Herman Fuller Uvádí: Setkání se Stvořitelem
hodnocení: +1+x
blank.png


SETKÁNÍ SE STVOŘITELEM

NIKDY DŘÍV NESPATŘEN!

HROZIVÝ EXPONÁT!

ZBABĚLCI SE ODVRACÍ!



HRŮZNÉ A DĚSIVÉ

MONSTRUM ČEKÁ!

MÁTE DOST ODVAHY?

25. ŘÍJNA VE 22:00! JEDINĚ NA NÁMĚSTÍ OKRSKU ATLAS!

JEN JEDNA NOC! JEDNA VELKÁ HRŮZA! NENECHTE SI TO UJÍT!

Následuje výňatek z díla zvaného Zrozený pro Cirkus: Menažerie zrůd Hermana Fullera. Identita vydavatele ani autora zatím nebyla určena a vytrhané stránky byly nalezeny vložené v knihách o cirkusech po celém světě. Osoba nebo osoby zodpovědné za tento jev jsou neznámé.

Smrt

To the Circus Born

Upřímně si tu noc zas tak dobře nepamatuju. A podle těch malých útržků co vím, pochybuju, že vůbec chci. Začala stejně jako všechny ostatní; Herman, který ječí na všechny “přistupte, přistupte” a rovná sedadla . Já jsem stál vzadu a kouřil s pár uklízeči když to přinesli.

Několik místních dětí, křenících se od ucha k uchu, vleklo krabici, ve které evidentně byl Hermanův hřeb večera. Zkusil jsem s nima mluvit. Něco o té zatracené věci zjistit. Neřekli ani slovo a prosvištěli okolo mě přímo k jejich zaměstnavateli, který se usmíval od ucha k uchu. Sotva jsem ho viděl, když tu věc vytáhl. Jeden z uklízečů nalevo ode mě řekl, že to je žebro a jeden napravo se mu vysmál s tím, že to je loketní kost. Místo abych věnoval pozornost následné hádce, jsem pozoroval jak si s ní Herman pohazuje. Pozorně ji projížděl očima, dotýkal se každé rýhy, která v ní byla vyrytá a nakonec se vzpřímil. Kost s hlasitou ránou přistála zpátky v krabici a hádka uklízečů ustála. Herman se na nás podíval se svým typickým úsměvem na tváři. Radši jsem se podíval jinam. Bůh ví co se mu honilo hlavou. Zapálil jsem si další a ustoupil jsem, když ty děti vyběhly zase ven se čtvrťákem v rukou.

Zakrátko přišla noc a první číslo pomalu končilo. Z pohledu v Hermanových očích mi bylo jasné, že tu nebohou dívku čeká bičování. Číslo bylo ukončeno nehodou. Něco, v čem byl Herman nepochybně zapletený. Obecenstvo zalapalo po dechu a přišlo další číslo. Během minuty bylo obecenstvo zase veselé, už bez vzpomínek na dívku, která se teď zoufale plazila pryč.

V polovině druhého čísla jsem k ní přišel. Zjistil jsem, že byla akrobat a jmenovala se Hills. Poslouchal jsem její slova, zatímco jsem jí zavazoval rány. Někdy během procesu jsem si uvědomil, jak špatné to je. Okolo její paže byl pevně utažený kus látky, hlína po celém jejím obličeji a neustále krvácející rána na jejím stehnu. Vzdechl jsem. Noc měla být ještě dlouhá, o to delší kdyby nás Herman chytil. Vzal jsem svoji osamocenou lahev rumu, omluvil se a nalil jí ho do rány. Křičela

a začalo Třetí Číslo.

Nic tomu přímo nenaznačovalo. Ani pořádný křik nebylo slyšet. Poté se vzduchem prohnala rána a všechno utichlo. Publikum bylo zticha. Dál jsem věnoval pozornost zraněním dívky, když se vzduchem začaly vířit další rány a publikum začalo křičet. Ohlédl jsem se a viděl jsem Hermana běžet přímo ze středu Velké Špičky se zděšeným a maniakálním výrazem na tváři. Za ním byl napůl zformovaný kostlivec. Jeho části byly pokryté vnitřnostma, kromě žebra, které bylo rozlomené na dvě části. Postavil jsem se a pomalu jsem odcházel ze scény, když za mnou propukl hysterický smích. Klauni.

Uhnul jsem jim z cesty a slabě ukázal na stvoření, pomalu se skládající ze zbytků davu. Přikývli, ale brzo mi došlo, že to nebyl jejich cíl. Můj žaludek začal hořet, když jsem viděl jak první Klauni naběhli do davu. Otočil jsem se a běžel jsem pryč, než jsem mohl vidět víc.

Když jsem se tu noc vrátil měl už Cirkus skoro sbaleno. Podíval jsem se tam, kde kdysi stávala Velká Špička, ale všechno co zůstalo byl popel. Zkoušel jsem se na to ptát Hermana, ale všechno co řekl bylo "S takovou reputací nemůžeme žít," a agresivně mávl rukou. Vydal jsem se do svého vagonu ale zastavil jsem se ve vagonu akrobatů, kde jsem našel Hills. Pořád naživu ale teď s kostěnou nohou. Když jsem se na to zeptal zasmála se a řekla mi, že to byl férový obchod s Hermanem a tou stvůrou, přičemž ukázala na rýhu, kde by mělo být žebro.

235

Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License