Prázdný neoznačený hrob
hodnocení: +4+x
blank.png

>spustit fmc.exe -t
Nadační Emailový Klient (Pouze Text)
>zkontroluj schranku
Máte 1 novou zprávu. Máte 5739 starých zpráv.
>otevři nové
Otevírám všechny nové zprávy…
1 nová zpráva nalezena.

Od: Administrátor (1.1.861.291|artni_3ujk2bv6j3b5.nimda#1.1.861.291|artni_3ujk2bv6j3b5.nimda)
Pro: Primární adresa O5 (1.1.861.291|artni_3ujk2bv6j3b5.5o#1.1.861.291|artni_3ujk2bv6j3b5.5o)
Cc: Primární adresa Staršího personálu (1.1.861.291|artni_3ujk2bv6j3b5.ss#1.1.861.291|artni_3ujk2bv6j3b5.ss)
Datum: [PRÁZDNÉ POLE]
Subjekt: Vznešené srdce puká
Obsah:
Za svá dlouhá léta na pozici Administrátora Nadace jsem postupně zjišťoval, že je tato pozice nepotřebná.
Nejdříve mých povinností přibývalo, ale se zavedením Rady O5 se má práce zredukovala na možné veto u některých hlasování.
Za celou historii Nadace jsem své právo veta nevyužil. To ukazuje jako schopný tento vybraný personál je.
Čím starší jsem byl, tím menší roli jsem v Nadaci hrál.
Moje pozice již není důležitá, ani relevantní, k dalšímu vývoji této organizace.
Tímto bych rád oznámil, své okamžité odstoupení z této pozice, bez toho, aby byl zvolen můj nástupce.
Tímto rozhodnutím se nejspíše nijak nezmění denní chod operací a doufám, že budete pokračovat, jako by se nic nestalo.
Mý přátelé a kolegové, zanechávám osud světa ve vašich schopných rukách.
Děkuji za vaši službu.
váš Administrátor

Již deset minut není tento terminál aktivní. Vyžadujete nějakou pomoc?
>odhlásit
Vyje černý měsíc?
>odhlásit Příkaz *1-0001
Sbohem, princi. Nechť zkonejší tě křídla andělská!


Jeremy byl prostý korgi. Od doby, kdy byl osvobozen od své předchozí majitekly, Její královské Výsosti Královny Alžběty II., bylo jeho prací donášet poštu. Jeho bratři, Jeremy, Jeremy, Jeremy a Jeremy, měli všichni mnohem zajímavější práce, jako nošení zmrzliny, nebo navrhování vesmírných stanic. Ale jemu to nevadilo. Jeremyho bavilo donášet poštu.

Stejně jako každý den, i dnes donesl Jeremy poštu své laskavé paničce, Doktorce Isabele Helze Anastasii Parvati Wondertainmentové V., PhD. Isabel byla to ráno velmi produktivní a aktuálně se už čtvrtou hodinu v kuse točila v kruhu s roztaženýma rukama a pískala si. Jeremy před ní upustil papír z tlamy a spokojeně vyštěknul.

Má nejdražší Isabel;

Doufám že tě tento dopis zastihne v dobré náladě.
Jak jistě víš, tvá matka a já jsme měli plné ruce práce s našimi vlastními osobními projekty.
Tvá pozice Vedoucí Návrhářky Hraček byla naplněna úchvatně. Naše prodeje jsou vysoko, díky tobě.
Naneštěstí jsem právě velmi zaneprázdněný aktuální situací své smrti.
Nebuď smutná! Stejně už jsem se začínal nudit. Pryč se starým a sláva novému!

S tím bych ti rád oznámil, že již nebudu zastávat pozici Hlavního Kreativního Ředitele A Velkého Šéfa, protože jsem mrtvý.
A tak tě povyšuji na pozici Hlavní Kreativní Ředitelky A Velkého Šéfa Velké Šéfky! Gratuluji!
Věřím že se této role zhostíš tak, jak může pouze má dcera.

Vždy jsem na tebe byl pyšný.

Dr. Reginald Philbert Lionel Archibald Westinghouse Wondertainment III., MD, PhD, DDS, Esq.

(P.S. Tvá matka tě pozdravuje!)

Jeremy se s očekáváním zadíval na svou paničku a očekával poplácání po hlavě za dobrou práci. Isabel se posadila na zem a pročetla si dopis. Její výraz se změnil v hluboké a naprosté zmatení, poté nepopsatelný smutek když jí po tváři steklo několik slz a poté nadšení. Natáhla se k Jeremymu, otočila ho na záda a podrbala mu bříško, zatímco se spokojeně protahoval. Chvíli jí po tváři tekly slzy a vesele se smála, poté zakřičela do chodby:

"Jeremy a Jeremy! Potřebuju zmrzlinu na oslavu, rychle!"

Isabel se podívala na ohromný oknírený portrét svého otce na zdi a otřela si uslzené tváře.

"Sbohem, tati."


Lars Celarent, Děkan oddělení Interpretativních tanců Univerzity Alexylva, se vracel do své kanceláře po výborné snídani, při níž ochutnal sýr, který chutnal jako celer. Po návratu si všimnul, že mu pod dveřmi někdo prostrčil dopis. Lars se k němu sklonil a sebral jej. Červený vosk byl stále ještě na dotek teplý. Otevřel obálku a vyndal z ní dopis. Text psaný kurzívou se téměř nedal přečíst, ale Larsovi se podařilo rozluštit jeho obsah.

Mým kolegům;

S lítostí oznamuji, že od dnešního rána, již nejsem Kancléřem Univerzity Alexylvy.
Jak mnozí z vás vědí, poslední dobou jsem byl spíše Kancléřem na dálku.
Vzhledem ke svému včerejšímu úmrtí my zbývají dvě možnosti: rezignovat a nebo zůstat kancléřem na dálku navždy.
A protože můj čas bude od této chvíle naplněn neexistencí, je rezignace mnohem rozumnější.
Podle oficiální zvyklosti Univerzity bude můj následovník vybrán toto odpoledne hlasem lidu.
Do té doby prosím abyste se chovali zodpovědně.
Zavraždění svých oponentů před hlasováním, přestože není technicky proti pravidlům, by mělo být považováno za nesportovní.
Podobně i na zařízení toho, aby se vaši oponenti nikdy nenarodili, by se mělo nahlížet skrz prsty, ovšem ne tak moc.

Děkuji vám, že jste mi dovolili plnit své povinnosti Kancléře za posledních pár let.
Všem vám přeji hodně štěstí do budoucna.

Váš,
Kancléř Westinghouse

Lars si na sebe vzal svůj formální oblek, neprůstřelnou vestu a uchopil odstřelovací pušku. Bylo třeba zvolit nového kancléře a s trochou štěstí to měl být on.


James Seudon vstoupil do malého kostela. Posledních pět hodin projížděl zatáčkami a razil si cestu horami po cestě zapadané listy, na které by mohlo auto jednoduše sjet ze srázu. Ale dorazil na místo. Nikde v okruhu několika mil nebyl nikdo jiný. Což bylo zvláštní, protože se zde měl sejít s římskokatolickým knězem. James se zahleděl na tvrdé dřevěnné dveře. Zámek byl těžký, ale James jej za pomocí svého nářadí otevřel do pár sekund. Kostel byl očividně již dlouho opuštěný a prach pokrýval hnijící lavice. S každým Jamesovým krokem se kamenná podlaha ozvala v ozvěně, jako kdyby procházel mnohem větším prostorem. Došel k oltáři v předu, kde si všimnul čisté bílé obálky svázané červenou stužkou. James stužku rozvázal a dopis otevřel.

Pane Seudone:

Dobrá práce s nalezením tohoto místa. Omlouvám se za tuto odlehlou lokaci, ale bylo nezbytné vás izolovat.
Vybral jsem vás za svého následovníka na poli výzkumu náboženských artefaktů.
Gratuluji vám!
Pokud si nebudete tuto pozici přát, klidně nahlašte tuto lokaci svým nadřízeným. Dovedu si představit, že by vás štědře odměnili a zničili desetiletí mých poznámek a výzkumu.
Ale pak byste se samozřejmě nemohl vy sám podívat na mou sbírku a myslím si, že oba víme, že to byste neudělal.
Jamesi, vy jste totiž jedním z mála, kteří se ptají na ty správné otázky o těch správných lidech.
Bohužel si ti špatní lidé všimnuli. Musíte se ukrýt a věřte mi, když vám řeknu, že neexistuje bezpečnější místo, než je tohle.
Pokud budete chtít pokračovat, vstupte do zpovědnice a nahlas řekněte 'Jsem čistý od hříchu'.
Dál už budete vědět.

služebník Pána,
Reverend Lionel Philbert

James si řádně pročetl dopis. Vzhlédl a uviděl malou zpovědnici vedle sebe. Přešel k ní a otevřel dveře. James vytáhnul několik nástrojů, sebral vzorky z boku zpovědnice, ze země a prachu mezi kameny a důkladně si je prohlédl. Když byl spokojený, vstoupil dovnitř a nasoukal se do malé zpovědnice. Znovu si vytáhl dopis, ujistil se a vykřikl slova na druhou stranu zpovědnice.

"Jsem čistý od hříchu!"


Eric Burke vešel do své pracovny. Vzhledem k neohlášenému zmizení bývalého Úřadujícího Ředitele Globální Okultní Koalice, bylo nutné vybrat dočasnou náhradu. Durke se posunul o dvě úrovně v hierarchii, protože všichni ostatní dočasnou pozici odmítli a raději si ponechali kontrolu nad svými odděleními. Burke po příležitosti skočil, zažádal a po jednom dni mu byla pozice svěřena. Považoval to za zvláštní, ale vzhledem k tomu, jak GOC obyčejně fungovalo, to vlastně bylo v rozumných mezích. Sekretářka mu ukázala jeho (dočasnou) kancelář a poté odběhla pro jeho šálek kávy. Burke si povšimnul složeného papíru na svém stole. Rozložil jej a dal se do čtení.

Svému nástupci:

Nejspíše si myslíte, že jste byl vybrán jako došasná náhrada.
Ovšem pokud se podíváte do vrchního šuplíku, najdete mou rezignaci.
Budu tedy první, kdo vám pogratuluje: nyní je z vás nový Úřadující Ředitel.
Ostatní vám již vysvětlili, co taková role obnáší. Standardní administrativní úkony a tak dále.
Věřím, že odvedli svou práci a vy víte, co vás čeká.
Ovšem, je zde jedna věc, o které vám nikdo neřekl.
To, co vám teď povím, nesmíte nikomu vyzradit.

Nejspíše se nikdy nesetkáte se svojí nadřízenou, Madam al Fine. Aniž bych zacházel do detailů, řeknu vám, že byste to nechtěl.
Nejspíše budete každý týden od Madam al Fine dostávat dopisy. Nikomu se o nich nezmiňujte.
Spalte je okamžitě po obdržení. Neotevírejte je. A nikomu nic neříkejte.
Pokud se někdo zeptá, všechny vaše činy jsou v souladu s jejími rozhodnutími.
Nevyhledávajte Madam al Fine.
Věřím, že jste členem této organizace dostatečně dlouho na to, abyste chápal, že rozkazy je třeba poslouchat.
Tohle je rozkaz.
Prosím, zbavte se tohoto dopisu úplně, nezjistitelně a okamžitě.

Přeji vám hodně štěstí ve vaší nové pozici.

Seržant Reginald Ulysses Law
Úřadující Ředitel, Spojené Národy, Globální Okultní Koalice

Sekretářka vstoupila do místnosti s šálkem tmavé kávy, položila jej na Burkeův (již ne dočasný) stůl a poté odešla. Jakmile odešla z místnosti, Burke roztrhal papír na malé kousky, naházel je do svého kafe, dvakrát je zamíchal prstem a poté třemi polknutími vypil celý šálek. Ničeho jste se pořádně nezbavili, aniž byste to nechali projít trávicím traktem.


Bijou Dashwoodová slyšela, jak jí do schránky na dopisy někdo něco háže. Myslela si, že sníh venku pošťáka zpomalil, ale potom jí došlo, že pošta přišla už včera. Zmatená Bijou opustila kuchyni a přešla ke dveřím, kde roztrhla obálku ve které byl složený dopis a malá kovová jehla. Jak dopis četla, výraz na jejím obličeji pomalu tuhnul a poté papír zmačkala. Bijou se vrátila do obýváku a vhodila zmačkaný papír do krbu. Posadila se do křesla a ohřála si nohy u ohně, zatímco se okraje papíru rozzářily, poté zčernaly a následně rozpadly na popel.

Tomu, kdo tento dopis dostane, se předem omlouvám.
Tato zpráva byla poslána automatickým systémem. Neznám vás a vy neznáte mě.
Vítejte do Povstání Chaosu. Teď jste šéfem vy.
Možná si říkáte, jak jste k téhle práci přišli. Já se o ní také nehlásil.
Téměř určitě nenávidíte Povstání stejně jako já.
Proto se ze mě stal jeho vůdce. Abych je držel na uzdě.
Sabotoval jsem je zvrchu celé roky. Nikdy si toho nevšimli.
Na světě jsou lidé, kteří jsou naprosto sobečtí.
Někteří z těchto lidí jsou v pozici, při níž by mohli celé společnosti nadělat velké problémy.
Povstání je sbírka těch nejhorších lidí s největším potenciálem.
Nejspíše vás přímo ovlivnily činy Povstání.
Téměř určitě jste se zabývali myšlenkou boje proti němu.
Pravděpodobně si přejete je vymazat z existence.
Ale je důležité, aby se Povstání nerozpadlo.
Hlavním účelem Povstání je udržet tyhle lidi pohromadě a pod kontrolou.
Další redukce na menší frakce by mohly vést k válce, která by zničila svět.
Povstání potřebuje vůdce, který dokáže tajně pokračovat v jejich stagnaci.

Můj systém zvolil vás.

Pokud souhlasíte, prosím abyste si vložili jehlu z dopisu do levého oka.
Za chvíli všechno pochopíte.
Nebude to bolet, slibuji.

Omlouvám se, že vás stavím do této pozice, ale očekávám, že se chopíte příležitosti.
Archibald Mirum

Bijou hleděla na jehlu ve své ruce. Znělo to jako bláznovství, ale cítila, jak ji něco uvnitř špičky té jehly volá. Levou rukou si roztáhla oční víčka, přesunula jehlu před oko a zabodla jí hluboko dovnitř.

Bijou skousla. Nebylo to bezbolestné. Ale stálo to za to.


Charitativní Nadace Manna dostala anonymní dotaci pěti milionů dolarů.

Marshall, Carter a Dark zjistili, že jim na účtu chybí pět milionů dolarů.


Zatímco utíkal před chaosem dole, všimnul si Uklízeč, že mu v kapse zvoní telefon.

Odesílatel: Kritik (662-639-4663)
Obsah SMS: Pevný disk šestnáct.
Soubor - infohazardni_obrazky_492.7z
Heslo - 3jkb25bv6266kla3j2b6kindejbkreb6k26j4bv2346jg23
Instrukce jsou uvnitř. Budeš vědět, co dál.
Miluji tě. Děkuji a sbohem.

Uklízeč si zprávu přečetl až následujícího rána.


Ruiz Duchamp se vzbudil se zajímavým výhledem. Umělecké dílo před ním bylo složené ze stovky mobilních telefonů přilepených reproduktorem k mikrofonu jako dlouhý had.

"Ble."

Ruiz si nebyl úplně jistý, kdy šel spát. Po tom, co Kritik zemřel, cítil se jaksi vzdálený. Cítil se okraden o svou cenu. Ruiz se opile plácnul do tváří a snažil se vehnat trochu vědomí do své hlavy. Nefungovalo to.

Přešel přes recepci ven, o tři vchody dál po ulici do své oblíbené kavárny a objednal si extra silné espresso, se kterým poté zapil svou denní dávku kafeinových pilulek, multivitamínů a antidepresiv.

A potom se Ruiz konečně probudil.

Potom si vzpomněl, že nechal uprostřed svého ateliéru sedět mrtvé tělo.

“Sakra! Carol, podrž mi tohle!”

Ruiz vrátil zmatené baristce kafe do rukou a odběhl zpátky k 'haha di se zabít' a podíval se na mrtvé tělo, které kdysi bývalo Nikdo. Aspoň to byla čistá střela, kdyby nebylo kulaté díry v jeho čele, nebo zaschlé krve, která mu stekla po tvářích, nebo zubů, které se při nárazu odlomily, nebo zápachu rozkládající se mrtvoly, nebo jeho velmi špinavého obleku i s šedou fedorou (nyní s dírou po průstřelu) položenou vedle židle se stopami popálenin a krve v místě průstřelu, mohl by si jeden skoro myslet, že je naživu.

Ruiz přes něj hodil deku a odešel zpátky do kavárny.

první z prvních je smrt
První z druhých je minulostí.
První Z Třetích Je Budoucnost
SPOUTANÉ TO LANO BARDÍ
« ano | Hub | Zadrženi »

Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License