Objekt #: SCP-047-CS
Třída Objektu: Keter
Speciální Zadržovací Procedury: SCP-047-CS je drženo ve speciální zadržovací cele v separovaném křídle Oblasti-11CS. Personálu Oblasti-11CS musí být sděleno, že SCP-047-CS jsou dřevenné dveře vedoucí do jiné dimenze.
Zadržovací cela SCP-047-CS musí být navštívena alespoň jednou týdně. Podle protokolu dovnitř musí vstoupit alespoň tříčlenný tým složený ze zaměstnanců Třídy D. Vstup do zadržovací cely tvoří jednoduché dřevěnné dveře s kovovým zámkem bez jakýchokoliv bezpečnostních opatření. Dále, interiér zadržovací cely byl postaven tak, aby připomínal interiér starého neudržovaného domu.
Jakmile zaměstnanci Třídy D opustí zadržovací celu SCP-047-CS musí jim být podána amnestika Třídy A, aby se zajistila budoucí emoční reakce zůčastněného personálu.
Popis: SCP-047-CS je fobofágní1 entita se znaky ptáků a členovců, avšak nezdá se, že by byla příbuzná jedné z těchto skupin. Tělo SCP-047-CS je tvořeno centrální masou se čtyřmi dlouhými končetinami s drápy. Ze středu této entity vychází flexibilní krk zakončený hlavou se zobákem. Uvnitř tlamy SCP-047-CS se nachází protáhlý jazyku podobný orgán, jež používá ke konzumaci potravy.
Upravený snímek SCP-047-CS zachycený bezpečnostní kamerou před zadržením.
Anomální vlastnost SCP-047-CS spočívá v jeho schopnosti paralyzovat uvědomělé bytosti, které jej spatří. Kvůli tomu není kamerové sledování SCP-047-CS možné.2 Podle zaznamenaných dat se SCP-047-CS živí emocí strachu, kterou absorbuje z paralyzovaných lidských subjektů zapomocí speciálního orgánu uvnitř tlamy. Přesný způsob, jakým tento proces probíhá, nebyl zdokumentován.
Entita dokáže libovolně měnit svůj objem v závislosti na počtu lidských subjektů, na kterých se nedávno krmila a nezdá se, že by někdy byla sytá. SCP-047-CS ovšem neútočí na lidské subjekty s úmyslem je zranit, nebo zabít, pokud není silně podvyživené.
Dodatečně, SCP-047-CS je schopné instantně zmizet a objevit se v nové lokaci, pokud ve svém okolí nemá dostatek potenciální potravy. Personálu oblasti je proto sdělováno, že SCP-047-CS jsou dveře vedoucí do zadržovací cely.
Dodatek 047-CS.001: Objevení
SCP-047-CS bylo poprvé objeveno roku 2004, kdy došlo na území Západočeského kraje k několika hlášeným případům spatření monstra, které napadalo skupiny lidí. Dne 15. srpna, 2004, podle zpráv místních bezpečnostních složek, popsala pětičlenná skupina mladíků napadení neznámou entitou připomínající pavouka s ptačí hlavou, který vstoupil do obývacího pokoje jejich bytu, zatímco pili alkohol.
Další zpráva z 28. října téhož roku popisovala, jak tato stejná entita zaútočila na dav diváků během koncertu a způsobila masovou paniku, která vyústila v rozsáhlé použití amnestik na stovky lidí.
Ke konečnému zadržení SCP-047-CS došlo až v lednu roku 2005, kdy se entitě podařilo prolomit zabezpečení Oblasti-04CS a napadnout zaměstnaneckou jídelnu. Naštěstí se situaci podařilo vyřešit pomocí pohotovosti oblastního konstruktu umělé inteligence Kosmas.aic a Mobilní Úderné Jednotky Foxtrot-6 ("Sightseers").
Dodatek 047-CS.002: Výpovědi svědků
Následuje výňatek z výpovědí civilních obětí SCP-047-CS a svědků napadení.
Výpověď 03: Jaromír Charvát
Hráli jsme zrovna s kamarádama karty, když najednou Mirek vykřikl a my jsme se všichni otočili. Bylo to… příšerné, takové kožnaté, ale zároveň mokré, jako příšera z noční můry.
Podívalo se to na mě svýma krví podlitýma očima a já jsem z hrůzou zjistil, že se nedokážu pohnout. V ruce jsem pořád svíral svoje karty a za nic na světě jsem se nemohl zvednout a utéct.
Trvalo to určitě jenom chvíli, ale připadalo mi to jako věčnost… Ta… ta věc se pomalu pohybovala po místnosti a olizovala vzduch tím dlouhým hnusným jazykem. A potom… potom začala olizovat nás. Vím, že jsem nemohl ani uhnout pohledem, když se mě dotkla tím mokrým jazykem, ale přísahal bych, že se mi klepalo celé tělo.
Výpověď 07: Hana Karásková
Promiňte, bylo to tak náhlé. Zrovna hráli mojí oblíbenou písničku, když z lesa vyběhl ten obří pavouk. Najednou jsme všichni vykřikli a hudba utichla. Byla to děsná obluda s dlouhýma nohama a dělala takový nepříjemný zvuk.
Jako kdyby se to dusilo, nebo tak. Chodilo to kolem davu a tím divným jazykem to zajíždělo lidem pod trička a kolem krku.
Já jsem naštěstí stála v davu, takže než by se to ke mě dostalo, přestalo to tu věc bavit a někam odběhla. Ale ještě předtím se nafoukla.
Přímo před našima očima se zvětšovala, jako balónek. Nakonec to bylo jako… jako autobus!
Výpověď 12: Václav Povýšil
Co na tom bylo nejhorší?
Ten pocit, že jsem se nemohl pohnout?
To olizování?
Ne. Nejhorší ze všeho bylo vidět, jak se přímo přede mnou třese moje sedmiletá dcera. Jak se k ní to monstrum blíží a já s tím nemůžu nic dělat.
Je mi jedno, co je v té injekci, kterou mi chcete dát, abych zapomněl.
Nemyslím si, že budu ještě někdy spát.