POTOM
— - —
Dlouhá černá limuzína projela kolem vstupu do rozsáhlého komplexu budov a u dveří na ní čekal muž v nažehleném černém obleku. Řidič zaparkoval a vystoupil, aby otevřel dveře, ze kterých vystoupil Calvin. Vlasy měl šedé a pohled těžký, ale ostrý a jeho modrý oblek byl čistý a beze skvrny. Muž, který na něj čekal byl mladší. Byl to nejnovější oblastní ředitel Nadace. Když se Calvin postavil a urovnal si sako, muž k němu přistoupil a podal mu ruku.
"Dobré ráno, O5-1," řekl muž s úsměvem. "Vítejte v Oblasti-108. Je nám ctí vás tu přivítat."
Calvin se zlehka usmál a potřásl mu rukou. "Potěšení je na mé straně, řediteli Housei," odpověděl. "Dalo mi to příležitost zabít dvě mouchy jedniu ranou, jak se říká. Omlouvám se za zpoždění, aktuální události mě bohužel přinutily být jinde."
House přikývl. "Slyšel jsem. Tým z Oblasti-17 dorazil dnes ráno. Myslím, že se ihned vydali na místo dopadu."
Calvin zamrkal. "Dobrá. Předpokládám, že bych měl nejdříve mluvit s nimi, než začneme." Podíval se na hodinky. "Dorazili už ostatní?"
House vytáhl svůj telefon z kapsy a prohrábl se dokumentem. "Ředitelé už jsou tady, stejně jako celá Rada O5, kromě… O5-2."
Calvin přikývl. "Ona brzy dorazí. Informujte mě, až se tak stane."
House přikývl a doprovodil Calvina do hlavního sálu Oblasti-108. Za nimi v doprovodu šel Calvinův bezpečnostní tým, který již prošel celou oblast a teď se držel v závěsu. Vstoupili do zabezpečeného křídla oblasti a než se nadáli, dorazili do malé konferenční místnosti přes hlavní sál křídla. House ukázal na dveře a ustoupil stranou.
"Můj tým je vám k dispozici, kdybyste cokoliv potřeboval," řekl. "Prosím, neváhejte si o cokoliv říct."
Calvin přikývl na souhlas a House vyrazil dál chodbou, kde za rohem zmizel. Calvin prošel dveřmi do konferenční místnosti, plné členů zajišťovacího týmu, který nechal sestavit po dopadu. Připadali mu vyčerpání. Když vstoupil, přistoupila k němu jejich velitelka, ambiciózní doktorka jménem Tori Langová.
"O5-1," začala a lehce se uklonila. "Ráda vás vidím."
Calvin se usmál. "Já vás také, doktorko Langová. Omluvte můj pozdní příchod, můj bezpečnostní tým byl možná až příliš opatrný."
Langová rychle přikývla. "Samozřejmě, pane. Vzhledem k okolnostem je opatrnost na místě. Sami jsme dorazili teprve dnes ráno."
Calvin vzhlédl na promítací plátno před sebou. Na něm byly snímky kráteru se stále doutnajícími troskami letadla. Na každém snímku byli vidět členové Nadačních zajišťovacích týmů pobíhající po oblasti dopadu. Zamračil se na obrazovku.
"Ztráty na životech?" Zeptal se.
"Minimální, naštěstí," řekla Langová a podala mu složku. "Letecký tým byl malý, jenom tři piloti, mechanik a čtyři členové ochranky. Další ztráta nastala při dopadu, tady," ukázala na snímek farmářského domu, který byl padajícími troskami téměř přeříznutý vejpůl, "a potom další dva civilisté, které jsme museli terminovat poté, co byli vystaveni té anomálii, když se přehrabovali v troskách, než jsme dorazili."
"Celkem jedenáct," zkonstatoval Calvin. "To není dobré."
Langová se lehce otřásla. "Ne, není to dobré. Podařilo se nám zajistit většinu artefaktů na palubě, ale některé byly poškozeny a…"
Calvin zvedl obočí. "Ano?"
Nepříjemně se oklepala. "Několik jich chybělo, pane. Pár z našich zabezpečených kontejnerů bylo otevřeno, buď při dopadu, nebo někým jiným a jejich obsah byl odstraněn." Ukázala na spodní část stránky. "Tady jsou detaily. Tři neklasifikované artefakty, jeden, který čekal na prozkoumání a nádoba s dušemi."
Calvin pomalu přikývl. "To je nešťastné. Zaslechli jsme nějaké zvěsti o našich artefaktéch na modrém trhu?"
"Nic jsme neobjevili. Většinou nic takového nečekáme, když, ehm, když je v tom zapojeno Povstání, pane. Oni své artefakty neprodávají."
"Ach ano, to je pravda," řekl Calvin a poklepal si na hlavu prstem. "Promiňte mi, zapomněl jsem. Už jsme tedy zaslechli něco od Povstání?"
Langová pokynula jednomu z agentů v zadní straně místnosti, který na projektoru nastavil video.
"Toto jsme našli na webové stránce Rytířů Pravdy včera v noci. Dostali jsme se k tomu docela rychle a označili jsme všechny známé přístupy, ale stále dáváme pozor i na cokoliv jiného."
Calvin se zahleděl na obrazovku. "Viděl to už někdo?"
Langová zaklepala hlavou. "Ne pane. Povstalecká propaganda je klasifikována pro úroveň čtyři."
Znovu přikývl. "Dobrá. Jděte a udělejte si přestávku, Dr. Langová. Dopřejte svému týmu odpočinek a můj tým se postará o tohle."
Doktorka souhlasně přikývla a zajišťovací tým opustil konferenční místnost. Jakmile odešli, Calvin zamknul dveře a posadil se do přední řady. Vzal si klávesnici ze stolu a spustil video.
Video začalo jako všechna videa Povstání. Animaci Nadačního loga probodly tři souběžné šipky a vytvořily logo Povstání. Když zaplulo do pozadí, na obrazovce se objevil obličej. Calvin ho už viděl dříve, pokaždé když si musel vysedět jedno z těchto videí a nikdy to nebylo o nic snazší. Byl to muž, dospělý, sedící za stolem s blonďatými vlasy sepnutými do copu a s upravenými vousy. Měl na sobě neprůstřelnou vestu a v ruce držel zbraň. Seděl za stolem a před sebou měl vyřezávanou nádobu ze zeleného jadeitu.
Byl to Adam.
"Bratři a sestry Znovuzrozeného Povstání," začal štěkavým hlasem, "dnes jsme dosáhli velkého vítězství proti těm, jež by chtěli podkopat naši realitu. Dnes jsme plivli do tváře tyranů, kteří ničí samotné stvoření, aby se obohatili, spíše než aby se jej pokusili vyléčit. Sestřelili jsme jejich letadla z oblohy a sledovali jsme, jak padají k Zemi, čímž jsme vyslali jasnou zprávu jejich slonovinové věži. Již nejsou v bezpečí. Již se nemohou pohybovat po světě jak se jim zachce. Naše síla roste a s ní i náš vliv. Nadaci jsme dnes zastavili, ale nemůžeme se nechat opít vítězstvím. Nesmíme usnout na vavřínech. Musíme využít tuto příležitost a zasáhnout znovu tam, kde jsou nejslabší. Přestřihneme jejich dodávky. Potopíme jejich lodě. Vykolejíme jim vlaky. Napravíme škody, které způsobili a uděláme náš svět znovu celý."
Postavil se a odešel mimo obrazovku a když se vrátil, táhl za sebou perlík. Kamera se zaostřila a Adam perlík uchopil do obou rukou.
"Existuje jenom jedna odpověď na činy fašistů a tyranů, mí bratři a sestry. Naše pomsta."
Zvedl kladivo nad hlavou a udeřil s ním do nádoby, kterou roztříštil spolu se stolem. Z nádoby vyšel záblesk světla a zvuku spolu s oblakem zeleného kouře, který na moment zakryl výhled kamery. Po chvíli se hlas vrátil.
"Já vím, že se díváš, Calvine," zasyčel Adamův hlas. "Tohle je svět, který jsi vybudoval. Jsou to tvoje věže. Tvoje letadla. Ty smrti jdou na tvou hlavu. Já jsem tvá Rudá Pravá Ruka. Jsem to, na co ty jsi neměl. Můžeš sedět ve své pevnosti, kterou jsi měl spálit do základů, ale neměl by ses v ní cítit pohodlně."
Hlas zaváhal a na chvíli Calvin slyšel jenom Adamův dech. Kouř se začal vytrácet a znovu uviděl Adama. Už nebyl tím mladým, hubeným klukem, kterého před všemi těmi lety znal. Uběhlo vlastně jenom pár let, ale byl teď svalnatý a zocelený. Měl jizvu na krku a další těsně nad okem.
"Nerozuměl jsem tomu, Calvine. Nikdy jsem to nechápal. Věřil jsem ti. My jsme ti věřili. Anthony, já, Delta i Olivia…" zarazil se. "Viděl jsem, co jsi jí provedl. Viděl jsem tu loutku, kterou vodíš kolem jako člena Rady O5. To není ona, Calvine. Nevím, jako smlouvu jsi musel podepsat, aby ta věc chodila a mluvila, ale já Oliviu znal a ona zemřela. To není ona."
Praštil pěstí do zdi. "Jsi zbabělec. Jsi zbabělec a zrádce a postarám se, abys trpěl každý den po zbytek svého života za to, co jsi udělal." Roztáhl obě ruce do stran. "Já jsem Pomsta. Já jsem Hněv."
Obrazovka zčernala.
— - —
O hodinu později si sedl na židli v čele dlouhého stolu. Celkem bylo židlí třináct, šest na obou stranách a jedna v čele. Před sebe zarovnal do středu složku plnou papírů a vzhlédl. Dvanáct párů očí se na něj dívalo.
"Než začneme," řekl, "rád bych vám pogratuloval k vašemu povýšení. Povstalecký atentát na tuto radu nás stál mnoho životů našich nejlepších administrátorů a jejich nahrazení nebylo nijak jednoduché. Díky snahám Rady Oblastních Direktorů a Etické Komise, jsme uspořádali Radu, která by nám, jak doufám, měla pomoci udržet stabilitu v tomto přechodném období."
Otevřel složku před sebou a vytáhl z ní stoh papírů. "Všichni jste dostali svá označení, ale pro záznam tohoto setkání vám chci přečíst jednotlivá přiřazení a názvy oddělení, na která budete dohlížet v případě, že si nejste jistí, kdo jsou vaši kolegové."
Přejel očima po stránce. "Začneme tady."
Jednoho po druhém přečetl. Všichni to byli znamí doktoři a agenti Nadace povýšení na nejvyšší možnou pozici. Rovněž nastala reorganizace, protože některé pozice, které byly dlouho volné, měly nové vedení. Finance, Aplikovaný Vliv, Styky s Veřejností - pokračoval dál seznamem, dokud nedošel ke jménu těsně pod sebou. Zarazil de a promnul si oči, než jej přečetl.
"Roli O5-2 přebírá agentka Olivia Torresová, která nahrazuje bývalého O5-13 na pozici, ehm, vedoucího Oddělení Okultních Studií." Znovu zaváhal a místností prošla vlna švitoření, jak se všichni v místnosti upnuli na postavu, která seděla po Calvinově pravici. Ta se ani nepohla.
Pokračoval. "Potom jsem tu já, samozřejmě, ale moje role zůstává stejná." Vzhlédl ke všem ostatním u stolu. Očima přejel po všech zúčastněných, ale opatrně se vyhnul pohledu osoby na pravo od sebe. Přesto na sobě ten pohled cítil. "Má někdo nějaké otázky?"
Po chvíli souhlasně pokývl.
"Dobrá tedy. Začneme."
— - —
Tu noc Calvin seděl vzhůru ve svojí místnosti s očima zabodutýma do svítící obrazovky počítače. Video, které předtím shlédl, přesunul na svůj vlastní zabezpečený server a vymazal jej z hlavní databáze. Stalo se součástí narůstající hromady dokumentů, záznamů o Povstaleckých útocích novinových výstřižcích a deníků, všech spojených s Povstáním. Vzhledem k tomu, jak neorganizovaná to byla hromada, by pro kohokoliv, kdo by se jí přehraboval, bylo těžké se v ní vyznat a pochopit, kde teď Calvin byl.
A tak otevřel editor souborů se svými administrativními privilegii a začal psát. Připojil k tomu všechno, papíry, které získali, pořízené snímky, seznamy jmen. Přepisy konverzací, ke kterým mělo Vševidoucí Oko přístup. I když bylo vyřazené, jeho záznamy se zachovaly. Vše sesbíral a stvořil z toho jeden dokument, který vyprávěl celý příběh. Příběh, který z toho všeho dával smysl.
Principalis, pomyslel si, by byla dobrá klasifikace. Bylo to staré Koaliční označení, které de používalo k identifikaci nejstarších objevených anomáliích objektů, ale pokud věděl, už se několik desetiletí nepoužívalo. Nikdo to neuvidí, kromě mě, došlo mu, tak co na tom sejde? Zadržovací procedury byly příkazem. Rada O5 musí zadržet tuto entitu a udržet při tom veřejnost v bezpečí.
Zajímalo ho, jestli takto myslel i Aaron Siegel. Jestli zůstával vzhůru do úsvitu, nutil se přes bod úplného vyčerpání a snažil se najít způsob, jak zneškodnit bombu, na které seděl. Jestli Aaron nakonec ve své práci našel zalíbení. A jestli ho najde Calvin. Možná ho nějaký uchvatitel sesadí, stejně jako to udělal on? Jak by mohl vysvětlit, co udělal? Jak by vysvětlil, že nebyla jiná možnost? Záleželo by na tom?
Dveře do místnosti se otevřely a dovnitř vstoupila postava. Přešla přes místnost a posadila se do rohu, odkud na něj zírala. Věděl, co to bylo. Nemohl se na to podívat.
Ale jak by to mohl popsat? Co by mohl říct dalšímu O5-1, čemu by porozuměl? Pletl se, nikdy to nebyla rada, nebo samotné anomálie. Odtáhl závěs srdce temnoty a našel pouhé zrcadlo, odraz touhy a významu vržený zpět na něj. Co to Účel tenkrát řekl?
Znát mě znamená znát Nadaci. Pohlédl na skutečnou tvář Nadace a uviděl sebe, jak zvedá zvonicí telefon na jeho druhé straně byl hlas, který nedělal kompromisy a nevyjednával. Tak to bude. Znát povahu SCP-001 znamená znát povahu Nadace.
Zavřel laptop a položil jej stranou. Ve slabé záři bezpečnostních světel venku, uviděl Oliviin obličej osvětlený v temnotě. Ani nemrkla. Její oči byly zabodnuté do jeho. Nebude stejná, řekl mu tenkrát avatar smrti. Nemůžeš překročit práh a vrátit se takový jaký jsi byl.
"Dobrý večer, Olivio," řekl tiše. "Jsi připravená jít spát?" Zeptal se i když věděl, že ona už nepotřebuje spát. Věděl, že zůstane v rohu a bude ho sledovat bez mrkání celou noc.
Hrozný zvuk vyplnil místnost a Oliviina čelist se otevřela doširoka, přičemž z jejího krku vyšlo cvakavé, mrznoucí naříkání.
"C-a-a-a-a-a-a-l-v-i-i-i-i-i-n-n-n-n-n-e," řekla Věc, která bývala Olivia. "C-a-a-a-a-a-a-l-v-i-i-i-i-i-n-n-n-n-n-e."
Calvin se nepohl. Nedýchal.
"Olivio," řekl jemně, "prosím. Dnes večer ne. Dnes večer to nedokážu. Prostě jdi spát."
Seděla bez pohybu celou noc. Calvin rovněž nemohl usnout.
— - —
Ráno byla pryč a on byl znovu sám. Zvedl se, oblékl a nalil si šálek kávy. Otevřel svůj počítač a začal si znovu pročítat složku.
Po chvíli zazvonil na jeho stole telefon, stejně jako mnohokrát před tím.
A stejně jako mnohokrát před tím, ho O5-1 zvedl.
