Návod na zničení světa
Tak byl nadepsán kus papíru, který u sebe našla tvoje máma, když se před necelými dvěma lety probrala před majestátním portálem a který si teď znovu prohlížela. Papír byl velmi stručný, tvoje máma na něm poznávala svoje písmo, avšak jeho psaní si nepamatovala. Celý postup zničení světa na něm byl rozdělen do kroků.
Krok 1: Vyrobit látku podle vytisknutých dokumentů.
"Vytisknutými dokumenty" byl myšlen stoh papírů, na kterých se tvoje máma probudila, když našla svůj návod. Byla na nich skutečně popsána výroba nějaké látky, avšak povaha této látky zmíněná nebyla. Její výroba byla poměrně složitá, obzvlášť pak její utajování před existencemi potulujícími se Imantou. Tvoje máma ji vyráběla ve sklepě jedné z budov, který díky tomu vypadal jako pokročilá varna pervitinu, což bylo na Imantě asi jako hodit kostku cukru do mraveniště. Přesto se tvojí mámě sklep podařilo skrývat celé 4 měsíce, které potřebovala na výrobu. Dokumenty počítaly s tím, že bude látka zhotovena přímo do injekční stříkačky. Tvoje máma nevěděla, jestli je to důležité, ale pro jistotu (a vzhledem ke kroku 3) ji přesně tak vyrobila. Jako mnohem náročnější se však ukázal druhý krok.
Krok 2: Upoutat na několik minut pozornost co největší části lidské populace.
Tvoje máma strávila asi rok jenom shromažďováním kontaktů a informací. Setkávala se s členy Marshall, Carter & Dark, Zneklidňujícího Cirkusu Hermana Fullera a Are We Cool Yet?, aby zjistila, jak lákají lidi na svoje produkty a představení a jak upoutávají jejich pozornost. Získávala od nich co nejvíc jejich anomálních nástrojů, kterými toto uskutečňují, všechny samozřejmě dostatečně regulované, aby pozornost, kterou přitáhnou, nebyla příliš velká. Přesně takovou pozornost ale tvoje máma přitáhnout potřebovala.
Asi před půl rokem začala vyvěšovat plakáty ohlašující záhadnou událost dne 23. 10. 2030 a nabádající lidi k šíření této zprávy. Založila o této události i webové stránky, kde podle počtu návštěv mohla sledovat, kolik přibližně lidí o této akci ví. K šíření plakátů a odkazů použila všechny kontakty, které za ten rok nasbírala a na začátku září měla stránka už přes sto tisíc zobrazení. Na internetu se o tomto datu začaly tvořit memy a lidé se předháněli ve vytváření co nejšílenějších teorií o tom, co se ten den stane. Nikoho však nemohlo napadnout, co se mělo skutečně stát.
Dva týdny před událostí aktivovala tvoje máma anomální efekty jak všech plakátů, které rozeslala do světa, tak samotné webové stránky. Za týden se počet zobrazení vyšplhal na 5 miliard a do zahájení se ještě zvedl o další dvě.
To samozřejmě upoutalo nevídanou pozornost anomálních organizací, které okamžitě spustily rozsáhlé vyšetřování s účelem zjistit, kdo za tím vším stojí. Tvoje máma nepochybovala, že by se jim to brzy podařilo, ale ne za dva týdny.
Pár dní před zahájením upřesnila na svých stránkách přesný čas události na 17:00 a slíbila, že 10 minut před začátkem zveřejní místo. To by měla být dost dlouhá doba na to, aby televize a zpravodajské služby začaly od reportérů, kteří se v té oblasti zrovna budou nacházet vysílat přímý přenos a ona tak získala svých pár minut světové pozornosti před tím, než jí to zarazí nějaká úderná jednotka.
Lokace, kterou vybrala, byla schválně tak akorát odlehlá, aby jednak nebylo divné, že se tam bude náhodou několik reportérů nacházet, ale aby se tam zároveň nestihl včas dostat nikdo nežádoucí. Zatím šlo všechno podle plánu.
Bylo 16:59, tvoje máma stála na skromném pódiu, mířilo na ni 5 velkých kamer jejichž přenos se vysílal na většině televizích a všude po internetu. Pod pódiem se za tu krátkou dobu stihla nashromáždit asi tisícovka lidí a všichni plní očekávání fascinovaně sledovali osobu s odpudivě vypadajícím kostýmem na pódiu, až na těch několik chytřejších, kteří věděli, že se o žádný kostým samozřejmě nejednalo. Tvoje máma se spokojeně rozhlédla kolem sebe. Po roce příprav byl druhý krok splněn.
Zvony nedalekého kostelíku začaly odbíjet pátou a tvoje máma sjela pohledem na spodek papíru, který držela v ruce.
Krok 3: Sežrat stříkačku.
To byl konec jejího návodu. Neměla tušení, co za látku je uvnitř stříkačky, ani jak s ní zničí svět, avšak měla v návod plnou důvěru. Psala ho přece jenom ona sama, nic důvěryhodnějšího ani získat nemohla. S pátým úderem zvonu si hodila stříkačku do pusy a spolu s jejím obsahem ji rozkousala a spolkla.
Tvoje máma stejně jako většina planety napjatě čekala, co se bude dít. Nic se ale nestalo. Tvoje máma se nervózně rozhlédla a přemýšlela, jestli látka prostě jenom účinkuje pomalu, nebo jestli něco pokazila. Možná se na ni nedívá dost lidí, možná se jí podařilo informovat o tomto dni většinu světa, ale nikoho to prostě nezajímalo. Vzpomněla si, jak těžké bylo připravit co nejlepší anomální efekt a umístit ho na plakáty, aby si toho nikdo nevšiml. Nebo výpočty toho, jak velké množství plakátů bude ještě dostatečně nenápadné, aby nezačaly přitahovat moc velkou pozornost. Kolik úplatků a setkání s nebezpečnými lidmi bylo potřeba, aby tohle všechno uskutečnila. Nechtělo se jí věřit, že to přece jenom nestačilo.
Možná udělala něco špatně při přípravě samotné látky. Zdálo se jí to vysoce nepravděpodobné, protože každý krok prováděla velmi pečlivě, několikrát si pročítala návod, aby věděla co přesně má dělat, utrácela ohromné prostředky za přehnaně kvalitní vybavení, aby si byla jistá, že látku vyrobí správně, musela svou laboratoř skrývat před všemi pochybnými zákazníky z Díry, protože ti jakmile zaslechli, že má někdo někde chemické vybavení, tak už se jich člověk nezbavil. Obzvlášť pak před tímhle Lojzou, který tvrdil, že prý mu ukradla jeho manifest nebo co a že odhalí její zákeřné plány. Sice ho nikdy nebrala moc vážně, protože pořád nosil tričko s Ahri z League of Legends, ale stejně– v ten moment si tvoje máma něčeho všimla.
Jak to, že si najednou pamatuje jméno postavy ze hry, kterou pohrdala snad víc než jejími hráči? To jméno zapomněla 5 minut po tom, co jí ho Lojza řekl a byla za to ráda. Náhle si uvědomila, že si vlastně pamatuje mnohem víc věcí, než jenom to a po chvíli snahy jí došlo, že si je schopná vzpomenout na cokoliv z doby po tom, co se probrala před portálem. Věděla přesně v jaké poloze ležela, v jakých pozicích byly rozházené papíry pod ní, na kolikátém schodu poprvé zaostřila svůj zrak, když otevřela oči, a pak– pak si vzpomněla na to, co se dělo předtím.
Jak tvoje máma prošla portálem, projela jí tělem zvláštní vibrace, což byl překvapivě jediný nežádoucí efekt, který pocítila. Na zařízením na jejím chapadle se rozblikal časovač: 14:58. Nehodlala plýtvat svých 15 minut a začala si prohlížet místo na kterém se ocitla. Byla uvnitř trosek nějakého komplexu, pravděpodobně výzkumného. Zničený strop sem propouštěl sluneční paprsky, takže tvoje máma vcelku dobře viděla. Na jedné z relativně netknutých stěn po chvíli rozeznala popraskaný nápis: Oblast-41.
Tvoje máma o nadačních Oblastech už něco slyšela, o téhle však nikdy nic. Když zahnula za roh, objevila zbytky něčeho, co vypadalo jako lékárna. Našla zde jen pár krabiček slabých amnestik, které si vzala, protože v ten moment se to zdálo jako ta nejcennější věc, kterou tady najde. Pak si ale všimla podivně zachovalé místnosti s ještě podivnějšími dveřmi, které vypadaly spíš jako přechodová komora.
Vnitřek místnosti už tak zachovaný nebyl, snad kromě počítače, který se zde nacházel a který se k úžasu tvojí mámy ukázal být funkční a kompletně nezabezpečený. Tvoje máma očima přejela přes několik složek plných všemožných dokumentů a zastavila svůj zrak na samostatném souboru, který v žádné složce nebyl a zjevně byl tím hlavním, co se na tomto počítači nacházelo: SCP-3125.
Tvoje máma začala soubor číst a čím více četla, tím fascinovanější byla. Když se dostala na konec, usmála se, jak nejšířeji dovedla, podívala se, že jí zbývají ještě asi 3 minuty a rozhodla se počkat, než jí její zařízení snad přenese zpátky. Náhle však ucítila bolest v jednom ze svých očí. Stalo se přesně to, co doufala, že se nestane. Cokoliv ta věc, o které právě četla, byla, působila i na ni. Urgentně se vrhla zpátky k počítači a začala prohledávat zbylé soubory.
Když už zbývalo jenom něco málo přes 2 minuty a bolest začala být poměrně nepříjemná, našla tvoje máma konečně něco užitečného. Informace o tom, co jsou to mnestika Třídy-X a hned na to i 53 stránkový návod na jejich výrobu. Tvoje máma nečekala ani vteřinu, během následující půlminuty zprovoznila tiskárnu, která stála kousek vedle a začala návod tisknout.
Když papíry začaly konečně zajíždět dovnitř, zbývala do přesunu asi minuta a půl. Tvoje máma si kousek jednoho z nich utrhla, sebrala propisku válející se na druhé straně místnosti a co nejrychleji pro sebe naškrábala instrukce. Ty si strčila do kapsy, přeskočila k tiskárně a chytla se za oko, jehož bolest už byla nesnesitelná. Stvoření, které na ni útočilo, začala podle nákresů na stěnách označovat jako Hvězdici. Tvoje máma ji cítila nejenom ve svém oku, ale i všude kolem sebe. Pomalu se blížila ze všech koutů zničené Oblasti-41 a tvoje máma by přísahala, že na ni šeptá. Poprvé za svůj život, ucítila strach. Byla si jistá, že takový nápor už nevydrží déle než půl minuty.
Přístroj na chapadle tvojí mámy zapípal a začal odpočítávat 10 vteřin. Ve stejný moment z tiskárny vyjel poslední papír. Tvoje máma vzala ukradenou krabičku amnestik a celou si ji hodila rovnou do žaludku. Pak vzala všech 53 vytisknutých papírů a schoulila se s nimi na zem, od které ji ale okamžitě Hvězdice odlepila a začala ji táhnout směrem vzhůru. Tvoje máma papíry nepřestávala svírat, až se její přístroj konečně aktivoval a ona ztratila vědomí.
Nebylo pochyb že to, co tvoje máma před chvílí spolu s hromadou střepů spolkla, byla mnestika Třídy-X; látka schopná dočasně zvrátit proces stárnutí a vrátit tělo uživatele několik let zpátky v čase s vedlejším efektem toho, že se uživateli kompletně obnoví veškeré vzpomínky z tohoto období, což jej po pominutí efektu zabije, pokud nebyla požitá dávka dostatečně malá. Množství mnestik ve stříkačce, kterou tvoje máma rozkousala s přehledem pokrylo celou její existenci – tedy rozhodně nebylo dostatečně malé.
To však tvojí mámě mohlo být jedno, protože tenhle den stejně neplánovala přežít. Co jí jedno být nemohlo, a co taky ale nemohla vědět, bylo, jestli Hvězdice vůbec v její realitě existuje. Spoléhala na to, že jelikož ji portál vzal do nadační oblasti, byl multivesmír, kde Hvězdici potkala velmi podobný, nebo dokonce totožný s tím jejím, a tudíž je vcelku velká šance, že bude Hvězdice i tady. V tom měla pravdu, avšak i přes to zde byl drobný zádrhel.
Hvězdice byla ohromný memetický komplex, vysoce agresivní koncept napadající a pohlcující další koncepty, schopný zabít, či ovládnout kohokoliv, kdo jej objevil a věděl o něm. Hvězdice původně dlouhou dobu slídila v lidské noosféře a připravovala se na svoji plnou manifestaci, zatímco likvidovala všechny, kteří se o ní dozvěděli. Ve finále se však lidem podařilo ji porazit, vyhostili ji ze své noosféry pryč, do temných hlubin celého myšlenkového prostoru, kde z ní zbyl jen bezmocný foton.
Noosféra tvojí mámy byla téměř totožná s tou lidskou až na pár nepodstatných drobností. Když však prošla portálem, její noosféra se přizpůsobila vesmíru, ve kterém skončila. A při jejím návratu se stalo to samé. Kdyby si o Hvězdici přečetla, slyšela o ní, nebo si na ni vzpomněla, nepochopila by ji a okamžitě by na ni zapomněla, protože by informace o ní nedokázala vstřebat. To přesně se taky stalo.
Mnestika Třídy-X však obnovovala paměť dokonale, bez jakýchkoliv mezer, a tak se tvoje máma dostala do stavu, kdy se její tělo neustále pokoušelo obnovit vzpomínku pochopení konceptu Hvězdice, kterou tvoje máma však nebyla schopná mít. Nátlak vyvíjený na její mozek by byl pro člověka smrtící, avšak tvoje máma jej alespoň na chvíli byla schopná ustát. Neustávající nápor mnestik nakonec způsobil, že se noosféra tvojí mámy rozšířila, aby obsáhla zbylý foton, který vzápětí získal zpátky základní a velmi zjednodušený tvar komplexního stvoření, kterým kdysi byl. Pak se jeho tvar komplikoval a zdokonaloval, až se konečně dotvořil do své původní podoby.
Najednou tvoji mámu ve vzpomínání vyrušil pokřik jednoho z lidí v davu, ke kterému se vzápětí přidali další. Jejich reakce byla zcela pochopitelná, vzhledem k tomu, že zde od sežrání injekční stříkačky tvoje máma už dobré 2 minuty akorát téměř nehybně stála. Ta se pár sekund vzpamatovávala, načež se usmála, seskočila k nejbližšímu reportérovi a ukradla mu mikrofon. Vrátila se na pódium a zkontrolovala že mikrofon funguje. Pak začala většině světa se zlověstným úsměvem vyprávět, jaké fascinující stvoření potkala v Oblasti-41.
Očekávala, že sotva se bude se svým vyprávěním blížit ke konci, začnou lidé umírat, ale nic se nedělo. Dav na ni jenom nechápavě zíral. Tvoji mámu napadlo, že to možná z jejího vyprávění správně nepochopili, byly to přece jenom běžní lidi, kteří ani neviděli za oponu, ale nechtělo se jí věřit, že by byli až tak omezení. Nepotřebovala, aby jí věřili, stačilo, aby pochopili o čem mluví. To pro ně ale bylo doslova nemožné. Hvězdice se zformovala v noosféře tvojí mámy a na tu byla také omezená. Ta lidská s ní sice měla mnoho společného a prolínala se s ní, ale Hvězdice se do ní dostat nemohla. Alespoň ne hned. Potřebovala k tomu přesně to, co tvoje máma právě dělala a pár minut času.
Tvoje máma se vykašlala na věci okolo a začala lidem dokola a dokola popisovat čistou podstatu Hvězdice. Od toho ji vyrušovaly neustále obnovované vzpomínky a taky bolest v jednom z očí, která postupně nabírala na intenzitě a kterou nakonec taky zahrnula do svého popisu. Opakované vysvětlování a přirozená lidská zvědavost vydávaly na lidské mozky podobný nápor jako mnestika před chvílí na tvoji mámu, jenom nesrovnatelně slabší. Slabší, avšak dostatečný na to, aby Hvězdice začala pomalu pronikat dovnitř.
Když už bolest v oku byla nesnesitelná tak, že se tvoje máma skoro nebyla schopná soustředit na vysvětlování, všimla si, že se tváře několika lidí změnily z naprostého zmatení na zamyšlení. To tvojí mámě dodalo motivaci, zvýšila hlas, potlačila bolest ve svém oku a pokračovala. Krátce na ti jí však z toho stejného oka vystřelila dlouhá, úzká, černá končetina, která se svým ostrým koncem zabodla do pódia. Dav zděšením vykřikl, ale hned se uklidnil, protože bylo všechno přece jenom speciální efekt. Lidé zároveň měli pocit, že konečně začínají chápat, co jim tvoje máma říká, a tak přece neodejdou v tom nejlepším.
Z hlavy a těla tvojí mámy vystřelilo dalších 5 podobných končetin, které se všechny zaryly do pódia a zvedly tvoji mámu do vzduchu. Ta přestala být schopná mluvit, a tak jenom pozorovala okolí a nechávala se zaplavovat dalšími vzpomínkami, tentokrát na to, jak objevila portál. Podívala se na svoje tělo, ale nezpozorovala žádný rozdíl. Na jejím sarkickém těle se za ty desítky let žádné známky stárnutí neprojevily, a tak mnestika nemohla žádné zvrátit.
Hvězdice sice přišla o svojí hlásnou troubu, avšak už byla dostatečně hluboko v lidské noosféře, že ji nepotřebovala. Lidé teď před sebou měli dokonalou vizuální demonstraci a Hvězdici tak stačilo držet tvoji mámu naživu, jelikož její noosféra fungovala jako most, který pořád nutně potřebovala. Lidé pomalu couvali od pódia, jelikož začínali pochybovat, že jde skutečně o speciální efekty. První z nich začali cítit bolest v oku. Mezitím si tvoje máma vzpomněla na den, kdy začala pracovat jako uklízečka.
Zatímco první z reportérů pustil svoji kameru a začal utíkat pryč, vzpomínala tvoje máma až skoro nostalgicky, jak se probrala v kuchyni Žižkovské díry, hned po tom, co ji zde vyplivl ohromný prostorový červ, hned po tom co jej pod sebou vyvolala, hned po tom, co si uvědomila, že je v obklopení šílených sarkicistů, hned po tom, co získala vědomí. A pak se konečně projevily primární účinky mnestik Třídy-X.
Jak se Hvězdice vytrvale drala do lidské noosféry, aby jí celou prostoupila, jak si miliardy lidí pomalu dokončovali její obrázek a jak část z nich začínala prchat od pódia, tvoje máma se najednou bez varování rozsypala na hroudu masa ze které kdysi vzešla. Černé končetiny se rozplynuly a nezbyly po nich ani stopy. Hvězdice tím náhle přišla o prostředí, ve kterém přežívala a ačkoliv jí od kompletního průniku do lidské noosféry dělilo jen pár chvil, lidem začala její podstata připadat příliš složitá, až ji nakonec znovu přestali chápat a zapomněli na ni. Hvězdice vydala ohromný memetický výkřik, který se prohnal celou noosférou a na chvíli přehlušil všechny lidské myšlenky, načež byla se značným odporem vytlačena ven, do nehostinného prostředí myšlenkového prostoru, kde se opět zhroutila do jediného fotonu.
Zakrátko na místo dorazili nadační agenti, kteří jej prohlédli a v hromadě hnijícího masa našli tvůj šroubek. Nadace sice nevěděla, co přesně se ten den stalo, ale věděla, že nechce, aby se to někdy opakovalo, a tak tvůj šroubek radši znovu prohnali Mechanismem a vrátili mi ho.
Lidé se ještě dlouho poté snažili rozklíčovat to, co viděli a slyšeli. Akt tvojí mámy začal být, obzvlášť v anomální komunitě, brán jako velkolepé umělecké dílo a vzniklo mnoho jeho interpretací. Přestože se tak tvojí mámě nepodařilo zničit svět, nějaký dopad přece jenom měla. Pravý význam jejího díla však samozřejmě nikdo neodhalit nemohl.
« Internarativní ruleta | Fascinující stvoření |