Duety

« Ponaučení pro staré psy | Hub | Magická tajemná prohlídka (nadcházející) »

hodnocení: +3+x
blank.png

Charla Floresová seděla na lavičce v šatně a pomalu skládala náhradní uniformu. Byla nová a bezeskvrny, což byl veliký rozdíl oproti jejímu laboratornímu plášti, na kterém byly obvyklé skrvny od jódu a bělidla. Jaké nové skvrny v budoucnu získá?

Příchod doktorky Reynardové ji vytrhnul ze snění. Starší žena s rachotem vhodila hrstku memetických brýlí na virtuální realitu do skříňky a podrážděně si povzdechla.

"Je všechno v pořádku?"odvážila se zeptat Charla.

"Jak se můžeš na něco takového vůbec ptát?" Dr. Reynardová vypadala opravdu šokovaně. "Tenhle stav je nefunkční. Nepřijatelný. Je to osobní urážka."

Prudce se posadila na stejnou lavici jako Charla, která si uvědomila, že se z ní stala de facto důvěrnice. Pravděpodobně to bylo způsobeno nedostatkem možností; věděla, jak nedůtklivá byla výzkumnice memetiky při interakcích s ostatními členy týmu.

Charla se pokusila o smířlivý přístup. "Já vím, že jsou trochu odlišní od ostatních MTF, ale -"

"Odlišní?" Tón doktorky Reynardové byl výsměšný. „Jsou naprosto neprofesionální. Pro poradce v oblasti memetiky má agent Anderson nulovou postgraduální kvalifikaci ve svém oboru a zdá se, že ta ženská jménem Dee nemá už vůbec žádné vzdělání. Jeden z jejich agentů je starý, hluchý chlap a kromě Zhao jsou ostatní jen nezkušené děti!"

Charla vypadala otráveně. Doktorka Reynardová spěšně mávla rukou.

„Tebe nepočítám, má drahá. Obě jsme ve stejné situaci, nedobrovolně upsány k téhle práci za lživého příslibu přijatelných podmínek. Jestli bys chtěla, můžu tě snadno zahrnout do své žádosti o přeřazení."

"Přeřazení?" Charla o tom ani zdaleka neuvažovala. "Ne. Opustit moji poslední pozici bylo už tak dost těžké. Krom toho mi tady všichni připadají tak, no, normální. A milý. Vrátila byste se ke svému předchozímu týmu?"

"Ne, jelikož to bohužel není možné," řekla Reynardová a ztuhla. "Jistě bych si našla něco jiného. Ale ty bys radši zůstala? Neznepokojuje tě nebezpečí téhle pomýlené výpravy? Ten muž, doktor Narváez, je určitě blázen.“

To Charlu podnítilo k temperamentnější reakci. „Doktor Narváez je odborníkem na anomálie měnící vnímání a dimenzionální anomálie! Jeden z nejvíce ceněných v Nadaci. Viděl věci, které přesahují veškeré naše zkušenosti."

"Kolik z toho, co doktor Narváez viděl, je skutečné a kolik z toho je jen v jeho hlavě?" odsekla Dr. Reynardová. „Jsem si jistá, že ani on to nedokáže rozpoznat. Věřit takovému muži je hloupost. Věřím pouze faktům. Když na to místo šel někdo naposledy, zemřelo jedenáct agentů."

"Jasně, že je to nebezpečné," řekla Charla. „Všechny MTF čelí nebezpečí a trénovali jsme, abychom je dokázali zvládnout. Navíc kdykoliv jel doktor Narváez do Alagaddy, nebyl nikdo z výpravy zraněn.“

Dr. Reynard jí věnovala temný pohled. „Ale doktor Narváez tentokrát do Alagaddy nepojede. Pamatujte si to. Pojede jen MTF, sama o sobě." Vstala, rázně zavřela dveře od skříňky a bez dalšího slova opustila místnost.

Charla sledovala, jak odchází, a pak se podívala zpět na svou uniformu. Jenom MTF. Nyní její MTF.


V oblastní jídelně si našli Mike a Zhao tichý stůl. Když sem šli, Mike se na Zhao sotva podíval a ona tiše čekala, zatímco se již několik minut zabýval svým jídlem.

"Není to tak, že bych se bál jít," řekl nakonec. „Jen nevím, jestli to má smysl, víš? Je to vůbec Emmin nápad? Moc často se schází s oblastním ředitelem."

"Myslím si, že velitelka zná její vlastní mysl," řekla Zhao. "Byla to ona, kdo zajistil výcvik. Přivedla k nám doktora Narváeze."

Mike vzhlédl od své bramborové kaše. "A ona ti ani neřekla, co má v plánu?"

"Ne." Zhao zněla zamyšleně.

„Ale není to její povinnost? Tím chci říct, že tvoje názory jsou důležité. Jsi přece náš poručík!"

"A Emma je velitelka," odpověděla Zhao, její slova padala na konverzaci jako olověná závaží.

"Promiň," řekl Mike zahanbeně. „Helen, nemyslel jsem – myslím, že by z tebe byla skvělá velitelka. Až by Richards - no, víš co."

To znovu vyvolalo ironický úsměv od Zhao. "Ne, nebyla," řekla. „Nehodím se na to. Mluvila jsem o tom s Richardsem, když mě poprvé jmenoval poručíkem. A stejně jsem o to nikdy nestála. Někteří lidé jsou přirozenými vůdci a někteří jsou lepší jako jejich pravá ruka. Zaručuju, že plány budou provedeny a dohlížím na celý tým. To je to, v čem jsem dobrá. Nic jiného nepotřebuju."

"Jsi v tom dobrá."

"Vlezdoprdelko!" řekla Zhao s úsměvem.

Mike se také zazubil a chvíli jedli, než se jeho myšlenky znovu vrátily k původnímu tématu.

„Jen, jedeme do Alagaddy, víš? Měla jsi slyšet, co o tom řekl 2992 - zněl opravdu vyděšeně. Nevypadá to jako něco, co by velitel - teda bývalý velitel - udělal."

Zhao položila sklenici vody a zvedla obočí. "Tím si nejsem tak jistá. Richardse jsi znal jen chvíli - pracovala jsem s ním od doby, kdy jsme byli 'Hear No Evil'. Tehdy bylo všechno jinak."

"Doufám, že je v pořádku," řekl Mike. "Vím, že bych neměl, ale…"

"Vím, co tím myslíš," odpověděla Zhao. „I když se víc bojím o Emmu. Je to obrovská zodpovědnost, všechna ta rozhodnutí a ona je stále tak mladá.“

"Emma je docela houževnatá." Mike naklonil hlavu. "A má tebe, abys ji podpořila."

Zamýšlel to jako záminka k dalšímu úsměvu, ale Zhao jen nepřítomně žvýkala se svraštěným obočím. Oba poté mlčky jedli.


Strážný otevřel dveře do maličkého pokoje pro návštěvníky a Emma vešla dovnitř a posadila se na jednu stranu skleněné přepážky. Židle na druhé straně byla prázdná.

Emma čekala a přemýšlela o tom, na co se chce zeptat, zatímco se jí honila hlavou spousta jiných myšlenek. Zatáhla se za límec bundy uniformy. Tohle je pravděpodobně její poslední příležitost před misí. Potřebovala každou výhodu, kterou může získat.

Konečně se ozval bzučák a dveře na druhé straně se otevřely. Dovnitř vešel bývalý velitel Samuel Richards.

Vypadal starší, než si pamatovala, a taky hubenější. Složil svou vysokou postavu do protějšího křesla. Pokud byl překvapen, že ji tam vidí, nedal to najevo. Neřekl nic.

Emma věděla, že nebude mít zájem o tlachání. "Mají naplánované vaše slyšení u Etické komise, které se má uskutečnit za měsíc," řekla. "Předpokládám, že vám to řekli?"

Richards pomalu přikývl.

"A vzpomněl jste si na něco?" Věděla, že takhle amnestika nefungují, ale za pokus to stálo.

Muž za sklem byl netečný.

„Víte, jaké bude jejich rozhodnutí, pokud jim nepomůžete. Propuštění, úplná amnestikace a monitorování. Potupa. To nemůžete chtít – ne po vaší kariéře.“

"Moje kariéra není důležitá." Richards zněl chraplavě.

"Ale být označen za zrádce Nadace -"

"Chránil jsem Nadaci!" vyštěkl Richards. Čelist se mu chvěla vinutým napětím.

Emma vycítila příležitost. "Věřím vám," řekla. „Nevím, zda to tak bude i u komise, ale chápu, proč jste vzal 012. Řekněte mi něco, cokoli, co můžete, a já vám pomůžu."

"Vy?" Richards na ni upřeně zíral.

"Ano. Vím, jaký Pherson je. Pracovala jsem s ním."

"A právě proto vám nevěřím," odpověděl Richards a překřížil si ruce. "Pracovala jste na 012, mohl vás snadno nakazit." Jeho pohled potemněl. "A co já vím, mohla byste s Phersonem spolupracovat a snažit se to pro něj získat. Nebo to získat sama pro sebe."

"Říká muž zavřený za to, že udělal přesně tohle!" Emmě vřela krev v žilách a její hlas byl ostrý.

"Jsem jediný, komu lze věřit, že to udržím v bezpečí."

"Jediný?" Teď to byl Emmin pohled, který propaloval na sklo mezi nimi. "A přesto máte komplice."

Po vyslovení této věty vypadal Richards opravdu šokovaně. "Co?"

"Možná ne v době, kdy jste ukradl 012, ale od té doby určitě," pokračovala Emma. „Vejdete sem a vidíte mě nosit odznak vaší MTF. Nosit velitelské pruhy, které jste nosil. A vůbec na to nereagujete? Už jste to musel vědět. Někdo vám dává informace."

Věděla, že kdyby Richards moc dobře nelhal, určitě by mohl nespolupracovat. Nic neřekl. Emma si v duchu vynadala, že ztratila nervy. Bylo dobré, že od něj dostala nějakou reakci, ale to znamenalo, že už nebude odpovídat na žádné další otázky.

Emma vstala, aby odešla, otočila se ode dveří a dodala: „Pokud si to rozmyslíte, dejte mi vědět. Nebo bych se asi mohla zeptat vašeho spiklence."

Když se vracela chodbou, přemýšlela, kdo by to mohl být. Pravděpodobně Dee.


"Já tý kurvě prostě nevěřím." Předpažbí opakovací brokovnice se s výrazným cvaknutím zasunula zpět na místo.

Hennessy se mírně podíval od místa, kde kontroloval podzvukové omračující granáty. Opatrně, Dee. Je to naše velitelka o které mluvíte, znakoval.

"Moje velitelka teda ne," Dee odpověděla odfrknutím. Položila prázdnou zbraň zpět na stojan a zvedla další, aby zkontrolovala mechanismus. "To, co udělala veliteli, je přesně ten důvod proč jí nevěřím."

Co udělala? Richards přiznal, že ukradl 012.

"A ona ho za to naprášila." Dee vypadala, že nestrpí žádné argumenty.

Hennessy zvedl obě bílá obočí. Tím myslíš, že se k tomu dopátrala. Mace byl ta krysa. Na vteřinu se podíval na hřbet své pravé ruky a nepřítomně ji sevřel v pěst.

"Odkdy jsi její fanoušek číslo jedna?"

To sotva. Zasmál se Hennessy. Tahle role je pravděpodobně vyhrazená pro Mikea. Beztak jsi poznala jen jednoho velitele Beasts. Starková nebude jedna z nejhorších, co jsme měli.

Dee setřela prach ze zařízení pro zesílení hluku a naklonila se dopředu. "Nevím, jestli sis toho všimnul, ale je to zatracená otrokyně."

Hennessy zvedl ruce, aby poškádlil Dee za to, že si stěžuje na málo práce, ale nakonec si to rozmyslel. Ne, když měla takovou náladu. Spokojil se s pouhým pokrčením ramen.

"Není možný, že jsi takhle klidný," řekla. „Starková nás bere do prostorový anomálie plný nepřátel. Na tohle není úderná jednotka vybavená."

Zatím jsme si v terénu vedli dobře.

"Ježíši! Na Zemi!" Dee praštila do boku reproduktoru, který právě čistila. "Proti starýmu chlápkovi a nějakým zasraným robotům! Četl jsi vůbec záznamy o Alagaddě?"

Stačí jen vědět, na co si dát pozor. Kde je tvůj smysl pro dobrodružství? znakoval nazpět.

Dee proplula kolem nízké poličky a její tvář se zastavila jen několik centimetrů od Hennessyho. "Kecy! To jsou jen kecy, H a ty to moc dobře víš. Jsem tu už víc než dvacet let a ty jsi nikdy nechtěl dobrodružství."

Starší muž se ani nepohnul, neodpověděl.

"Co je s tebou poslední dobou?" pokračovala Dee. "Změnil ses, H. Možná, že to ostatní nevidí, ale mě neoklameš. Býval jsi profesionál!"

Hennessy začal odpovídat, ale Dee ho přerušila.

„Už ti je všechno šumák. Věčně věku jenom dřepíš na zadku a chováš se jako chytrák, žertuješ s Mikem, místo toho abys pomáhal veliteli a řítíš se do každýho nebezpečí jako zasranej kovboj! Nerespektuješ pravidla, nezajímáš se o bezpečnost svýho týmu a určitě ti je u prdele tvoje vlastní -"

Náhlé pochopení vyrazilo Dee dech.

"H, řekni mi, že nejsi - řekni mi, že to není proč - H?"

Na vteřinu se podívala na Hennessyho a v duchu ho prosila, aby to popřel. Neudělal tak.

Veškerý hněv, který Dee cítila, se okamžitě vrátil. "Jdi do prdele! Jestli chceš chcípnout, tak jdi a udělej to. Nevystavuj mě kvůli tomu nebezpečí."

Než stačil odpovědět, otočila se a nasupěně vyrazila pryč. Hennessy nedokázala odečíst ze rtů její poslední odpověď: "Jsem si jistá, že tvoje milovaná nová velitelka by tě moc ráda nechala zabít!" Sebral z podlahy utěrku na prach a pokračoval v práci.


Bylo už pozdě. Roger Anderson kráčel opuštěnými chodbami oblasti a skoro vůbec nevnímal své okolí. Byl odvolán ze směn v archivu, ale stále ještě nebyl přestěhován do ubytovacích prostor MTF a tak bylo chození tam a zpátky doslova peklo pro jeho klouby. Věděl však, že nekokáže usnout, dokud se nepodělí o to, co zjistil.

Než se nadál, ocitl se před dveřmi kanceláře velitelky Éty-11. Viděl světlo, které pronikalo pod dveřmi; nepřekvapilo ho, že Emma stále pracuje. Dvakrát zaklepal a poté vstoupil.

"Velitelko, potřebuji s vámi mluvit o doktorce Reynardové. Prošel jsem si její historii a –“

Roger šokovaně přestal mluvit. Emma seděla u svého stolu a plakala.

Udělal krok vzad. "Moc se omlouvám, že jsem sem tak vpadnul, Em - velitelko," zakoktal.

"Ne, ne - to je v pořádku, Rogere. Neodcházejte." Otřela si oči. "Copak potřebujete?"

"To není důležité," řekl Roger a obešel Emmin stůl. "Jste v pořádku?"

"Nemyslím si, že to dokážu zvládnout." Emma zněla zoufale. "Nic z toho, co mám."

Roger pocítil strach, lítost a zvláštní druh úlevy. "Emmo, vedeš si dobře."

"Ty to nechápeš," odpověděla a zavrtěla hlavou. "Říkám tyhle věci a vymýšlím různé plány, ale vždycky mi připadá, že je všechno mimo mojí kontrolu. Nepatřím sem. Co to ksakru dělám?"

"Správnou věc. Za posledních několik týdnů jsi o 012 odhalila víc, než za všechny ty roky výzkumu předtím. Dala jsi tuhle MTF do latě. Ksakru, včera jsem dokonce udělal sklapovačku." Slabě se zasmál, aby jeho nálada podpořila vtip.

"Jak poznám, že dělám správná rozhodnutí?"

Roger se napjatě usmál, což, jak doufal, bylo povzbuzující. "To nejde poznat. Ne s kompletní jistotou. Jednoduše plníš své úkoly, přijímáš rady od správných lidí a děláš všechno jak nejlépe dovedeš."

"Ale mohla bych tím přivést můj tým do nebezpečí," řekla Emma, ​​i když její hlas teď zněl jistěji.

"Pokud je nebezpečí to, co se u jednotky vyžaduje, pak to je to k čemu jsme se upsali. Jsem tu už dlouho a nikdy nebylo snadné vystavit lidi riziku. Kdyby to pro tebe bylo snadné, pak bych měl obavy."

Emma si narovnala vlasy, urovnala si myšlenky a znovu se stala velitelkou. "Takže bych si měla nechat poradit od správných lidí. Jaká je vaše rada?"

Roger uvažoval o tom, že by mluvil o doktorce Reynardové, ale rozhodl se o tom pomlčet. Emma toho už tak měla až po uši. Cestou ze dveří se spokojil s vyslovením poslední myšlenky.

„Moje rada je, nevkládejte do Nadace příliš velkou důvěru. Viděl jsem toho hodně a naučilo mě to, že když si nějaká organizace příliš zvykne na udržování tajemství, nikdy nemůžete s jistotou vědět, co skrývá.“


Hlas na druhém konci linky byl naléhavý.

"Jaké jsou vaše obavy?"

"Nejsem si jistý, jestli představuje přítěž nebo přínos."

"Je pro misi rizikem?"

"Ne, myslím, že ne. Ale jsou tu další rizika."

"Můžeme se o ně postarat, řediteli Arora. Měl byste se soustředit na svou roli."

"Chápu."

Oblastní ředitel Arora odložil telefon a znovu zapnul stereo. Jeho kancelář naplnily uklidňující hlasy Louise Armstronga a Elly Fitzgeraldové.


Jinde se úvodní kusy Ligetiho skladby "Requiem" kradly ze skrytých reproduktorů v potemnělém skladišti. Stuart Pherson, kdysi patřící k Nadaci, se vyžíval v hudbě, jenž ho povznášela vzhůru. Dobře jí znal, ale když jí znovu poslouchal, cítil v kroutících se hlasech nový smysl.

Ten smysl byl také jeho součástí. A i jeho kolegovů zlodějů, kteří jsou jinde v budově a připravují se po svém. Byli od něj tak odlišní, a přesto tak podobní – byly k sobě přitahováni jako zpěváci, kteří se pomalu zapojují ke zpěvu písně. Pherson zavřel oči a zhluboka dýchal, zatímco hudba nabírala na hlasitosti.

A pak se všechny zvuky najednou propadly do propasti ticha.

Pherson otevřel oči a spatřil postavu před sebou. Tyčila se v šeru, oblečená v hábitu a měla na obličeji masku. Když to promluvilo, Pherson si myslel, že slyší ozvěnu vranního krákání.

"Máš tu taktovku?" Byl to požadavek.

Pherson se téměř instinktivně uklonil. "Ano." Vytáhl ji z tašky u svých nohou a podal ji ruce v černé rukavici. Pherson se při doteku zachvěl.

Taktovka zmizela ve vlajícím hábitu. "Více je očekáváno."

"Ano, můj patrone." Phersonovo porozumění bylo také instinktivní. "Jsme připraveni. Ale Nadace -"

"Nadace změkla," řekla postava neúprosně. „Nemůže zabránit proudu dějin, který se nyní obrátil. Její činy nejsou důležité. Přineseme návrat Svatého. Musíte najít partituru."

Pherson vypadal utrápeně. „Partitura je ztracena, byla nám ukradena. Nadace ji nemůže najít a my také ne."

Zdálo se, že černá postava před ním se zvětšovala. "Ne tato partitura. Ty ostatní. Stačí dvě a vy je najdete."

"Kde, můj pane?" zeptal se Pherson žádostivě.

"Nalaďte své nástroje. Sestavte orchestr. Půjdete do Alagaddy."

Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License