Info
Originál: http://scp-wiki.net/golden-horde-blues
Autor:
Překladatel:
Hele, budu k vám upřímný. Římané zdokonalili cestování časem. Udělali to někdy kolem roku 107 př.n.l.. Nějakým způsobem, mezi reorganizací armády a povinnostmi konzula, si Marius našel čas, omluvte ten vtip, na to, aby vytvořil praktický způsob masového cestování časem.
Ano, máme důkaz. Ne, nemáte oprávnění ho vidět a stejně byste mi nevěřili, i kdybych vám to ukázal. Ne, nemá to nic společného s knihovnou v Alexandrii — Tak hele, pointa je, že to Římané nikdy moc nevyužili a zhruba o tisíc let později si ten stroj našel cestu do Bagdádu, když ho napadli Mongolové.
Nikdy jste neslyšeli o mocných časových vojscích mongolů, protože Čingischán pro to neviděl moc využití. Trvalo jim moc dlouho, než přišli na to, jak to funguje, to zaprvé a zadruhé, proč se zahazovat s nějakou technologií, když vás kůň stejně dovezl kamkoliv jste chtěli? Ale když velký Chán zemřel — na to, že spadl z koně, mimochodem — jeho posledním přáním bylo nechat se pohřbít v neoznačeném hrobě a všichni si řekli, že by toho nebylo, aby ho nedostal. Jeho nejvěrnější muži začali hledat místo na hrob, které by nikdo nenašel, někde kde by jejich vůdce mohl spočinout na věčnost. A tehdy jeden z nich zapnul ten stroj, aby našel budoucnost, kde byl Chán zapomenut. Docela to dává smysl — Čingischán může odpočívat v pokoji jako beránek, když napřed nechají čas vymazat jeho jméno.
První věc je, že toho o nich moc nevíme — kde, nebo kdy všude byli, nebo budou, jak přežili, nebo dokonce jak se celou dobu orientují. Mongolové neměli moc ve zvyku zapisovat si věci a protože horda nikdy nezůstala v časové ose déle, než dvacet čtyři hodin, neměli jsme čas se jich na cokoliv zeptat. Víme, že se jim daří cestovat dál, protože se občas objeví. Zatím víme o třech případech. Roku 1631 u města Magdeburg a znovu v Japonsku za období válčících států. V obou případech zmizeli docela rychle, nejspíše protože jim rychle došlo, že na Mongoly nikdo nezapomněl. Jediný náš zdroj informací z první ruky, je setkání v Ulánbátaru roku 1985. Díky tomu taky víme, že už umí číst.
Zadržovací procedury sestávají ze dvou částí. Každé jejich objevení vyzařuje specifickou radiaci, kterou naši výzkumníci monitorují. Pokud se objeví, pošleme na místo MTF, ale popravdě od toho nic nečekáme. Druhá část spočívá v tom, udržet Čingischánovu památku naživu, aby se nezastavili — a od toho jsme tu my. To co děláme — je to vlastně jen tuna papírování — tady zasponzorujeme film, jinde podpoříme výzkumný grant. Máme na to přibližně dvacet milionů dolarů, ale nenechte si to vystoupat do hlavy. Ředitel Sarangerel mi řekl, že by nám vedení nejradši zkrouhlo rozpočet a nechali nás případ jenom monitorovat. Říkal, že nikdo jako Temuujen nemá šanci být zapomenutý.
Možná mají pravdu. Nadace se každý den vypořádává se stovkou věcí, které napáchají více škody, než by jedna horda mohla. Ale já si myslím, že by si měli znovu přečíst o vyplenění Bagdádu a pádu Západní říše Sia, bitvě u Lipska a vyvraždění Persie — a to ani nemluvím o zničení Magdeburgu a já vím, že v tom měli prsty naši kluci, i když o tom nejsou žádné záznamy. Jestli se ptáte mě, veřejnosti to připomínat nemusíme.
Dříve nebo později se horda zastaví — buď se rozbije ten stroj, nebo najdou zapomnění, které hledají, nebo je to unaví a přestanou hledat. Myslíte si, že dvě stovky Mongolů nemůžou nic udělat? Mějte na paměti, že jsou to dvě stovky těch nejbojovnějších a nejchytřejších z hordy, která dobyla všechno od Korey po Kiev a která ničila říše svými luky pro svého Chána, když ještě žil a potom pro něj putovali stovky let do budoucnosti, i když je po smrti. Jsou to lidé, kteří se nebojí budoucnosti a vědí přesně, co jim náš svět může nabídnout. Tihle lidé mají navíc půl milionu loajálních vojáků, co na ně čekají v roce 1227 a přístup ke stroji času.
Myslíte si, že se po tomhle dobrodružství prostě vrátí domů?