Spousta lidí si myslí, že hlavní prioritou Továrny je efektivita. Většina z nich si už ale neuvědomuje, co přesně to znamená.
V první řadě, to, že je efektivita hlavní priorita Továrny, je technicky vzato pravda, Továrna totiž žádné jiné priority nemá a pokud ano, nevíme o nich, což by jen implikovalo jejich hrůznou podstatu. Většina z nás se tak radši přiklání k tomu, že žádné další nejsou, ne že by to byl jakkoliv přijatelnější scénář. A z tohoto prostého faktoru pak vychází všechno ostatní. Stačí si uvědomit, že Továrna nezná překážky, jako je zákon nebo nedej bože morálka, a dostanete obrázek toho, jak to uvnitř vypadá.
Základem je samozřejmě vyždímat ze svých pracovníků co nejvíc. Továrně se evidentně osvědčily 16hodinové směny se dvěma půlhodinovými pauzami na směšně malé porce jídla. Okamžitě po konci směny následuje 7hodinový spánek a hned po něm začátek další směny. Každý den, bez jakéhokoliv volna. Kdyby se na rutinu pracovníka Továrny podíval někdo zvenčí, byl by přesvědčený, že něco takového nemůže lidské tělo vydržet déle než dva týdny, ale to by byl naivní závěr. Továrna moc dobře ví, přesně jak málo jídla a spánku si může dovolit svým pracovníkům dopřát, aby vydrželi co nejdéle. Není zrovna málo lidí, kteří tu jsou už přes deset let.
Jenom pro upřesnění: to, co jsem popsal výše je rutina mužů. Ženy jsme při běžné práci nikdy nepotkali, víme ale, že tu jsou. Jednou za pár nocí jich Předák několik protáhne kolem našich cel. Nevíme sice přesně, co tu dělají, ale bojíme se, že není tak těžké si to domyslet. Stačí vzít v úvahu, že Továrna potřebuje stálý přísun nových zaměstnanců a zvenčí se lidi nabírají špatně. K tomu přidejte absenci veškeré morálky a nápis "Množící díry" nad jednou z bran a budete si přát, abyste se nad tímhle nikdy nezamysleli.
Mimochodem, asi jste si všimli, že používám označení "pracovníci" a "zaměstnanci", což je terminologie samotné Továrny. Spousta lidí říká lidem tady otroci, avšak to není ani zdaleka výstižný termín. Popravdě si nemyslím, že v nějakém lidském jazyce existuje slovo, které by alespoň vzdáleně popsalo naši pozici, proto se žádné takové slovo ani nepokouším používat.
Asi vás nepřekvapím, když vám řeknu, že podmínky na pracovišti jsou strašné. Malé pracovní úrazy jsou na denním pořádku, avšak je pravda, že ty závažné si Továrna hlídá. Smrt pracovníka totiž znamená ztrátu pracovní síly, a tak se Továrna snaží úmrtnost omezit. Každé pracoviště je pečlivě hlídané a pokud dojde k ohrožení života, přítomný Předák okamžitě zakročí. Ale jak jsem řekl, malé úrazy jsou ignorované. Továrně je jedno, jaké máte bolesti, dokud jste schopní pracovat.
Omezování úmrtnosti se však nevztahuje jen na pracovní dobu. Kdokoliv, kdo začne pracovat v Továrně, si velmi rychle uvědomí, že něco tak pošetilého, jako je útěk, nepřichází v úvahu a jediné možné vysvobození je smrt. Přesně to samé si však uvědomuje i Továrna a sebevraždy jsou tak prakticky nemožné. Všichni zaměstnanci jsou nepřetržitě monitorováni a při jakémkoliv pokusu se zabít na místo bleskově vyráží nejbližší předák, aby pokus zastavil. A vzhledem k opatrnosti Továrny tady žádný rychlý způsob sebevraždy nenajdete.
Navíc vzhledem k tomu, že smrt zaměstnance by pro Továrnu znamenala ztrátu zdrojů, je na každý pokus o sebevraždu nahlíženo jako na pokus o sabotáž a člověka, který se pokusil Továrnu sabotovat, čeká trest, jehož přesnou povahu si sice můžeme jen domýšlet, avšak o jeho účinnosti vypovídá mimo jiné i fakt, že v Továrně neexistuje člověk, který se o sebevraždu pokusil dvakrát.
Jediný způsob, jak uniknout ze spárů Továrny, je stát se trvale neschopným pracovat. Jak už jsem ale řekl, fyzické zmrzačení nepřichází v úvahu a jediné co vás tak může zachránit je to, že se jednoduše zblázníte. Psychické zdraví Továrna nehlídá, ne snad proto, že by nemohla, spíš by se jí to jen nevyplatilo. V momentě kdy se vaše mysl dostane do stavu, kdy i přes veškeré "motivační" prostředky nejste práceschopní, čeká vás cesta za "Psychologem".
Ačkoliv nevíme kdo nebo co přesně Psycholog je, víme, že je velmi dobrý ve své práci. Pokud by někdo snad chtěl předstírat, že se zbláznil a vydržel by několikahodinovou "motivaci" Předáků, aniž by začal pracovat, Psycholog stejně zjistí, že je jeho psychický stav pro Továrnu přijatelný a zmiňovaný člověk je opět označen za sabotéra. Pokud jste se však skutečně zbláznili, Psycholog vyhodnotí zda vás dokáže opravit. Pokud ano, vrátíte se nejpozději pozítří do práce a veškerá naděje na vysvobození je pryč. Pokud však máte štěstí, Psycholog vás prohlásí za nevyléčitelného a Předák vás odvede k ústřední peci, aby vaše zchátralé tělo ušetřilo Továrně pár gramů uhlí. A teprve až spolu s temným kouřem vychází z továrního komína váš křik, jste konečně volní.
Teda aspoň tak tomu bylo do nedávna. Asi před půl rokem se Továrna bůhví proč rozhodla otevřít zábavní park. Nemám tušení, co přesně se tam stalo, ale hned první den to nějak katastroficky selhalo a Továrna od té doby na zábavní průmysl ani nesáhla. Podstatné je, že se během toho asi třem zaměstnancům podařilo utéct. Útěk z Továrny pro nás bylo něco tak nepředstavitelného, že když jsme o tom slyšeli, zaplavila nás vlna dávno ztracené naděje, což evidentně pozitivně ovlivnilo naše pracovní výkony. A Továrna si toho všimla.
Od té doby každý měsíc někdo z našich pracovníků zmizel a my se pak dozvěděli, že došlo k útěku. Věřit tomu, že se něco takového skutečně děje, bylo tak krásné, že nám bylo jedno, že to nedává žádný smysl. Útěky byly ohlašovány pravidelně, navíc za všechny údajně mohla nějaká náhodná událost, jako by si Továrna chtěla zajistit, aby se pracovníci o útěky nezačali pokoušet sami. I tak jsme tomu ale věřili, čistě proto, že to znělo hezky a my jsme byli dostatečně zoufalí. Továrna do nás začala pumpovat falešnou naději a naučila se tak nový způsob, jak z nás vyždímat další kapku efektivity.
Dnes v noci jsem takto utekl já. Já a jeden můj spolupracovník, jehož řev se právě rozléhá továrním komínem, jak se jeho vychrtlé tělo před mým zrakem škvaří v ústřední peci. Jak nad tím přemýšlím, Továrna v podstatě nelhala, tohle je nejlepší útěk, kterého se nám vůbec může dostat. Vsadím se, že i ti, kteří před půl rokem opravdu utekli, si krátce na to stejně vzali život. Začlenit se do běžného života po tom, co vás Továrna poznamená musí být nemožné. Jak mě Předák pomalu vleče ke spalujícímu žáru pece, přemýšlím, kolik uhlí z těch ohromných hromad vedle mě moje zubožené tělo asi ušetří. Bylo pošetilé si myslet, že by Továrna opravdu nechávala lidi utéct. To by bylo neefektivní.