Herman Fuller uvádí: Cukrová Vata Petra Vatamana
hodnocení: +2+x
blank.png


Cukrová Vata Petra Vatamana!

Nejnadýchanější cukrová vata na světě!



Neodolatelně sladká a barevná!

Přijďte a ochutnejte tu nejlepší cukrovou vatu, která kdy bude existovat od samotného Petra Vatamana! V nabídce je celá paleta zábávných barev a garance, že budete chtít víc!

Ochutnejte dokud je na skladě!

Následuje výňatek z díla zvaného Zrozený pro Cirkus: Menažerie zrůd Hermana Fullera. Identita vydavatele ani autora zatím nebyla určena a vytrhané stránky byly nalezeny vložené v knihách o cirkusech po celém světě. Osoba nebo osoby zodpovědné za tento jev jsou neznámé.

Ubohý Petr Vataman

To the Circus Born

Petr byl v Cirkusu nejsladší kluk ve všech ohledech. Byl čistá cukrová vata a spousta z nás ho začala milovat. Starali jsme se o něj, jak nejlépe jsme mohli, ale vše co jsme dělali nakonec nebylo dost.

Pamatuju si na den, kdy poprvé dorazil do Cirkusu. Neměl žádné jméno a hledal domov. Fuller mu dal jméno Petr "Vataman" Fuller. Na jevišti se mu říkalo jednoduše Petr Vataman. Dělával nějaká taneční vystoupení pro děti. Byly to jediné časy, kdy se dostával mezi své vrstevníky. Děti ho měly rády, ale on se jich bál. Před Cirkusem byl sám, takže byl poměrně stydlivý. Všichni jsme mu pomohli, zvyknout si na to být na jevišti. Nechtěli jsme, aby mu Fuller ublížil jako nám, když jsme udělali chybu.

Tančit se naučil rychle. Starý Wally Tančící Klaun ho to učil, zatímco my jsme se dívali. Bylo hezké vidět, že cvičí u Wallyho. Byl šťastný a nadšený, že se může učit od toho nejlepšího. Wally pro něj začal být něco jako otec. Občas dokonce vystupovali spolu.

Petr začal být vyděšený, když se lidé v publiku začali bavit o jeho chuti. Sladce voněl, což v lidech vzbuzovalo zvědavost. Fuller se jednoho dne rozhodl, že Petr nebude tančit a místo toho Petra ochutnal. Kousek z něj ustřihl. Na zasaženém místě začala rychle dorůstat chybějící vata. Petrův ošklivý křik dával najevo, že to pro něj bylo velmi bolestivé.

Petrova vata se stala něcím, na čem si Fuller vybudoval závislost. V ten moment začal cukrové vaty prodávat mnohem víc. Skoro každý den bylo každou hodinu Petrovo tělo stříháno. Každý den se z Fullerova stanu ozýval jeho křik, dokud Cirkus neotevřel. Nedělali jsme nic, kromě toho, že jsme pro něj tiše plakali. Jediný, kdo se to pokusil zastavit byl Wally. O něj se bohužel postaral Manny. Wally byl naporcován a jeho maso rozprodáno, osud ke kterému nevyhnutělně směřoval. Nevím jestli se o tom Petr někdy dozvěděl, ale jsem radši, když si můžu myslet, že ne. Ale jak znám Fullera, nejspíš mu to řekl jenom aby mu rozerval duši.

Celé roky až do dospělosti žil Petr v agónii. Pár z nás několikrát plánovalo, že ho osvobodíme, ale Manny nás pozorně hlídal. Bohužel, nakonec jsme si na Petrovy bolestné výkřiky zvykli, dokud jednoho dne neustaly. Stále byl naživu. Předpokládám, že v ten moment přijmul svůj osud, což mi dodnes, když nad tím uvažuju, trhá srdce.

Petr se z jeho muk osvobodil, když se mu nějak podařilo utéct. Neutekl pryč z Cirkusu, Herman by ho zaručeně chytil. Namísto toho skočil do hořící díry, která byla připravená na vystoupení. Oheň ho pozřel dokud z něj nezbyl jenom popel. Když odcházel, nevydal ze sebe jediný zvuk.

Fuller si za ta léta hodně Petrovy vaty uskladnil. Dál prodával tu, která mu zbývala. Pokusil jsem se ji spálit, aby Fullerovi po Petrovi nic nezbylo, jakožto vyrovnání za moji nečinnost ohledně jeho záchrany. To se mi nepodařilo a namísto toho jsem utekl.

Doufám, že je Petr někde, kde je šťastný. Zasloužil si lepší osud, než Fullerův Cirkus.

170

Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License