Čtvrtý


kapitola10.png

4red.png


DŘÍVE

— - —

table.png

Třináct židlí bylo posazeno kolem dlouhého oválného stolu v místnosti hluboko pod zemí. Na stěnách kolem byly obrazovky, mnoho z nichž ukazovalo důležité statistické informace a jiné zase přímé přenosy chodeb, nádvoří, laboratoří a zadržovacích cel. Tyto obrazovky byly ignorovány, protože se všichni přítomní soustředili na něco, co leželo uprostřed dlouhého stolu. Něco dlouhého a dřevěného s ocelovou hlavicí.

"No já se propadnu," prohlásil Američan, když se naklonil, aby se na kopí podíval zblízka. "Tys to opravdu dokázala."

Cizinka se postavila z místa a vytáhla hromadu papírů. "Ano, když se člověk snaží, není nic, co by nedokázal."

Kos se usmál ze svého místa skoro na konci stolu. "Takový člověk dokáže mnoho věcí, ano. Velkých a strašlivých věcí. Egypťané zabili tisíce lidí, aby postavili pyramidy."

"Já myslel, že pyramidy ve skutečnosti vystavěli Elvis a Tupac," řekl Účetní, "ale možná si to pletu s Atlantidou."

Všichni se zasmáli.

"C-co to dělá?" Zeptal se Menší.

Na konci stolu se zavířilo nepříjemné nic a vzduch se trochu ochladil. Z toho místa se ozval hlas, tichý, ale intenzivní a těžký na poslech.

"Toto je Kopí Bezvěrce," řekl Další Pozorovatel, "bezbožné kopí starého krále Sarra." Spektrální entita jemně hovořila. "Fascinující."

Cizinka prošla kolem stolu a každému podala složku s informacemi. "Abych odpověděla na otázku, co to dělá… 'nejspíše hodně'. Delší odpověď je, že si nejsme jistí. Od doby, co jsme zadrželi posledního ze čtyř démonů a dostali jsme se do Apollyonovy hrobky, jsme studovali tamní texty, abychom se o kopí dozvěděli víc. Očividně hodně znamenalo pro krále, jinak by nebylo tam, kde jsme ho našli a jeho získání by nás nestálo tolik krve."

Vytáhla ovladač a zmáčkla ho na největší monitor v místnosti, který visel na jedné ze stěn. Ukázal se interiér zaprášené a tmavé hrobky s kopím zavěšeným na stříbrném řetězu nad velkým kamenným sarkofágem. Další snímek ukazoval text z knihy napsané v jazyce, který málokdo z přítomných poznal.

"To je daevitsky?" Zeptal se ohromeně Kos. "Zapsáno v těsnopise, takže to žádný nepsal daevita. Kde jsme to našli?"

"V hrobce," odpověděla Cizinka. "Podle informací, které jsme získali z knih, je možné že tyto pasáže zapsali buď daevitští zajatci, nebo otroci, nebo že byly ukradeny z daevitských knihoven. Proč byly pohřbeny s Apollyonem, tím si nejsem jistá. Ovšem v této kolekci je několik hrobek, které přímo mluví o kopí a indikují, že je starší, než království samotné a to o několik století a možná je dokonce starší, než daevité. Vzhledem k nedostatku psaných historických záznamů by bylo těžké to ověřit, e máme důvod se domnívat, že i pro tyto prastaré civilizace se jednalo o legendární zbraň."

Menší si frustrovaně mnul klouby o stůl. "To všechno chápu, ale chci krátkou odpověď. Proč je to tak důležité a proč jsme na to využili tolik postradatelného personálu?"

Američan se na něj podíval. "Zabíjí to bohy, Barone. Když to hodíš na boha, tak umře." Zamával rukou ve vzduchu. "Bum. Prostě tak."

Menší se nepříjemně zašklebil. "To je pitomost. Nemůžeš zabít bohy."

"Ale ano," řekl klidně Další Pozorovatel, "můžeš. Je to velmi obtížný úkol, kterého dosáhla jenom hrstka napříč historií, ale mnoho mocných bytostí bylo již dříve odkázáno k zapomnění."

Archivářka se rychle začala prohrabovat knihou na stole před sebou. "Ano, pokud jsou mé záznamy přesné, což nejspíše jsou, protože n-nemusely být přeloženy a nebyly nalezeny v jeskyni-" Cizinka se po ní naštvaně podívala "-existují legendy staré několik tisíc let, možná starší, o zbraních, které dokázali zabít bohy. Většinou to byli meče, šípy, či podobné věci. Většina z nich se nakonec buď ukázala jako falešné, nebo byly z-ztraceny v propadlišti času, ale jedna přežívající l-legenda je tahle. Ta o Kopí. V-vlastně se neobjevují žádné d-další příběhy o t-takových zbraních v celé m-moderní historii."

"Inu," začal Další Pozorovatel navazovat, "bylajedna legenda." Na druhém konci dlouhého stolu zareagovala postava ve stínu tím, že pohla hlavou.

"Ano, Diane, děkuji ti," řekla Cizinka otráveně. "Jedna z nejstarších legend spojených s kopím zahrnovala Lucifera, postavu z křesťanské mytologie. V onom příběhu-" znovu cvakla tlačítko na ovládači a další snímek ukazoval jakousi knihu, "-když Bůh srazil Lucifera, z jeho koruny spadl na zem úlomek, který našel Kain. Stejný příběh poté říká, že Kain ho použil k zabití Ábela, namísto kamene, a poté vytvořil kopí z kostí svého bratra, když mu došlo jakou sílu má."

Stůl se na chvíli ponořil do ticha.

"To je ale hovadina," promluvil rozesmátý Lhář a vyhodil si nohy na stůl. "Poznám hovadinu, když je přede mnou a tohle-" ukázal na obrazovku "-je hovadina."

"Ale notak," ozval se sladký hlásek z druhé strany stolu, "přeci víš jak moc pan Siegel nesnáší, když si někdo dává nohy na stůl, zlatíčko. Už jsme o tom mluvili."

Lhář dal nohy dolů. "Omlouvám se, madam."

Zelená se nahnula do světla s malými hranatými brýličkami na nosíku. "Ale to nic, jenom nechci, aby se tu někdo rozptyloval, když dnes máme tak důležitou věc na práci." Podívala se vedle sebe na Američana. "Rufusi, nevíš o místě, kam bychom mohli tohle uložit, kde by se k tomu nikdo nedostal?"

Američan pozvedl ramena. "No, nevím. Nemám žádné místo kam to uklidit, kde by také nebyli lidi kolem. Nemůžeme to prostě nechat tady?"

Zelená zatřasla hlavou. "Ne, to nepůjde. Musíme to dát někam poblíž, kde se k tomu budeme moct dostat, kdybychom to potřebovali, ale zároveň dost daleko, aby to nikdo nemohl použít proti nám." Poklepala si prstem na bradu. "Má někdo nějaký nápad?"

Místnost znovu utichla. Zelená si povzdychla.

"A co ty pane Robot?" Řekla do prázdna. Náhle obrazovky v místnosti zhasly a na každé z nich se rozzářil šedivý kruh se třemi šipkami a pulzujícím červeným bodem ve středu. "Máš místo, kam to můžeme schovat?" Zeptala se.

Ptáš se, zda znám lokaci bezpečnější, než je ta, kde se právě nacházíte, objevilo se na displeji. Odpověď je ne. Neexistuje bezpečnější lokace, než je tato.

Zelená zaklela. "No, musí existovat něco, ne? Není snad žádné místo, kde-"

Náhle byla přerušena zvukem zvonícího telefonu na konci stolu. Postava ve stínu se na něj podívala a po třetím zazvonění natáhla ruku a zvedla telefon. Chvíli hovořili v tlumeném tónu a poté osoba položila telefon. Stůl ji tiše sledoval.

"Sophia to kopí vezme," řekl Zakladatel jemným hlasem. "Může ho ukrýt mimo čas, kde se k němu nikdo nedostane." Podíval se na své hodinky a poté přes stůl. "Všichni uděláte nejlépe, když si od toho budete držet odstup."

Ambasádor se zmateně zachmuřil. "Ještě moment, pane, pokud mohu. L'Américain říkal, že tohle kopí zabíjí bohy, že? Proč by mělo být nebezpečné pro nás? Nejsme bohové, ne?"

Zakladatel se jemně usmál. "Jeane, myslíš si o sobě příliš málo." Znovu se podíval přes stůl. "Diane, Rufusi, Mortimere. Přeřaďte kolik svých aktiv chcete k Donninu týmu v hrobce Apollyona. Sophio," podíval se na postavu ve stínu vedle sebe, která se nepohla, "vezmi tohle pryč. Najdi pro to bezpečné místo. Věřím ti."

Postava zablikala a poté i s kopím zmizela a všichni u stolu si uvědomili, že tam nikdy nebyli.


TEĎ

— - —

sky.png

Hučení motorů bylo jediným zvukem, který plnil trup, zatímco letadlo Sylvestera Sloana klouzalo po obloze. On a Calvin seděli u stolu společně v přední části letadla, kde si ještě před chvílí povídali, ale teď seděli a sledovali televizi na stěně. Zvuk byl špatný, ale zpráva byla jasná. Ve zpravodajství stálo "Francouzský miliardář Jean Lemieux Betrand ruší účast na Festivalu Jove v Jižní Africe kvůli obavám o bezpečnost."

Olivia rovněž sledovala zprávy. Její výraz se moc nezměnil, ale pohled měla soustředěný. "Jean Betrand. To je Ambasádor, ne?" Zaostřila oči na obrazovku. "To je vždycky tak… veřejný?"

"Je to jeho práce," zavrčel Sloan. "Hezká tvářička Nadčního PR. Většinou ale není z těch, co by si nechali ujít zábavu." Podrbal se na bradě. "Něco se muselo stát."

Náhle se jeho palubní telefon rozzářil a zapípal. Sloan k němu došel a stiskl tlačítko.

"Vyje Černý měsíc?" Zeptal se.

"Nikdy nepřestal," odpověděl ženský hlas z druhé strany.

Sloan si povzdechl. "Dobrý večer, Priscillo. Jak ti mohu pomoct?"

Žena na druhé straně zněla ostře. "Vyzvedl jsi naše agenty?"

Sloan se podíval po svých třech pasažérech a lehce se pousmál. "Dalo by se to tak říct. Co potřebuješ?"

"Určitě jsi už viděl zprávy," řekla. "Ambasádor zrušil své plány na dnešek. Co tě možná překvapí, je proč. Přibližně před hodinou jsme od něj obdrželi hovor. Ověřili jsme si identitu a on nás informoval o tom, že zrušil své plány proto, že se chce sejít s námi, aby dojednal podmínky."

Sloanovi se zatemnili oči. "Podmínky? Jaké podmínky?"

"Kapitulace," odpověděla Norrisová. "Už jich zbývá jenom málo a on uviděl světlo na konci tunelu. Je jako krysa na potápějící se lodi.",

Sylvester se podíval na Calvina, který prázdně zíral na televizní obrazovku. "Zní to jako past, Priscillo," řekl obezřetně. "Co čeká, že z toho dostane?"

"Svůj život," řekla. "Řekl, že klidně podstoupí soudní proces, ale nechce zemřít."

Sloanovi se zkřivil úsměv. ",To mě nepřekvapuje, zbabělec jeden. Co nám chce nabídnout?"

"Informace a svou rezignaci. Řekl, že nám může říct, kde najdeme Vševědoucí Oko."

Calvin se podíval k telefonu a poté na Oliviu a Adama. Olivia mu pohled opětovala a v její tváři bylo vidět otřesení z doby strávené s Kosem. Adam se díval z okna od doby, co nastoupili do letadla. Calvin si povzdychl.

"S kým chce mluvit?" Zeptal se.

Norrisová odsekla. "Se mnou, samozřejmě. Jakožto naše hlavní diplomatka mám pouze já autoritu na vyjednávání s ním."

"Spíš by s ním chtěla být o samotě, aby se s ním mohla vyspat," zašeptal Sloan naštvaně.

"Budete potřebovat bezpečnostní prověření," řekl Calvin. "Musíte se pohybovat rychle."

"Já nejsem amatér, pane Luciene," obhájila se. "Neříkejte mi jak mám dělat svou práci-"

"Pořád se mi to nelíbí," přerušil je Sloan. "Nevíš jaké jsou jeho záměry."

"Samozřejmě, že ne, protože jsme se ještě nesetkali, Sylvestere. Od toho je diplomacie. Ale už bylo rozhodnuto. Sejdu se s ním dnes večer a vezmu ho zpět k Deltě pro další výslech. Jakmile z něj dostaneme všechny informace, budeme se ho držet dokud se to celé neprežene a potom ho pustíme."

"Rozhodnutí už padlo?" Vyštěkl Sloan.

"Ano, Sylvestere. Svolali jsme hlasování krátce poté, co nás kontaktoval. Jestli ses chtěl zúčastnit, neměl jsi oběhnout a hrát si na kurýra, když jsme stejně tak mohli poslat kartičku s gratulací a horkovzdušný balón. Nemůžeš jenom tak odejít kdykoliv se ti zlíbí, jsme přeci ve válce."

Skřípání Sloanových zubů zesílilo. "Kde se máte setkat?"

"O. R. Tambo International," odpověděla. "Proč, nemyslíš si snad-"

Sloan položil telefon a hlasitě vzdychnul. "Peiscilla je zkušená diplomatka, ale obávám se, že tohle je mimo její schopnosti. Je známo, že je Betrand anomálně charismatický. A to jsem ani nežertoval o tom, že se s ním bude chtít vyspat. Je dobrá řečnice, ale neřekl bych, že ví co dělá."

"Co budeme dělat?" Zeptal se Calvin.

Sylvester zabručel. "Nevím. Tvoji dva společníci nejsou ve stavu, kdy by mohli zpátky do terénu. Nechci, aby na to byla Priscilla sama, takže se k ní musím dostat dřív, než se něco stane. Ty," nadechl se. "Nevím jak jsi na tom. Jsi v pořádku?"

Calvin pozvedl ramena. "Už mi bylo hůř."

"Pak můžeš jít se mnou. Přistaneme v Tambo a vyrazíme, zatímco já pošlu tyhle dva zpátky k Deltě do bezpečí. Souhlas?"

Calvin přikývl. "Souhlas."

— - —

plane.png

O několik hodin vydatného spánku později, přistálo jejich letadlo v Johannesburgu. Když se připravovali k vystoupení, Sloan ukázal z okýnka na jiné letadlo. Nápis na jeho straně hlásal. "Aerolinky Vzdálených Obzorů".

"Ta společnost patří Nadaci," řekl. "Už je tady."

Calvin si vzal své věci a vydal se k odchodu, ale zastavil se. Otočil se k Adamovi a Olivii, kteří ho oba pozorovali s prázdnými výrazy.

"Zůstaňte tady," řekl jim. "Vrátím se pro vás až bude po všem."

Olivia přikývla, ale Adam se sotva pohl. Jeho oči byly zaměřeny na Calvinův obličej, ale byla v nich jakási intenzita na kterou Calvin nedokázal odpovědět. Místo toho přikývl na souhlas a opustil letadlo.

Spolu se Sloanem přešli ranvej k letišti, kde na ně u postranních dveří čekala skupinka osob, které Calvin identifikoval jako agenty Povstání. Když přišli blíž, Sloan vytáhl stříbrný prsten z kapsy a ukázal jim ho. Agenti se rozestoupili a doprovodili je dovnitř. Prošli několika dlouhými chodbami dokud je jeden z agentů nedovedl k dalším dveřím.

Místnost byla malá, nejspíše se v ní obyčejně scházel letištní personál. U jednoho stolu tam seděli naštvaná Priscilla Norrisová a muž v čistém nažehleném saku, světle modré košili a namodralých kalhotách. Když vstoupili dovnitř, muž se postavil a usmál se, ovšem znervózněl, když na sobě ucítil Calvinův pohled. Nikdo z nich si toho nevšiml a muži se to podařilo dobře skrýt.

"Sylvestere," zasyčela Norrisová. "Co tady děláš?"

Sloan se usmál a podal ruku k muži v saku. "Užívám si počasí, Priscillo. Takhle daleko na jihu jsem už dlouho nebyl. Prospívá to mojí staré, vrásčité kůži." Otočil se k muži a představil se. "Sylvester Sloan, je mi potěšením."

Calvin si povšimnul, že úsměv toho muže byl až zarážející. Muž byl nepřirozeně krásný s dokonalou pletí a tmavými vlasy staženými do drdolu. Oči měl tmavě zelené a když se smál, znělo to jako hudba a padající kapky vody.

"Jean Betrand, potěšení je na mé straně," řekl muž. "Děkuji vám, že jste se sem se mnou přišel setkat, pane Sloane. Právě jsem se paní Norrisové omlouval. Doufám, že jsem vás nedostal do nepříjemné situace."

Sloan nad tím mávnul rukou. Calvin ho sledoval a všiml si, že i přes jeho chování Sylvester velmi obezřetně vyhlížel z oken a poslouchal.

"Samozřejmě to není problém." Sloan ukázal ke Calvinovi a lehce se uklonil. "Jistě znáte mého kolegu, Calvina Luciena?"

Betrandův obličej na chvíli stuhnul ale hned se zase uvolnil. "Ano, ano, muž lovící Radu O5." Podal Calvinovi ruku a ten jí potřásl. "Vážně jste všechno postavil na hlavu, pane Luciene."

Calvin neodpověděl, ale sdíleli spolu pohled, který říkal o napětí v místnosti vše. Betrand všem pokynul, aby se posadili.

"Budu co možná nejstručnější," řekl, "protože mám ve zvyku mluvit zdlouhavě. Vaše akce, pane Luciene, destabilizovali Nadaci. Několik klíčových pozic, které zastávali moji kolegové, se uvolnilo. Dříve bych kontaktoval Zelenou, nebo Rufuse pro radu v takovéhle situaci, ale i oni jsou pryč." Upravil si sako. "proto jsem přišel za vámi. Jsem realista a i přes mnoho let služby Nadačním cílům, si vážím svého života víc, než nějaké ideologie. Kromě toho, zdá se, że vaše ideologie vítězí nad tou jejich. Možná je načase, abych znovu zvážil situaci."

"Kromě toho," pokračoval, "mám schopnost, jak to říct… cítit věci. Jednoduše čtu lidi. Není to pro mě žádný problém. Dokonce i u velkých skupin lidí se cítím pohodlně, protože vím, co cítí. Togle je ale velmi jiné. V Nadaci se pohybuje něco masivního, něco velmi mocného. Ta moc je vyzařována z Velitelství a roste s každým dnem."

Calvin se zamyslel nad přítomností, kterou cítil ve skladišti a poté ve věži. Něco velkého na něj shlíželo, jako kdyby byl jenom mravenec. "Zakladatel," řekl Calvin. "Aaron Siegel."

Betrand se na něj podíval a pomalu přikývl. "To je nejspíše ono. Já jsem jeden muž a i když jsem Ambasádor Nadace, nechci stát mezi touto mocí a jejími cíli. Raději bych tu moc vyhnal. Z toho co vím, vy máte něco, co by toho mělo být schopné."

Položil své dlaně na stůl. "Nabízím vám toto. Znám lokaci Velitelství a vím o mnoha utajených Nadačních oblastech. Můžu vám ukázat, kde jsou. Mám praktické znalosti Nadace, které se vám můžou hodit. Jakmile bude po všem, možná bude vaše organizace potřebovat pomoc s úklidem vzniklého chaosu. Mám kontakty v mnoha organizacích a všichni mě znají. Mám velkou cenu."

Norrisová přikývla. "Ano, rádi bychom přijali vaše služby, Jeane."

Betrand se na ní podíval a na chvíli se mu zaleskly oči. Calvin se podíval po ostatních a všiml se, že nikdo jiný to neviděl. Jenom Betrand se na něj koutkem oka díval, jako kdyby ho něco překvapilo. Norrisová pokračovala.

"Měli bychom vás odsud dostat do bezpečí. Nevíme k jak eratické a nebezpečné akci se Nadace může uchýlit, když-"

Jako na zavolání uslyšeli v dálce výkřik. Ten následovalo více hlasů a potom rychlou palbu z nějaké silné automatické pušky. Všichni v minulosti se postavili a ochranný tým Norrisové vběhl do místnosti. Z venku se ozvala další střelba. Když se Calvin otočil, uviděl, jak Betrandovi zbledl obličej.

"To jsou oni," řekl. "Přišli si pro mě. Bože, oni mě zabijou."

"Nemyslím si," řekl Sloan, chytil muže za košili a zatáhl ho do haly. Norrisová je následovala a po ní vyšel Calvin. Zatímco co šli, Sloan promluvil k ochrance.

"Pokud uvidíte nepřítele, zastřelte ho," zavrčel. "O úklid se postaráme potom."

Pokračovali dál dlouhou chodbou do kavárny. Zaměstnanci letiště pobíhali kolem, ale skupina si rychle získala jejich pozornost. Sloan prostrčil Betranda dál, když se za nimi ozvalo několik výstřelů. Zaměstnanci se rozběhli k východům, aby unikli nebezpečí. Norrisová, Calvin, Sloan a Betrand unikli se skupinkou východem a rozběhli se k terminálu.

Vběhli do velkého lobby, kde se spousta dalších lidí, nejspíše pasažérů, snažilo dostat k východům. Sloan ukázal na jeden z východů, za kterým stálo jeho letadlo na ranveji. Když se ke dveřím rozběhli, ozvala se za nimi exploze.

Calvin se otočil, aby se podíval přes prach a sutiny, kde uviděl čtyři postavy v kouři. Byli to lidé, ale něco na nich bylo zvláštní a nezvyklé. Muž v čele měl oholenou hlavu a těžké brnění. Jedna z žen nesla plamenomet a druhá dlouhou pušku. Poslední byl muž s něčím, co připomínalo rotační kulomet s pásem nábojů, který mu vedl do batohu na zádech. Všichni čtyři si Calvina všimli a rozběhli se za ním.

"A do prdele," poznamenal Calvin a rozběhl se za zbytkem skupiny. Za sebou uslyšel zvuk roztáčejícího se kulometu a skryl se za kamenný pilíř. Z jedné strany se najednou začali do lobby hrnout agenti Povstání, kteří stříleli po čtyřech útočnících. Ti se rozptýlili a začali s nimi bojovat, což Calvinovi umožnilo oběhnout je a znovu se připojit ke skupině.

Sehnuli se, aby je nezasáhla dávka kulek a Calvin občasně zahlédl masakr, který se za nimi odehrával. Uviděl jednu z žen, jak zvedá agenta do vzduchu a pálí mu obličej plamenometem. Větší ze dvou mužů vytrhl ocelový podpěrný pilíř ze zdi a probodl jím dva další agenty, kteří se svíjeli v bolesti, než se přestali hýbat. Vedle Calvina se od kovové desky odrazila kulka a on uviděl v dálce ženu s dlouhou odstřelovací puškou, jak se k nim přibližuje a střílí. Podíval se po ostatních, kteří zrovna chtěli vyrazit.

"Dolů!" Zakřičel. "Zůstaňte dole!"

Sloan se ukryl za stůl, ale Betrand zakopl a přepadl do řady židlí. Norrisová se zvedla, aby mu pomohla. Calvin uslyšel najednou výstřel z pušky a puknutí její hlavy, jak bylo její vědomí přeměněno na spršku krve. Sloan vykřikl, když ho pocákaly zbytky jejího mozku a Calvin ho musel vytáhnout zpod stolu. Všichni tři se doplazili ke dveřím, zatímco po nich nepřátelé stříleli.

Když dorazili k východu, Calvin vyrazil dveře a společně vyběhli na ranvej. Kousek před sebou měli Sloanovo letadlo, které zrovna jelo po ranveji. Proběhli pod jiným letadlem a vběhli pod gate, kde se jenom těsně minuli s mrtvým tělem bezhlavého agenta, které mezi ně spadlo z rozbitého okna, kde teď stáli čtyři Nadační zabijáci. Calvin se neotáčel, ale najednou zjistil, že padá k zemi, když ho Sloan strčil, zrovna když mu kolem tváře proletěla kulka. Když se na něj podíval, Sylvester se držel za nohu a kalhoty se mu pomalu barvili krví. Muž se nadechl a na chvíli se zahleděl na Calvina, než mu srdcem proletěla další kulka a on padl mrtvý k zemi.

Další dávka kulek zaplavila okolní ranvej a Calvin se překulil, aby vzal Betranda, který se na zemi schoulil do klubíčka. Calvin viděl jeho zoufalý výraz bezhlasého strachu, který doprovázelo klepání jeho rtů.

Reproduktory na ranveji se náhle zaply a zapraskaly. A poté se po celém letišti ozval hlas. Dětský a nepřirozený.

Irantu…

…nech toho povstalce…

… přiveď toho povstalce…

Zrádce zabij.

Něco jako zaúpění uniklo Betrandovi z úst a náhle se snažil zvednout a utéct. Calvin za sebou uslyšel tupou ránu, když nejvyšší muž ze skupiny, kterému hlas říkal Irantu, dopadl na nohy ze třetího patra a pomalu se vydal k Betrandovi.

"Ne!" Zakřičel Betrand. "Ne! Nechte mě jít, prosím, prosím vás, udělám cokoliv budete chtít! Prosím! Prosím! Odpusťte mi, prosím! Já nechci umřít!"

Hlas se znovu ozval z reproduktorů.

Zrádce.

Zrádce.

Zrádce.

Betrand upadl na záda a začal se plazit před mužem v brnění. Irantu zvedl jednu nohu a šlápl na Betrandovu nohu, čímž jí rozdrtil. Betrand zaječel a chytil se v bolesti.

"Prosím! Prosím! Irantu, prosím! Nedělej to! Prosím! Jenom jsem chtěl žít! Tohle nechci!"

Irantu chytil Betranda za vlasy pravou rukou, zatímco levou rukou sáhl za opasek odkud vytáhl úzkou kovovou sekeru a nadzvedl ji před Betranda. Při pohledu na ní začal člen Rady O5 brečet jako malé dítě. O chvíli později Irantu sekeru zvedl a zarazil do Betrandovy lebky s vlhkým prasknutím a poté znovu, zatímco se Betrandovy krví podlité oči protočily dovnitř. Irantu sekeru pustil k zemi a sáhl oběma rukama do díry v hlavě, jako kdyby otevíral pytlík chipsů a stejně jednoduše ji roztrhl ve dví. Betrandovo tělo sebou chvíli trhalo na zemi, než letiště konečně utichlo.

Calvinův dech byl těžký a muž k němu pomalu přicházel, ale náhle ticho přerušil zvuk motorů. Oba se otočili k Sloanovu letadlu, které se odlepilo od země na konci ranveje a Calvinovo srdce poskočilo radostí. V tom se náhle znovu ozval zvuk roztáčejícího se kulometu a poté po obloze přejel paprsek olova, který letadlu zničil motory. Muž s kulometem jej držel zaměřený na letadle s laserovou přesností dokud nevzplanulo a nezřítilo se z oblohy. Teprve potom dal prst ze spoustě.

Calvinovi přešel mráz po zádech, když sledoval jak se hořící letadlo řítí z oblohy. Vzhlédl akorát včas na to, aby viděl Irantovu pěst před sebou a poté se svět ponořil do temnoty.




- ZPĚT -


4.png
Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License