Info
Originál: https://scp-wiki.wikidot.com/embarkation
Autor:
Překladatel:
« | Křižovatky | Idea - Ideál - Ideologie | Zpět do Hubu Nejstudenější Války | »
Výstřelů je méně, jsou podivně vzdálené. Uvnitř věže je pod vodou.
Američan s kamerou má náskok. Světla výtahu se zastaví ve čtvrtém patře. James se rozběhne ke schodům.
Ve třetím patře mu plave hlava. Něco v kouři z ohniště, říká muž. Jaký muž? James se nemůže soustředit.
Čtvrté patro je otevřené, příčky ještě nejsou nainstalované. Ze stropu visí dráty a trubky. Do okna se tlačí silueta. Drží zbraň.
James vykřikne. Američan obrátí zbraň proti Jamesovi a zavrčí. Ten se přikrčí a dá se na útěk, když vtom se to stane.
Vnímání opadá, pohlcuje ho zdrcující vidina. Monumentální umělecké dílo, po sobě jdoucí plátna, větší a větší, uspořádaná jako tunel. Líbezné růžové, protkané černými stuhami. Slyší skřípot houslí, součást instalace.
Pak je zpátky ve věži. James zamrká a snaží se znovu získat rovnováhu. Američan se svalí ke stěně a těžce oddechuje.
Na okamžik se na sebe podívají. Mezi nimi opuštěné rádio chrlí salvu jazzových bubnů. Američan sebou trhne a znovu zvedne pistoli. James se skrčí zpět na schodiště.
Jít nahoru nedává smysl, přesto jde nahoru. Puls mu buší v uších. James slyší, jak agent vrazí do dveří dole.
"Proč utíkáš?" volá Američan. "Přišel jste si pro kameru, tak si pro ni pojďte. Dostaneš kulku, ať se vydáš na kteroukoli stranu."
Jamese polévá studený pot a pálí ho plíce. Podlahy, které míjí, sotva zaregistruje.
Snaží se soustředit, logicky uvažovat. Kroky ozývající se zdola jsou záměrné, ale vyrovnaný lovec nekřičí výhrůžky. James každopádně není výrazný cíl. Američan je rozhozený, vyvedený z míry Beleniným příchodem i samotnou věží. James toho musí využít.
Příště, až ho zasáhne poznání, bude méně přemáhající. S náhlým pochopením se mu najednou dostane celé náboženské víry. James chápe cestu vyvoleného národa, vytaženého z banality do ráje dokonalé bolesti. Věčné utrpení jako únik ze života beze smyslu. Naděje, že agónie vyvolá vyšší vědomí nebo společenství s takovým vědomím. Jakmile tento pocit pomine, James se diví. O takovém vyznání nikdy neslyšel.
V patnáctém patře zpomalí a ztěžka dýchá. Daleko pod sebou vidí tvar, který poznává - kameru! V poslední vteřině sebou trhne. Schodiště se bíle zableskne.
"Ty idiote!" zařve James. "Zboříš celou budovu." Myšlenka betonu nemůže být nosná.
Dole agent něco zakřičí zpátky. Je příliš daleko, aby ho dobře slyšel. James se odmlčí, pak zazní výstřel. Po schodišti zasviští kulka.
Jamesovi se zjeví věčnost, kruh reinkarnace a dluh dravce vůči kořisti. Nevšímá si toho a nabádá se k dalšímu běhu. Má vyprahlá ústa a nohy ho pálí. Stále vzhůru, bez jiného důvodu, než aby tu Američan zůstal. Ta myšlenka přichází sama od sebe: udržet ho na území Nadace. Nemůže toho muže zastavit tím, že bude uvažovat jako voják nebo špion.
V osmnáctém patře se James šokovaně zastaví. Je tu další muž. Nebo skoro tady: na okraji, v periferním vidění, se zdá být nehmotný. Je povědomý, ale James ho nedokáže zařadit. Při pohledu do jeho opálené tváře James vidí moudrost a laskavost. Muž se srdečně usměje a najednou se dostaví poznání.
"Varela?" James zkoprní a zamrká.
Úsměv se rozrůstá. "Pane Bradshawe, rád vás vidím."
"Ale jak může - ?" A pak James pochopí: o tomto místě, o kameře a o Varelovi, který je spojuje.
"Ano," odpoví Varela na Jamesovu reakci. "To jsem nečekal. Tohle místo je důležité - proto jsme tu postavili věž. Ale je to víc, než jsem si uvědomoval; skrývá čisté myšlenky mnoha druhů. Hádali jsme, že zachycuje myšlenky ztracené dříve, než byly vymyšleny. Teď vidím, že toto místo obsahuje i některé myšlenky, které kdysi byly skutečné."
James se chystá položit jednu ze stovek svých otázek, ale Varela prudce vzhlédne. "Nemáme čas na diskusi. Američan přichází."
Jamesův žaludek se zkroutí ve známé panice. Objeví se i další pocit, jako by ho něco ve věži sledovalo.
"Jak to víš?" zeptá se.
"Když se to stalo a já se ocitl tady nahoře, cítil jsem ve věži všechno najednou. Ty, on, to cítíš snadněji. Těžší." Starší muž se úzkostlivě podívá Jamesovi přes rameno. "Nesmíš mu dovolit, aby tohle místo odhalil."
"Nemůžu s ním bojovat," řekne James. "Ale s tebou - možná můžeme přemýšlet jako Nadace."
Pocit, že je pozorován, je hmatatelný. Štípe se. James se zachvěje.
"Je o patro níž," naléhá Varela. "Musíme si pospíšit."
Jamesův nápad nepochází z věže. Je jeho vlastní.
"Říkal jsi, že tady všechno cítíš, ano? Všechny myšlenky? Můžeš pro mě něco najít?"
Varela se tváří poraženě. "Jistě, jsou tu nebezpečné myšlenky, ale najít v tom všem jednu myšlenku? To by trvalo příliš dlouho. Jsem tu teprve pár minut a je toho tolik."
Neohrožený James mluví hlasitěji, k neviditelnému publiku. "Kdo by to dokázal, když ne ty? Ty příběhy se nemohou mýlit. Jsi Agustin Varela. Vůdce lidu.
Muž, kterého chce strana SIDE zabít. Můžete najít nápad, který tomuto muži zabrání zabíjet další lidi."
Vzduch kolem nich zašumí. James pocítí váhání. Podezření.
Tlačí na pilu. "Víš, jak jsem se sem dostal? Na motorce - Harley-Davidson UL 1947. Dal mi ho muž jménem Miguel Lopez. Kvůli tobě mi dal cenný majetek svého syna. Protože v tebe věřil a věděl, že ti chci pomoct."
Napětí se napne jako buben a pak náhle povolí. Varela se chystá promluvit, ale zarazí se. James se otočí.
Američan vykročí po schodech směrem k nim, s namířenou zbraní. Když uvidí Varelu, zmateně se zastaví.
"Myslel jsem, že už jsem tě zabil."
S prasknutím proletí Varelou kulka, která se odrazí od zdi. James se přikrčí.
Američan se zasměje. "No ze všech… to je to, co je tohle místo! Proto mám pořád mozkové závity, které nejsou moje."
James se pomalu zvedá. Američan na něj zírá.
"Ty jsi to předtím nevěděl, viď, synu? Právě jsi běžel a opět jsi mě zavedl na úžasné místo. Všechny ty nezformované myšlenky. Přemýšlej o těch možnostech." Jeho oči se ztrácejí v zamyšlení, ale zbraň je upřená na Jamese.
Varela říká: "Na tomhle místě umírají možnosti. Je to hřbitov nápadů."
Agent se na výzkumníka podívá, jako by zapomněl, že tam byl. "V tom se právě mýlíte. Tohle je místo plné dokonalých věcí. Je to zahrada nápadů. A my je můžeme sklízet a využívat."
James potřebuje dvě věci. Více času a rozptýlení. Američan nesmí dojít k logickému závěru.
"Slyšeli jste - slyšeli jste učitele. Tohle je majetek nadace. Není pro vás." James zní odvážněji, než se cítí.
"Možná sis toho nevšiml, ale my jsme ti vzali všechen tvůj zatracený majetek." Američan mávne na Jamese kamerou. "Agentura uvidí potenciál téhle budovy, zdejších nápadů, stejně jako Nadace. Nakonec je to stejná zatracená parta." "To je pravda.
"Nejsou vůbec stejní," řekne Varela.
"Proč se na to nezeptáš svého kolegy? Ty i já, synu, oba jsme viděli, co tahle kamera dělá. Oba jsme ji používali."
Vzduch znovu zhoustne. James slyší, jak mu v uších hučí krev. "Použil jsem ji jenom proto, abychom mohli tu anomálii zadržet. Aby se už nikdy nemusela použít. Ty jsi ji použil, abys zabil nevinné lidi."
"A také ženy a děti - a udělá to znovu, bude-li to nutné." Američan téměř vykřikne.
Varela neříká nic. James to musí udělat sám. Udělá krok vpřed. Světlo na schodišti bliká.
"Jak se můžeš dívat na tuhle budovu, na tuhle nemožnou sílu, a vidět jenom zbraň?"
"K čemu je ti moc, když ji jenom zamkneš?" křičí Američan a tváří se rudě.
"Lepší je ji zamknout, než ji používat iracionálně," řekne James.
"Myslíš, že je to iracionální?" Američanovi rozčilením klesne ruka se zbraní. "Chci říct, do prdele, možná nejsme stejní. Všechny moje činy slouží vyššímu účelu. Věřím ve spravedlnost své věci, v její čistotu. Ty nevěříš v nic. Nevěříš dokonce ani sám sobě!"
Než James stihne cokoli udělat, černá díra v ústí pistole mu znovu zamíří na hruď. Američanova ruka se napne. Vzduch zasyčí.
James se podívá Američanovi do očí. Pomalu promluví. "Nevěřím, že svět je nadvládou jedné ideologie. Nevěřím, že moc je jediná věc, o kterou stojí za to usilovat."
Do Jamesova hlasu pomalu prosakuje teplo, které se rozezní v srdci věže. "Nevěřím v čistotu ani v dokonalost. Hledání porozumění je chybné, odsouzené k nezdaru, ale já v něj věřím. A věřím ve své kolegy pátrače; věřím v to, že budeme spolupracovat, abychom udrželi svět v bezpečí. Věřím v ochranu!"
"Kdo tě tedy ochrání?" vyhrkne Američan.
"Před vámi? Myslím, že by mohli."
Američan sleduje Jamesův pohled. Za ním se zvedl vířící stín: jsou v něm obsaženy zástupy lidí. Tváře se spojují, paže se natahují a rozptylují. Stovky mužů, žen, mladých i starých se vynořují a mizí v jeho vířící hladině. Tisíce myšlenek v jediné podobě. Nevyrobené věci, vzpomínající na svou někdejší skutečnost. Vzpomínající na to, kdo je nestvořil. Všechny oči zírající, všechny ruce natahující se k Američanovi.
Křičí. Stín se vrhne a zabalí Američana do kouřových rukou. Zbraň štěká. Ruce ani kulka se nedotknou cíle. Myšlenka nemůže zranit ani být zraněna.
Američan je nezraněn. Jeho výkřik se mění v chrčivý smích. Pak se objeví postava, která se zformuje na okraji splývavého tvaru. Mladý muž. Snad student? Dívá se Jamesovi do očí. Američan se chystá promluvit. Mladík se nakloní dopředu a zašeptá Američanovi do ucha.
Američan zakloní hlavu. Podlomí se mu kolena. James vidí, jak mu z nosu vytéká krev. Jeho tělo se zřítí na podlahu, kamera pod ním.
Stín pohltí představu mladého muže. Poslední svíjející se zbytky zmizelých se dívají a pak se vypaří.
Všechno je v klidu.
James konečně odtrhne oči od těla. Je tu s ním nějaký muž. Muž, kterého zná - ano, výzkumník z Nadace. Vlídně si Jamese prohlíží.
"Nemáme moc času," říká výzkumník. "Ale musíme si ještě něco probrat. Co uděláte s tou kamerou?"
James se zamyslí. "Byl jsem poslán, abych ji získal zpět."
"A ty jsi byl?" Výzkumníkův úsměv se zkřiví.
"Ano, bylo mi řečeno -" Najednou je to jasné. "Bylo mi řečeno, abych ji získal zpět, ale proto mě Nadace neposlala. Poslali mě, abych pomohl jednomu z nich. Kolegovi pátrači."
Něco mi připadá nepatřičné. Přes mužův trup vidí obrys schodiště. James si vzpomene na oheň a záblesk. Pocítí nával studu.
"Je mi to líto. Selhal jsem."
Úsměv se mu nezachvěje. "Ne, selhal jsi jen tehdy, když tvá cesta teď končí. Ne, když začneš další."
"Ale co se stane s tebou?" zeptá se James.
"To, kým jsem - kým jsem byl -, se může ztratit. Ale příběhy přežijí. Nakonec jsou naše příběhy to jediné, co po nás zůstane." Muž se stále usmívá. James už nedokáže rozeznat barvu jeho očí. "Zůstaň tady. Napiš svůj vlastní příběh."
Zaskočený James vyprskne: "Jak?" "Já ty lidi vést nemůžu."
"Oni už vůdce mají. Potřebují navigátora. Někoho, kdo jim pomůže zmapovat neznámé vody této věže. Přidej se k jejich plavbě, Jamesi. Nastav jim správný kurz." Ten muž ho zná; James si není jistý odkud.
"Ale -"
"Co tě čeká v Americe? Nadace je potřeba tady a teď. Kam patříš?" Ten muž je mi povědomý, ale jen slabě.
Dlouho mlčí, nakonec James pomalu přikývne. Postava, která ho doprovází, přikývne také. James jí nevidí do tváře.
Je tu jen obrys člověka. Je tu silueta. Stín. Rozmazaná šmouha.
James je sám.
Později James sestupuje dolů. V ruce drží rozbitý fotoaparát. Svítá, obloha nad stromy se rozjasňuje do slámově žluté. Na křižovatce je ticho. Belén sedí s Aureliem, Jacintou a některými dalšími. James je pozoruje od paty věže, na prahu.
A pak se vydá na cestu.
