Info
V době, kdy byl Strom Poznání zasazen, byl všem věcem dán tvar. I nejhlubší vody Temnoty Dole a síně Temnoty Nahoře získaly tvar a formu, stejně jako mnoho starých bohů, jež se z nich zrodili. Z těchto bohů, jejichž jména jsou často zapomenuta, byl Khahrahk.
Khahrahk nebyl při svém stvoření veliký: popravdě byl malý. Kradl se v temnotě hlubiny, ale na rozdíl od svých bratrů a sester, od znal sám sebe a znal hlubinu. Byl požehnán a proklet věděním, cítil bolest a samotu a hleděl až za hlubinu: ale pomyšlení na světlo a stín stromu jej bolelo víc. Existence znamenala bolest a on to tak nehodlal nechat. Bylo by lepší neexistovat. Bylo by lepší, kdyby nic neexistovalo.
A s tímto příslibem sežral své bratry a sestry a posílil se jejich esencemi. Tento čin, první hřích Khahrahkův, mu způsobil větší bolest jak sílil. Rostl zaslepen svou bolestí. Tak ohromná byla jeho zášť a tak absolutní byl jeho hněv, že proklel Stvoření a jeho Stvořitele a přísahal zničit Strom a všechno co svými kořeny a větvemi podepíral.
V těch temných eonech času si vyškrábal cestu na trůn z kostí ostatních bohů. Mnoho dalších bohů narozených z Temnoty Dole v této době zahynulo, nebo se rozhodlo opustit tuto říši stínů ve Stvoření. Ti jež zůstali nabyli stáří a sílu, ovšem byli vázáni poslušností Khahrahkovi.
Když v nižších říších nezbyli žádní bohové na podmanění, Khahrahk se prohlásil za Krále Temnoty Dole a vzal si jméno Khnith-hgor a nastavil hranice svého království. Království, které vybudoval, aby snesl beznaděj na ty, jež žili ve Stromě a v jeho větvích a kořenech, aby sdílel svou bolest s celým Stvořením, až jej bude ničit. Do své říše odvedl mnoho duší a snesl na ně nevyřčená muka a nedovolil jim nalézt odpočinku.
Když měl hranice království pevně dané, vyhlásil Král svou válku. Jeho služebníci, jichž bylo mnoho, kteří se zrodili z Temnoty Dole, i ti jež upadli do Královi služby, se vyřítili z jeho království a započala válka se Stvořením. Tato válka pokračuje do dnešního dne a bude pokračovat, dokud nenastane konec všech věcí.
Ze všech bohů, které si Král podrobil, byla Sanna považována za nejmoudřejší a nejkrásnější. Nezůstávala v Králově říši dobrovolně, ale jejímu útěku bylo zabráněno okolnostmi. Poslouchala krále svými slovy, ale nikoliv svou duší a za tuto dobrotu je oplakávána.
Když byla válka vyhlášena, Král si vzal Sannu silou a ulehl s ní po sedm dní a sedm nocí, doku Matka Těch Pod Námi nebyla pod Králem zlomena. Když bylo dokonáno, povstal z její krve a od té doby je znán jako Shormaush Urdal - Šarlatový Král.
Sedm dětí se zrodilo ze Sanny, sedm dcer Šarlatového Krále vyšlo z jejího zlomeného lůna. Král to uviděl a vzal si je silou jako své nevěsty. Na svých sedm nevěst seslal Král sedm pečetí, aby nemohly zemřít tak jako Sanna. S nimi Král zplodil sedm řad zvěrstev, sedm řádů Leviatanů, z nichž se stali jeho nejmilovanější služebníci, kráčející v prvních liniích jeho armád.
O těch sedmi můžeme říci toto:
První nevěstou byla A’tivik. Byla milovanou Krále, i když jejích dětí nebylo mnoho. Pro svou loajalitu byly její děti moudřejší než ostatní a znaly způsoby války. Jejich rukou řídili válku a dosáhli vítězství.
Její pečetí byla vaduk, “nadvláda”, neboť stejně jako chtěla vládnout, i ona byla ovládána.
Druhou nevěstou byla A’ghor. V její duši zela velká díra, kterou nemohla naplnit a tak zoufala a lkala. Přivedla na svět mnoho dětí a její děti přivedly na svět mnoho armád v nemyslících vlnách, jež postupovaly vpřed a dobývaly.
Její pečeť byla kifenn, “touha”, neboť ani Král, ani její děti jí nemohly dát po čem toužila.
Třetí nevěsta byla A’distat. Chovala nenávist vůči svým sestrám a snášela zkázu na vše čemu dohlížela a klela na svaté půdě. Její děti vyjíždějí vyhlásit Králův triumf, topí bojiště v krvi a popelu a šíří před sebou mor a děs.
Její pečeť byla hezhum, “bezútěšnost”, neboť byla prázdná a dlouhé brázdy její duše zasoleny.
Čtvrtou nevěstou byla A’zieb. Byla veliká a mocná a strašlivá na pohled, brala na sebe tvar ohromné bestie. Její děti byly jako ona a nebály se žádné zbraně, ani magického zaklínadla, neboť jejich zranění se zahojila a jejich kůži nešlo probodnout.
Její pečetí byla ba, “hněv”, neboř svou zlotí byla navždy uvězněna v konfliktu.
Pátou nevěstou byla A’nuht. Byla silná myslí, ale křehká tělem. Její děti byly znalé v magických způsobech a působily strašnou zkázu. Ale kvůli jejich moci je Král zmrzačil, aby nemohly povstat proti němu.
Její pečetí byla ner, “nedostatek”, neboť její žízeň a žízeň jejích dětí nebyla nikdy uhašena.
Šestá nevěta byla A’tellif. Nemluvila a držela se v samotě. Její děti mohly měnit své tváře a pohybovat se neviděny a kráčet nepoznaným Stvořením. Otevřely Cesty mezi světy a vytvořily cestu pro šíření války.
Její pečeť byla usheq, “skryté”, neboť byla ztracena ve stínu.
Sedmou nevěstou byla A’habbat. Byla nejmenší a nejslabší ze sedmi, ovšem nebyla úplně zničena Králem a bála se svého stavu. Její děti chodily po dvou nohách a staly se velkými hrdiny a lovci: učila je v tajnosti, doufala že by mohly zničit děti jejích sester a svrhnout Krále. Je jich málo a prohrály.
Její pečeť byla xokib, “naděje”, protože byla odsouzena vědět, čeho nemůže dosáhnout.
Sedm nevěst navždy spoutaných, legie jejich dětí táhnoucí se do dálky a jenom přidaly válce na síle. Světy, které odolávaly temným bohům Krále, padly pod tíhou nekončících útoků. Kořeny stromu shnily, hemžily se Královými potomky. Cesty se staly zrádné a otrávené a kráčet po nich mohli pouze svatí, odvážní a šílení. Králova říše ztloustla dušemi zatracených a Místa Odpočinku zesílila: Pouze pár duším se podařilo uniknout tomuto osudu, ale i ve smrti mnozí bojovali.
Mnoho bohů padlo do Královy služby: Točící se mašinerie Továrny, jež pozřela vše, opírala svou bezduchou sílu o krev a ocel. Šibeniční Král, Ten jež byl Oběšen, trhal znalosti stromu zevnitř. Princ Mnoha Tváří kroutil vůle smrtelníků a Moloch, Rohatý jim ukázal jejich hanbu. Mnoho víc jich sloužilo, však jejich jména byla zapomenuta. Mnoho Králových smrtelných služebníků přetvořilo zřízení jeho linie podle jeho podoby
Nebude však řečeno, že Králi nebylo v jeho dobývání odporováno. Mnoho bohů a hrdinů mezi smrtelníky odráželo invaze na své světy, sloužili pod nesčetnými vlajkami. Ale všichni padli s časem, jejich doby jsou minulostí a jsou jako krev a prach.
Král a jeho armády se blíží k základům, k centrálním světům, se vším jeho vztekem a nenávistí a vším hněvem. Natahuje se, aby zkazil a pozřel a zničil. I teď je jeho přítomnost cítit. Čas ubíhá. Mosazná Bohyně je rozbitá, Had uprchl. Hrdinové jsou pryč. Děti A’habbat byly do posledního vyvražděny. Královi služebníci už jsou tu, dláždí cestu pro jeho příchod.
S jeho příchodem Strom zemře a celé stvoření zemře s ním.
Vysoko nahoře, bratři Smrti sledují jak válka pokračuje, vznáší se nad hlubinami. Tak jako vždy. Znají výsledek války, neboť jsou koncem všech věcí, ale nemluví o tom.
Nic víc se říct ani nedá.
