/*
Paperstack Theme
[2020 Wikidot Theme]
By EstrellaYoshte
Based on:
Inkblot Theme by Croquembouche
Word Processor Theme by stormbreath
Modern Theme by Azamo
Simple Yonder Theme by EstrellaYoshte
*/
@import url('https://fonts.googleapis.com/css2?family=Josefin+Sans:wght@700&display=swap');
@import url('https://fonts.googleapis.com/css2?family=Oxygen&display=swap');
@import url(https://fonts.googleapis.com/css2?family=Fira+Code&display=swap);
#page-content { font-size: 0.87rem; }
body { font-family: 'Oxygen', sans-serif; }
body {
color: #000000;
background-image: linear-gradient(
to bottom,
#EFEFEF, #EFEFEF 276px,
#D3D3D3 276px, #ffffff 282px,
#ffffff 282px, #ffffff 100%);
background-repeat: no-repeat;
}
#main-content {
top: -1.6rem;
padding: 0.2em;
}
.page-source, .code pre, .code p, .code, tt{
font-family: "Fira Code", monospace;
}
/* ---- HEADER ---- */
div#container-wrap {
background-image: none;
}
div#header {
background-image: none;
}
#header h1, #header h2 { margin-left: 0; float: none; text-align: center; }
/* Move the subtitle down a smidge */
#header h2 { margin-top: 0.45rem; }
/* Hide the existing text */
#header h1 span, #header h2 span { font-size: 0; display: none;}
/* Style the new text */
#header h1 a::before, #header h2::before {
color: #333333;
font-family: 'Josefin Sans', sans-serif;
text-shadow: none;
}
/* Set the new text's content from variable */
#header h1 a::before {
content: var(--header-title, "SCP NADACE");
font-weight: 300;
font-size: 1.3em;
}
#header h2::before {
content: var(--header-subtitle, "ZAJISTIT - ZADRŽET - CHRÁNIT");
font-weight: 600;
font-size: 1.22em;
}
#login-status,
#login-status a {
color: #333333;
}
#page-title {
display: none;
}
#footer, #footer a {
background: transparent;
color: #333333;
}
#search-top-box-input,
#search-top-box-input:hover,
#search-top-box-input:focus,
#search-top-box-form input[type=submit],
#search-top-box-form input[type=submit]:hover,
#search-top-box-form input[type=submit]:focus {
border: none;
background: #333333;
box-shadow: none;
border-radius: 0px;
color: #efefef;
}
#search-top-box input.empty {
color: #999999;
}
#search-top-box {
top: 2.3rem!important;
right: 8px;
}
/* ---- TOP BAR ---- */
#top-bar {
display: flex;
justify-content: center;
right: 0;
top: 7.9rem;
}
#top-bar, #top-bar a {
color: #333333;
}
/* ---- SIDE BAR ---- */
#side-bar .side-block {
border: transparent;
border-radius: 0;
box-shadow: 0px 0px 7px #999999;
background: #ffffff;
}
#side-bar .side-block.media > * {
display: flex;
justify-content: space-evenly;
}
#top-bar div.open-menu a {
border-radius: 0;
box-shadow: 0px 1px 4px 0 rgba(0, 0, 0, 0.2), 0px 3px 10px 0 rgba(0, 0, 0, 0.19);
border: 1px white;
}
@media (max-width: 767px) {
#main-content {
padding: 0;
margin: 0 5%;
border-left: none;
}
#page-title {
margin-top: 0.7em;
}
#side-bar {
background-color: #fff;
left: -19em;
}
#side-bar:target {
border: none;
box-shadow: 3px 0 1px -2px rgba(0,0,0,0.04), 1px 0 5px 0 rgba(0,0,0,0.2);
}
#side-bar .close-menu {
transition: width 0.5s ease-in-out 0.1s,
opacity 1s ease-in-out 0s;
display: block;
position: fixed;
width: 100%;
height: 100%;
top: 0;
right: 0;
background: rgba(0,0,0,0.3);
background-position: 19em 50%;
z-index: -1;
opacity: 0;
pointer-events: none;
}
#side-bar:target .close-menu {
width: calc(100% - 19em);
right: 0;
left: auto;
opacity: 1;
pointer-events: auto;
}
#page-content > hr, #page-content > .list-pages-box > .list-pages-item > hr {
margin: 3em -5.5%;
}
#side-bar {
top: 0;
}
#side-bar .heading {
padding-left: 1em;
margin-left: -1em;
}
#search-top-box {
top: 107px;
}
}
/* ---- TABS ---- */
/* ---- YUI TAB BASE ---- */
.yui-navset .yui-nav a,.yui-navset .yui-navset-top .yui-nav a{background-color:inherit;background-image:inherit}.yui-navset .yui-nav a:hover,.yui-navset .yui-nav a:focus{background:inherit;text-decoration:inherit}.yui-navset .yui-nav .selected a,.yui-navset .yui-nav .selected a:focus,.yui-navset .yui-nav .selected a:hover{color:inherit;background:inherit}.yui-navset .yui-nav,.yui-navset .yui-navset-top .yui-nav{border-color:inherit}.yui-navset li{line-height:inherit}
/* ---- YUI TAB CUSTOMIZATION ----*/
.yui-navset .yui-nav,
.yui-navset .yui-navset-top .yui-nav{
display: flex;
flex-wrap: wrap;
width: calc(100% - .125rem);
margin: 0 auto;
border-color: #333333;
box-shadow: none;
}
.yui-navset .yui-nav a, /* ---- Link Modifier ---- */
.yui-navset .yui-navset-top .yui-nav a{
color: #333333;
/* ---- Tab Background Colour | [UNSELECTED] ---- */
background-color: #efefef;
border: unset;
box-shadow: none;
box-shadow: none;
}
.yui-navset .yui-nav a:hover,
.yui-navset .yui-nav a:focus{
color: #ffffff;
/* ---- Tab Background Colour | [HOVER] ---- */
background-color: #333333;
}
.yui-navset .yui-nav li, /* ---- Listitem Modifier ---- */
.yui-navset .yui-navset-top .yui-nav li{
position: relative;
display: flex;
flex-grow: 2;
max-width: 100%;
margin: 0;
padding: 0;
color: #ffffff;
background-color: #ffffff;
border-color: transparent;
box-shadow: none;
}
.yui-navset .yui-nav li a,
.yui-navset-top .yui-nav li a,
.yui-navset-bottom .yui-nav li a{
display: flex;
align-items: center;
justify-content: center;
width: 100%;
}
.yui-navset .yui-nav li em{
border: unset;
}
.yui-navset .yui-nav a em,
.yui-navset .yui-navset-top .yui-nav a em{
padding: .35em .75em;
text-overflow: ellipsis;
overflow: hidden;
white-space: nowrap;
}
.yui-navset .yui-nav .selected, /* ---- Selection Modifier ---- */
.yui-navset .yui-navset-top .yui-nav .selected{
flex-grow: 2;
margin: 0;
padding: 0;
/* ---- Tab Background Colour | [SELECTED] ---- */
background-color: #333333;
}
.yui-navset .yui-nav .selected a,
.yui-navset .yui-nav .selected a em{
border: none;
}
.yui-navset .yui-nav .selected a{
width: 100%;
color: #ffffff;
}
.yui-navset .yui-nav .selected a:focus,
.yui-navset .yui-nav .selected a:active{
color: #ffffff;
background-color: #333333;
}
.yui-navset .yui-content {
background-color: #ffffff;
box-shadow: 0px 0px 4px #999999;
}
.yui-navset .yui-content,
.yui-navset .yui-navset-top .yui-content{
padding: .5em;
border: none;
}
/* ---- INFO BAR ---- */
body{
--barColour: #333333;
}
.info-container .collapsible-block-content{
padding: 0 .5em 30px;
}
.info-container .collapsible-block-content .wiki-content-table{
width: 100%;
}
/* ---- INFO PANE ---- */
#page-content .creditRate{
margin: unset;
margin-bottom: 4px;
}
#page-content .rate-box-with-credit-button {
background-color: #ffffff;
border: solid 1px #ffffff;
box-shadow: 0px 0px 7px #999999;
border-radius: 0;
}
#page-content .rate-box-with-credit-button .fa-info {
border: none;
color: #333333;
}
#page-content .rate-box-with-credit-button .fa-info:hover {
background: #333333;
color: #ffffff;
}
.rate-box-with-credit-button .cancel {
border: solid 1px #ffffff;
}
/* ---- PAGE RATING ---- */
.page-rate-widget-box {
box-shadow: 0px 0px 7px #999999;
margin: unset;
margin-bottom: 4px;
border-radius: 0;
}
.page-rate-widget-box .rate-points {
background-color: #ffffff !important;
color: #333333 !important;
border: solid 1px #ffffff;
border-radius: 0;
}
.page-rate-widget-box .rateup,
.page-rate-widget-box .ratedown {
background-color: #ffffff;
border-top: solid 1px #ffffff;
border-bottom: solid 1px #ffffff;
}
.page-rate-widget-box .rateup a,
.page-rate-widget-box .ratedown a {
background: transparent;
color: #333333;
}
.page-rate-widget-box .rateup a:hover,
.page-rate-widget-box .ratedown a:hover {
background: #333333;
color: #ffffff;
}
.page-rate-widget-box .cancel {
background: transparent;
background-color: #ffffff;
border: solid 1px #ffffff;
border-radius: 0;
}
.page-rate-widget-box .cancel a {
color: #333333;
}
.page-rate-widget-box .cancel a:hover {
background: #333333;
color: #ffffff;
border-radius: 0;
}
/* ---- PAGE ELEMENTS ---- */
h1,
h2,
h3,
h4,
h5,
h6 {
color: #333333;
font-family: 'Josefin Sans', sans-serif;
font-weight: bold;
}
blockquote,
div.blockquote,
#toc,
.code {
background-color: #F8F8F8;
border: solid 1px #F8F8F8;
box-shadow: 0px 0px 4px #999999;
}
.scp-image-block {
border: solid 8px #ffffff;
box-shadow: 0px 0px 5px #999999;
box-sizing: border-box;
}
.scp-image-block .scp-image-caption {
background-color: #ffffff;
border-top: solid 4px #ffffff;
color: black;
}
#page-content .wiki-content-table tr th {
border: solid 1px #999999;
background-color: #efefef;
/* set border for table title */
}
#page-content .wiki-content-table tr td {
border: solid 1px #999999;
/* set border for table content */
}
/*-- tags --*/
#main-content .page-tags span { max-width: 100%; }
#main-content .page-tags a {
height: 0.9rem;
line-height: 0.9rem;
font-size: 0.76rem;
background-color: #FDFDFD;
border-radius: 0.6rem 0.12rem;
margin: .25rem .2rem; .5rem .2rem;
padding: 0.2rem 0.42rem 0.25rem 0.46rem;
box-shadow: 0.6px 0.6px 1.9px 0.8px rgba(0,0,0,0.27);
}
#main-content .page-tags a:before {
content: "•";
font-size: 1.1rem;
float: left;
position: relative;
top: -0.19rem;
left: -0.24rem;
color: #ffffff;
background-color: #B8B8B8;
color: transparent;
text-shadow: 1px 1px 0.7px rgba(255,255,255, 0.82);
-webkit-background-clip: text;
-moz-background-clip: text;
background-clip: text;
}
/* ---- CUSTOM SYNTAX ---- */
.header-container {
display: flex;
justify-content: flex-end;
align-items: center;
flex-wrap: wrap;
position: relative;
justify-content: space-around;
align-content: space-between;
width: 100%;
left: 0;
align-items: flex-start;
row-gap: 2px;
}
.text-item {
flex-grow: 1;
max-width: 25%;
text-align: center;
}
.grid-item {
flex-grow: 1;
min-width: 25%;
text-align: center;
margin: 8px 6px;
}
@media (max-width: 1200px) {
.grid-item {
min-width: 50%;
}
}
.logo {
position: absolute;
width: 180px;
top: -154px;
left: -17em;
z-index: -1;
}
@media (max-width: 767px) {
.logo {
width: 36%;
top: -9.7em;
left: 32%;
}
}
.textbox {
position: absolute;
width: 42%;
top: 7.5rem;
}
@media (max-width: 960px) and (min-width: 767px), (max-width: 666px) {
.textbox {
position: relative;
width: 100%;
top: 0;
}
}
/* CS INFOBAR FIX */
.rate-box-with-credit-button .page-rate-widget-box .cancel {
border-top: none;
border-bottom: none;
}
.rate-box-with-credit-button {
background-color: #FFF !important;
}
/* ---- Common Theme is sometimes so broken, isn't it? ---- */
#top-bar .ct-theme-switch {
position: absolute;
right: 13px;
top: -125px;
}
Info
Název: Dotek černých perutí
Autor: Blakedin
096-CS sedělo v klidu na svém místě. Jeho bledé prsty se dotýkaly jeden druhého, rytmicky ťukající do stolu. Oči mělo zavřené a rytmicky naklánělo hlavu ze strany na stranu. Zvukový záznam zaznamenával slabé frekvence. Nejednalo se o nebezpečný tón.
Přiřazený zaměstnanec se nedostavil k plánovaným pohovorům již několik dnů. Jeho absence byla neobvyklá. Vždy dorazil na stanoviště, ač se zanedbatelným, tak s pravidelným časovým zpožděním. A SCP-096 vědělo, kdy přesně se jeho vyslýchající dostaví k pravidelným rozhovorům.
Nyní…nastal zlom.
096-CS vycítilo onu změnu, která se přes vysoká zabezpečení šířila zdmi. Pouto bylo příliš hluboké.
V následujících hodinách jeho kostěná křídla překryly dlouhé černé perutě. Zvýšený stupeň ohrožení nebyl spuštěn. A přesto všechny digitální oči zaostřily svůj zrak na střežený subjekt 096-CS. Včetně dvou pozorovatelů.
Dva páry lidských očí zpoza nepropustného skla na sebe hleděly, pak na 096-CS, a opět zpátky na sebe. Z jejich chladných tváří nebyly zřejmé žádné emoce, avšak jejich konverzace byla…více než zavádějící.
„Co to dělá?" Otázal se první pozorovatel.
„Vypadá to, že se to modlí…kdy má konečně dorazit?" Druhý pozorovatel reagoval.
„Není nikde k nalezení…" Zkušenější z pozorovatelů měl zřejmě na mysli onoho vybraného vyslýchajícího.
„Hah, jaká náhoda…a teď co? Bez něj nezačne výslech."
A 096-CS vědělo…
„Mohu mít otázku?" 096-CS vstalo ze svého místa a přistoupilo k nepropustnému sklu. Nemohlo vidět, kam přesně hledí, a přesto jakoby se dívalo do tváří jednoho z pozorovatelů. Přímo do očí.
Dotyčný ustoupil o krok zpátky, i když mu nehrozilo žádné nebezpečí. 096-CS bylo sice řazeno jako euclid, ale dosud nebylo příčinou jediného úmrtí zaměstnance Nadace. Případná újma na zdraví nebyla však trvalá a 096-CS bylo spíše záhadnou existencí než smrtícím nástrojem. A o tom víc se zasloužilo o své pozorovatele. Hladověli po střetu s 096-CS. Hladověli po poznatcích a vědomostech, které mohlo 096-CS nabídnout, ale jen a pouze doktor ████ měl dovoleno vstoupit do místnosti.
Sezení se vždy chtělo zúčastnit hned několik pozorovatelů. Mezi nimi i jeden vybraný člen Rady O5. Ten vždy zamítl přítomnost dalších nezvaných výzkumníků. Byl si vědom náchylnosti nálad 096-CS a tímto krokem chránil nejen výzkum, ale celou Nadaci. Chod výzkumu přenechával výhradně na doktoru ████a tím se stával jenom hlavním pozorovatelem, aby předešel…určité manipulaci ze strany 096-CS.
Nebylo by to poprvé…
Doktor ████předem varoval 096-CS, aby si zachovalo striktní chování, ač byli vždy pod dozorem umělých tak biologických očí. To však přivedlo 096-CS vždy jen k blaženému úsměvu.
„Vrať se na místo!" Rozkázal druhý pozorovatel, kterému nebyl věnován pohled, avšak mrazivý nával potu mu sjel po zádech.
„To mohu říci i já vám…ale to bych zůstal bez odpovědi." 096-CS přiložilo ruku na nepropustné sklo. Hledělo na svůj odraz a zároveň do očí jednoho z pozorovatelů.
„Co chceš vědět? Musíme kontaktovat Radu o tvém pohybu…"
„Kde je doktor ████? Je s ním něco? Něco se stalo. Cítím, že-"
„Nic necítíš! Vrať se zpátky nebo-" Druhý pozorovatel se zalknul. V hrdle se mu sevřelo a plíce začaly lapat po vzduchu.
„Chápu váš strach, ale to nás nedovede k našim cílům. Zavři svá ústa na okamžik." 096-CS klepnulo prstem do skla. Dusící se pozorovatel padl na zem nehýbaje sebou. Druhý pozorovatel, na kterého 096-CS upíralo svůj zrak, couvl ještě víc, až se jeho záda dotýkala stěny. S panikou v očích nahlížel na nehybné tělo svému společníka.
„Prosím…můžete jej nějak kontaktovat? Nebo zaslat hlášení? Vím, že mi pomůžete. A pomůžete i svému příteli. A použijete tu malou věc ve vaší náprsní kapse…"
Pozorovatel z náprsní kapsy u pláště nejistě vytáhl identifikační kartu Prověrky 3. Vsunul jí do hlavního panelu pozorovací místnosti.
„S-Spojte mne s doktorem Dinnským…červený kód. Naléhavé. Vynechte z toho ████."
096-CS sklopilo zrak a semnulo ruce. Jeho křídla dosáhla mohutných rozměrů…možná až dvojnásobku zaznamenaných hodnot.
Něco se skutečně stalo.
„A on ví. Vždycky o krok napřed…" 096-CS si povzdechlo.
O 10 minut později
„Nezodpovědnost. Ale to už je na denním pořádku. Jak dlouho tu ještě budeš sedět?" Doktor Blake Dinnský byl od začátku svého působení považován za charismatického egoistu s minimální hodnotou emočního vnímání. Byl tím proslulý, především jeho vlastní tým ho jinak neznal…a nehodlal se chovat jinak. Ani v takto kritickou dobu.
„Najednou ti to hrozně vadí…" Méně než výzkumník, pouze stín vědce, kterým býval. Do chvíle než…
„Vskutku. Najednou. A ještě k nám tu dělá problém ten euclid…" Žádná emoční podpora. Žádný důkaz slabosti. Nehledě na stav a situaci, povinnost zachovat bezpečí a standart byla pro Dinnského prioritní. A možná…trochu hladu po experimentech.
„Nezajímá mě to…"
A jeho největší sok v stejně chladném a sebestředném chování se mu náhle hroutil přímo před očima. A to stačilo tak málo. Považoval ho za…sobě rovného. Ale teď…potom, co se stalo…uvnitř jeho týmu…
Byla to rána, ale oběti tato práce musí přinášet, jinak by to nevedlo k žádným poznatkům a novým cílům…to že to muselo vzít s sebou hned dva jeho podřízené…jednoho zcela a navždy, druhého prozatím jenom mentálně…a i to bylo příliš…nebylo to součástí jeho pracovního harmonogramu.
„Ach tak. Najednou se v nás probudily emoce? Příliš pozdě!" Trpělivost doktora Dinnského dovršila kritické hladiny. „To, že ti jeden dopis zahrál na srdíčko, neznamená, že tu svou nedbalostí ohrozíš další životy. Na tos měl myslet dřív."
Dinnský stál nad svým podřízeným s rukama hluboko v kapsách svého laboratorního pláště, s tváří schovanou za dřevěnou maskou s třemi totožnými neprůsvitnými otvory.
Proč jí nosí? Zdravotní důvody? Osobní důvody? Kdo ví…skutečnou tvář nikdo neznal…a to bylo o to víc děsivější.
„Proč mi nedáš pokoj?" Vyštěkl truchlící výzkumník sedící na zemi. Jako troska „Zabil se! Ten posraný… stín ho zabil!"
„To přesně nevím. Jeho tělo se nenašlo. Ale nebudu tě tady zahrnovat falešnými nadějemi. Ne tebe, ne tady. Jak dlouho si budeš hrát na chudinku, kterému se tady kamarád dobrovolně zbavil života?" Dinnský neměl slitování.
„Ty jsi vážně něco…"A výzkumník se jenom ironicky zasmál. Vždycky se smál nezáleže na situaci. V tom byla jeho síla, kterou nyní utopil v laciné kořalce.
„Stejný ignorant jako ty? Možná. Necita? Oba. Toť cena naší práce. Snadno ovlivnitelní? Jen a pouze ty. To, že se budeš vinit za jeho smrt, nezmění absolutně nic. Je mrtvý? Je. Jsi mrtvý ty? Ne. A dokud jsem tvůj nadřízený, postarám se o to, abys dokončil výzkum." Dinnského slova vyvolávala ve výzkumníkovy ještě větší hněv. Začal se mu zvedat žaludek. Bylo to jeho přítomností nebo tou kořalkou?
„Pořád jenom práce…o nic víc ti nejde…nedivím se, že jsi horký kandidát na křeslo." Další posměšek. Snaha udržet si aspoň trochu té cti, kterou Dinnský zadupával do země.
„V mé cestě mne nebrzdí emoce. Myslel jsem, že tebe taky ne. Proto jsme spolu neměli problém." Byla to rozumná poznámka ze strany Dinnského, ale s posíleným výzkumníkem nebyla možná rozumná konverzace.
„On se mnou taky neměl problém! A je pryč! Jedna blbá chyba v systému a je pryč. Jdi mi z očí!"
Doktor Dinnský se pozastavil. Chyba v systému? Tady? Nevídané…chyby je třeba odstranit, ne je kupit. Na jeho skryté tváři se zjevil široký úsměv, o kterém zlomený výzkumník neměl potuchy.
„Oh?" Náznak výsměchu. Ukázka moci. Zatlačení na citlivý bod. „Bolí to, že? Ztratit spřízněnou duši…probudil snad v tobě ten dopis nějaké skryté slasti? Byl snad určen tobě? Nebo jsi byl druhá kolej?"
Přesný úder.
To zabolelo.
A doktor Dinnských moc dobře věděl, kam má zasáhnout.
„Nevím. To situaci nemění…" Výzkumník schoval počínající rozpaky do rukou. Příliš je neskryl. Okamžitě propukl v pláč.
Doktor Dinnský přistoupil k truchlícímu podřízenému a klesl k němu na studenou zem. Možná v něm na malou chvíli zajiskřila nějaká lidská emoce. Možná se v něm přeci nalézá nějaké to lidství…
A možné taky ne.
„Že já mám tohle zapotřebí…ZVEDEJ SE!" Popadl kolegu za límec a násilně mu pomohl zpátky na nohy. Přitiskl jej ke zdi a zamezil mu únik vlastním tělem. „Krásné sebeužírání mi tu předvádíš, ale tohle si nech do soukromí. Varuji tě jednou a naposledy…osobní problémy si řeš v době osobního volna. Až nebudeš mít na krku další zmařené životy. Můžeme si to probrat v soukromí, pokud o to máš tak velký zájem. Damien Lector je pryč. Teď tu mám jenom tebe. Najdeš ho. Práce musí být splněna. Otázky?!"
Jejich tváře byly nebezpečně blízko. Nehnuli se dlouhou minutu. Než doktor otevřel ústa, vysloužil si přesně mířenou facku přes tvář.
Mlčel, ale vztek a lítost v jeho očích byla…fascinující. Nikdy dřív nebyl doktoru Dinnskýmu tak nebezpečně blízko. Z jeho masky šla víc než hrůza. Ani jeho oči nešlo spatřit skrz. Jak prázdný výraz maska měla, a přitom kolik hněvu dokázala vyvolat.
„K-Kolik mám času?"
Dinnský něžně poplácal doktora po zarudlé tváři. Nepříjemně pálila.
„Možná patnáct minut. Prober se, najdi ho a hodně rychle. Jedno áčko máme v bezvědomí.“
„Tak započneme lekci?"
„Ať výsledky se k nám dostaví…"
Podřízený vyběhl ze dveří. Věděl, kam musí běžet, za kým musí běžet, s kým musí mluvit.
„Rozloučení musí počkat…ještě pár dní."
„Ale kdo převezme jeho práci?"
„Určitě já…dokud nedostanu náhradu…"
„Měl by sis dalšího vybrat…"
„Na to nemají výzkumníky…"
„Bude to boj…"
„Od kdy se my vzdáváme bez boje?"
„Celý náš život je boj…"
„A vždycky jsme zvítězili…"
„Ale teď jeden chybí…on byl důležitý…dokážeme to?"
„Musíme…jinak náš plán nedojde svému závěru."
„A pak budeme navždy spolu…"
„Ano…my všichni Lvi bez tváří…budeme spolu…"
Dinnský zůstal sám v místnosti ještě několik minut. Poté zaslal hlášení Radě O5.
O pár minut později
Do místnosti #████-████-█ vejde Dr.████ nevšímajíce si nezabezpečeného 096-CS.
Kamerový záznam nebyl zaznamenán. Zvuková stopa byla zaznamenána a převedena do textové formy. Za úplnost dat zodpovídá – Dr. Blake Dinnský
Dr.████: Vrať se okamžitě na místo.
SCP-096-CS: (Nadšeně)Vrátil ses.
Dr.████: Ať je ten pracant v pořádku. Nemám náladu na papírování.(Zpozorní na husté černé perutě) Co se stalo tentokrát?
SCP-096-CS: (Usedne zpátky za stůl. S křídly nelze manipulovat. Váha přesáhla limity.) Ty víš, co se stalo…
Dr.████: Jo! Jasně. Ty vlastně víš zase úplně všechno! Tak proč tady kurva jsem?
SCP-096-CS: (Mlčí a smutně hledí na doktora ████)
Dr.████: (Nadechne se) Bude ten pracovník v pořádku?
SCP-096-CS: Ano. Dopřál jsem mu několik hodin spánku.
Dr.████: Jak laskavé. Proč si vlastně vůbec tady? Ty, takové hodné milé stvoření, které jenom pomáháš nešťastným duším.
SCP-096-CS: Nejsem stvoření nepřátelské. Už jsme o tom vedli konverzaci. Musím tu být. Je to součástí plánu. Jsi to ty, kdo mě má vést, a já mám vést tebe…
Dr.████: Dost. Dost. Dost…z těch tvých keců mi je na zvracení…
SCP-096-CS: V rohu místnosti je nádoba…
Dr.████: To vím-(Pociťuje křeče v žaludku)
SCP-096-CS: To je v pořádku. Nebudu se dívat…
Dr.████: (Cítí, jak se vnitřní obsah žaludku dere vzhůru. Na poslední chvíli obejme kýbl a vyprázdní svůj žaludek.)
SCP-096-CS: Vy lidé a vaše závislosti…uvědomujete si, že vaše slasti vám pomalu, ale jistě zabíjí? Nemůžu se ani smát, z důvodu tvého činu. Může být odpuštěn…ale to bys to musel sám chtít…
Dr.████: Zmlk-Ghl-ni
SCP-096-CS: Nenamáhej se mluvit…
Dr.████: (Zvuky vyprazdňovaní žaludku pominou a doktor ████ se pomalu vrátí na své místo za stolem. Bez rozmyslu popadne sklenici s vodou a na jeden nádech vypije.)
SCP-096-CS: Jak se cítíš?
Dr.████: Na nic…neměl jsem pít…
SCP-096-CS: Snažíš se v sobě umlčet smutek. Měl bys jej nechat vyjít ven. Ubližuješ sám sobě.
Dr.████: (Než stačí otevřít ústa, SCP-096-CS stojí přímo nad ním.)
SCP-096-CS: Nech mě ti pomoci. On tě ničí. Bude to bolet, ale to je součástí ztráty…
Dr.████: (Obklopí jej husté perutě. Černé, dlouhé a těžké…nemá cestu k úniku. Skutečně ale nechce utéct.)
SCP-096-CS: Pojď do mé náruče. Nech svou bolest vyjít na povrch, nech své slzy zalít svou tvář, nech svůj žal vyplnit tuto místnost.(Natáhne ruce k doktoru ████.)
Dr.████: (Cítí jak je pohlcuje hřejivé teplo. Slzy mu začnou stékat po tvářích) J-Je mi to moc líto. B-Byla to moje chyba…
SCP-096-CS: Řekni mi vše…vše, co tě trápí…
Dr.████: (Padne do náručí SCP-096-CS a utápí se v slzách)
SCP-096-CS: (Bere jej do náručí a výská jej ve vlasech) Řekni mi svůj příběh.
Dr.████: B-Byl to můj kamarád, byla to spřízněná duše…je pryč. Je mrtvý.
SCP-096-CS: Už necítí bolest…je na krásném místě…
Dr.████: A-A já v tomhle pekle…zasloužím si to?
SCP-096-CS: Tvůj čas přijde…pomohu ti…jak bylo předurčeno…
.
.
.
[KONEC ZÁZNAMU]
O hodinu později
Kamerový záznam nebyl zaznamenán. Zvuková stopa byla zaznamenána a převedena do textové formy. Za úplnost dat zodpovídá – Dr. Blake Dinnský
Dr. Dinnský: (Sám ve vyslýchající místnosti)
SCP-096-CS: (Spoutané. Křídla stále hustě posetá černými perutěmi)
Dr. Dinnský: Vypadá to, žes ho poslal do náruče smrti.
SCP-096-CS: (Mlčí. Zadržovací postroj je velmi těsný…)
Dr. Dinnský: Mohli tě na místě determinovat…mělo jsi štěstí, že jsem vešel první.
SCP-096-CS: (Stále mlčí. Pozvedne zrak. Usmívá se)
Dr. Dinnský: Vědělo jsi, že se to stane. Četl jsem záznamy…jak vzdálenou budoucnost jsi schopné zachytit?
SCP-096-CS: (Pohlédne do strany, pak vzhůru, následně do strany.)
Dr.Dinnský: Takže…víš, že nejsme sami. Mám být překvapen?
SCP-096-CS: Nepochybuji o vašem intelektu, doktore Dinnský.
Dr. Dinnský: Jsem rád, že sis rozmyslelo své mlčení…jsi si vědomo, co za následky si poneseš?
SCP-096-CS: (Zasměje se) Vědomě ze mě děláte hloupé stvoření nebo vám jen velmi pomalu dochází, v jaké situaci se právě nacházíte?
Dr. Dinnský: Mé vyhlídky jsou jako nebe po divoké bouři…čiré a jasné. Mělo jsi spíš na mysli-
SCP-096-CS: ████. Bude v pořádku. Bude mu daleko lépe. Když si dovolím váš výraz…odflákl jste svou práci. Jste na to patřičně hrdý.
Dr. Dinnský: (Pager zabrní v jeho náprsní kapse. Ignoruje jej.) Máš s ním nějaké plány?
SCP-096-CS: Proč tak soudíte?
Dr. Dinnský: Mám své zdroje.
SCP-096-CS: A ten zdroj je…s vámi? Právě teď? Tady v této místnosti?
Dr. Dinnský: Příliš moc mluvíš…
SCP-096-CS: A vy se snažíte být vždy o pár kroků napřed. Takhle to nefunguje.
Dr. Dinnský: Říká to, co vidí o pár vteřin do budoucnosti?
SCP-096-CS: (Zasměje se) Nejsou to vteřiny. A ano, vidím. Nenašeptávám. Měli byste se rozdělit.
Dr. Dinnský: (Hlubokým hlasem) Abych neoddělil tebe od ████.
SCP-096-CS: Cesty osudu jsou nevyzpytatelné. Především na vaší cestě. V mém případě však nic takového nehrozí. Vy dva jste-
Dr. Dinnský: (Otočí se k ochrance) Zamezte přístup. Žádost o povolení pouze skrz mě. Jednotky Black a White v pohotovosti.
Vedení skupiny Black: Rozkaz!
Vedení skupiny White: Rozkaz!
SCP-096-CS: Vaše hra ještě nedošla finále…a přesto máte strach.
Dr. Dinnský: Zmlkni. (Odchází)
SCP-096-CS: A stejně se vrátí a v prach se obrátí…
[KONEC ZÁZNAMU]