Předzvěst
hodnocení: +2+x

O5-2 si opatrně upravila roušku na obličeji, tahala za ochranou látku sem a tam, aby se ujistila, že má zakrytá ústa i nos. Sehla se k zemi a vyměnila černé lodičky za sterilní pantofle. Na jejím stole ležel pár gumových rukavic a jednorázová čepice.

"Je tohle vážně v rozsahu protokolu pro interakci s mužem starým čtyři sta let?" zeptala se členka Rady, když se znechucením pohleděla na své pantofle.

"Opravdu vás v takové době zajímají protokoly?" Prohodil Dr. Zhang, když si upravoval brýle a hleděl do tabletu.

"V takové době. Co byste o tom vy mohl vědět? Žijete v jiném světe, než my. To je přesně ten důvod, proč bylo založeno Existenční izolační zařízení Beta." O5-2 si zastrčila dlouhé stříbrné vlasy pod čepici a odtlačila jednotlivé prameny z čela nahoru pod ochranný oděv.

"Členové Rady by tu neměli být. Měl bych se vůbec ptát, proč je od tohoto pravidla dnes opouštěno?"

"Ne. To byste neměl." Natáhla si gumové rukavice a zakončila svou větu plesknutím natažené gumy. "A ani to nedělejte."

Členka Rady a Oblastní ředitel dokončili svou přípravu v tichu. Jemné zazvonění a zelená ikona blikající na ředitelově tabletu naznačovaly, že subjekt byl připraven. Dr. Zhang chtěl promluvit. O5-2 ale promluvila dřív.

"Žádné nahrávání. Nikdo jiný." O5-2 přidržela svou bezpečnostní prověrku na čtečce u hermeticky uzavřených dveří. Karta byla přijta a západky zaklaply. Ze dveří se na ně vyvalila vlna vzduchu z natlakované přetlakové komory.

Naposledy pohleděla na Dr. Zhanga. "Nikdy jsem tu nebyla. Rozumíte?"

Oblastní ředitel přikývnul. O5-2 nečekala na svolení a vešla do hlavní komory.

Druhé dveře se za ní automaticky zapečetily. Před ní ležel muž v nemocniční posteli, uprostřed masy trubiček, kabelů a zvedačů, umožňující pohyb s minimální námahou. Jediné co věděla bylo, že to je muž, protože si to přečetla v jeho složce; muž před ní byl jen zvadnutý lusk s průsvitnými vlasy tenkými jako pavučiny a skvrnitou kůži. Stroje zaznamenaly dech a tlukot srdce, ujišťující každého, koho to zajímalo, že to byla žijící bytost.

Posadila se na židli vedle postele starodávného muže vedle výzkumného personálu. K zábradlí u postele vedle muže byl připojen reproduktor.

"Sbohem, SCP-411."

Starý muž pohnul svými rty, mikrofon u jeho pusy, který drže na místě užitím pásky, zaznamenal slabý sípavý zvuk. Několik vteřin uběhlo, než z reproduktoru vyšel monotónní hlas rekonstruijící a interpretující jeho sotva vnímatelná slova.

"Jsi první z tichých časů. Trocha klidu a míru, konečně."

O5-2 analyzovala odpověď. Nebyla to odpověď na žádnou otázku, na kterou by se mohla ptát. Zatím žádné kauzality.

Monotónní hlas se navrátil. "Utrpení. Krutost. Měna, za kterou je kupován svět. Vše co jsi, je odraz tohohle. Vzpomeneš si na pravou povahu krutosti, až přijde čas."

Musela být odteď opatrná. Tohle znělo jako něco. Prošla si seznam otázek, který si připravila, psychicky si zakazovala jakoukoli touhu odchýlit se od seznamu. Přečetla nahlas otázku, o které si myslela, že nejvíce seděla na odpověď.

"Jakou cenu za to všechno budeme muset zaplatit?"

Nelíbil se jí strnulý charakter této konverzace. O5-2 sledovala tenkou slinu tekoucí z koutku SCP-411, když se pohnuly jeho rty. Čekala na přepis.

"Váš druh se neobjevil jen na mé cestě. Poznávám vaše tváře. Celý můj život jse viděl přesně takové tváře, jako jsou ty vaše. Nevidím je plné strachu, zoufalství a nenávisti, jako tváře, které jsem vídal během mých posledních let. Vidím je šťastné. Štěstí nerušených dnů, osvětlené jinou hvězdou. Vaše budoucnost je v mé minulosti jasná."

Jiná hvězda. To bylo v souladu s údaji z nejnovější Determinativní Sady, která byla prozkoumána. Povaha toho, jak se to všechno stalo byla temná, stejně jako data z SCP-2003, ale možnost, že záchrana od 001 byla pro jednou reálná se za posledních několik týdnů provokativně vyjasňovala.

Přece jen tu pořád byla budoucnost.

O5-2 začala odříkávat otázku. Rychle byla přerušena monotónním trhaným smíchem z reproduktoru. Něco na tom smíchu jí uklidnilo. Začala znova.

"411, existovala ve vaší minulosti lidská rasa?" Její pocit úlevy narazil na nepřirozený tok konverzace. Její nadšení z naděje, že existuje nová cesta, byla přerušena něčím, co v ní působilo jako jed. Nic na této interakci jí nepřipadalo v pořádku. Mnoho věci vyvolávalo útržky budoucnosti. Všichni si tyto události zkreslili skrze šílené čočky jejich stvořitele. Budoucnost byla zapovězena od hlavního procesu plánování, ale O5-2 cítila potřebu udělat výjimku, odevzdat hlas do hlasování, které mělo proběhnout až další den.

Její myšlenky byly přerušeny dalším zapraskáním reproduktoru. "Pustá skála. Domov hrůz nad rámec představ. Je dobře, že život vyprchal. Je ještě lepší, že život ostatních pokračuje daleko odsud."

Inu. Další odpověď byla jednoznačná. Oddechla si, otrávená pravidly této hry navzdory nechutného směru situace.

"Existuje budoucnost lidstva na Zemi?"

To byla ta poslední nepříjemná otázka, na kterou se chtěla zchátralého humanoida zeptat. Vzácný zdroj informací, ale očividně by delší rozhovor někoho v takto pokročilém věku zabil. Pak by byli všichni opravdu v háji. Rozhodla se ještě pár okamžiků počkat, zatímco časem zničený muž neslyšně zalapal po dechu ve svém pomalém čase. Její zítřejší hlas byl nyní rozhodnut. Začala si v hlavě formulovat počátek přednesu, kterým si zítra před svými kolegy obhájí své argumenty. Jak by se smířila s-

"Planeta Rukou. O tom musíme mluvit. Jsem odtamtud, víš. Stejně jako ty, mé dítě. Dozvíš se víc, až bude čas. Jsem rád, že jsem tady a ne tam.."

O5-2 vzdychla. Senilita nebyla zmíněna ve složce, ale jistě se dala očekávat od někoho, kdo si za svůj život prošel několika stoletími. Na chvíli jí napadlo, že by možná měla 411 dát další odpověď. Rychle to zapudila. Jakákoliv šance, jakkoliv mizivá, byla lepší, než zítřejší návrh. Soustředila se na přesvědčování ostatních.

"Zdravím tě, marnotratná dcero. Na rozdíl ode mě, budeš brzo doma." Starodávný obličej se zkroutil v něco, co připomínalo mírný úsměv. Jako kdyby právě přišla do místnosti. To ji navedlo, naštěstí.

"Zdravím, SCP-411." O5-2 se hbitě postavila, otočila se a opustila místnost.

Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License