Info
Originál: http://scp-wiki.wikidot.com/good-fences-make-good-neighbors
Autor:
Překladatel:
Seděl sám na schodišti bytového domu a sledoval skupiny lidí proudící dovnitř a ven z budovy přes ulici. Byl si téměř jistý, že v ní působí Nadace a byl zvědavý, zda byly jeho průzkum a sledování úspěšné. Poslední Oblast, kterou navštívil, obsahovala unikátní zařízení schopné vzdorovat telepatii, které samozřejmě osvobodil, a rozjímal, jaké divy by se mohly skrývat zde. Mohl by napsat celé knihy o tom, na co v nadačních zařízeních nich narazil.
Ráno se změnilo v odpoledne, odpoledne ve večer, a on stále seděl a vše si zaznamenával do svého diáře. Měl tak praktickou velikost. Konečně vstal ze svého bidýlka a lehce kráčel směrem ke dveřím protější budovy. Mohl zazvonit, ale raději zadal kód, který viděl předtím. Docela všední omšelá vstupní hala, na jedné straně několik schránek, na druhé rozvrzaný výtah, letáky pokrytá nástěnka na protějším konci haly lemovaná z levé strany schodištěm vedoucím vzhůru a dolů, z pravé zavřenými dveřmi s nápisem "Správce".
Nejspíš to bude výtah. Skrytý sklep, nepřístupné patro nebo něco podobného. Docela běžné pro městské Oblasti, nebo tomu alespoň nasvědčovala jeho zkušenost. Přivolal výtah a čekal, než se pomalu spustí na úroveň jeho patra. Zvláštní, všechny schránky se zdají zaprášené. Nadace by se měla více zajímat o maličkosti, jestli se chce schovávat všem na očích.
Otočil se zpět k výtahu, který se se zasténáním zastavil a jeho otevřené dveře odhalili dva muže s pistolemi, kteří bezhlesně začali pročesávat halu. Ani jeden z nich nevěnoval pražádnou pozornost muži stojícímu přímo před nkmi, ale to nebylo neobvyklé. Prošel kolem nich do otevřeného výtahu, zatímco dokončili svou hlídku.
"Velitelství, nikdo tu není. Naprosto prázdné."
"Tím jsem si naprosto jistý."
"Co myslíte tím, že—"
Agenti se bleskově otočili a zamířili na dveře výtahu, které se právě zavřeli. Nikdo se pousmál, zatímco mačkal tlačítko "zavřít dveře", a přemítal o svých možnostech. Co takhle vybrat— ale, přece to nemůže být takhle jednoduché. Tlačítko 12 bylo následováno přímo tlačítkem 14. Stisknul obě tlačítka zároveň a čekal, zatímco se výtah vydal vzhůru.
Oblast nyní s jistotou věděla, že je tu, ačkoliv jej nemohli najít. Komplikace, přesto to jeho průzkum činilo jen o něco málo složitějším. Přesto je lépe mít jistotu. Sklonil se téměř až k zemi, když výtah minul 12. patro, a zmáčknul tlačítko Zastavit. Dveře se spřípavě otevřeli a zadní stěnu kabiny zasypaly výstřely.
Nikdo se vyplížil z výtahu, krčící se mimo linii palby. Stráže v překvapivě prostorné hale přestali se střelbou po prvních několika vteřinách, přesto se zdálo, že jsou připraveni kdykoliv znovu začít. Jakmile se vyhnul riziku bezprostřední smrti, narovnal se a prozkoumal místnost.
Hala, která mohla pojmout pětinu celého patra, s dveřmi s elektronickými zámky zasazenými do všech čtyř stěn. Ve středu místnosti stál stůl recepčního, vcelku moderní chromovaný kus nábytku se tabulemi z posíleného skla. Na něm otevřený laptop a telefon, několik spojených papírů, pár tužek a zvýrazňovače a velký pořadač. Čtyři strážní ve stejnokroji stáli v půlkruhu vedle výtahu, se zbraněmi zamířenými do středu kabiny. Počkat, jeden z nich má paralyzér. Alespoň někdo se jej snažil chytit živého, to přece musí něco znamenat.
Nikdo jedním okem sledoval strážné, zatímco prohledával laptop. Tohle byl rozpis služeb, pracovní záznamy a— zdravím, copak je tohle? E-mail, upozurňující všechen personál, že Ředitel Kondraki hodlá Oblast navštívit - zítra. Ani zmínky o tom, proč to tak je, ale ty by nebyly součástí běžného e-mailu.
Dva strážní začali prohledávat místnost, zatímco druzí dva se nepohnuli od výtahu.
"Žádný vizuální kontakt s vetřelcem. Výtah se při příjezdu zdál být správný. Prosíme o bližší instrukce."
Nikdo nekladl okolnímu dění téměř žádnou pozornost, zatímco v rychlosti pročítal dokumenty. Formulář, další formulář, formulář s počmáranými okraji, kopie receptu na ječnou polévku? To nevypadá špatně. Není důvod si to nenechat na později.
Teď se dostat přes dveře. Žádná karta příhodně skrytá pod laptopem, či zavěšená kolem nepozorného krku. Jediné, co mu zbývalo, bylo je přesvědčit, aby sami vyšli ven.
Nikdo se proplížil zpět k výtahu, natáhnul ruku, zmáčknul tlačítko Přízemí a v rychle vykročil z nebezpečné zóny. O vteřinu později se ozvalo zacinkání a dveře výtahu se zavřely. Slyšel, jak se kabina pomalu vydala na cestu šachtou.
The guard with the earpiece holstered her weapon. "Are you sure it wasn't a malfunction, Command? It just closed and headed back down. Nobody was on it." Strážná se sluchátkem zasunula svou zbraň do pouzdra. "Velitelství, jste si jistí, že to nebyla porucha?"
Pauza. Pokývání. "Ano, pane."
Spěšně se vydala k zavřeným dveřím.
"Všichni se vraťte na stanoviště. Velitelství nechává nižší patra, aby se o to postarala."
Vylovila z kapsy kartu (ach, tak tady byla) a vložila ji do čtečky. Zámek se s cvaknutím otevřel a ona otevřela dveře. Strážný s paralyzérem se posadil ke stolu, zatímco zbylí dva opustili místnost. Nikdo se protáhnul za nimi, aniž by se dotknul dveří.
Nová místnost byla malá. Pletivem ovinutá zbraňová skříň na jedné straně a dlouhá stůl se třemi monitory zobrazujícími halu v přízemí, místnost, jíž právě opustili a něco, co působilo jako vyšetřovací místnost. Fascinující, ačkoliv právě zela prázdnotou. Proč by proboha umístili bezpečnostní stanoviště takhle blízko hlavní hale?
Strážní se posadili na židle a vypadali podrážděně. Jistě na ně stále působil jeho předchozí vpád. Dveře na protější straně místnosti nabízely příslib nových tajemství, dostat se k nim nepozorovaně však znamenalo podstoupit jistý risk.
Nikdo vytáhnul malý tablet s logem Továrny na jeho zadní straně. Byla nesmírně složité se k tomuto prototypu dostat a cena za jeho použití byla nechutný, i přesto měl své využití. Sklonil hlavu k optickému senzoru a snažil se udržet zdvižené víčko, zatímco zařízení skenovalo jeho sítnici. Skoro si nevšiml, když drobná jehla téměř bezbolestně odstranila vzorek DNA pro potvrzení totožnosti. Obrazovka se rozsvítila a odhalila změť ikon, hieroglyfů, run a dalšíh prastarých symbolů. Všeho, co tablet dokázal, bylo technicky možné dosáhnout s použitím neanomálních technologíí, nicméně přesnost a rychlost, s níž dosáhnul kýžených výsledků, výběr metody značně zjedodušila.
Nikdo poklepal na několik hieroglyfů, zadal krátkou sérii příkazů a zmáčknul "enter". Světla a monitory v místnosti okamžitě pohasly. Slyšel též hlasité "kachunk!", když se magnetické zámky vnitřních dveří deaktivovaly. Zatímco agenti tápali v temnotě, Nikdo se proplížil nyní odemčenými dveřmi.
Na druhé straně se nacházela chodba ozářená pohotovostním osvětlením, drobné světlomety ozařovaly zhruba každých 10 metrů. Ne dost, aby viděl jasně, přesto dost na to, aby pochopil. Do chodby začaly proudit další lidé, a s nimi kakofonie vzrušených hlasů dosahující crescenda. Po Nikom vstoupil do místnosti další, světla se znovu rozsvítila a na skrytém intercomu se začalo přehrávat předem připravené sdělení.
"Bezpečnostní Procedury Aktivní. Veškerý Personál Zaujme Příslušné Pozice. Bezpečnostní Procedury Aktivní. Veškerý Personál—"
Nikdo zprávu ignoroval a pokračoval chodbou proti proudu těl. Zatímco pokračoval, nahlížel do dveří. Většina byla plná nudných kójí, ale když se podíval skrz okno ve dveřích na protějším konci místnosti, viděl regály a počítačové desky. Serverovna! Jackpot! Další elektronický zámek, ale… Jedno další píchnutí do oka, několik dalších příkazů a světélka na zámku zezelenala a on mohl otevřít dveře.
Uvnitř stál tucet regálů s řadami a ařadami serverů a routerů propletenými mořem kabelů. Na vzdáleném konci se nacházela malá pracovní kóje se stále rozsvíceným monitorem. Zdálo se, že… Samuel Johannsen zapomněl z terminálu vytáhnout svou přístupovou kartu, než místnost opustil. Špatné pro Sama, dobré pro Nikoho.
Vypadalo to jako běžná nadační OS, nic, co by Nikdo před tím neviděl. Klik, klik, klik, a tady byl seznam projektů spravovaných touto Oblastí. Hm… klíče do jiných dimenzí, datové baíčky s výsledky jakýchsi simulaci budování nových světů, logistické zprávy pro zbytek státu… nic dost zajímavého, aby si to získalo jeho pozornost. Byla by věčná škoda, kdyby to všechno bylo pro nic.
Tak počkat. Složky přístupné pouze Radě O5 maskované v adresáři označeném Třída-RI? Co by něco takového dělalo v malé Oblasti, jako je tato? Nikdo vytáhnul z tabletu kabel a zapojil jej do počítače. Operační systém byl možná unikátní, ale USB byla všudypřítomná. Jeden další vzorek oka, aby zařízení otevřel (tři dny v rychlém sledu bylo trochu moc, nejspíš to několik dní nebude moci použít), rychlé poklepání na speciální aplikaci a… ano, složky byly zkopírovány a hesla napadnuta. To bylo patrně vše, co tu mohl získat, bude lépe nepřeceňovat moment překvapení. Sbalil si své vybavení a vyplížil se z místnosti…
Přímo do jednotky plně vybavených agentů. S helmami s percepčními filtry. K ďasu.
Nikdo pomalu zvedl ruce nad hlavu a nevinně se zazubil. "Přátelé, je to krásný den, že ano?"
Praskání paralyzérů vysílajích výboje do jeha těla byla po tom všem jen velmi malým překvapením. Nikdo se sesunul k zemi a nekontrolovatelně sebou škubal, dokud milosrdně neztratil vědomí.
Vzbudil se připoutaný k židli uprostřed místnosti, kterou předtím viděl na monitoru, nebo velmi podobné. Vyzkoušel svá pouta, pevná, a potom si protáhnul krk, zatímco čekal. Byl svlečen do spodního prádla a z chladu v místnosti mu tuhly svaly.
Jednosměrné zrcadlo pokrývalo stěnu po jeho levici, ale on jím dovedl prohlédnout bez větších obtíží. Nejdřív tam nikdo nebyl, ale několik jich přišlo v průběhu následujících minut. Někdo si musel všimnout, že je vzhůru. Laboratorní plášť, laboratorní plášť, vojenská uniforma? Předstíral, že si protahuje krk a podíval se znovu. Mnoho vyznamenání, insignie naznačovaly, že se jedná o generála Armády USA. Jeden další pohled a ano, visačka s osobní kartou- Generál Mulhausen. Proč mu to jméno bylo povědomé?
Byl vyrušen ze svých úvah, když do místnosti vstoupil rozvztekleně vyhlížející muž s pevně sevřenými obličejovými svaly a vydal se přímo k němu. Laboratorní plášť (nikdy nerozuměl fetiši pro zbytečné laboratorní pláště), tenké, řídnoucí šedohnědé vlasy, prakticky totožný s bezpočtem starších výzkumníků, s nimiž se setkal dříve. Nikdo stihl postřehnout malou ženu, která do místnosti vstoupila za ním, než se k němu muž přiblížil natolik, že mu zcela zakryl výhled a začal křičet.
"Kdo jsi! Pro koho pracuješ! Proč jsi šel po složkách o Projektu Palisáda?"
Mužův dech páchl po rybách a mentolkách, kombinace, která Nikomu způsobilo chvilkovou nevolnost.
"Jsem Nikdo. Myslel jsem si, že to už nejspíš budete vědět."
Muž (ach, pojďme mu říkat Krysák) přimhouřil oči a vyštěkl: "Nikdo neexistuje. Je to jen urbanizovaná legenda, kterou agenti děsí nováčky. Pro koho doopravdy pracuješ?"
Nikdo si uvnitř povzdechnul. Výborně. Jeden z těchhle.
"Mým zaměstnavatelem je jen má zvědavost. Vy máte tolik zajímavých věcí. Mimochodem jste si nedali práci tohle místo pořádně schovat. Bylo daleko jednodušší najít tohle než například Oblast 19."
Tak tohle si vysloužilo pozornost lidí za zrcadlem. Ano, snažil se provokovat Krysáka, ale to by mohlo vést k nedbalosti. Špetka zábavy ale nikdy neuškodí.
Krysák obživnul a jeho obličej zrudnul. Zapíchl svůj prst do hrudi Nikoho. "Nidko, a tím myslím nikdo, se nikdy neinfiltroval do Oblasti 19."
"Přesně taks." usmál se Nikdo zatrpkle.
Krysák sevřel svou ruku v pěst a žena za ním potichu promluvila.
"Agente Mitchelle."
Krysák, Mitchell, se zastavil a spustil svou stále sevřenou pěst.
Žena mírně naznačila Mitchellovi, aby ustoupil, a shlédla na Nikoho s prázdným výrazem ve tváří. Možná v něm byl náznak zvědavosti, takové, jaká se projevuje, uvažuje-li člověk o tom, jestli se moucha dokáže protáhnout částečně rozbitým oknem.
"Vy jste skutečně zvláštní jedinec, pane Nikdo. Ta nezaznamenatelná síť vpletená do vašeho kabátu zaujala některé naše výzkumníky a už velmi douho jsme se snažili získat kopii poslední generace technologie Továrny. Za vaše dary vám děkujeme."
"I mě nicméně zajímá, proč jste se vydal přímou cestou k našim zabezpečeným složkám, pokud jste byl jen na výletě."
Nenuceně si složila ruce na hrudi a poklepávala si volnými prsty o lokty. Nikdo pokrčil rameny nejlépe, jak mu to pouta umožňovala.
"Řekl bych, že se jednalo o náhodu. Špatnou náhodu, pokud uvážím, že jste mě chytili, přesto je to stále jen náhoda."
Pročistil si hrdlo a pokračoval změněným tónem. "Předpokládám, že ty složky byly o Projektu Palisáda. Nechtěli byste mi, prosím, prozradit, co to je?"
Mitchell se s pohrdáním uchechtnul. "Ano, proč bychom vám neřekli všechno o našem firewallu na ochranu reality. Vše o použití alternativních realit pro výzkum. Ano, to dává smysl."
Žena přimhouřila oči a Nikdo se omluvně pousmál, řka: "Člověku neublíží se zeptat."
"Myslím, že ublíží. Agente Mitchelle, hlaste se u CH&P na vyšetření úrovně Bílá. Byl jste kompromitován."
Mitchell se zdál šokován a rozezlen. "Cože? To není možné! Jsem napro—"
"Agente Mitchelle, právě jste vydal citlivé informace osobě s neznámými schopnostmi. Běžte, než nechám vyplnit úřední důtku." Její hlas by stabilní a klidní.
Mitchell se obrátil směrem k zrcadlu, ještě více zčervenal a opustil místnost. Žena počkala, dokud se za ním nezavřely dveře, než se znovu obrátila k Nikomu.
"Jsem přirozeně odolná vůči většině anomálních sugestvních efektů, pane Nikdo. Zčásti proto mám svou práci. Nyní, prosím, pokračujme. Co jste se chystal udělat s těmi složkami?"
Nikdo se zamračil a přejel ženu pohledem odshora dolů, hledaje v její neverbální komunikaci nějakou stopu, nějaký náznak, jak pokračovat. Byla tak… ne, byla… její oči byly…
Do prdele. Nedokázal udržet v mysli nic kromě jejího pohlaví. To nebylo dobré znamení. Alespoň byl s to rozpoznat, že nedokáže rozpoznávat detaily. Nenáviděl antiperceptika. Alespoň ta, která sám nepoužíval.
Povzdechnul si. "Nemyslím si, že byste věřila čemukoliv, co vám řeknu."
"Ne. Nejspíš ne."
"Přesto vám říkám pravdu. Neměl jsem jinou agendu, než se tu porozhlédnout a zjistit, co a jak. Díky Mitchellovi vím o existenci vašeho speciálního projektu, který zní velmi zajímavě. Ty složky jsem vzal, jelikož působily zajímavě, ne proto, že bych pátral přímo po nich."
Žena pokynula hlavou. "To zní alespoň přijatelně. Dobrý příběh pro začátek. Nyní pojďme hlouběji."
Z kapsy vytáhnula jehlu a lahvičku, z níž ji začala plnit nažloutlou kapalinou. Nikdo se pokusil vymanit ze svých pout, židle však byla přišroubovaná k podlaze a byl připoután příliš pevně. Vstříknula mu látku nad pravé zápěstí a on cítil podivně chladný pocit prostupovat celou jeho ruku.
"Vězte, pane Nikdo, že si nepřeji, aby vám bylo jakkoliv ublíženo, přesto v každém případě zjistíme, co víte. Pojďme začít od povrchu. Jak jste se dozvěděl o Oblasti?"
Nikomu se zatočila hlava, když cokoliv, co mu žena aplikovala, začalo naplno působit. Dál vše pokračovalo, jak šlo očekávat.
Nikdo se probudil na lavičce s bolestí hlavy a pachutí mědi a vadnoucích růží v ústech. Ble. Nesnášel amnestika.
Posadil se a třel si spánky, tři kroužky vpřed, tři dozadu, dva vpřed, dva dozadu, jedna, jedna. Vzpomínky staré… jemináčku, týden?, se začaly pomalu vracet zpět.
Ta žena dělala svou práci dobře. Nepamatoval si, že by byl někdy předtím vyslýchán tak důkladně. Velmi pečlivě dbala na to, aby neprozradila vůbec žádné informace. Něco málo však zjistil odezíráním ze rtů lidí za zrcadlem, kteří působili obzvlášť pozorně, když náhodou zmínil slovo "proměnná". Jeden z nich téměř křičel a málem něco zaslechl přes sklo, než nechal Generál nešťastníka vyvést. Něco jako "exterminace" či "eskalace".
Bylo těžké číst neverbální řeč někoho, na koho se téměř nelze soustředit, navíc pod vlivem drog, působilo to na něj však dojmem, že žena působila poněkud ustaraně z toho, že jí nesdělil jména žádných dalších spiklenců. Musel předpokládat, že dokud bude ve městě, bude pozorován, dokud nepoužije své schopnosti a nezmizí z jejich dohledu docela. K čertu. Měl to místo rád. Několik skutečně výtěčných restaurací.
Postavil se a protáhnul si svaly, cítil, jak se natahují jen neochotně po dlouhém čase stráveném v poutech. Byl čas jít. Prohledal se. Zdá se, že mu vrátili skoro všechny jeho věci, ale musel je přezkoumat kvůli sledovacím zařízením. Koupit nové oblečení, spálit kabát, rozbít tablet (předchozí generace; mysleli si snad, že si nevšimne?) a další cetky, které je třeba rozdělit po městě, nechat někoho zkontrolovat, že v sobě nemá čip a doplnit zásoby, potom konečně do Knihovny provést podrobnější výzkum.
O měsíc později seděl Nikdo v kavárně v novém městě a prohlížel si laptop, od kterého osvobodil jakéhosi nepozorného nadačního výzkumníka. Přinejmenším polovina jeho metod spoléhala na běžné lidské nedokonalosti a akty příležitostné hlouposti. Učiněná noční můra IT: zaměstnanec s nulovým povědomím o zabezpečení hardwaru či porozuměním tomu, že oni netvoří výjimku pro pravidlo "neberte si citlivá data s sebou domů".
Půjčil si ho kvůli technickým specifikacím helem, na které předtím narazil, ale měl i jiné složky, jichž si do té chvíle nevšímal. Složky o MTF Omega-8, -9 a ,10, nic příliš zajímavého, běžné snadno zneužitelné nesmysly. Něco, co působilo jako standardní databáze systému klasifikace pohrom. CK, SK, TK, XK, GH, RI, LO, počkat. RI? Ty složky O5, na které narazil tehdy v adresáři. Tak se podíváme…
…
Třída-RG: Kolaps Reality
Třída-RH: Přepsání Reality
Třída-RI: Vpád do/Invaze do Reality
Třída-RJ: De-reifikace Reality
…
Ach. To vysvětlovalo několik věcí, které přeslechl v Knihovně. Pojďme se podívat, co dalšího…
Huh. Znovu prosvištěl dokumentaci o helmách a narazil na upozornění, kterého si předtím nevšímal.
Povaha SCP-148 v Plotinné změti MNT-9T3-___ (klíčová varianta SCP-682) činí využití složitým, jelikož umrtvuje kognitivní schopnosti spíš, než aby jednoduše oslabovala telepatické výpady. Používání ochranného vybavení v této změti není doporučeno. Nezískávejte vzorky SCP-148 z těchto Plotin, existují důkazy kontaminace hlavní linie materiálu. Užívat varianty aktiv z PQ4-99R-DD6 pro účely infiltrace. Mají nejvyšší Skóre Psionické Odolnosti ze všech vedlejších aktiv.
Na tváři Nikoho se pomalu rozzářil úsměv. Začínal i se slabšími vodítky. Dnešní den bude zajímavý.
