Třináctý


Kapitola1.png

13red.png


DŘÍVE

— - —

warehouse.png

Řízení se uskutečnilo v zadní místnosti jednoho opuštěného somálského skladiště.

Calvin seděl v čele dlouhého plastového skládacího stolu a tiše si čistil špínu za nehty. Na druhé straně stolu sedělo, tisknoucích se k sobě, sedm členů Vedení Delta, nejvyšší rady Povstání Chaosu. Calvin skoro protočil očima, když byl uveden do místnosti. I přes všechnu tu slávu nedokázali pořád přijít s ničím lepším, než byla stará zaprášená budova a levný plastový nábytek.

Vedení Delta, jak věděl, bylo vytvořeno Inženýrem, aby spojil sedm různých skupin toho, co si kdysi říkalo prostě "Povstání". Každá z těch sedmi skupin vyslala do Delty jednoho zástupce a společně vytvořili větší organizaci. To jméno bylo samozřejmě vtip. Podle legendy Inženýr skoro vzdal snahy o koordinaci jednotlivých frakcí a pronesl "nikdy v historii se čirou náhodou neobjevilo chaotičtější povstání". To jméno zůstalo, ale vedení se nelíbilo "Chaotické Povstání", takže se to změnilo na Povstání Chaosu.

Nikdo z těchhle lidí neměl ostatní rád, ani neměli rádi Calvina. Měl za sebou dlouhou kariéru agenta Chaosu, zprvu se pouze účastnil a později i vedl větší útoky proti Nadaci. Stejně jako většina lidí v Povstání znal svoje místo ve světě. Věděl, že účelem Povstání není zničit Nadaci, ale držet jí v šachu. Být neustálým trnem v jejich patě, nikdy nedovolit Nadaci, aby zlenivěla. Pokud budou zaměření na Povstání, nemůžou napáchat škody někde jinde. Zatím tahle strategie nefungovala.

Ale Calvin byl velmi dobrý ve své práci a nebyl ani tak trnem, jako spíše sekerou proti Nadaci. Jeho příspěvek cílům Povstání ho rychle vynesl v hierarchii vzhůru, a dokonce byl v jednu chvíli zvažován na pozici člena Vedení Delta za svou frakci. Ale krátce předtím byl obviněn ze zneužívání zdrojů Povstání, kterých nebylo moc, během razie na Nadační oblast, kde bylo uloženo několik potenciálně magických textů.

Přestože vyšetřování jeho akcí nic neobjevilo, objevil se incident ve špatnou chvíli a místo něj vybrali k povýšení do Delty jednoho byrokrata, který předtím vykonával pozici poslance za stát New Jersey, Howarda Kowalskiho.

Shodou okolností to byl právě Howard Kowalski, který promluvil jako první.

"Dobré odpoledne, ehm, Calvine," pozdravil ho tělnatý muž a upravil si brýle na konci svého špičatého nosu. "Oceňujeme, že sis, ehm, našel čas na toto setkání. Jak jistě víš, sídlo Delty se jaksi, ehm, renovuje-"

Samozřejmě šlo o vtip. Delta tvrdila, že jejich bývalé středisko operací, které nechal postavit samotný Inženýr, se renovovalo a kvůli tomu musely schůzky probíhat v prázdných skladištích a postranních uličkách. Bylo veřejným tajemstvím, že budova velitelství byla srovnána se zemí Globální Okultní Koalicí před skoro třiceti lety, ale Delta to odmítala přiznat.

"-takže tohle bude muset stačit. Ano." Přikývnul a poklepal prsty na stoh papírů na stole. "Myslím, že to, co nás tu zajímá nejvíc, Calvine, je, ehm, je ten dokument, o kterém jsme toho tolik slyšeli." Nahnul se dopředu a ve sklíčkách brýlí se mu objevil odraz lampy. "Ten deník. Máš ho?"

Calvin přikývnul. "Pokud mi dovolíte chvilku strpení, slibuji, že budeme mluvit o deníku."

Jedna z členů Delty, vysoká dlouhovlasý žena, Norrisová, si odkašlala. "Nepokoušej naší trpělivost, chlapče. Jako by nebylo dost špatné to, že jsme museli cestovat sem, ale přísahám bohu, jestli to bylo kvůli tomu, abys nás mohl oblbovat nějakou falešnou knížkou, nechám tě vyhodit."

Kowalski se nervózně zasmál a Calvin pozvedl obočí nad jejím výbuchem. "Ale notak, Priscillo," řekl Kowalski opatrně, "vyslechneme si, co má na srdci. Calvin toho, ehm, udělal vážně hodně pro naší organizaci, na tom se asi všichni shodneme-" všichni kolem souhlasně přikývli, "-a já bych řekl, že si, ehm, zaslouží naší důvěru." Pokynul Calvinovi, aby pokračoval.

Calvin sebral svůj vlastní stoh papírů a otevřel ho. "Fajn, takže to, co vidíte před sebou, je něco, na čem jsem pracoval s několika dalšími lidmi za posledních pár měsíců. Je to důvod, proč jsme tady. Pracovali jsme ve spojení s laboratoří Dr. Vernona Aldermana v Sydney a výsledky práce jeho týmu jsou… znepokojivé. Pokračující testování nepřirozených entit a fenoménů Nadace zhoršuje problém způsobený těmi stejnými entitami. Škrábou svědící ránu. Když to spojíme s tím, co jsme získali od týmu poručíka Horvera ohledně změn v kalibraci Scrantonových Kotev v několika posledních letech, jsou to dostatečné důkazy." Zastavil se a otočil na další stranu. "Rychle se blížíme k bodu, ze kterého není návratu."

Přejel očima dál po papíru. "Naše aktuální modely říkají, že nejspíš už někdy po roce 2020 nastane velká, veřejná, nadpřirozená událost a ani ne pět let na to, bychom mohli začít vídat věci, na které bude i Nadace moc krátká. To není dobré a je to důvod toho, proč to musíme vyřídit hned. Jestli budeme čekat déle, možná s tím už nepůjde nic udělat."

Sylvester Sloan, nejstarší člen Delty, se zaujatě zasmál. "Naše hodnota je v narušování Nadačních snah. Tohle zní, jako kdybyste je chtěl úplně zastavit."

Calvin se opřel do židle. "Nejen to. Chci vytrhnout Nadaci s kořeny, stonkem i listy."

Ve skupině se rozhostilo ticho, jako kdyby někdo hodil do místnosti něco smradlavého. Herman Van Gandry, další z veteránů Delty, se zasmál jako první. Zbytek ho následoval.

Kowalski se snažil udržet vážný výraz, ale ani on se po chvíli neudržel. "Calvine, podívej, já vím, že to myslíš dobře a ty víš, že tě tu všichni respektujeme, ale notak. To je přeci hloupost."

Priscilla se zašklebila. "Až seženeš peníze, lidi a vybavení na destabilizaci největší, nejtajnější a nejvlivnější organizace na světě, dej nám vědět a my z tebe uděláme krále hory sraček. Co ty na to?"

Calvin zvedl obě obočí a nadechl se, aby se předklonil a znovu se začal přehrabovat papíry před sebou.

"Kvůli tomu," pokračoval, "bych rád zacitoval procedury zapsané v Summa Modus Operandi."

Delta utichla. Několik z nich se na sebe zmateně podívalo. Oči Sylvestera Sloana zbystřily. "Opravdu?"

"Počkat," řekl Dane Blank a zalistoval svými papíry, "co to je? O tom jsem neslyšel. Zní to důležitě, je to důležité?"

Desdemona Vanceová, nejmladší členka skupiny, vytáhla tlustou, ovázanou knihu z tašky vedle ní. Otevřela ji, přeskočila úvod, nalistovala stránku a začala číst. "Následující držíme za naprosté pravdy…"

Calvin zvednul ruku. "Nemusíte to číst celé. Tenhle dokument byl sepsán prvním Vedením Delta na příkaz samotného Inženýra. Pokud ten dokument vezmeme za slovo, potom ke zničení Nadace, nemusíme zničit samotnou Nadaci. Stačí odstranit Radu O5."

Priscilla vyštěkla další nával smíchu, který ostatní členové u stolu nesdíleli. "Ano, samozřejmě, protože to bude o tolik jednodušší. Třináct nesmrtelných polobohů, kteří se od té doby jistě obklopili kouzly a magií. Jak prosté."

Ale Sylvester Sloan si Calvina se zájmem prohlížel. "Třináctý člen Rady zajistil všem nesmrtelnost, dokud je členem Rady. Musel bys ho najít jako prvního… no, musel bys je eventuálně najít všechny, což je samo o sobě téměř nemožné, pokud nemáš…" v jeho očích se objevil záblesk poznání, "pokud nemáš ten deník."

Calvin přikývnul, sáhnul do kapsy své košile a vytáhnul malou, modrou knihu s koženým přebalem, zabalenou v hnědém kusu papíru.

"No do prdele," řekl Kowalski, "kde jsi to sebral?"

Desdemona se na objekt tázavě podívala. "Co je to?"

"Před lety," začal Kowalski, "jsme dostali zprávy, že jeden z nejlepších agentů Koalice, nějaký chlap s divným jménem, sestavuje zprávu o Nadační Radě O5. Kde žijí, kam často chodí, jejich záliby a aktivity. Jinak řečeno, kdyby je někdo chtěl najít, bylo by tohle to perfektní vodítko."

"Pořád tomu nerozumím," řekla Priscilla, "nestaráme se snad o Radu O5? Víme přeci, kde jsou, nebo ne?"

Sylvester se zamračil. "Ne. Říkáme našim agentům, že to víme a čas od času dostaneme hlášení, že se někde jeden z nich objevil, nebo že ho někdo viděl. Kdybychom se opravdu snažili, možná bychom dokázali dát dohromady aktuální lokaci možná poloviny z nich. Možná víc, kdybychom měli štěstí." Prstem ukázal na deník. "Ale to není to, proč je tohle důležité. Je to důležité proto, že to údajně obsahuje lokaci dvou členů Rady, včetně toho Třináctého, kterého nikdo předtím neviděl. Dokud se tahle kniha nesepsala, nikdy ani netušil, jestli opravdu existuje."

Kowalski si zuřivě mnul spánky. "Okej, okej. Zpomalíme, jen se zamyslím…" Podíval se na hromadu papírů v rukou. "Dobrá, takže je můžeš najít. To je skvělý, to je, ehm, dobrý začátek. Ale chce to víc než jen to. Ten kontrakt. Mají kontrakt se Smrtí a dokud ho mají, nemůžou zemřít. Tak tomu nebylo, když byl Summa Modus Operandi sepsán, proto to vždycky byl spíš návod, než soupis cílů, protože nemůžeš zabít Smrt."

Calvin přikývnul. "Máš pravdu. Nemůžeš zabít Smrt. Ale nemyslím si, že musíme zabít Smrt, stačí zrušit kontrakt."

Sylvester se předklonil a odpověděl dobře vybranými slovy. "Kdybys chtěl zrušit ten kontrakt, potřeboval bys něco, co dokáže někoho ukrást Smrti. Potřeboval bys… no, něco, co neexistuje už sto let."

Calvin sáhnul do kapsy a vytáhnul malou skleněnou lahvičku čisté tekutiny. Postavil jí na stůl se slyšitelným ťuknutím.

"Kdybych dokázal ten kontrakt zrušit, co potom?"

Kolem Calvina se ozýval šepot. Najednou si byl vědom přítomnosti něčeho velkého a hrozného, jehož zuřivou pozornost si okamžitě získal. V tichu toho skladiště, za tajemstvími a pod světem nahoře, přítomnost odešla. A potom byla pryč.

A v tu chvíli, jako mnohokrát předtím, se Delta ponořila do chaosu.

Sakra Calvine, jak jsi to—"

Co je to—

Fontána vyschla, vyprázdnili—

-nezáleží, i kdyby-"

Ví to, Ono to ví, řekli jsme toho moc-"

—bylo by možné zničit Třináct členů Rady O5."

Mohli bychom naplnit Summa Modus Operandi.

Kowalski vzdal snahy o udržení jakéhokoliv řádu papírů před sebou a jenom je rozložil kolem sebe. "Kde jsi k sakru tohle vzal?"

Calvin si lahvičku znovu zastrčil do kapsy. "Když jsme vedli útok na to Nadační skladiště v Bangladéši, když jsem údajně zneužil zdroje Povstání," podíval se na koutkem oka na Kowalskiho, "tohle jsme tam hledali. Nebylo to tam, ale-" podíval se na lahvičku, "tohle jsem našel stejně, jako ten deník. Díky štěstí."

Sylvester pomalu přikývnul. "Jestli je tohle to, co si všichni myslíme, že to je. Pak myslím že máš pravdu, Calvine. Myslím, že tohle by to dokázalo." Promnul si pár vousů na bradě. "Oni ví, že to máš?"

Calvin zaváhal. "Ne."

Desdemona se naklonila blíž. “Takže, jaký je plán?”

Calvin posunul deník blíž a postavil lahvičku vedle něj. "Najdeme všechny ty zkažený parchanty za pomocí tohohle-" ukázal na deník, "začneme s Třináctkou a od něj půjdeme dál. Až budou v zemi, Nadace bude bez dohledu a rozpadne se. My zničíme, co zbyde a bez Rady O5 se náš svět začne hojit." Zapřel se do židle. "Jednoho dne se všichni vzbudíme ve světě, kterému již nehrozí hrozba paranormálna. Bude to svět, který si sám bude moct vybrat svůj osud."

Kowalski se dál přehraboval v papírech, které před ním postavil Calvin, teď pomaleji. Na jedné stránce se zastavil a vzhlédl.

"Dobrá, já jsem pro. Naše zdroje jsou omezené a kdybys chtěl tohle udělat tak před dvaceti lety, mohli bychom ti pomoct víc." Přejel prsty po stole. "Samozřejmě, tenkrát jsme neměli ten deník, což je skutečné eso v rukávu."

Kowalski se podíval na své kolegy. "Je někdo proti? Jestli to uděláme, musíme to dokončit, nejde to udělat jenom z půlky. Já budu první, kdo přizná, že stojíme proti šílené přesile, ale jestli to, co Calvin říká, je pravda, pak máme na své straně aspoň překvapení, což se počítá." Kývnul. "Všichni pro?"

Všichni naráz promluvili. “Ano.”

Kowalski se otočil ke Calvinovi.

“Co potřebuješ?”


TEĎ

— - —

roughseas.png

Zažádal o tři lidi, samé specializované a zkušené agenty. Byla v tom logika. Nadace byla masivní, nezastavitelný stroj. Postavit proti nim celé Povstání by bylo odsouzení k selhání, stejně jako mnohokrát předtím. Povstání se nikdy úplně nezotavilo z toho, jak jej Nadace před všemi těmi lety porazila. Jednotlivé frakce a schizma ve skupině držela Delta jenom s obtížemi pohromadě. Pokusit se ten nepořádek uvést do akce, by byla velká chyba.

Ale čtyřčlenná skupina, dostatečně malá na to, aby unikla vševidoucímu oku Nadace, by to mohla dokázat. Povstání mělo dostatečné zdroje, aby vytvořilo rozptýlení, kdyby to bylo potřeba a aby podpořilo tým. Ale Delta se vyjádřila jasně, že jejich dosah má svá omezení. Pokud se jejich skupina dostane mimo ten dosah, budou na to sami.

Prvním z nich byl Anthony Wright, výborný britský agent Povstání kolem padesáti let, se seznamem potvrzených zabití skoro stejně dlouhým, jako byl seznam jeho ocenění. Když se Delta ujala moci, Povstání bylo sotva víc, než hrstka skupinek obležených a chaotických idealistů, ale napříč jeho historií byl Anthony hlasem rozumu a směru. Udržoval původní cíle Povstání a co všem paměť slouží, vždycky se dal požádat o radu. Kdykoliv se vybíral nový člen Delty, všichni si mysleli, že se přidá on, ale on tu pozici vždycky odmítl.

Druhým členem byla žena o něco mladší, než Calvin, ale ne o moc. Její jméno bylo Olivia Torresová, ale ještě před pár lety jí v anomální komunitě znali, jako proslulou anartistku "Ivory". Její instalace byly dobře známé, především ve Třech Portlandech, kterým říkala domov. Nadace si dlouho myslela, že spolupracuje se skupinou AWCY? a naháněla jí, dokud jí konečně nedohnala a Olivia neutekla k Povstání, kde dostala šanci začít znovu.

Poslední byl Adam Ivanov, což Deltu překvapilo. Adam byl mladý, nezkušený a nebyl to bojovník. Byl dobrý s počítači, dokonce by se dalo říct, že to byl génius, ale se zbraní v ruce byl k nepoužítí. Ale Calvin si stál za svým rozhodnutím. Věděl o Adamovi ještě předtím, než věděl Adam o něm. Provedl několik akcí za posledních pár let, které odvedly Adama od separatistické ukrajinské skupiny do očekávajících rukou Povstání.

Calvin měl historii s Anthonym a Olivií. Strávil velkou část posledního desetiletí trénováním a bojem po boku Anthonyho a Olivie s ním byla na několika raziích před jeho exilem. Oba odpověděli na jeho žádost kladně. Jenom Adam váhal, jak odpovědět. Potřeboval přesvědčit. Ale Calvin cítil touhu v jeho srdci. Adam strávil mládí jako Nadační zaměstnanec Třídy-D přiřazený k SCP-610, protože jeho rodiče byli ukrajinští političtí vězni. Byl osvobozen od hrůz svého zajetí při útoku na Nadační pracovní tábor, když ho Anthony osobně zachránil. Když se mladík doslechl, že jeho zachránce bude rovněž v týmu, rychle souhlasil se svou účastí.

A tak se tomu stalo, že o tři měsíce později zápasila jejich loďka proti vlnám a plula dál k prohnutému černému trnu, který probodával bouřlivé vody jižního Atlantiku svou tichou zlostí. Calvin stál na přídi a pozoroval, jak se věž objevuje na obzoru. Cítil mnestika ve své mysli a viděl lesk anomální povahy věže před sebou. Jizva, pomyslel si.

"Co je to?" uslyšel Oliviin hlas, když přišla za ním. "Je to magie, že? Nebo kognitohazard?"

"Ne, není to kognitohazard. Je to antimeme. Nadace to nepostavila. Byl to někdo jiný před dávnou dobou. Ať už to bylo postaveno s jakýmkoliv účelem, už to k ničemu není, takže to Nadace převzala." Zasmál se. "Jak utéct z vězení, když si ani neuvědomuješ, že v něm jsi? Nebo v našem případě, jak najít něco, co není na žádné mapě? Co ani nemůže být na mapě?"

Olivia pozvedla ramena. "Taky mě to zajímalo. Jak jsi to našel?"

Calvin vytáhnul malý modrý deník. "Tohle je osobní deník někoho, kdo studoval Radu O5 a jejich metody po celá desetiletí." Rychle projel jeho stránkami. "Seděl v krabici celé roky, než někomu došlo, co to je. Když ho Skitter Marshall vzal do ruky, došlo mu, že našel zlato."

"Takže, kolik stál?"

Calvin pozvedl ramena. "Nic. Ukradl jsem ho."

Olivia přikývla a podívala se zpátky na věž. "Je to vlastně docela krásné. Jako z jiného světa."

"To je."

Vlna narazila do lodi a spousta ledové mořské pěny cákla na příď. Calvin instinktivně zakryl tělem Olivii, která se uhnula dozadu, ale stejně se na něj usmála.

Za nimise ozvalo tiché zavití trubky. Calvin se otočil a vyběhl po schodech do kormidelny, kde Anthony Wright zápasil s kormidlem a zároveň těžce potahoval z tlustého doutníku, který mu visel z pusy.

“Tohle je blbost, Calvine," řekl Anthony a zuřivě skousnul doutník. "Není tu, kde zakotvit a já nebyl na lodi už šestnáct let. Tohle byl tvůj plán?"

Calvin se zahleděl na věž. Jejich mnestika vydrží jenom nějakou dobu, potom nebudou schopni ani vnímat věž. Museli si pospíšit a moře jim to neulehčovalo.

"Vstup je támhle," Calvin ukázal na díru v kamenné zdi. "Myslíš, že nás tam dokážeš dostat?"

Anthony se na něj podíval, jako na šílence. "Něco tam dostanu. Jen doufám, že potom už nebudeme potřebovat loď."

Calvin ho poplácal po zádech a zašklebil se. "Vždycky je tu víc lodí."

Anthony protočil očima a kormidlem. "Při příštím zátahu tam dojedeme. Řekni jim, ať se něčeho chytí, protože jediný způsob, jak se tam dostaneme, je že narazíme s lodí. Rozumíš mi, že jo? Budeme muset narazit s lodí."

Calvin přikývl.

“Okej, fajn. Jdeme narazit s lodí."

Calvin sešel dolů po schodech za ostatními. Olivia a Adam stáli v chodbě. Adam vypadal, že se každou chvíli pozvrací. Calvin je oba vzal a zatáhl ke galeji k jednomu ze stěžňů. "Zůstaňte tady a držte se!"

Otočil se a chtěl vyrazit zpátky, zrovna když loď narazila do velké vlny silou hromu. Celé plavidlo se naklonilo dozadu a potom dopředu. Na chvíli Calvin ucítil jak se mu zvedá žaludek a tlačí mu na zatnuté zuby. Když konečně došel navrchol schodů, trup lodi praskal. Železo a dřevo skřípaly o tvrdý kámen.

Trup lodi udělal ještě několik nedůstojných zvuků, než se plavidlo zastavilo. Calvin vyběhl na palubu. Loď teď byla zaparkovaná ve vstupu do věže. Oceán za nimi nadále bouřil.

Adam byl první, kdo vylezl za Calvinem, ale jenom proto, aby mohl vyvrhnout obsah svého žaludku přes palubu.

Anthony, který nějakým zázrakem zůstal skoro suchý, přešel kolem Adama, vytáhl kotvu a hodil jí přes palubu. Ozval se tupý kovový zvuk, jak uhodila do suché skály.

"Země!" zvolal.

Adam si otřel zvratky ze rtů do rukávu. "Šílenství. Jsi blázen. Tohle je šílenství. Sotva můžu… ble … z tohohle místa je mi špatně." Pokusil se postavit a málem přepadl dozadu. "Vy lidi, vy staří lidi jste blázni. Já mám celý život před sebou a vy narazíte s lodí do boku hory. Jak ohleduplné." Znovu se naklonil přes zábradlí a zaskučel.

Calvin ho poplácal po zádech. "Trpělivost, Adame. Zůstaň tady s Olivií a Anthonym. Já půjdu sám." Podíval se na Anthonyho. "Postarej se, že mě nikdo nebude sledovat."

Anthony přikývnul. "Pamatuj, co jsem ti říkal. Nevěř ani slovu. Udělají cokoliv, budou lhát. Dávej si pozor."

Calvin ujistil staršího muže svou rukou na jeho rameni. "Dám. Budu vás potřebovat, vás všechny, velmi brzo. Ale tuhle část… tohle zvládnu sám."

Calvin přeskočil zábradlí a dopadl na kameny pod lodí. Vstup se zužoval do tunelu, který Calvin průchodem následoval do temnoty.

Tunel končil nákladním výtahem po zhruba čtyřiceti metrech. Pořád slyšel vzdálené bouření oceánu, jak se odráží od hladkých kamenných zdí. Ve slabém světle Calvin stěží rozpoznával hluboké zářezy v kameni, skoro jako tržné rány. Odtáhnul železné zábradlí, vstoupil do výtahu a stisknul tlačítko. Ještě předtím, než se rozjel dolů, došlo Calvinovi, že vstup vypadal, jako kdyby ho někdo do věže zarazil, spíše než vyřezal.

Nedokázal říct, jak dlouho sestup trval. Po několika minutách se šachta z hladkého kovu změnila na kámen. Uvnitř výtahu začala být zima a on rozpoznal slabý zvuk někde pod sebou. Calvin sáhl do kapsy a dotknul se lahvičky, aby se ujistil, že jí má stále u sebe.

Výtah zastavil, zatřásl se a se zasténáním se otevřel. Calvin dorazil do masivní místnosti osvětlené pochodněmi se smaragdově zelenými plameny bez kouře. Stěny byly popsány prastarými runami, které se točily do zející temnoty. Té stejné temnoty, která byla pod ním. Kromě něj a ní tu nebylo nic, až na výtah a ocelovou členitou cestu .

Cesta vedla do středu místnosti, kde se z temné jámy pod ním, zvedal kamenný pilíř. Calvin udělal krok dopředu a shodil tak do temnoty kamínek. Počkal, až ho uslyší dopadnout.

Po dvou minutách čekání nechal.

Přešel propast po cestě. Jeho kroky byly jediné, co slyšel, kromě slabého bušení, které přicházelo z temnoty pod ním. Jak se blížil ke stupínku, všimnul si, že posazená na malé, kovové skládací židli a svázaná tenkými, zlatými řetězy, byla lidská mrtvola.

Calvin otevřel ústa, jakoby chtěl něco říct, ale byl přerušen zvukem. Bylo to jako chřestění. Hrozný, prázdný zvuk. Zaplnil místnost a odrážel se od stěn. Byl to smích. Uštěpačný smích.

Přešel k mrtvole a prohlédl si jí. Prázdné, shnilé oční důlky byly jediné, co zbývalo z očí. I tak na něj mrtvola intenzivně hleděla. Ucítil znovu ten známý pocit chladu a bušení pod ním přestalo.

"Návštěvník." Ústa mrtvoly se nepohla, ale hlas z ní vyšel, jako závan větru z hrobky. "Jak zvláštní. Nemívám často hosty."

Calvin zaváhal. "Ty jsi O5-13, že?"

Ten zlý smích se ozval znovu. "Dalo by se to tak říct. Toto tělo kdysi patřilo Dr. Felixi Carterovi. Všetečkovi. Byl Třináctka. Já přebývám zde, na jeho místě."

Calvin přikývnul. "Pak tedy ano. Dobrá, budeš se mnou mluvit. Přišel jsem znovu projednat tvůj kontrakt."

V mysli se mu objevily záblesky. Viděl nekonečnou pláň mrtvých těl, oheň a krev. Viděl rudé hrůzy a tichou postavu sledující vše zhora. Calvin zatřásl hlavou a podíval se jinam. Když se otočil zpět, vypadalo to skoro, jako kdyby se mrtvola usmívala.

"Nemáš zde žádnou autoritu, Calvine Luciene." Calvin v šoku ucouvnul. "Ano, znám tvé jméno. A není jedno z třinácti na mém kontraktu. Ty jej nemůžeš zrušit."

Calvin se uklidnil. "Máš pravdu. Není tam. Ale pobav mě, prosím. Tvůj kontrakt, jaké jsou jeho podmínky? Co ti bylo slíbeno?"

Někde uvnitř mrtvoly něco zavrčelo. "Dobrá. Není od věci pobavit někoho, kdo brzy zemře. Kontrakt nabídnul Třinácti lidem únik před rukou osudu. Věčný život."

"Už měli svou Fontánu Mládí. Na co potřebovali tebe?"

"Fontána vyschla. A ani tak je nedokázala zachránit přede mnou, jenom je oddalovala od nevyhnutelného. Když začali umírat, První přišel za mnou, aby smlouval. Nabídla jsem, že stáhnu svou ruku výměnou za místo v jejich radě." Prohnilý hlas se znovu zasmál. "Byl to jednoduchý obchod."

Calvin přešel za mrtvolu. Očima sledoval symbolyna zdech kolem. "A jako součást kontraktu ti dali tohoto muže? Dali ti jeho život?"

"Ne. Jeho život byl zajištěn jako součást kontraktu. Dali mi jeho tělo. Je navěky na okraji mezi životem a smrtí. Jeho mysl v ekstázi ze zážitku blízké smrti."

Calvin šokovaně trhnul hlavou. "On není mrtvý?"

Z mrtvoly se ozvalo. "Ne."

Calvin vytáhl z kapsy lahvičku a vytáhnul z ní korkový špunt.

"Fajn. Tak pij ty starej zmrde."

Natáhnul se za mrtvolu, chytil jí za bradu a stisknutím jí rozevřel ústa. Druhou rukou nalil obsah lahvičky do jejího krku a dal si záležet, aby ani kapka nepřišla nazmar. Když byla sklenička prázdná, zavřel ústa mrtvoly a přešel před ní.

"Co to bylo?" zasyčel hlas. "Kde jsi to vzal? Jak jsi-"

Změna byla okamžitá. Do tváří těla se navrátila barva, krev se mu rozprodila tělem a čerstvá tkáň zaplnila místa, kde chyběla kůže. Lesklé bílé koule se objevily v očních důlcích. Vyzáblé torzo se zachvělo a mrtvola se natáhla dopředu, jak zalapala po dechu. Násilné zakašlání vypudilo hromadu prachu z plic. Ruce mrtvoly se zachytily židle.

Během jedné minuty se z mrtvoly stal nahý muž. Začaly křeče. Hnědo zlaté oči muže, nyní plné strachu, tikaly pohledem po místnosti.

"Co jsi to udělal?" vypísknul hrubým hlasem, nezvyklý na jeho používání. "Co jsi to udělal?!"

Něco temného a stříbrného začalo mizet z jeho očí, úst a nosu. Bylo to jako kouř, ale hustší. Lesklo se to ve vzduchu nad ním, jako mrak. Očima se zahleděl na ten tvar a poté vykřikl, jak vyděšené zvíře.

"Ne! Neopouštěj mě! Neopouštěj mě! Ne-"

Calvin vytáhl zbraň a vystřelil. Jedna kulka se muži zaryla do spánku a poté ještě jedna do srdce.

Dr. Felix Carter sebou škubnul a naposledy zalapal po dechu. Spadnul do židle se zakloněnou hlavou. Hleděl do temnoty nad sebou.

Calvin sebral kovovou skládací židli a odtáhnul jí k okraji římsy. Jedním kopnutím jí, i s mrtvolou, odsunul přes okraj, do temnoty pod sebou. Ozvalo se krátké zachřestění řetězů a poté nic.

Calvin znovu ucítil onu přítomnost. Když seotočil, uviděl stříbřitou ženu zahalenou temnotou, jak stojí vedle něj a nahlíží přes okraj dolů. V jejích očích byl vidět smutek.

"Živé tělo Třináctého," řekla. "Kontrakt je zrušen. Již nejsem ničím povinna."

Calvin polkl a přikývnul. "Pokud by se jim mělo něco stát, už nebudeš zasahovat do záležitostí zbylých dvanácti?"

"Nebudu." Nevzhlédla od propasti. "Mohou zemřít."

Calvin si povzdechl. "Fajn. To mi stačí." Otočil se k výtahu a udělal jeden krok. Něco ho zastavilo. Podíval se zpět na bledou postavu s otázkou, která mu nedala.

"Proč jsi mě nezastavila? Máš tu autoritu a moc. Proč jsi jen stála a nic neudělala?"

Konečně se otočila a podívala se na něj. Calvin ucítil nával osamění a melancholie. "Něco se skrývá v srdci Rady. Něco, co nechce zemřít. Myslela jsem, že možná, kdybych byla součástí Rady, mohla bych to zabít. Ale nemohla. V tomto světě jsou věci, které přesahují i mojí moc, Calvine Luciene."

Znovu se otočila k prázdnotě. "Možná si povedeš lépe. Možná ne."

— - —

Delta pro ně poslala další loď. Krátce poté, co se nalodili, za Calvinem přišla Desdemona a podala mu hlášení.

"Měli jste nějaké potíže?" zeptala se.

Calvin zatřásl hlavou. "Jenom se sem dostat. A dostat se dovnitř." Podíval se na místo, kde předtím stála věž. "Už to ani nevidím. Jako by to tu nikdy nebylo a přesto…" Sáhnul do kapsy a vytáhnul deník. "On o tom věděl už před deseti lety."

Mladá žena se zasmála. "Ano. Jsem si jistá, že onen záhadný agent měl své způsoby. Stejně jako máš ty své. Všechny naše plány se teď daly do pohybu, Calvine. Všechno záleží na tom, že odvedeš svou práci." Pokývla směrem ke zmizelé věži. "S trochou štěstí bude všechno tak jednoduché, jako tohle."

Calvin se zasmál a zakroutil hlavou. "To si nemyslím. Měli jsme štěstí a zasáhli jsme, když si nedávali pozor, ale výhodu překvapení už znovu mít nebudeme."




- ZPĚT -


13.png
Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License