Info
Originál: http://www.scp-wiki.net/his-kind-eyes
Autor:
Překladatel:
Necítím svoje nohy. Matně si vzpomínám, jak jsem je měla, když jsem se ještě plazila.
Nejsem schopná odejít kvůli němu. Dává mi společnost, naslouchá mi, ví přesně, co říkám, ale jeho oči jsou opravdový důvod, proč zůstávám. Má tak laskavé oči.
Potom přišel a řekl mi, že někdo jde! Byla jsem tak nadšená, ale i vyděšená, měla jsem obavy, že mě nenajdou. Začala jsem na ně křičet. Potom ke mně přistoupil a řekl mi, že je ke mně dovede a odešel. Utěšil mě, ale stejnak jsem dál na ně volala a lezla jsem dál. Po chvíli se vrátil. Naznačil mi smutný pohled a omluvu, když mi řekl, že ta osoba utekla. Byla jsem zlomená. On taky vypadal smutně.
O chvíli později mi řekl, že přichází někdo další. Zkusil to znova, ale opět ta osoba utekla. Lezla jsem, brečela a křičela, ale nepomohlo to. Byl hrozně rozrušený, když mě takhle uviděl.
Když přišla třetí osoba, slíbil, že je ke mně dovede. Zkusili jsme to znova a slyšeli jsme ho! Slyšela jsem jeho kroky, byl tak blízko! Ale slyšela jsem náraz, takže jsem věděla, že se něco stalo. Přišel zpátky a řekl mi, že se vrátil, ale upadl a zranil se. Nebyl si jistý, jestli se probere. Brečela jsem a pokoušela se lézt. On brečel taky.
Přišlo jich mnoho, mnohem víc. Nebyl si jistý, proč sem přišli, ale měli zbraně, a tak se o mě bál. Řekl mi, abych tady zůstala, což jsem také udělala, a že je pokusí udržet dál ode mě. Dlouho byl pryč, hodně dlouho, ale když přišel, řekl, že musel udělat něco drastičtějšího.
Donutil je odejít.
Nemůžu pochopit, co se stalo. Chtěli nám ublížit? Nebo nám jenom chtěli pomoct?
Stále jsem lezla a lezla a lezla, až konečně jsem dolezla na vrch. Nemohla jsem tomu uvěřit a on byl taky šťastný možná i za mě.
Dveře se nedaly otevřít.
Zkoušela jsem bušit, jak nejvíc jsem mohla, ale stejnak se neotevřely. Nikdo tam nebyl. Jsem tady uvězněna navždy.
Ale když už nic jiného, tak mám alespoň jeho překrásné oči.