Info
Originál: http://scp-wiki.net/his-clockwork-servants
Autor:
Překladatel:
"Kde jsou Jeho mechaničtí sloužící?
Kde je práce z Jeho rukou pocházející?
Kde jsou Její digitální milenci?
Co jsou Jeho rozbité příkazy?"
Vasil ztěžka polkl, když Otec Aglajev otřel štíhlou bronzovou čepel do jasně rudé látky. Mužovy šedé vlasy se podivně leskly v mihotavém polosvětle, jak lehce přikládal špičku čepele na kůži Vasilovy levé ruky, a jemně zamumlal otázku, na kterou oba znali odpověď. Zpěv akolytů, co je obklopovali, téměř přehlušil Vasilovu odpověď. "Ano, Otče, jsem si jist!"
"Jak můžeme doufat, že Ho znovu postavíme
Když jsme stále stvoření z masa vystavěna?
Jak můžeme prohlašovat, že Mu sloužíme
dokud nejsou naše těla rozlámána znova?"
I když Vasilova krev stále zlehka dopadala na podlahu, otec Aglajev na ránu vylil olejnatou tekutinu z útlé lahvičky, slzy hrdosti v jeho usměvavých očích. "Vasile, můj synu, kterého jsem vychoval jako vlastního, jmenuji tě Jeho služebníkem. Tímto jsi připraven. Jdi dál a konej Jeho dílo!"
"Jaké divy jsou v Jeho předělání!
Jaké zázraky jsou v Její moci!
Jeho Zlomená Soukolí se navěky otáčí
Obnovují jeho duši se kající!"
Otec Aglajev na chvíli sevřel Vasila v silném objetí, než mu pomohl na nohy. "Pojď. Věci máš sbalené. Běž, misionáři, a šiř Jeho Zlomené Slovo!"
"Jak můžeme nešířit Jeho poselství?
Jak můžeme nesloužit Jeho vůli?
Jak můžeme být Jemu v blízkosti
A Jeho nechat stále zničeným?"
O pár dní později šel Kajícník Vasil Aglajev nervózně po přelidněné ulici vrhajíc letmé pohledy na lidi, kolem kterých procházel. Jeho otec mu řekl, že pokud se sem dostaví v určenou dobu jeho služba Církvi bude splněna. Najednou klopýtl.
"V záři těl, co nám dává
Čemu jsou ta naše z masa hodna?
Skrze Její zásahy Mu sloužíme
Skrze Ni zem přetvoříme!"
Vasil hrůzou zaúpěl, když ucítil, že se něco v jeho těle začalo měnit. Jeho otec-
Mrkl.
Jak pokračoval v chůzi, Vasil sebou chvíli trhal a tu a tam se zastavil, aby se mohl dotknout paže nebo ramene kolemjdoucího mumlajíc Jeho požehnání. Jeho kroky se ustálily a po tvář se mu rozlil úsměv když jeho mechanické mysli došla sláva úkolu, co na něj čekal. Tohle bylo požehnání, o které se musí podělit!
Slunce se už odráželo od maličkých soukolí, která se začala vytvářet za jeho očima.
"My jsme Jeho mechaničtí sloužící!
My jsme práce z jeho rukou pocházející!
Ti co nám odporují nám odpustí
až budou přinuceni k porozumění!"
