Info
Originál: http://scp-wiki.net/exploratory-mission-354-alpha
Autor:
Překladatel:
Osobní záznam Dr. ██████
Naše výprava na průzkum SCP-354, té zející rány uprostřed Kanady, byla konečně přijata! Kluci z R&D přišli s něčím, co může být popsané jenom jako ponorka s vrtákem. Víme, že jezero při klesání dolů houstne, takže tušíme že v určitém bodě se přestaneme potápět a začneme spíš vrtat. Proto na ni bylo připevněno obrovské těžící zařízení. Není úplně hydrodynamické, ale nechystáme se tam zrovna plavat. Moje střeva mi říkají, že něco na druhé straně toho jezera je a stejně jako při kopání dolů (nahoru?) do Číny, musíme jenom kopat dolů (nahoru?) abychom se tam dostali.
Osobní záznam Dr.██████
Měl jsem hezkou dlouhou debatu s O5-█ ohledně toho, kdo může jít. Chtěl jsem aby s náma šla MTFΩ7, kvůli ochraně, nebo alespoň SCP-076, ale to nedovolí. Přes všechno to požkození, které neustále způsobuje, ho pořád vidí jako moc cenného než aby rizkovali jeho ztrátu. Né že by nebyl, víte, NESMRTELNÝ že jo? Možná jenom nemají koule na to aby ho požádali jít na průzkum…?
Ackler, ten sráč, chtěl ať s sebou vezmeme SCP-███, ale to bych já nedovolil. Složka říká, že se SCP-███ zrovna narodilo než prošlo zkrz, takže by jako průvodce bylo k ničemu. Mohlo by mít nějaké bezpečnostní využití, ale to je z většiny vyrušené faktem, že je [DATA VYMAZÁNA]. Stejně by nejspíš jenom ████ ███ ████ ████.
Konečné složení posádky se, kromě mě, skládá ze tří agetntů, dvou Tříd-D, jednoho geologisty, a někoho z R&D, kdo má řídit loď. Už jsem stihl zapomenout všechna jejich jména.
Záznam mise Průzkumného Týmu 354-alfa (ET354a), den 1
Blbý den na to začít misi. Prý bylo nějaké celkové prolomení zadrení v nějaké Zóně nebo někde. Pak se ukázalo, že nikde v Zóně-354 není z nějakého důvodu povolena káva. A celá mise se skoro proměnila v katastrofu, když se ukázalo, že skoro zapomněli naložit extra palivo. Kdo to tady sakra řídí?
Každopádně, jedeme těď naplno. Na chvíli jsem měl jasný pocit toho, že jdeme dolů, ale teď klesáme mnohem pomaleji. Marty (ten chlápek z R&D) říká, že klesáme rychlostí deset metrů za hodinu. V téhle hloubce už je to jezero sakra husté.
Záznam mise ET354a, den 2
Nic zajímavého se nestalo ale naučil jsem se jména ostatních. Máme Martyho, našeho “pilota“; Agenta Swansona; Agenta Turquoise; Agenta 86; Dr. Jaye Macarthura; Chrise Simmonse; a Leory Tuckera. Hrozně mě to totiž zajímá.
Záznam mise ET354a, den 3
Okolo 4:30 ráno, změnila gravitace najednou směr. Řeknu vám, že to bylo vtipné probuzení. Právě teď spíš stoupáme, než abychom klesali, což znamená, že jsme na půl cesty tam.
Záznam mise ET354a, den 4
Dostali jsme se na povrch! Přes okýnka je vidět hlavně temno, což značí, že je noc. Ještě nemůžeme jít ven, protože z toho co víme, tak atmosféra tady by mohla být kyselina chlorovodíková. Máme plnou prdel senzorů z vnějšku lodi, které analyzují hromadu věcí; jestli je vzduch dýchatelný, s jakými bakteriemi ve vzduchu se musíme vypořádat a jednoduché věci jako teplota. Za 8 hodin budeme vědět jestli je to pro člověka bezpečné.
Záznam mise ET354a, den 5
Ukázalo se, že vzduch je úplně v pohodě. Až na to, že už je asi… 28 hodin noc. Co se to děje?
Záznam mise ET354a, den 6
Konečně přišel úsvit. Slunce bylo obrovské a červené. Jsem biolog, ale vím toho o astronomii dost na to abych věděl, že obíháme okolo úplně jiné hvězdy. Je tohle jiný čas, jiné místo, nebo jiná dimenze? Leroy říká, že jsme na “jiné rovině existence“ a řekl bych, že je asi nejblíž pravdě.
Jezero je z téhle strany mnohem větší, vypadá už jako normální velké jezero. Jsou tu taky mnohem jasnější kapacity. Pluli jsme nafukovacím raftem ke břehu (Marty a Simmons zůstali) a vydali se na sever. Země tady, nebo alespoň okolo jezera, skoro postrádá jakýkoliv rostlinný život. Jedinou zeleň, kterou jsme viděli byl nějaký chlupatý mech, rostoucí ze země, který spíš vypadal jako nějaká plíseň. Země je šedivá, žlutohnědá hlína, prý nějaká směs písku a flóru. Macarthur říkal, že je to nějaký minerál, nebo něco takového ale už jsem zapomněl název.
Tak nějak jsem očekával, že všechna naše elektronika nebude fungovat, ale to nebyla na první věc co se pokazila. Po asi dvou hodinách chůze po rovné nudné zemi, změnil kompas najednou směr. Teď ukazoval tam, kde jsme si nejdřív mysleli, že je východ. Jak to tak vypadá, magnetické pole téhle planety (je to vůbec planeta?) nefunguje stejně jako na Zemi.
S tím, že jsme nechtěli riskovat, že se ztratíme, jsme okamžitě udělali 180° otočku a vydali se zpátky k lodi. Přísahal bych, že cesta zpátky trvala míň než polovinu cesty tam. Zítra vymyslíme nějakou navigaci, která se nespoléhá na rozumy kompasu.
Záznam mise ET354a, den 7
Mizerný spánek. Slunce ani nezapadlo. Podle mých výpočtů, by měl denní cyklus tady trvat zhruba 43 a půl hodiny, na rozdíl od našich 24 hodin. To bude chtít nějakou dobu navykání si.
Shodli jsme se na systému navigace. Primárně půjdeme přímo rovně, abychom měli jistotu, že když se budeme chtít vrátit, tak se stačí otočit a vydat se přesně opačným směrem. Dokud nenarazíme na nějakou zarostlou džungli, tak by to mělo fungovat.
Sekundárně, Marty nastavil nějakou rádiovou… majákovou… věc. Nepamatuju si přesně jeho vysvětlení, ale pokud budeme někde v dosahu 800 mil, bude nám ta jeho věc schopná říct přesný směr, kudy se máme vydat zpátky a jak daleko.
Záznam mise ET354a, den 9
Vyrazili jsme pár hodin před východem Slunce. Ale když jsme se dostali ke břehu, zjistili jsme, že ten zelený mech byl VŠUDE. Co se týče hmoty, tak se rozrostl opravdu značně. Můj odhad je, že se to na Slunci během dne scvrkává, a v noci rozšíří aby to pohltilo potravu, nebo něco. Rozhodli jsme se, že přes to nechcem chodit, takže jsme se vrátili zpátky a počkali na východ Slunce.
Slunce vyšlo a my jsme šli opět ven. Ta mechová věc byla zpátky v jejím scvrklém stavu. V ten moment mi došlo, že na celém tomhle místě vůbec nefouká. Díky tomu je tu hrobové ticho. Není ostuda přiznat, že celá prázdnota tohohle místa je celkem děsivá.
Našli jsme místo, kde nerostl žádný z těchhle mechů v okruhu několika set stop a rozhodli jsme se, že se tu utáboříme přes ‘noc‘. Slunce ještě nezapadlo, ale pro nás lidi už je čas spát, takže tomu říkám ‘noc‘.
Záznam mise ET354a, den 10
Někdy v ‘noci‘ (která byla vlastně den… sakra, tohle začíná být matoucí) nás všechny probudil nějaký řev. Pamatujete si jak zněl T-Rex v tom starém filmu Jurský Park? Znělo to hodně podobně, jako nějaký velký plaz. Bylo to tak hlasité, že jsem si byl jistý, že cokoliv to dělá, nemůže být dál než dvacet stop. Ale když jsme vylezli ze stanů, neviděli jsme nic. Celá oblast byla tak rovná, že nějakého zvířete bychom si všimli na půl míle, ale nebylo tam nic. Bylo to sakra děsivé.
Zbalili jsme stany a pokračovali dál. Po chvilce jsme úplně přestali vídat ten zelený mech (Možná, že roste jenom v okolí jezera?) a země byla víc kamenná. Kousek před náma to vypadalo, že země začíná být víc hornatá. Myslím, že vidím stromy.
Záznam mise ET354a, den 11
Holá země tu skončila a teď chodíme přes obrovskou planinu krásné zelené trávy. Skoro to vypadá jako pečlivě posekaný trávník. Tráva se zdála normální až do chvíle, kdy Turquoise zakopl o kámen a vstal aby viděl, že jeho ruce jsou pokryté ostrými krvavými špendlíky. Zdá se, že špička stébel trávy je extrémně ostrá a jednoduše projde kůží. Není to problém pro naše Nadační boty, ale musíme být opatrní abychom nezakopli.
Přišli jsme k malému potůčku, vážně nic víc než jenom pramínek. Swanson navrhl, že bychom mohli doplnit naše lahve, ale Leroy a Macarthur chtěli nejdřív zkontrolovat vodu, kvůli nějakým věcem. Macarthur vzal nějaké vybavení a po několika minutách prohlásil, že to není voda ale kapalný oxid uhličitý. CO2 je při téhle teplotě většinou plyn, nikdy kapalina. Zákony fyziky tu evidentně nefungujou správně.
Záznam mise ET354a, den 14
Neměl jsem pár dní čas něco nahrát. Dostali jsme se do oblasti řídce pokryté stromy. Tráva tady byla zvadlá a hnědá, ale už ne tak ostrá aby probodla kůži. Stromy byly běžné, vypadaly jako břízy ale se špatnými listy.
Někde jsme ztratili Swansona. Tohle místo je tak tiché, že nikomu z nás není pohodlné mluvit, takže jsme neměli tušení kde jsme ho ztratili. Je tu dobré osmihodinové okno, kde mohl zmizet. Volali jsme ale nikdo z nás se úplně nechtěl rozdělit abychom ho šli hledat.
Přes noc spadl na stan 86 strom. Nebyl zraněný a žádné vybavení se nepožkodilo, nicméně stan se dostal daleko za hranici opravitelnosti. 86 přísahá, že když tu věc stavěl tak ten strom tak blízko nebyl a nikdo z nás není schopný říct kvůli čemu spadl. Kmen se prostě… ulomil. Shodli jsme se, že od teď nebudeme stavět stany nikde blízko stromů.
Další ‘den‘ (který byl ve skutečnosti noc) jsme slyšeli ten stejný řev jako pár dní dozadu. Zněl naprosto stejně jako před tím, a opět jsme neměli ani tušení co ten zvuk vydalo a nemohli jsme se ani shodnout na tom, odkud ten zvuk vyšel.
Potom začalo pršet. Postavili jsme na ‘noc‘ stany, tentokrát mnohem blíž k sobě než kdy dřív. Nejbližsí strom byl okolo tří set stop daleko. Macarthur potvrdil, že to byl opravdový déšť a ne nějaká CO2 blbost, takže jsme připravili nálevky a doplnili naše lahve.
Leroy daroval jeho stan Agentu 86 a já se nabídl, že může být u mě, jelikož můj byl větší než ostatních. Zeptal jsem se Leroye co udělal, že skončil jako Třída-D. Řekl, že znásilnil několik lidí. Řekl bych, že se mě spíš možná pokusil vystrašit, ale kdo ví? Každopádně je jedna z nejlíp se chovajících Tříd-D co jsem kdy potkal, takže si nemyslím že by mě, řekněme, napadl ve spánku.
Záznam mise ET354a, den 17
Dobrý BOŽE konečně přestalo pršet. Všechno je nasáklé a vlhké včetně nás. Teda až na zemi. Po vší té vodě byste čekali, že bude zablácená až to bolí, ale země pod trávou byla sotva vlhká. Řekněme, že planeta pohlcuje vlhkost ze země mnohem efektivněji, než naše Země.
Znova vyrážíme. Možná, že déšť probudil nějaký živočišný život.
[DATA POŽKOZENA]
am mise ET354a, den 25
Ukázalo se, že to co vypadalo jako obrovský útes je ve skutečnosti uměle postavená zeď. Je postavená z pevného rezavého železa a je zhruba padesát stop vysoká. Doleva a doprava pokračuje dál, než dohlédneme. Neumím si představit jak tlustá je. Nemáme žádnou cestu okolo. Musíme jít buď skrz, nebo přes ni. Na noc jsme postavili stany. Vymyslíme co budeme dělat ráno.
Záznam mise ET354a, den 26
Leroyovi se podařilo dostat k našemu vybavení i nějaký hořák. Přísahám, tenhle chlap je zatracený Macguyver.
Vyřezali jsme do zdi díru, dost velkou na to abychom se tam vlezli. Ukázalo se, že je jenom čtvrt palce široká, ale za ní byla další zeď s prostorem asi jednu stopu mezi nima. Evidentně má tahle věc několik vrstev. Leroy se prořezal přes osm než jsme se konečně dostali na druhou stranu.
Tráva na téhle straně je černá. Ne spálená nebo něco takového, jenom má jinou barvu. A konečně je tu vítr! Už mě unavovalo
[DATA POŽKOZENA]
oudil, že jít sem byla chyba. Musíme se vrátit zpátky.
Záznam mise ET354a, den 39
Prošli jsme druhou bariérou a byli zpátky na tom divném místě s černou trávou. Tak nějak jsem čekal, že se díra kterou Leroy vyřezal zavřela nebo něco, ale stále tam byla. Díky Bohu, nebo komukoliv kdo tenhle svět řídí.
Neřekl bych, že to Macarthur zvládne přes noc. Ztratil už hodně krve.
Záznam mise ET354a, den 40
Probudlili jsme se a zjistili, že Macarthur přežil noc. Nechtěli jsme to udělat, ale neměli jsme jinou možnost než ho terminovat. 86 říkal, že něco zpátky doma by mu mohlo pomoct a možná měl pravdu, ale nemohli jsme si dovolit aby nás zpomaloval. Měli jsme jenom pár dalších dní než
[DATA POŽKOZENA]
en 48
Vrátili jsme se zpátky na loď s hodinou nebo dvěma nazbyt. První na co se nás ptali bylo co se sakra stalo Swansonovi, Turquoisovi, Macarthuovi a 86. Jakoby pár mrtvých členů týmu bylo náš největší problém. Marty jede na plný plyn a určitě se potápíme. Jenom doufám, že nebudou
[DATA POŽKOZENA]
[KONEC ZÁZNAMU]
Tento dokument byl objeven v centrální Nadační databázi. Žádná taková mise na průzkum SCP-354 nebyla schválena ani navrhnuta. O personálu zahrnutém v dokumentu neexistují žádné záznamy. Původ záznamu je neznámý.