Sedmý



kapitola7.png

7red.png


TENKRÁT

— - —

Mladík stál v dlouhé řadě mužů a žen v oranžových kombinézách. Na krku měl kovový obojek. Pochodoval do zimy s lopatou v ruce a zatímco někdo další pálil plamenometem přicházející maso, on nabíral popel do hromádek. Byl hubený a nemocný. Jejich tábor nedostal zásoby už tři dny, ale stráže měli pořád co jíst.

Něco se začalo dít a uslyšel střelbu přes zmrzlou zem. Kluk se ukryl za hromadou masitých mrtvol a zakryl si uši, aby neslyšel výkřiky kolem. Na chvíli je hrozný hluk a poté následuje ticho. Když otevřel oči, Anthony se k němu nahýbal, aby mu pomohl na nohy. Starší muž hodil Adamovi přes ramena deku a odvedl ho do osobního vozu.

— - —

Aaron Siegel stál na pódiu a přednášel o nejnovějším průlomu před prvním shromážděním jejich nové Nadace. Rozzářil se, když publikum zatleskalo.

— - —

Úžasná Ivory utíkala temnou uličkou ve Třech Portlandech s Nadačními agenty v patách. Měla pocit, že už utíkala celé hodiny a věděla, že už to déle nevydrží. Slyšela štěkot psů a pálení v nohách. Koutkem oka zahlédla dalšího agenta za rohem před sebou, a tak zahla do vedlešjí uličky.

Ta se otevírala do křižovatky, ale slyšela je ze všech stran. Vyčerpaná a poražená, upadla na ulici. Její oblečení bylo umazané od barev a krve a ona se smála. No, pomyslela si, aspoň mi dají něco, do čeho se budu moct převléct.

O chvíli později k ní dojel zvuk pneumatik a Calvin jí zatáhl do vozu. Když Nadační agenti dorazili do uličky, nikde jí nenašli.

— - —

Telefon zvonil.

— - —

V dálce byla hora ohně a zvuk skřípajícího stroje, zatímco se celý kontinent třásl. Země se chvěla. Arians držel auto na cestě, i když se vzpíralo přímo pod jeho rukama. Na zadním sedadle Aaron hleděl do země.

— - —

Skrz malou škvíru mezi dvěma kameny se protáhl muž se svým batohem. Škrtnul zápalkou a zaplnil jeskyni světlem. Malý bílý hmyz, který neviděl světlo už více, než sto generací, se rychle ukryl pod kameny. Muž zapálil lucernu a pokračoval dál.

Někde z místnosti před ním foukalo, tak vítr následoval. Opatrně se protahoval kolem kamenných formací, aby je náhodou nepoškodil. Nad hlavou mu prolétl netopýr a on se cítil sebejistě. Tohle musí být správná cesta. Pokračoval dál a někde blízko před sebou uslyšel zvuk tekoucí vody.

Vešel do další jeskyně, ale než se mohl rozhlédnout kolem, jeho noha sleja z okraje a on upadl na zem. Jeho lucerna se odkutálela a rozbila o blízký kámen a všude kolem sebe cákala plameny. Rychle se postavil a chytil se za bok, kde se praštil o kámen. Než stačil uhasit oheň, uviděl před sebou zázrak. Před ním byl vodopád, malý pouhých několik stop. Opatrně k němu přišel a nazáhl pod vodu ruku. Voda se k němu natáhla a teď se mu obtočila kolem ruky. Dotkl se jí a sledoval, jak další voda z tůně kolem teče vzhůru kolem jeho nohou někam do temnoty nad ním.

Ve slábnoucím světle té jeskyně, před něčím nemožným, se Frederick Williams usmál.


TEĎ

— - —

jungle.png

Adam vystoupil na mýtinu, zatímco se plácal po obličeji a uhýbal se mnoha malým útočníkům. Olivia nebyla daleko za ním, stejně jako Calvin a Anthony. Z nich čtyř, si Olivia vedla v džungli nejlépe. Calvin zapadl do tekutého písku, který teď pokrýval celou dolní polovinu jeho těla, jako kdyby byl zmzlina v kornoutu. Anthony byl od hlavy k patě promočený potem z horka a fuňel s každým krokem něco nesrozumitelného o zasraným horku. A samozřejmě Adam přitahoval pozornost hmyzu, který ho (podle něj) následoval už několik kilometrů, od chvíle, co se jim rozbilo auto.

Calvin jim pokynul k zastavení, aby mohl prostudovat mapu a poznámky od Delty. O sedmé člence Rady O5 se deník moc nezmiňoval. Hodně se přesouvá. Ale Delta sledovala pohyb té, které říkali Zelená, už několik týdnů. Přesně jak deník tvrdil, pohybovala se častěji, než ostatní členové a většinou nezůstávala na jednom místě déle, než pár dní. Ale tady, v srdci tohoto lesa, měla údajně být už skoro měsíc.

"Nelíbí se mi to," řekl Anthony žvýkající cigaretu. "Připadá mi to, jako past."

"Jo," odpověděl mu Adam, "ani nevíme, že tam opravdu je. Víme jenom to, že jsme jí neviděli odcházet. Je spousta způsobů, jak mohla odejít."

Calvin si zamyšleně mnul vousy a zachytil Oliviin pohled předtím, než uhla pohledem. "Máte pravdu. Je to hrozně podezřelá situace. Ale jestli mají naše zdroje pravdu a je opravdu tam, kde si myslíme, že je, možná nebudeme mít jinou šanci. Musíme jednat ihned."

A tak tomu bylo, že dorazili do—

"Kambodža!" vykřikl Anthony a strhnul si další kus trička. "Ze všech míst zrovna Kambodža! Jestli nás nezabije hmyz, tak to udělá tohle zpropadený horko." Vytýhl vějíř a začal se horlivě ovívat. "Už mám téhle části světa dost na celý život. Nejradši bych tady nestrávil už ani jeden další den."

Calvin si prohlížel mapu a ukázal na ní blízkou vyznačenou řeku. "Už jsme blízko. Jakmile dorazíme do města, musíme se setkat s Vanderveerem. Bude ve svém baru. Má kontakty, které nás dostanou tam, kam budeme potřebovat." Vytáhl si šátek a začal si ho ovazovat kolem obličeje. "Dejte si na hlavu taky něco, musíme zůstat co možná nejméně nápadní." Ukázal na Adama a Anthonyho. "Vy dva vyčníváte."

Anthony zavrčel, ale Adam se na něj otočil s obličejem červeným od neustálého plácání. "Počkat. Proč si my musíme zakrýt obličeje?"

Calvin založil mapu a deník. "Ze stejného důvodu, proč tu teď je náš cíl. Politické nepokoje. Vaderveer tvrdí, že místní revolucionáři našli nějaký artefakt a Zelená přišla osobně vyjednat jeho navrácení."

Adamův obličej zblednul. "Proč přijela členka Rady vyjednávat s revolucionáři?"

"Nenech se ošálit," řekl Anthony a přehodil si Adamův kanistr přes rameno, "tohle není diplomatická mise. Zelená na tomhle ujíždí. Jestli je tady, pak to znamená, že se brzy stane něco špatného."

Když se rychle očistili a zakryli si obličeje, zamířili všichni čtyři směrem k blízkému městu.

— - —

Calvin se krčil u zdi, zatímco skupinka protestujících procházela kolem a jejich pochodně osvětlovaly tmavé ulice. Někde poblíž slyšel zvuky střelby a alarmů aut, doprovázené občasnou střelou z tanku někde ve městě. Počkal, dokud všichni neprošli a potom rychle vyrazil na východ. Jeho skupina se rozdělila, když narazili na jiný dav u jenoho vyrabovaného obchodu. Anthony přes vysílačku potvrdil, že je v pořádku a směřuje k cíli, zatímco Olivia a Adam se setkali o několik bloků dál.

Pod oranžovou látkou markízy uviděl jedno světlo ozařující nápis U Pedra a pod ním otevřené dveře. Prošel dovnitř a nechal za sebou zvuky ulice utichnout.

U Pedra bylo relativně prázdno, protože tam během dne někdo prohodil cihlu oknem, ale za barem pořád sedělo pár věrných zákazníků. Rozbité sklo bylo zametené na hromádce v jednom rohu a všichni dělali, že se nic nestalo. Calvin vstoupil obyčejně a dával si pozor, aby se nikomu nepodíval do očí. Našel si místo u malého stolu na druhé straně místnosti a shrbil se. Po chvíli k němu někdo přišel.

"Co vy chtít?" zeptal se barman lámanou angličtinou.

Calvin dvakrát zaklepal na stůl, potom znovu dvakrát a potom třikrát. "Dám si to, co on."

Barman se zarazil, přikývnul a odešel. Chvíli na to k jeho stolu přišel další muž s jedním pivemv každé ruce. Byl to statný muž s ohnivě červenými vlasy a zapálenou cigaretou v puse. Posadil se naproti Calvinovi a podal mu jedno pivo.

"Na zdraví, Calvine," řekl. "Jen pij, nejspíš budeme do rána mrtví."

Calvin se usmál přes šátek, který si na to sundal. "Vane," pozdravil ho, "ani nevíš, jak rád tě vidím."

Vanderveer pozvedl ramena. "To musela být hrozná cesta." Napil se. "Kde máš zbytek svojí bandy? Slíbil jsi mi jednotku, ne jednoho agenta."

Calvin se uchechtnul. "Rozdělili nás. Anthony směřuje ke sledovacímu bodu a Liv a ten mladej sem dorazí. Měli by se s námi potkat po cestě."

Vanderveer přikývnul. "Až dorazí, budeme muset jít na věc. Nemáme moc času. Jestli se protesty uklidní, ztratíme svojí příležitost. Dokud jsou ulice plné rabujících lidí, máme perfektní krytí a vždycky můžeme říct, že jsme turisti."

Přerušil je zvuk štěkání venku, které rychle utonulo ve všech ostatních zvucích. Calvin se znovu napil. "Ce se tam vlastně děje?"

"Místní politika," řekl Vanderveer. "Společnost Kervier sem přišla před pár lety a zkurvila tu vodu. Dělali to, co vždycky. Víš, přišli, rozložili operace, kopali dokud to šlo a pak čekali, kdy je Žalářníci přijdou vykopnout. Akorát že tentokrát se Nadace neukázala." Zasmál se. "V tom jsi asi měl prsty ty."

Tentokrát Calvin pozvedl ramena a Vanderveer pokračoval. "Každopádně, jsou tu teď tři strany. Na jedné straně máš místní vládu, která dostávala provize od Kervieru a místní je vidí, jako zrádce. Pak tu máš tyhle, řekněme revolucionáře, kteří už nějakou dobu plánovali vládu svrhnout. Když se objevily detaily smlouvy s Kervierem, řekli si že nastalčas vyrazit do ulic. Jsou zašití v guvernérově sídle a údajně tam s guvernérem vymýšlí nějakou dohodu. Ve skutečnosti jsou tam jenom proto, aby je Zelená mohla sundat, narušit dohodu a uvrhnout zemido občasnké války. Až bude všechno destabilizované, přijdou Žalářníci a zaútočí na zbrojírnu, kde je ta věc, kterou tolik chtějí."

"Kdo jsou ti lidé na ulicích?" zeptal se Calvin.

"Protestující lid. Všichni jsou nespokojení s vládou a přestože většina z nich souhlasí s revolucionáři, ne všichni. Hodně z nich chce prostě protestovat. Jsou nespokojení a naštvaní a chtějí ničit a rabovat. Jsou nejnebezpečnější ze všech tří stran, protože jsou násilní a nepřemýšlejí moc nad tím, co dělají. Mohli by nás strhnout a ani bychom neměli čas zareagovat."

Zvuky z ulice zesílily, když se na moment otevřely dveře a dovnitř vstoupili muž a žena. Calvin přikývnul a s Vanderveerem se postavili.

"Je čas," řekl chraplavě irčan. "Ve jménu Povstání."

Calvin mu potřásl rukou. "Ve jménu Povstání."

Olivia a Adam šli v závěsu za nimi a společně se všichni čtyři vyplížili bočními dveřmi. Když procházeli kolem barmana, nervózně jim pokývnul. Jakmile vyšli na ulici, Vanderveer ukázal na světla v dálce.

"Tam jdeme," řekl a zvýšil lehce hlas, aby byl slyšet přes davy lidí. "Revolucionáři jsou tam nahoře. Dostane nás tam jeden z mých kontaktů, Jo." Podíval se na svůj telefon. "Doufal jsem, že se touhle dobou už ozve, ale nemůžeme čekat. Jdeme."

Vyrazili ve směru guvernérova sídla a drželi se především v menších vedlejších uličkách, aby se vyhli protestujícím davům a větším skupinám. Když se zastavili, aby dovolili projít jedné skupině, Calvin vytáhl svou vysílačku a kontaktoval Anthonyho.

"Anthony," začal, "slyšíš? Kde jsi?"

Z vysílačky vyšla odpověď. "Dostal jsem se na hlídkový bod. Tady dole hodně pochybnejch existencí vybírá obchod s elektronikou, tak jsem vylezl na střechu. Kde jste vy?"

"Zrovna jsme vyšli od Pedra. Nějaké stopy po cíli?"

"Ještě ne. Mělo by být docela snadné jí zahlédnout se vší tou zelenou." Vysílačka utichla. "Dejte si pozor, Calvine. Hodně vojáků teď opouští sídlo. Drží se mimo hlavní ulici a nemslím, že si jich někdo na zemi všimnul. Jestli půjde do tuhýho, myslím, že to bude fakt špatný."

Calvin se zhlubokanadechl. "Rozumím. Brzy se setkáme."

Všichni čtyři prošli kolem hořícícho obchodu úzkou ulicí se zatáčkou na konci. Když přišli blíž, Vanderveer je rukou zastavil a vykoukl zpoza rohu. Po chvíli se vrátil k nim a zaklel.

"Zloději," řekl a vytáhl z opasku pistoli. "Nedělejte nic hloupýho."

Vyšel za roh se zbytkem týmu v závěsu. Jakmile se přiblížili ke skupině lidí, kteří rabovali obchod, jeden z rabovačů si jich všimnul a upozornil ostatní. Vanderveer se usmál a ukázal ruce.

"Dobrej večer chlapi," řekl co nejpřátelštěji mohl. "Jenom procházíme, víte. Nechceme žádný problémy. Máme peníze, jestli chcete, nechceme problémy."

Jeden ze zlodějů se podíval po ostatních a potom se otočil zpátky k týmu a přikývnul. Vanderveer vytáhl svojí peněženku a pomalu udělal krok dopředu, aby mu jí předal.

"Tak," řekl, "hezky pomalu."

Náhle kolem skupiny zlodějů proletělo hejno kulek a muži i ženy začali padat jeden přes druhého. Jeden z nich vytáhl zbraň a začal střílet do temnoty za nimi, a o chvíli později se k němu přidali ostatní. Van se otočil a rozběhl se k ostatním, ale zbloudilá střela ho trefila do nohy a on upadl za hlasitého nadávání. Calvin se rozběhl, aby mu pomohl a ostatní všichni ho společně začali táhnout z ulice. Vanderveer se podíval dozadu na skupinu zlodějů a oči se mu roztáhly zděšením.

"Plyn," zamumlal a ukázal prstem. "Žalářníci."

Nad mrtvými a umírajícími těly zlodějů byl vidět oblak plynu, který se plazil k nim. Z mraku plynu vystoupilo několik tmavých siluet s maskami, puškami a v plném brnění. Dokonce i z té dálky, dokázal Calvin poznat symboly na jejich ramenou. Nine-Tailed Fox.

"A sakra," zamumlal napůl Adam a náhle se všichni dali do běhu, přičemž Calvin podpíral těžkého Vanderveera, aby mohl držet krok. Zahýbali postraními uličkami, ale ať zahnuli kamkoliv, ve stínech bylo stále víc obrněných siluet. Zahnuli znovu a zjistili, že jsou ve slepé uličce.

"Kurva'" zaklela Olivia a otočila se zpátky ke vchodu, kde teď stála skupinka Nadačních agentů. Vanderveer, stále podpíraný Calvinem, začal střílet. Jeden z agentů padl k zemi a potom druhý. Kulka se odrazila jednomu z nich od masky a on se skryl za ostatními. Potom jeden z agentů vytáhl malý ocelový kanistr, zatáhl za pojistku a hodil ho k nim. Z obou konců granátu se začal linout oranžový plyn.

Calvin se pokusil utéct, ale každý krok v tom mraku plynu byl jako tisíc kroků a náhle se cítil těžký, jako olovo. Uslyšel, jak Vanderveer kleje na jeho rameni a potom uviděl Adama, jak padá k zemi, potom upadl on a pak svět kolem zmizel.

— - —

Calvin se přobudil, trochu nesvůj a s chutí bavlny v puse, a bez možnosti něco vidět přes látku na hlavě. Ucítil na svých zápěstích a kotnících želízka. Natáhl se co nejdál mohl a ucítil něco chladného, ale živého. Olivia. Někde poblíž zaslechl nezaměnitelný zvuk chrápajícího Adama.

A potom se ozval hlas.

"Kapitáne, kapitáne, kapitáne," řekl hlas pomalu. Byl to silný hlas s jižanským přízvukem, plnou texturou a od srdce. Rozhodně byl ženský. Byl to hlas někoho, kdo si byl velmi jistý tím, kde je jeho místo. "Měla bych vám dávat výzvědné mise častěji, jestli se budete vracet s takovými úlovky."

Ozval se další hlas, tentokrát mužský a hrubý. "Jsou to ti povstalci?"

"Ano, myslím že jsou," promluvila žena. Calvin uslyšel kroky a potom ticho. "Tenhle je mimo místo. Jeden nám chybí."

"Co s ním máme udělat?" zeptal se muž.

Žena chvíli neodpovídala. "No, asi není důvod ho budit. Tak či onak to bude mít jednodušší, než ti ostatní."

Ozvaly se těžší kroky, jak muž ve vojenských botách přešel přes místnost. Calvin uslyšel zvuk nabití pistole a potom jeden výstřel. Cuknul sebou a uslyšel, jak vedle něj Olivia vykřikla.

"Ale ale. Jsou vzhůru. Zvedněte je. Nemáme moc času." Několik dalších kroků a potom Calvina vytáhly na nohy dva páry rukou, natlačily jej na zeď a stáhly mu z očí látku.

Přimhouřil oči, kvůli jasným světlům a když se mohl podívat po místnosti, uviděl malou, zavalitější ženu v zelené teplákovce. Nebyla stará, možná tak kolem padesáti, a měla na sobě černé boty se zelenými květinami. Prohlížela si ho se zájmem, jako dravec nad kořistí. Calvin se podíval nalevo a napravo, kde jej pohled na Olivia a Adama ujistil, že jsou zaatím v pořádku. Na moment se podíval do rohu místnosti a rychle se vrátil pohledem. Vanderveer tam ležel na zemi s dírou po kulce mezi očima.

Dveře do místnosti se otevřely. "Co to bylo?" zeptal se hlas na druhé straně. "Koho střílela?"

Žena v zeleném na dotyčného mávla rukou. "Nemějte strach. Tohle je osobní problém. Rozumíte mi? Osobní. O-S-O-B-N-Í. To znamená bez vás. Jděte."

Dveře se znovu zavřely a žena se otočila ke skupině se úsměvem na tváři.

"Ale, ale, ale." začala s rukama sepnutýma před sebou. "A to jsem si myslela, že vás tři budu musell hledat a vy napochodujete přímo do náruče jedné z mých hlídek. To je tedy něco, to vám povím."

Když si všimla, že Olivia hledí na Vanderveerovo tělo, zagestikulovala žena. "O něj se neboj, zlatíčko. Měl to rychlý a jednoduchý. Vy to budete mít daleko horší, obávám se."

Otočila se k otevřenému oknu. Z venku bylo slyšet zvuky zápasu revolucionářů na ulicích.

"Představení! Kde jsou moje způsoby, mamka by mi za tohle vynadala. Moje jméno není důležité, ale můžete mi říkat Zelená. Všichni mi tak říkají, sakra, nejspíš i vy. Co se týče vás tří," zasekla se s prstem opřeným o tvář, "ten hubenáč je uteklá Třída D, ta vychrtlá děvka je anartistka, která zdrhla a ty… ty jsi Calvin Lucien, že jo? Už tě nebavilo házet granáty na neozbrojené konvoje, tak ses rozhodl postoupit do vyšší ligy a zkusit zabít pár členů Rady?"

Zasmála se teplým, příjemým smíchem. "Jedno se ti musí nechat Calvine, máš fakt koule. Nevím, čím tě doma krmili, ale určitě to musí dělat divy. Pár mých mužů by taky potřebovalo tvojí kuráž!"

Zelená se otočila od okna. "Takže, já vím, proč jste tady, chci říct, všichni to víme. Někteří z mých kolegů se rozhodli utéct a skrýt se ve svých bunkrech, po tom tvém malém vystoupení s chudákem starým Felixem. To bylo vážně moc chytré, mimochodem. Víte, je vtipné, že Felix sám se přesně tohohle kdysi bál. Abychom ho přiměli, nechal Aaron vykopat pramen a obrátit to místo vzhůru nohama, dokud nic nezbylo. A přesto jsi tady a děláš něco, co by nemělo být možné. Velmi, velmi chytré."

Pokračovala. "Ale i když jim možná stačí skovat se do svých děr, dokud se to celé nepřežene, mám důležitou práci. Nadace se neřídí sama od sebe a rozhodně se nebude řídit, když tu nebude nikdo, kdo by jí měl na starost. Navíc," otočila hlavou zpátky k nim a v očích měla ďábelský úsměv, "tohle je nejvíc naživu, co jsem se cítila za celá léta."

Calvin zabručel. "Moc si nevěřte."

Zelená se znovu zasmála a ve spěchu přešla přes místnost. "Mám pro tebe nabídku, Calvine, je to tak trochu sázka. Už jsi někdy sledoval mouchu v mucholapce? Je to ta nejpřirozenější hazardní hra na světě. Moucha riskuje život, aby mohla dostat slaďoučký nektar dříve, než se muchlapka zavře. Moucha to ale je ochotná zkusit, protože ten nektar je tak sladký a přímo před ní."

Ukázala na Adama a Oliviu. "Nabídnu ti životy za život. Jednoduché. Nech mě zabít jednoho z nich, ty vybereš koho, jsem férová, a já tě nechám provést mi cokoliv budeš chtít. Můžeš mě zabít, mučit, vykuchat, cokoliv. NEBO, a tohle je ta zajímavá varianta, odmítneš a já půjdu do vedlejší místnosti," ukázala prstem ke dveřím, které se předtím otevřely, "a střelím toho Ying Ko- někoho, toho revolucionáře, do hlavy. Ty a tvoji přátelé se odsud možná dostanete živí, ale jakmile se ti na ulici dozvědí, že ti vojáci na ulici odpravili jejich vůdce, začnou pálit celou svojí zem."

Zelená si před ním sedla a natáhla obě ruce před sebe. "Tady to máš, Calvine. To je ten nektar. Je přímo tady. Stačí se natáhnout a vzít si ho."

Calvin se vzpíral poutům. Jeden ze strážných ho praštil pažbou pušky do zad, přičemž spadnul k zemi. "Naserte si," řekl.

Zelená obrátila oči v sloup. "Měl ses naučit víc slov a chodit víc do kostela, když jsi byl mladší, Calvine."

"Vyber mě," uslyšel Calvin Oliviu vedle sebe. Její hlas byl hrubý. "Calvine, jednoho z nás zabije tak, nebo tak. Kdy jindy budeme mít příležitost?"

Žena se zasmála. "Má pravdu, Calvine. Někdo dneska večer zemře a ty vybereš kdo. Notak, nemáme celou noc. Ping Pong vedle není trpělivý muž." Pokynula strážím, aby Calvina znovu zvedli.

"Fajn," řekl Calvin a vyplivnul trochu krve, "zastřelte mě. Nechte je jít."

Zelená se nezasmála, ale její úsměv se nepřirozeně roztáhl. "Ne ne, Calvine. Takhle se tahle hra nehraje. Nemůžeš si vybrat sebe. Myslíš si, že se šlechetně obětuješ?" Zasmála se. "Člověk by si řekl, že po tolika letech proher to Povstání dojde. Není žádná šlechetná oběť, Calvine. Stane se tohle. Vybereš jednoho ze svých přátel, nebo ty lidi vedle a já buď zemřu, nebo budu žít. Jestli budužít, vrátím se do práce a nahradíme členy Rady, které jste zabili. Nebylo by to poprvé. Jestli zemřu, budete na chvíli mít pocit, že jste něco dokázali a potom vás zabijí buď dav venku, nebo naši agenti, nebo chřipka, nebo něco jiného. Možná zabijete dalšího člena Rady, Jean poslední dobou vypadá docela náchylně ke všemu možnému, byl by z něj dobrý cíl. Tak, či onak, jednou dojdete do bodu, kdy vám dojdou možnosti a potom se přestanete snažit. Narazíte na horu, kterou nelze zdolat a věřte mi, ta hora se blíží. Dojde vám, že tahle věž nebyla postavená tak, aby na ní někdo lezl a vzdáte to. A jakmile to uděláte, žádná z těch smrtí nebude mít význam. Calvine, nezáleží na tom, jestli teď zemřeš ty, ona, nebo já."

Postavila se s rukama stále nataženýma před sebou. "Víš, co dělá oběť důležitou? Ustavičnost. Buď budeš pokračovat v životě navždy, nebo zemřeš a historie tě zapomene." Zasmála se. "Nehorší na tom je, upřímně, že nemáš nejmenší ponětí, co vlastně děláš."

Calvin otevřel pusu, aby promluvil, ale Zelená ho prstem utišila. "Vím, že si myslíš, že víš, co děláš, ale zlato, nemáš ani ponětí. Myslíš si, že zabíjení lidí zastaví Nadaci, no…" zarazila se. "Měl by sis o tom promluvit s Aaronem Siegelem. Je těžké zabít myšlenku."

Otočila nabízenou ruku na líc. "Poslední šance. Zvol si, muško."

Calvin se zmítal v poutech a Zelená si povzdechla. "Fajn. Víš, stejně jsem to chtěla udělat." Pokynula kapitánovi, který došel ke dveřím. Olivia vykřikla a chtěla po něm skočit, ale zastavila jí jeho zdvyžená puška. Vykopnul dveře a třikrát vystřelil. Ozval se křik z druhé strany a poté další střelba, dokud křik neutichl. Kývnul na někoho v místnosti a prošel s dalšími agenty. Uslyšeli otevření dveří v o místnost vedle a zvuk toho, jak něco mokrého padá na podlahu.

Dav venku ztichl. O chvíli později se ozval jediný výstřel a potom jej následovalo tisíc dalších. Dav se rozlítil a zem se začala třást. Další střelba zaplnila vzduch kolem a všichni ucítili nezaměnitelný zápach střelného prachu a masa. Zelená si začala balit věci.

"Víte, jak jsem předtím mluvila o mucholapkách? Víte, co je na tom tak vtipného? I když mouchy ten nektar dostanou, je už pozdě. Už se nedostanou ven. Moucha existuje, aby dělala spoustu věcí, ale mucholapka? Mucholapka existuje jenom proto, aby chytala mouchy. Ale oni se vždycky vrátí znovu, protože ten nektar vážně vypadá dobře." Podívala se po skupině. "Zajímalo by mě, kdo bude další?"

Náhle se Adam postavil. K zemi zařinčely pouta jeden jeho nehet. Udělal tři kroky, když na něj Zelená vytáhla pistoli a přiložila mu jí těsně k obličeji. Náhle se zastavil, nohy se mu roztřásly a Zelená naklonila s úsměvem hlavu.

"Ale ne," řekla, "promiň zlato, ale ty to nebudeš."

Calvin uviděl v okně záblesk světla a potom Zelená couvla dozadu, držela se za ruku a klela. Mezi prsty jí tekla krev. Na stole vedle ní promluvila vysílačka.

"Utíkejte." Ozval se Anthony.

Adam sebral ze stolu klíče a Zelená vyběhla ze dveří. Jakmile ostatním odemkl pouta, sebrali svoje zbraně a vysílačku.

"Anthony," řekl Calvin a vběhl do dašlí místnosti, "vidíš jí? Kde je?"

"Na střeše," řekl Anthony, "právě tam přistává helikoptéra. Jdu za vámi."

Když vyběhli za roh, po schodišti vybíhali tři revolucionáři s puškami a spustili na ně palbu. Calvin se ukryl za stolem a Olivia zpátky do první místnosti. Calvin opětoval palbu a trefil prvního muže do ramene, zatímco Olivia střílela na slepo a minula. Dva dalšímuži vybíhali po schodech za nimi a zezdola bylo slyšet mnoho dalších. Calvin sotva slyšel dav pod sebou, přes helikoptéru na střeše.

Přebil, ale koutkem oka uviděl Adama vybíhajícího za Olivií s něčím dluhým v ruce. Než ho mohl Calvin zastavit, Adam se napřáhl Kopím Bezvěrce a zamířil na muže na schodišti. Těsně předtím, než jej hodil, ucítil Calvin jak atmosféra v místnosti zhoustla. Ticho vyplnilo prostor, kde předtím byl zvuk a světla pohasla. Chytil se za hruď, neschopen dýchat, a podařilo se mu otočit akorát tak, aby viděl na schodiště.

Byl to zvuk jako kdyby kolem projela lokomotiva a potom následoval záblesk světla a horka. Kopí projelo vzduchem kolem mužů na schodišti, všechny je probodlo a zabodlo se do zdi za nimi. Když jimi prošlo, explodovali do kupy plamenů a rychle shořeli na popel. Poslední, co jim vyšlo ze rtů, byl náznak výkřiku, který byl utišen navždy. Calvin se s nepříjemným pocitem nevěřícnosti postavil. Adam o krok couvnul a opřel se o zeď a Olivia k němu přišla a pomohla mu. Rukou si projel svými vlasy a ústa měl do kořán.

"Do prdele," vyšlo z něj tiše, "nevím, co jsem čekal, ale… bože."

"Není čas, pojďte," řekl Calvin, ale došlo mu, že Adam se sotva dokáže postavit. "Olivio, zůstaň s ním tady. Anthony brzy příjde. Já jdu pro Zelenou."

Olivia přikývla. Calvin vyběhl schodiště na střechu a ramenem vyrazil dveře na plochu ven. Helikoptéra byla jenom pár kroků od něj se Zelenou na palubě. Když ho uviděla, gestem ho přivítala.

"Tohleje ono, Calvine!" její hlas nebylo slyšet před vrtule helikoptéry a davu v ulicích, který propukl v šílenství. Oheň se rozšířil všude kolem, dokonce i v dálce, jak město zasáhly plameny. "Tohle je svět, který způsobily tvé akce. Doufám, že to za to stálo!"

Calvin vytáhl pistoli a vystřelil. Jednou minul, potom podruhé a potom exploze otřásla budovou a pistole mu vypadla z ruky. Natáhl se, ale byl příliš pomalý a zbraň přepadla přes okraj střechy. Zatímco se Zelená smála, helikoptéra začala stoupat k obloze.

Calvin ucítil přítomnost někoho dalšího. Anthony se klekl vedle něj, zamířil svou odstřelovací puškou a vystřelil. Rána se odrazila těsně vedle Zelené, jejíž oči se rozšířily radostí, když ho uviděla.

"Zdar, Vinci, jdeš pozdě! Doufala jsem, že si budumoct popovídat i s tebou!" Poslala mu vzduchem pusu. "Budu pozdravovat Aarona, až ho znovu uvidím!"

Anthony znovu zamířil, ale minul. Helikoptéra stoupala dál. Vystřelil znovu. Nic.

A potom se něco objevilo z davu pod nimi. Raketa. Vystoupala na oblohu a zmizela v otevřených dveřích helikoptéry. Chvíli se nic nedělo a Zelená vypadala jako kdyby si ničeho ani nevšimla. Potom oblohu ozářila exploze a helikoptéru zachvátily plameny, jak se začala stáčet k zemi. Vrtule odletěly do davu dole a hořící kovový stroj zasáhl blízkou budovu. Palivo vybuchlo a letoun, spolu s budovou, se zřítili do davu v ulicích.

Další exploze otřásla zem pod nimi a potom další. Nad hlavou uviděli několik rychle se pohybujících stínů. O chvíli později zachvátily obzor plameny. Další vlna stíhaček prolétla a zaplavila ulice plameny. Jeden z letounů zasáhl ulici před guvernérovým sídlem a Calvin neudržel rovnováhu. Anthony ho chytil za košili a pomohl mu na nohy.

"Je čas jít, chlape," řekl.

Doběhli ke vstupu na střechu a seběhli schody k Adamovi a Olivii. Potom je Anthony vyvedl po dalším schodišti dolů do kuchyně. Tančili kolem padajících hrnců a pánví, jak šokové vlnyy z dalších explozí otřásaly sídlem a na několika místech začaly cihly povolovat, zatímco strop nad jejich hlavami popraskal. Zatočili jednou, potom znovu a třetí zahnutí je vyvedlo k bočnímu vchodu budovy, který Anthony vyrazil ramenem na ulici.

Stáli mezi rozpadajícím se sídlem a budovou vedle, kterou zasáhla padající helikoptéra. Na konci ulice viděli dav vbíhající do řad vojáků, kteří začali střílet. Na obloze prolétlo několik letounů a do davu začaly padat bomby. Anthony se otočil na druhou stranu ulice.

"Támhle," ukázal na konec uličky, "bylo tam parkoviště, když jsem tudy šel. Určitě tam bude něco, s čím můžeme odj-"

Přerušil ho řev něčeho nepřirozeného. Když se otočili k hořícím troskám budovy vedle guvernérova sídla, uviděli z plamenů vystupovat hořící postavu. Kůže na polovině obličeje jí chyběla a jednu ruku měla useklou nad loktem. Postava vystoupila na ulici ve snaze udržet rovnováhu na rychle se rozpouštějících nohou. Oči jí chyběly úplně a vše, co zbývalo, byly prázdné oční důlky.

Postava se k nim otočila a otevřela ústa s nechutným zaskuhráním z vnitra jejího zuhelnatělého krku, které přehlušilo všechny svuky kolem nich. Postava udělala krok k nim a potom další. Calvin na ní instinktivně vystřelil a jeho střely prošly masem a kostí, ale postava šla dál. Neustále skuhrala a napřáhla jednu ruku k nim. Držela pistoli. Calvinovi došlo příliš pozdě, co má v ruce a když uslyšel výstřel, už byl na zemi.

Nad ním stál Anthony a držel se za krk. Další výstřel a Anthony přepadl dozadu, zatímco Olivia vykřikla a opětovala palbu. Krev mu tekla pod košilí. Ozvala se další rána kulky odražené do chodníku, jak bývalý majitel zbraně padl k zemi bez pohybu. Anthony se otočil, jako kdyby chtěl odejít, ale padl k zemi a jenom tak tak se mu díky Adamovi, který ho chytil, podařilo nepraštit se o obrubník. Calvin se vyškrábal na nohy a přiběhl k nim.

Krev se valila zpod Anthonyho prstů na krku a další mu barvila košili. Olivia se snažila rána přidržet, ale Anthony jí odehnal. Nadechl se a poté znovu. Každý nádech trval věčnost a každý další byl více táhlý a nejistý, než ten před ním. Calvin nad ním stál, zatímco co ho Anthony s každým zakašláním pocákal krví. Bezmocnost celé situace se přes ně převalila jako vlna.

Potom něco ucítil. Tíhu na kterou zapomněl a náhle se rozpomenul. Sáhnul do kapsy a vytáhl lahvišku čisté lesklé tekutiny. Ukázal jí Anthonymu. Světlo z ohně kolem tančilo na povrchu skleněné lahvičky, jako ohňostroj za dešti. Adam to uviděl taky a jeho oči se rozšířily. Olivia přestala s tím, co dělala, a všichni se uřeli zrakem na Calvina, který skoro podvědomě druhou rukou začal otevírat lahvičku.

"Ne!" zakňučel Anthony přes sliny a krev. "Calvine, ne. Ne. Nedělej to."

Olivia se na něj podívala se slzami v očích. "Anthony, prosím. Prosím, můžeme tě zachránit, můžem-"

Starší muž zakroutil hlavou. "Ne, takhle ne. Ne." Jeho oči, které až do té chvíle přecházely po místnosti, se nyní střetly s těmi Calvinovými. "Moje chyba. Moje. Ne tvoje."

Calvin zaváhal s rukou stále kousek od víka lahvičky. Potom, stejně rychle jako jí vytáhl, jí zastrčil zpátky.

Anthony si povzdechl. "Vincent," zašeptal hrubým hlasem, sotva slyšitelným přes hluk kolem, "-Arians. Bylo to moje jméno." Natáhl ruku ke Calvinovi, který jí pevně sevřel. "Tady, teď, pro vás- Anthony." Usmál se.

Potom, s jedním posledním mělkým nádechem, Anthony Wright zemřel.

Calvin se zvedl jako první. Několikrát se zhluboka nadechl a pokusil se na to nemyslet.

"Musíme jít," řekl. "To parkoviště… říkal, že tam budou auta. Musíme se odsud dostat."

Adam vzhlédl s očima zarudlýma od slz. "Nemůžeme ho tu nechat. Nemůžeme." Otočil se k Olivii, jako kdyby jí chtěl požádat, ale ona už se přehrabovala ve své tašce. Po chvíli vytáhla malý štětec a tubu světle modré barvy. Pokynula Adamovi,aby ustoupil a mladý muž udělal dva nerozhodné kroky dozadu.

Rychlými pohyby ruky namalovala čáry přes jeho tělo. V místech, kde se čáry křížily, prosvěcovalo světlo zpod barvy. Udělala několik dalších čar a poté pár čar přes ně a ustoupila. Anthonyho tělo bylo pokryto mnoha tenkými čárami svítivé modré barvy, která blikala a slabě pulzovala. Naklonila se k němu a políbila ho na čelo.

Jako blesk se všechny čáry rozzářily. Každý jednotlivý čtverec, který se vytvořil mezi čárami, se začal měnit dokud nebyl průzračný, jako kdyby byl pokrytý mnoha kusy barevného skla. Když se všechny přeměnily na skleněný kokon kolem těla, Olivia švihla druhým koncem svého štětce do středu těla a rozbila jej. Sklo se rozsypalo a vzduch se vyplnil mračnem barevných motýlů, každý s vlastní notou v písni, která hrála v chaosu boje kolem. Prolétli kolem skupiny a poté vyletěli vysoko a pryč. Sklo zmizelo a Anthonyho tělo bylo pryč.

Calvin jim položil ruce na ramena a spoleřně se rozběhli uličkou k zadní straně sídla. Další výbuchy rozzářily noční oblohu a tmavé postavy utíkaly ve velkém do lesů kolem města. Když se dostali na parkoviště, polovina vozidel hořela a kolem místa, kde stáli, byl desetimetrový kráter. Dostali se přes bránu a prohlédli si scenérii.

"Sakra," řekla Olivia, "co budeme dělat?"

Bez varování přijel zpoza stromů vojenský džíp a zastavil se před nimi. Otevřely se dveře a vystoupil muž s kápí a šátkem.

"Vemte si auto," řekl. "jeďte na sever dokud se nedostanete ze země. Mapa v přihrádce vás dostane k vašemu dalšímu kontaktu." Podíval se na hořící město za nimi. "Je cíl po smrti?"

Calvin přikývl.

Muž se nepohnul. "A Wright?"

Nikdo z nich neodpověděl. Muž se zarail a potom předal Calvinovi batoh. "Tady je jídlo, voda a munice, které vám musí vydržet až k dalšímu kontrolnímu bodu. Musíte si pospíšit. Rada O5 vyslala svoje smrtící komanda, aby vás našla."

Udělal několik kroků ke hranici lesa a potom se otočil. "Ve jménu Povstání."

"Ve jménu Povstání," odpověděl Calvin.

Muž zmizel mezi stromy a všichni tři si nastoupili do jeepu. Zatímco někde za nimi dopadla další bomba, oni vyjeli na hliněnou cestu temným lesem, směrem na sever.




- ZPĚT -


7.png
Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License