by šlo o armádu, ne o neorganizovanou změť bručounů a vědců, kteří se řídí volnou hierarchií a bojují o moc jeden nad druhým. My přijímáme rozkazy od Hudsona. Hudson přijímá rozkazy od velitelství Delta."
Jai přikývl, protože zmíněný termín už také slyšel. "A velitelství Delta přijímá rozkazy od…"
"Inženýra." Miřin tón byl zlověstný. "Nějaký telepat, nebo prekog, nebo něco mezi tím, nevím. Vím jen to, že Inženýr sepisuje Kroky plánu - náš zastřešující cíl od této chvíle až do jeho dokončení - a předává je velení Delty. Velení Delty pak tyto Kroky sestaví a předá je lidem jako Hudson jako Kompilaci kroků, a odtamtud nám Hudson dává naše mise. Ta příšera, kterou jsi vyhodil do vzduchu, a mise kolem ní? To všechno bylo doslova součástí Plánu."
Zastavila se. "Pokaždé, když je zadána Kompilace kroků, je téměř vždy provedena bezchybně. Ani nevím jak."
Jaiova tvář stále zůstávala neutrální, když si vzpomněl na něco ze svého snu, na něco, o čem se Cody možná už dříve zmínil, ale slova se už vytrácela. "Beru to tak, že tyhle plány jsou tak řídké, jak jen mohou být."
Mira po něm bleskla prstovou pistolí, což ho z dobrého důvodu zarazilo. "Bingo. Chytáš se, Jayi, a jsi mnohem hovornější. Divil by ses, jak dlouho jsem někdy musela čekat, než mi přišla nová Step Compilation."
Jai přikývl. "Ale co se týče toho inženýra…" Zvedl obočí. "Určitě nemůžeš mít Inženýra bez Motoru, ne?" "Ne," řekl.
Viděl, jak se Mira při jeho slovech na okamžik podívala do země, jako by vyslovil nějaké tabu, o kterém se nesmí mluvit. Chvíli zůstala nepříjemně potichu, dokud nezačala mumlat. "…Máš pravdu. Jde o to, Jai, že nikdo neví, kdo je Inženýr, nebo co je to vůbec ten Motor.. Z toho, co vím, jsou Inženýrovy rozkazy sporadické, neorganizované a velitelství Delty je musí všechny prosít." "Cože?" zeptala se.
"Mmm." Jai se zamyslel nad něčím, co předtím řekla. "Říkala jsi, že bych neměl Povstalcům věřit. Proto?"
"Jo." Začala a znovu zvedla pušku. "Celá tahle show je postavená na lsti, na podvodu. Jedno rameno téhle mnohoruké věci, které říkáme Povstání Chaosu, pracuje nezávisle na druhém, aniž by vědělo, co dělá to druhé rameno."
Složila ruce v bok. "Chápu to tak, že jste se nikdy nesetkal s velením Delty, nejspíš jste ani neslyšel jejich hlas. To nikdo, nejspíš ani Hudson. Nikdo neví, kdo jsou - co jsou zač - a proč dělají to, co dělají…"
Miřin hlas se na okamžik opět odmlčel. "…a nikdo neví, jak Inženýr dostává jejich rozkazy. Nikdo neví, jaká je podstata těch Plánů a jak se zdá, že se provádějí tak bezchybně. Nikdo neví, co je Inženýr zač. Nikdo neví, kde se Motor nachází. Nikdo ani neví, jestli nějaký Motor máme. Nikdo neví, proč bojujeme a proč děláme věci, které děláme, ani proč tak často bojujeme. Nikdo neví, proč nenávidíme Nadaci, kromě toho, že jsou to "nemorální vyvrhelové", kteří "oslepují svět", jak jednou řeklo Velení. Nikdo neví o válce, kterou vedeme proti anomáliím, ani proč ji vedeme. Nikdo neví nic."
"Kromě plnění rozkazů," dodal Jai chmurně, když Mira dokončila svou řeč. "To je asi všechno, co víme. Všichni jsme drženi v nevědomosti o skutečném účelu Povstání a my jen plníme rozkazy. Trochu ironické."
Co tedy bylo Povstání? Hudson ji popsal jako ctnostnou skupinu bojovníků za svobodu, kteří se snažili ukázat světu nový způsob myšlení a povzbudit ho, aby přijal neznámé, a zároveň chránit lidstvo před nepřirozenými silami, které se objevují v noci. Poslední tři roky si Jai myslel, že tento výklad je správný.
Miřin názor tomu odporoval; viděla Povstalce jako neorganizovanou, chaotickou změť žoldáků, výzkumníků a velitelů, kteří se řídili nejasnými rozkazy stínového vnitřního kruhu, o němž nic nevěděli. Čím víc o tom přemýšlel, tím víc se zdálo, že její představa je pravdivá. Jai to přirovnal ke hře na telefon, kde drobné nedorozumění a nesrovnalosti mohly změnit celkový obraz. Povstání skutečně, stejně jako jeho jméno, bylo naprostým Chaosem.
Došlo mu, že si musí udělat vlastní předpoklady pro další postup. Pokud se Miře skutečně dalo věřit, pak se nedalo věřit nikomu. Dokonce ani jí ne.
Otočil se zpátky k tábořišti. "Asi bych měl jít. Ale musím se zeptat: odkud toho víš tolik o Povstalcích? Jak dlouho už v tom vůbec děláš, že to všechno víš?"
Věděla toho o Povstalcích hodně, na jeho vkus možná až příliš, ale Jai si pomyslel, že by bylo fajn mít v takové organizaci přátele, kteří se vyznají.
Nikdy mu však neodpověděla a on věděl proč. Utichající vítr upoutal i jeho pozornost.
Bylo to, jako by se pro dvojici najednou přestal hýbat celý svět. Žáby a hmyz v tu chvíli přestaly vydávat zvuky, jako by i ony věděly, že se něco děje. V obavě, že dojde k nejhoršímu, Jai okamžitě vypnul baterku s červenou lampou a pokynul Miře, aby se dostala co nejníže k zemi, a začal se plížit zpět k táboru.
Očima těkal po temné mýtině a pátral po tom, kdo nebo co je právě pronásleduje ve tmě. Zdálo se, že stromy se k nim s každým jeho krokem přibližují a táhnou se dál a dál k hvězdné obloze jako žebra mrtvého zvířete.
Bylo ticho, skoro až příliš ticho, a jak Jai prohledával tmu, náhle se podíval na Miru, která byla jen pár kroků od něj a sotva ji osvětlovalo měsíční světlo. Viděl, že žena intenzivně a soustředěně hledí na něco ve tmě, co nedokázal úplně najít. Tenhle pohled dobře znal z pozorování lidí, jako byli seržant Gibson a rotmistr Buczek v boji; věděla, na co se dívá, a hodlala to zabít.
Protože věděl, jak strnulá je řeč jejího těla, nepřekvapilo by ho, kdyby hned na místě začala střílet, ale její postava a mělký dech dávaly Jaiovi najevo jiné emoce.
Váhavost.
Když se napjala a zvedla pušku z nízké pohotovostní polohy… najednou se odněkud z lesa ozvalo duté zadunění. Jai dopadl do hlíny a zakryl si hlavu, protože okamžitě rozpoznal zvuk střílející M203, a Miřiny oči vytřeštily oči.
Krajina, jen stěží osvětlená měsíčním světlem, se náhle rozzářila, jako by byl den, když se nad mýtinou zhmotnila bílá světelná koule. Světlice ozářila postavu vysokého svalnatého Afričana pokrytého bílými válečnými barvami a nechala vyniknout tmavé postavy ozbrojenců v těžké bojové výstroji ukryté v listí kolem nich jako bolavý palec.
Těsně předtím, než mohl začít křičet na Darrena, aby odtud vypadl, zaslechl před sebou praskot velké zbraně. Síla výbuchu před ním ho odmrštila do vzduchu na dobu, která mu připadala jako věčnost, než se konečně zády setkal s tvrdou zemí.
Miřiny zběsilé hlasivky a Darrenovy výkřiky přehlušilo ohromující praskání střelby a syčení magických výbuchů, které na ně byly vypáleny ze všech stran. Když začal upadat do bezvědomí, Jai viděl, jak hvězdy nad ním pomalu začínají mizet; nahradila je hluboká, rozpínající se čerň, která se pomalu přesouvala, aby ho objala.
Brzy už viděl jen tmu a slyšel jen ticho.
