Slyšíš mě?

Co se děje, miláčku? Už máš být na pódiu v hale, co tady děláš?

Áďo, já mám strach. Co budu dělat? Co když to nezvládnu? Nesmím zklamat naší třídu, byl bych za hlupáka. A hlupák nemůže reprezentovat třídu před desítkami lidí.

Cože? Ale prosím tě, to se nestane. Jsi skvělý řečník!

Já mám panický záchvat, tohle nedám. Tohle nedám, tohle nedám, tohle nedám…

Nevyšiluj. Vzpomínáš na začátek léta? Jak jsme byli se třídou v lese?

Samozřejmě, že jo.

Ano, miláčku. Vzpomínáš na to, jak jsme chtěli jít hlouběji do lesa? Jak jsi nám řekl, že je to nebezpečné, protože se v tom lese může nacházet všemožná havěť? Jak jsi nám navrhl alternativu? Poslechli jsme tě a šli jsme za tebou na tu louku. Postavili jsme si tam táborák a stany. Vzpomínáš si na to?

Ano, pamatuji si to, Áďo.

Štěpán hrál na kytaru, my jsme zpívali. Bylo to o lásce, o cestování dvou spřízněných duší galaxií. Tehdy jsi za mnou přišel, vzpomínáš? Byl jsi šarmantní, plný sebevědomí. Povídal jsi mi o hvězdách, jak svítí jako mé překrásné oči. To jsou tvá slova. Pak jsi povídal o starých mluvčích v antickém Římě, jak svým hlasem a odhodláním přemlouvali stovky obyvatel měst, aby ho následovali při jeho cestě. Říkal jsi, že jednou by jsi chtěl být jedním z nich. Když jsi mluvil, tvé oči, přímo zářily šarmem a přesvědčením. Topila jsem se ve tvých slovech, krásných a staromódních, dodávajíc jim patřičnou váhu.

A pak se na tebe otočil Filip. Znáš ho, byl to ten rychle zaujatelný typ člověka, kterého zajímá všechno a všichni. Řekl, ať mluvíš víc nahlas, že ho tvá slova začínají zajímat. A tak jsi mluvil nahlas, překvapivě ještě víc sebejistě. I Štěpán na chvíli přestal hrát, taktéž se zaposlouchal do tvého proslovu. Zajímalo ho to, i když se o to nikdy předtím nezajímal. Dokázal bys zaujmout i mrtvého.

Ale, Áďo…

A pak, když už všichni spali, jsi přišel za mnou a za Nelou do stanu. Obě jsme byly rozespalé, ale ty jsi mě dokázal opět vytáhnout ven, do vlhkého rána. Nela nad námi jenom směšně mávla rukou s doprovodným lehkým smíchem. Šla jsem za tebou až na ten kopec, kde zrovna vycházelo slunce. Onen žhavý žár začal barvit okolní prostor, tak, jako se pomalu barvila i tvá ústa. Ukázal jsi na právě se do zelena barvící se les. Povídal jsi mi, že tam by to nikdy nemohlo být tak hezké, jako tady. Začal jsi popisovat, jak jsi mě sem chtěl přivést už dávno. Chtěl jsi, abych viděla tu krásu okolní krajiny, ožívající do všemožných barev. Povídal jsi mi o okolních červených růžích, o krásné modré obloze. Slyšela jsem, jak tvé srdce nahlas bije, ale i přes to ses nezdál být nijak nervózní. Políbila jsem tě a ty jsi mi polibek opětoval taky.

Vidíš, když jsi dokázal přesvědčit i mě, dokážeš i ostatní. Dokážeš přemluvit i doktory, i kdyby před tebou měli jasná fakta. Vždycky si budeš stát za svým, nikdy nepolevíš. Tady máš fotku toho rána. Pokud budeš v rozpacích, tak se na ni podívej. Připomene ti tu chvíli, kdy jsi dokázal vyznat lásku i mé, distancující se osobnosti. Ale i tak si myslím, že ji nebudeš potřebovat.

Děkuji, Adélo. Miluji tě z celého mého srdce.

Ale teď už jdi na to pódium a vytři jim zrak!

"Měli jsme skvělý rok, nemyslíš?"

field.jpg

— - —

Tehdy bylo vše jiné. Tehdy všechno stálo za to, tehdy bylo všechno krásné. Pak jsem ale jednoho dne vylezl s mým vysvědčením a vy jste mě zajali.

Odloučili jste mě od mé třídy. Odloučili jste mě od mého života, od mého středu bytí jenom pro to, abyste mě mohli studovat. Proč? Jsem pouze normální adolescentní muž, nic se mnou není v nepořádku. A to že mě považujete za ty stvůry z lesa, mě až trochu uráží.

A co potom tedy jsem, když nejsem jedním z nich? Jsem bývalý student, jenž právě odmaturoval na střední škole. Na škole jsem pobýval ve třídě roku '76, teda, tak jsme ji říkali, protože to je náš maturitní ročník. Byli jsme na naší škole velmi oblíbení, protože jsem za nás mluvil. Dokázal jsem na mluvnickém pultu vyprávět o právech a svobodách celé hodiny, aniž by mě někdo zastavil. Možná se ptáte, proč mě nechali tak dlouho mluvit bez jediného přerušení. Sám nevím, proč tomu tak bylo. Sama má přítelkyně popisovala tento fenomén jako vrozený talent a já tomu stále věřím.

Proč jste mě tedy zajali jako psa? Proč mě držíte v blázinci, jako kdybych byl nějaký mentálně nestabilní člověk? Pouze mluvím za mou třídu. Třída je totiž stále se mnou, nikdy nemizí. Já jsem jimi a oni jsou mnou. Nic je nedonutí se ode mě oddělit.

Ale i přes to se chci vrátit zpět ke svému normálnímu životu. Chci obejmout mou milovanou, chci ji držet v náruči. Udělám cokoliv, abych toho dosáhl.

Víte o tom, že je vaše databáze dosti slabá? Je založená na přístupu fyzickém, nebo-li že člověk musí zadat heslo k přístupu. Ale co druhá stránka věci? Ta mentální, psychická, memetická. Chráníte se nějak proti síle slov? Nechráníte, což je pro vás vcelku strádající, protože kvůli tomu se já dostanu ke své složce.

Nechápu, proč do složky zapisujete mé osobní informace bez dovolení. Kdybych byl požádán, jméno a původ bych předložil. Mé jméno není nijak magické, či anomální, jak vy tomu tak rádi říkáte. Usuzujete tak jenom díky… čemu vlastně? Že když mluvím k lidem, tak nemůžou snést pravdu, a tak upadnou do bezvědomí? Já jim vždycky pomohl, vždycky jsem jim pomohl vstát a provedl jsem je po mé třídě. Rád totiž provádím nové tváře v naší třídě, víte? Pak ale nechtějí odejít a já je za to neviním.

Dokázal jsem přepsat či upravit podstatu dokumentu, aby jste se už přestali ptát. Ale co jste udělali vy? Načetli jste zálohu. Nejsem "vetřelec v systému". Nejsem nějaký červ, co se hryže ve vašich textech. Pouze opravuji informace. Jediné, co se mi povedlo upravit na trvalo, je přístup. Ať všichni uvidí, že nejsem monstrum, za které mě považujete!

Stále budu opravovat mou složku. Není pravdivá, není podložená. Přesvědčím vás, že se mýlíte. Doufám, že konečně pochopíte, že zmýlit se může každý. Pokud mě propustíte, já vám to prominu. Nebudu vás nijak udávat na policii. Policisté mají na práci chránit lid, ne řešit nějaké doktorské téze.

Jenom se chci vrátit k Adéle. Doufám, že mě chápete. Doufám, že prozřete. Každý totiž může být řečník, ale pouze ti, co na to mají talent, dokážou přesvědčit i vystudované zarputilce.

Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License